34 Az 25/2025 – Krajský soud v Brně

34 Az 25/2025- 18 - text 6 34 Az 25/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Lenkou Bahýľovou, Ph.D., ve věci žalobce: G. V. státní příslušnost Moldavská republika zast. advokátem JUDr. Matějem Šedivým sídlem Václavské náměstí 21, 110 00 Praha proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 8. 2025, č. j. OAM-709/ZA-ZA11-ZA03-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Rozhodnutím žalovaného ze dne 11. 8. 2025, č. j. OAM-709/ZA-ZA11-ZA03-2025 („napadené rozhodnutí), byla žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany zamítnuta jako zjevně nedůvodná dle § 16 odst. 1 písm. a) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu („zákon o azylu). 2. Žalobce požádal o mezinárodní ochranu dne [OBRÁZEK]29. 6. 2025. K žádosti dne 3. 7. 2025 mimo jiné uvedl, že je moldavské národnosti, narodil se ve městě X v Moldavsku. Nikdy nebyl politicky aktivní. Je svobodný a má v České republice přítelkyni ukrajinské státní příslušnosti. Žalobce uvedl, že chce v ČR zůstat, obdržet vízum a pracovat, aby mohl živit rodinu a své děti. V Moldavsku jsou malé výplaty, co si vydělá stačí jen na pokrytí živobytí. Děti žalobce bydlí s matkou žalobce, ta má ještě sestru, která je slepá. Žalobce je živí všechny. Bývalá přítelkyně žalobce odjela do Španělska a má tam novou rodinu. Žalobce proto přijel do ČR, aby mohl svou rodinu živit. 3. Při pohovoru k žádosti žalobce doplnil, že ve vlasti pracoval jako traktorista. Není tam možné si vydělat peníze a uživit rodinu. Do ČR žalobce přicestoval za účelem výdělku. Chce zde zůstat a legálně zde pobývat a pracovat. Žalobce uvedl, že když se ptal na možnost vyřídit si zaměstnaneckou kartu, řekli mu, že to možné není. Pak se o to již nezajímal, do ČR jezdil vždy na tři měsíce, pak na delší dobu. V Moldavsku žalobce dělal fušky, pomáhal brigádně, pracoval na poli, pomáhal lidem, sekal trávu. Nepřemýšlel o tom, že by se v Moldavsku přestěhoval, nebo že by se obrátil na pracovní agenturu v Moldavsku. Věděl, že znovu přijede do ČR. Tady vykonával různé práce, pracoval na polích i na stavbách. Žádné další problémy v Moldavsku neměl. V případě návratu do vlasti by asi šel pracovat jako traktorista. Nic jiného by mu nezbývalo. Nebo by si vyřídil vízum. 4. Žalovaný do správního spisu založil informaci OAMP Moldavsko, základní přehled o zemi ze dne 7. 5. 2025 a informaci OAMP Moldavsko, situace moldavských občanů vracejících se do země po dlouhodobém pobytu v zahraničí ze dne 7. 1. 2025. 5. Žalovaný v napadeném rozhodnutí dospěl k závěru, že důvodem podání žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany jsou ekonomické důvody. Žalobce sám řekl, že ze své vlasti odešel a o mezinárodní ochranu žádá proto, že by chtěl v ČR zůstat, obdržet vízum a pracovat, aby mohl živit svoji rodinu. Tvrdil, že v Moldavsku jsou malé platy, které stačí pouze na pokrytí nákladů na živobytí. 6. Žalovaný konstatoval, že žalobce má možnost nalézt si v zemi původu zaměstnání. Z informace OAMP ze dne 7. 1. 2025 plyne, že v zemi funguje několik agentur, které nabízí pomoc při hledání zaměstnání. Žalobce netvrdil žádné skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být ve vlasti vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu tam hrozí vážná újma podle § 14a zákona o azylu. II. Žaloba 7. Žalobce o mezinárodní ochranu žádal proto, že se nechce vrátit do Moldavska, neboť by tam žil v bídě. Výplata, kterou by tam mohl dostávat, nepokryje životní náklady jeho rodiny. 8. Napadené rozhodnutí je dle žalobce nepřezkoumatelné. Správní orgán je povinen uvést, jaké důkazy byly v řízení pořízeny, interpretovat je izolovaně a následně v jejich kontextu. Nebylo rekapitulováno, pro jaké důvody se žalobce mezinárodní ochrany dovolává. Žalovaný také rezignoval na posouzení možnosti udělení národního humanitárního azylu dle § 14 zákona o azylu. 9. Vycestování žalobce by bylo v rozporu s mezinárodněprávními závazky České republiky. Nepřiznání doplňkové ochrany by bylo porušením práva na soukromý a rodinný život žalobce. 