33 Ad 32/2024 – Krajský soud v Brně

33 Ad 32/2024- 71 - text pokračování 11 33 Ad 32/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hlouchem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Bc. H. P. bytem X zastoupena JUDr. Marošem Matiaškem, LL.M., advokátem sídlem Mánesova 48, 120 00 Praha 7 proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne X, č. j. X takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne X, č. j. X se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni na náhradě nákladů soudního řízení částku 9 281 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně advokáta JUDr. Maroše Matiaška, LL.M., sídlem Mánesova 48, 120 00 Praha 7. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobou podanou ke Krajskému soudu v Brně (dále též „krajský soud“) napadla žalobkyně rozhodnutí žalované ze dne X, č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaná zcela změnila své prvostupňové rozhodnutí ze dne X, č.j. X tak, že výrokem I. zamítla žádost žalobkyně o přiznání invalidního důchodu pro nesplnění podmínky invalidity ve smyslu § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“). 2. Dále výrokem II. odňala žalobkyni invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně podle ustanovení § 56 odst. 1 písm. a) a § 39 odst. 1 ZDP, neboť podle posudku lékaře Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „Institut“) ze dne 13. 9. 2024 žalobkyně nebyla uznána invalidní, jelikož její pracovní schopnost z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pouze o 20 %. 3. Žalobkyni byl na základě její žádosti přiznán invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně prvostupňovým rozhodnutím žalované, a to ode dne 5. 12. 2023, neboť byla podle posudku Institutu uznána invalidní ve druhém stupni invalidity s poklesem pracovní schopnosti o 60 %. Invalidní důchod činil 5 588 Kč. Žalobkyně nesouhlasila s určením data vzniku invalidity ani stupněm invalidity, a proto napadla toto rozhodnutí námitkami, o nichž rozhodla žalovaná napadeným rozhodnutím. II. Napadené rozhodnutí 4. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí plyne, že žalovaná přezkoumala prvostupňové rozhodnutí v plném rozsahu, včetně uplatněných námitek. Vzhledem k žádosti žalobkyně o přezkoumání svého zdravotního stavu žalovaná zdravotní stav žalobkyně opětovně posoudila. 5. Novým posudkem o invaliditě vypracovaným Institutem ze dne 13. 9. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně není invalidní, neboť její pracovní schopnost poklesla pouze o 20 %. Invalidita žalobkyně tedy nikdy nevznikla. 6. Při novém posouzení zdravotního stavu žalobkyně a vypracování lékařského posudku pro účely řízení o námitkách bylo vycházeno z lékařských zpráv praktické lékařky, dále z nálezů z kardiologie, psychiatrie, interny, neurologie a alergologie. Zdravotní stav žalobkyně byl posouzen v její nepřítomnosti. V diagnostickém souhrnu posudku Institutu je uveden syndrom posturální ortostatické hypotenze a tachykardie (POTS) a chronický únavový syndrom, stav po myalgické encefalitidě a Covidu 19 prodělaném v červnu 2022. 7. Podle posudku lékaře Institutu k datu vydání napadeného rozhodnutí bylo rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně zdravotní postižení uvedené v kapitole IX. (Postižení srdce a oběhové soustavy), oddílu A (postižení srdeční), položce 7a (arytmie, synkopy; stavy bez omezení srdeční funkce a celkové výkonnosti při běžném zatížení) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity v platném znění (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“ nebo „vyhláška č. 359/2009 Sb.“). Pokles pracovní schopnosti byl stanoven na základě procentní sazby pro uvedenou položku a dále na základě aplikace § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity na výsledných 20 %. 