33 Ad 11/2025 – Krajský soud v Brně

33 Ad 11/2025- 33 - text pokračování 8 33 Ad 11/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hlouchem, Ph.D., v právní věci žalobce: P. Z. bytem X zastoupeného Mgr. Miroslavem Burgetem, advokátem sídlem AK Prostějov, Aloise Krále 2640/10, Prostějov proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 2. 2025, sp.zn. SZ/MPSV-2025/15316-921, č.j. MPSV-2025/35377-921, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 2. 2025, sp. zn. SZ/MPSV-2025/15316-921, č.j. MPSV-2025/35377-921 se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Brně ze dne 7. 1. 2025, č. j. 4492/25/BO se ruší. III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 12 270 Kč, a to ve lhůtě do 30 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce Mgr. Miroslava Burgeta, sídlem AK Prostějov, Aloise Krále 2640/10, Prostějov. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Včasně podanou žalobou ke Krajskému soudu v Brně (dále též „krajský soud“) napadl žalobce shora označené rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“). Tím žalovaný zamítl jeho odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajské pobočky v Brně (dále jen „prvostupňový orgán“) ze dne 7. 1. 2025, č. j. 4492/25/BO (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), a toto rozhodnutí potvrdil. 2. Prvostupňovým rozhodnutím byla žalobci zamítnuta žádost o přiznání dávky státní sociální podpory příspěvek na bydlení podle § 24 odst. 5 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o SSP“) ode dne 5. 6. 2024, protože jím obývaný prostor nesplňuje pojmové znaky bytu ve smyslu citovaného ustanovení zákona o SSP. II. Napadené rozhodnutí 3. V odůvodnění rozhodnutí žalovaný rozsáhle zrekapituloval dosavadní průběh správního řízení a shrnul podstatné skutečnosti vyplývající z obsahu správního spisu. 4. V první řadě žalovaný poukázal na to, že prvotní rozhodnutí úřadu práce bylo v této věci zrušeno a vráceno k novému projednání z důvodu procesního pochybení. Dále žalovaný shrnul obsah relevantní právní úpravy obsažené v ustanovení § 24 odst. 1 písm. a) a b) zákona o SSP, jakož i v odstavci 5 tohoto ustanovení, kde je normována definice bytu pro účely zákona o SSP. Nosným důvodem prvostupňového rozhodnutí je závěr, že žalobcem užívaný prostor není bytem ve smyslu citované právní úpravy. 5. Žalovaný se s tímto názorem ztotožnil. Poukázal především na to, že prostor, na který žalobce požadoval přiznání příspěvku na bydlení, nebyl zkolaudován jako byt. Musel by tedy splnit podmínku, že jde o soubor místností nebo samostatnou obytnou místnost, která svým stavebně technickým uspořádáním a vybavením splňuje požadavky na trvalé bydlení a je k tomuto účelu užívání určena podle stavebního zákona. 6. K posouzení této otázky si prvostupňový orgán vyžádal vyjádření Magistrátu města Brna (stavebního úřadu) ze dne 31. 10. 2024, č.j. MMB/0921534/2024, kde stavební úřad odkázal na provedenou prohlídku stavby dne 17. 10. 2024 a zjištění, že jde o nepovolenou stavbu, kterou nelze užívat k žádnému účelu, a zároveň uvedl, že zahájení řízení o odstranění stavby. 7. Vzhledem k tomu nebylo možné námitkám žalobce vyhovět, jelikož zda jde o byt ve smyslu zákona o SSP je dáno podmínkami dle stavebního zákona, k jejichž posouzení je příslušný stavební úřad. Proto by případné šetření provedené úřadem práce bylo nadbytečné. Dávky státní sociální podpory nemohou být vypláceny na bydlení v nepovolené stavbě. 8. Jelikož žalovaný neshledal, že by prvostupňové rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s právními předpisy, odvolání žalobce v celém rozsahu zamítl a prvostupňové rozhodnutí jako zákonné a správné potvrdil. III. Žaloba 9. Žalobce má napadené rozhodnutí za nezákonné. Uvedl, že napadené rozhodnutí je nezákonné, neboť je založeno na nesprávném právním posouzení věci. Žalovaný postupoval ryze formalisticky, aniž by zohlednil faktický stav nemovitosti, ve které žalobce bydlí, a současně její účel. 10. Byt, který žalobce užívá na základě nájemní smlouvy, se nachází na pozemku p. č. X o výměře 238 m2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba na adrese X rodinný dům, zapsaném na listu vlastnictví č. X pro kat. území X, obec X u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště X. Fakticky se jedná o část rodinného domu nacházející se v 2. nadzemním podlaží nemovitosti, která