10. Žalobce poukázal na Příručku k postupům a kritériím pro určování právního postavení uprchlíků vydanou Úřadem vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) v roce 1992, zejména na její část, která se zabývá prokazováním faktů. Žalovaný uvedl, že žalobce neposkytl dostatečnou podporu pro svá tvrzení a jeho příběh je nevěrohodný a že žalobci nehrozí bída. Dle žalobce však žalovaný pochybil, neboť nedostatečně zjišťoval skutkový stav věci. Odmítl přispět svou aktivní činností ke zjištění skutkového stavu. Opomíjí navíc obecné pravidlo, dle kterého se v pochybnostech, za situace, kdy nelze průkazně tvrzení účastníka ověřit, vždy straní účastníku řízení a jeho žádosti se vyhoví. Tvrzení žalobce byla bagatelizována, aniž by byla ověřena jejich relevance. Žalobce odkázal na některá rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Dodával, že žalovaný se měl zabývat tím, zda žalobci ve vlasti hrozí reálné nebezpečí mučení nebo nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání s požadovaným důkazním standardem. Žalobce také v žalobě poukázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, ve kterém je vyloženo, jakým způsobem by mělo být konstruováno rozhodnutí správního soudu. Obavy žalobce dle soudu nebyly dostatečně vypořádány. 11. Závěrem žalobce odkázal na závěry Ústavního soudu týkající se požadavků na řádné odůvodnění rozsudku. Shrnul, že právo žalobce na spravedlivý proces bylo porušeno. Některé obavy žalobce žalovaný bez povšimnutí přešel. Žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil. III. Vyjádření žalovaného 12. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Při svém rozhodování vzal v úvahu skutečnosti, které žalobce tvrdil a shromáždil k nim relevantní a aktuální informace. Vycházel z dostatečně zjištěného skutkového stavu věci a má za to, že přijaté řešení odpovídá okolnostem daného případu. Napadené rozhodnutí je patřičně odůvodněno. Ve věci byly naplněny důvody k aplikaci § 16 odst. 1 písm. a) zákona o azylu. 13. Žalobce ve správním řízení netvrdil, že by mu ve vlasti hrozilo nebezpečí pronásledování nebo vážné újmy. Takovou argumentaci nepředložil ani v žalobě. Humanitární azyl je výjimečným institutem. Lze jej udělit pouze v případě, že žadatel o udělení mezinárodní ochrany nesplňuje podmínky pro udělení azylu, avšak bylo by nehumánní azyl neudělit. V případě, že je žádost posouzena jako zjevně nedůvodná, neposuzuje se již, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany splňuje důvody pro udělení azylu podle § 13 a § 14 nebo doplňkové ochrany podle § 14b zákona o azylu. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. IV. Posouzení věci krajským soudem 14. Krajský soud v Brně přezkoumal napadené rozhodnutí [§ 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.), ve spojení s § 32 odst. 9 zákona o azylu a čl. 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU, tzv. procedurální směrnice]. Ve věci rozhodl bez jednání, neboť pro tento postup byly splněny zákonem stanovené podmínky (účastníci řízení s projednáním a rozhodnutím o věci samé bez jednání výslovně souhlasili). 15. Žaloba není důvodná. 16. Pokud jde o námitku nepřezkoumatelnosti, jedná se o závažnou vadu rozhodnutí ve věci samé, k níž soud přihlíží i z úřední povinnosti. V souladu s ustálenou judikaturou lze rozhodnutí správního orgánu považovat za nepřezkoumatelné tehdy, je-li vnitřně rozporné či nesrozumitelné, popřípadě není-li z jeho obsahu zřejmé, o čem a jak bylo rozhodováno. Nepřezkoumatelnost může dále spočívat v tom, že úvahy správního orgánu nemají oporu v provedeném dokazování, případně že se bez náležitého odůvodnění nevypořádávají s námitkami účastníka řízení, popř. je bez dalšího označují za mylné či vyvrácené (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005–44). 17. Napadené rozhodnutí však žádnou z uvedených vad netrpí. Je z něj zřejmé, o čem a jak bylo rozhodováno. Z jeho obsahu plyne, z jakých důvodů žalobce žádost o mezinárodní ochranu podal, stejně jako to, že žalovaný skutečnostem tvrzeným žalobcem uvěřil, avšak shledal je právně nerelevantními z hlediska podmínek pro udělení mezinárodní ochrany, neboť se jednalo výlučně o důvody ekonomické. Žalovaný své závěry řádně a srozumitelně odůvodnil. Nelze přisvědčit tvrzení, že by žalovaný obavy žalobce bez dalšího pominul; žalobce ostatně ve správním řízení žádné azylově relevantní obavy netvrdil. 18. Podle § 16 odst. 1 písm. a) zákona o azylu se žádost o udělení mezinárodní ochrany „zamítne jako zjevně nedůvodná, jestliže žadatel o udělení mezinárodní ochrany neuvádí skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a, a zároveň uvádí pouze ekonomické důvody.“ 19. Podle § 16 odst. 4 věty první zákona o azylu „jsou-li důvody pro zamítnutí žádosti o udělení mezináro