8. Lékař Institutu své posouzení odůvodnil tím, že subjektivní potíže nelze zohlednit jako hlavní posudkové kritérium. Omezené možnosti diagnostiky a léčby jakékoliv nemoci též nejsou kritériem pro stanovení míry poklesu pracovní schopnosti, stejně jako nepotvrzená podezření žalobkyně na přítomnost poruchy autistického spektra. III. Žaloba 9. Ve své žalobě proti napadenému rozhodnutí žalobkyně uvedla, že jej považuje za nezákonné z trojího důvodu. Předně se domnívá, že naplňuje zákonné podmínky pro přiznání invalidního důchodu pro invaliditu III. stupně, protože pracovní schopnost žalobkyně poklesla nejméně o 70 % ve smyslu ustanovení § 39 odst. 2 písm. c) ZDP. Žalobkyně poukázala na čl. 28 Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením, jakož i do jejího práva na nezávislý způsob života a zapojení do společnosti ve smyslu čl. 19 téže Úmluvy. V důsledku nepřiznání odpovídajícího stupně invalidity je žalobkyně ohrožena tím, že nebude schopna uhradit základní náklady na svůj život a zdravotní péči, a tím je ohrožena její nezávislost na ostatních. V důsledku nepřiznání odpovídajícího stupně invalidity je žalobkyně ohrožena i chudobou. Za třetí, podle názoru žalobkyně došlo i k porušení jejích práv z důvodu nevypořádání se žalovanou s jejími argumenty a s nesprávným vyhodnocením zjištěného skutkového stavu. 10. Posudkoví lékaři zejména chybně posoudili stupeň invalidity žalobkyně, jakož i naplnění podmínky pro přiznání invalidního důchodu, a tedy i výši invalidního důchodu, který žalobkyni náleží, když dospěly k závěru, že žalobkyně je práceschopná a podmínky pro přiznání invalidního důchodu nesplňuje. K tomuto závěru došli, aniž by se podrobněji zabývaly skutečnou situací. 11. Žalobkyně v létě 2022 prodělala Covid. Následně se u ní rozvinul postcovidový syndrom s vyústěním do myalgické encefalomyelitidy. Jedná se o těžké neuroimunologické onemocnění. Žalobkyně je většinu času upoutána na lůžko (23 hodin denně). Nemůže vykonávat běžné denní činnosti, pokud se o ně pokouší, nastupuje hluboké vyčerpání a rozvoj chřipkových příznaků (svalová paralýza, bolesti kloubů, horečka). Dlouhodobě netoleruje vzpřímenou pozici, využívá invalidní vozík nebo horizontální podložku a objevují se také kardiovaskulární potíže. 12. Co se týká onemocnění myalgickou encefalomyelitidou, žalobkyně v současném stavu není schopná pro sebe vařit, uklízet byt, nakoupit si a vyřídit základní pochůzky. V tomto je plně závislá na péči okolí, především členů své rodiny. Samotná komunikace s pečujícími osobami ohledně symptomů, potřebného klidového režimu a jejích základních potřeb je pro žalobkyni již vyčerpávající. Pokud se pokouší samostatně fungovat a věnovat se nějakým činnostem, byť lehkým koníčkům z lůžka, tak další dny pociťuje řadu příznaků a zhoršení stavu, které je neúměrné k aktivitě, která jej vyvolala. Specifikem této nemoci je také stále trvající riziko prudkého, až permanentního zhoršení celkového zdravotního stavu, které s sebou každá epizoda přetížení nese. Z toho důvodu je v případě žalobkyně nutné dodržovat striktní klidový režim i preventivně a činnosti každý den dávkovat a omezovat tak, aby k rizikovému přetížení nedocházelo. 13. Autonomní dysfunkce a syndrom posturální ortostatické tachykardie (POTS) způsobuje u žalobkyně těžkou ortostatickou intoleranci. Kvůli dysfunkci ANS a cévního systému, a z toho plynoucího nadměrného odkrvení a odkysličení mozku, motání hlavy, tlaku na hrudníku a dusnosti, zatmívání před očima, tachykardii, pocitu na zvracení, slabosti a třesu v končetinách, které žalobkyně zažívá ve vzpřímené poloze, žije každý den téměř zcela upoutaná na lůžko. Sezení u stolu či v autě pro ni kvůli výše jmenovaným obtížím není vůbec možné. Syndrom POTS je také jeden z hlavních důvodů, proč žalobkyně příležitostně využívá invalidní vozík a další pomůcky. Až na výjimky není žalobkyně schopná opouštět domov a samostatně se pohybovat ve veřejném prostoru. Cestovat je pro ni možné jen v horizontální poloze a za předpokladu, že před cestou a po ní několik dní až týdnů důkladně odpočívá a omezuje ostatní aktivity, včetně sociálního kontaktu, komunikace a osobní hygieny. Již druhým rokem je v natolik těžkém zdravotním stavu, že není schopna využívat hromadnou dopravu, a to ani s doprovodem a na invalidním vozíku. 14. Onemocnění myalgická encefalomyelitida a syndrom posturální ortostatické tachykardie, která se u žalobkyně rozvinula jako podtyp postcovidového syndromu po infekci SARS-CoV-2, patří mezi vysoce stigmatizovaná a málo známá onemocnění. Žalobkyně k tomu poukázala na Studii pacientů s ME-CFS v ČR 2024, kterou připojila k žalobě. Kromě výrazně snížené kvality každodenního života a neschopnosti pracovat s těmito diagnózami čelí žalobkyně dodatečným výzvám, k nimž patří chybějící podpora pojišťovny a neexistující léčba (na ME/CFS, postcovidový syndrom ani POTS neexistuje jediný schválený lék ani podpůrná terapie veškerou medikaci si tak v režimu mimo indikaci musí sama experimentálně vy