tvoří samostatný soubor místností, které svým stavebně technickým uspořádáním a vybavením splňují požadavky na trvalé bydlení. Uvedený soubor místností je přitom způsobilý k samostatnému užívání, neboť se fakticky jedná o samostatný a vybavený byt. 11. Žalobce namítá, že část objektu, kterou má v nájmu, se nachází podle katastru nemovitostí v „rodinném domě“, který je třeba považovat za objekt splňující požadavky na trvalé bydlení a současně je k tomuto účelu užívání určen i dle stavebního zákona. V tomto případě nelze danou věc posoudit jinak, než že jsou veškeré požadavky pro poskytnutí příspěvku na bydlení splněny. Opačný výklad je fakticky rozporný se smyslem a účelem zákona č. 117/1995 Sb., který má zajistit podporu osobám, které si nejsou schopny zajistit bydlení z vlastních prostředků. Žalobce poukázal na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 10. 2018, č. j. 1 Ads 85/2018-37. Je třeba respektovat smysl a účel zákona o SSP. 12. Pokud jde však o naplnění uvedené formální podmínky účelového určení užívání obytných místností k trvalému obývání dle stavebního zákona, žalobce tvrdí, že část rodinného domu, která mu byla poskytnuta k užívání, takové účelové určení splňuje. Toto však žalovaný při svém rozhodování nevzal žádným způsobem v potaz. Shodně se pak Nejvyšší správní soud k posuzování rodinného domu jako splňujícího požadavky ust. § 24 odst. 5 zákona o SSP vyjádřil i v rozsudku ze dne 23. 10. 2018, č. j. 7 Ads 120/2018-7. 13. Na základě výše uvedených skutečností žalobce dovodil, že žalovaný při svém rozhodování o odvolání pochybil, pokud zhodnotil, že nebyly splněny požadavky stanovené v ust. § 24 zákona o SSP. Na splnění podmínky dle ust. § 24 odst. 5 zákona o SSP lze usuzovat především z výše uvedených právních názorů vyslovených Nejvyšším správním soudem, které byly převzaty taktéž do odborné komentářové literatury k otázce podmínek přiznání příspěvku na bydlení. Žalobce zdůraznil, že předmětný byt se nachází v objektu určeném k trvalému bydlení ve smyslu stavebního zákona, neboť se jedná o stavbu označenou v katastru nemovitostí jako „rodinný dům“. 14. Jelikož žalovaný uvedené judikované závěry Nejvyššího správního soudu nereflektoval, zatížil své rozhodnutí vadou nesprávného právního posouzení. Napadené rozhodnutí je rovněž nepřezkoumatelné, neboť stavební úřad nesplnil svou povinnost řádného zhlédnutí nemovitosti, jelikož předmětný byt nezhlédl a nemohl tak podat objektivní zprávu pro účely rozhodnutí o žádosti o příspěvku na bydlení. Proto nemá napadené rozhodnutí žalovaného ani oporu ve spise nebo je s tím v rozporu. S ohledem na tyto skutečnosti žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil. Současně požádal nahradit náklady soudního řízení. IV. Vyjádření žalovaného a replika žalobce 15. V rámci vyjádření ze dne 12. 5. 2025 žalovaný popřel důvodnost žalobních námitek a napadené rozhodnutí má za vydané v souladu se zákonem. 16. K žalobním námitkám žalovaný uvedl následující. Zákonodárce zákonem č. 252/2014 Sb., kterým se mění zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (dále jen „zákon č. 252/2014 Sb.“), do ustanovení § 24 zákona o SSP doplnil výše uvedený odstavec 5, který pro účely zákona o SSP definuje pojem byt. Z této zákonné definice musí jak úřad práce, tak žalovaný vycházet, přičemž k posouzení, zda stavba splňuje tuto definici, je příslušný stavební úřad. Příspěvek na bydlení lze žalobci při splnění dalších podmínek uvedených v zákona o SSP přiznat jen za předpokladu, že pronajatý prostor je možné považovat za byt v souladu s ustanovením § 24 odst. 5 zákona o SSP, tj. jedná se o soubor místností nebo samostatnou obytnou místnost, které svým stavebně technickým uspořádáním a vybavením splňují požadavky na trvalé bydlení a jsou k tomuto účelu užívání určeny podle stavebního zákona nebo jsou zkolaudovány jako „byt“. Obytný prostor, na který žalobce žádal o příspěvek na bydlení, není zkolaudován jako byt, tudíž by pro nárok na požadovaný příspěvek musel splnit druhou uvedenou podmínku, která je však kumulativní, aby se jednalo o soubor místností nebo samostatnou obytnou místnost, které svým stavebně technickým uspořádáním a vybavením splňují požadavky na trvalé bydlení, ale rovněž musí být k tomuto účelu užívání určeny podle stavebního zákona. 17. Z vyjádření stavebního úřadu, který je pro posouzení podmínky uved