8 As 110/2015 — Nejvyšší správní soud

56 A 15/2023- 54 - text 12 56 A 15/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Mrázovou, Ph. D. ve věci žalobce: Ž. – A., spol. s r.o., IČ: X sídlem D. 3137/100, X P. zastoupený advokátkou Mgr. Soňou Bernardovou sídlem Koliště 55, 602 00 Brno proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje sídlem Žerotínovo náměstí 3, 601 82 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 10. 2023, č. j. JMK 146362/2023, sp. zn. S-JMK 101373/2023/OK/Kš, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění I. Vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení shora specifikovaného rozhodnutí žalovaného (dále též „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno prvostupňové rozhodnutí Magistrátu města Brna, odbor dopravněsprávních činností, ze dne 26. 5. 2023, č. j. ODSČ-64684/23-56 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým správním rozhodnutím bylo rozhodnuto tak, že žalobce jako provozovatel vozidla tovární značky X, registrační značky X, v rozporu s § 10 odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), nezajistil, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená zákonem o silničním provozu. Porušení pravidel silničního provozu výše uvedeným vozidlem spočívající v neoprávněném vjezdu bylo zjištěno prostřednictvím automatizovaného technického prostředku používaného bez obsluhy při dohledu na bezpečnost provozu na pozemních komunikacích na pozemní komunikaci v Brně, J. 60/11, podoblast: X J., úsek X dne 14. 7. 2022 v 10:30 hodin. Došlo k porušení povinnosti dle § 4 písm. c) zákona o silničním provozu, mající znaky přestupku dle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu. Řidič vozidla, který nebyl znám, bez povolení vjel do oblasti v působnosti zákazové dopravní značky, čímž došlo k porušení povinnosti vyplývající ze zákazové dopravní značky „Zákaz vjezdu všech motorových vozidel“ (č. B 11) s dodatkovou tabulkou („Mimo vozidla s povolením OD MMB“). Tímto se žalobce dopustil přestupku provozovatele vozidla dle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu. Za to mu byla uložena pokuta ve výši 1 500 Kč (podle § 125f odst. 4 ve spojení s § 125c odst. 5 písm. g) zákona o silničním provozu, a dle § 35 písm. b) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“). Současně byla žalobci uložena povinnost nahradit náklady správního řízení ve výši 1 000 Kč. II. Obsah žaloby 3. Žalobce namítal, že žalovaný se v napadeném rozhodnutí omezil jen na stručné konstatování, že žalobce označil osobu řidiče, avšak její totožnost se nepodařilo prokázat. Podle názoru žalobce závěry žalovaného nekorespondují s obsahem správního spisu. Za řidiče vozidla označil pana M. S., vůči němuž však nebylo zahájeno samostatné správní řízení. Byl pouze obeslán v rámci řízení vedeného s provozovatelem vozidla. Žalobce dále uvedl, že správní orgány ignorovaly sdělení pana S., který vyjádřil vůli spolupracovat se správním orgánem prvního stupně. Pan S. zaslal tomuto správnímu orgánu vyjádření, v němž uvedl, že se v době skutku vystřídal v řízení s jinou osobou, která s ním cestu absolvovala. Správní orgán prvního stupně z těchto informací dovodil řetězení řidičů. 4. Žalobce dále namítal, že sdělení pana S., z něhož správní orgán prvního stupně dovodil řetězení řidičů, nebylo v řízení provedeno jako důkaz. Podle názoru žalobce je proto závěr o vině provozovatele vozidla založen na podkladu, který nebyl řádně proveden v důkazním řízení, což činí rozhodnutí nezákonným. Žalobce má za to, že správní orgán prvního stupně uvedené sdělení pana S. zneužil proti němu, a to formálně, bez zohlednění individuálního skutkového stavu věci. Při posuzování věci správní orgán odkázal – a žalovaný jeho argumentaci převzal – na judikaturu Nejvyššího správního soudu, konkrétně na rozsudky č. j. 8 As 110/2015–46, 2 As 85/2016–33 a 2 As 158/2018–40. Podle žalobce však byla tato judikatura aplikována nesprávně. Žalobce je přesvědčen, že v jeho případě nebyla splněna podmínka podle § 125f odst. 1 zákona o provozu na pozemních komunikacích, a to s ohledem na skutečnost, že byla známa osoba řidiče a tato se správním orgánem komunikovala. Není ani možné uzavřít, že došlo k řetězení řidičů nebo k obstrukčnímu jednání ze strany žalobce či ze strany označeného řidiče. Naopak správní orgán nečinil potřebné kroky k objasnění věci. 5. Správní orgán se podle názoru žalobce nevypořádal se všemi námitkami, které žalobce uplatnil v odvolání. Žalobní námitky totiž žalobce již jednou uváděl, a to ve svém odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí. Žalovaný se však s nimi nevypořádal v napadeném rozhodnutí zákonným způsobem, tj. vlastními logickými úvahami a tezemi. Žalovaný namísto takového zákonného postupu pouze obecně konstatoval, že rozhodnutí správního orgánu prvního stupně je zákonné. Odůvodnění však není zákonným, když žalovaný neuvádí žádné vlastní teze, jimiž by odvolací námitky vypořádal a namísto toho pouze replikuje teze správního orgánu prvního stupně, aniž by sám vlastní argumentací námitky vypořádával. Proto je podle žalobce napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné. 6. Závěrem žalobce soudu navrhl, aby zrušil napadené rozhodnutí i rozhodnutí správního orgánu I. stupně. III. Vyjádření žalovaného 7. Žalovaný v podaném vyjádření sdělil, že s podanou žalobou nesouhlasí a napadené rozhodnutí považuje za správné. Má za to, že on i správní orgán prvního stupně postupovali zcela v souladu s právní úpravou. Byly učiněny všechny vyžadované kroky k určení osoby pachatele přestupku, když žalobce obeslal. Žalobcem označená osoba se k řízení vozidla nedoznala a sdělila, že nemůže osobu identifikovat. Nebylo tak možné prokázat konkrétní osobu řidiče, který se dopustil přestupku. Jelikož nebylo možné prokázat označené osobě spáchání přestupku, zahájil správní orgán prvního stupně řízení s provozovatelem vozidla. Následně, po vydání příkazu, sdělená osoba označila jinou osobu, která měla vozidlo řídit. S ohledem na časové období, v jehož rámci byl dán prostor ke sdělení osoby řidiče, neshledal žalovaný v jednání správního orgánu prvního stupně žádné pochybení. Prvostupňový správní orgán učinil s ohledem na průběh řízení a ustálenou judikaturu nezbytné kroky ke zjištění osoby řidiče. 8. Žalovaný navrhl zamítnout žalobu pro její nedůvodnost s tím, že napadené rozhodnutí je věcně správné a zákonné. IV. Replika žalobce k vyjádření žalovaného 9. Žalobce k vyjádření žalovaného v replice uvedl toliko, že postup správního orgánu považuje za rozporný s platnou právní úpravou. Podle jeho názoru nebyly splněny podmínky pro aplikaci § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu, neboť žalobce na výzvu správního orgánu řádně reagoval, označil řidiče vozidla a tato osoba projevila ochotu se správním orgánem komunikovat. Žalobce namítal, že správní orgán neučinil všechny nezbytné kroky ke zjištění pachatele přestupku, a přesto pokračoval ve správním řízení pouze s provozovatelem vozidla. Tvrzenou časovou prodlevu přičítá žalobce nečinnosti a laxnímu přístupu správního orgánu. K tvrzení žalovaného, že označená osoba se k řízení vozidla nedoznala, žalobce uvedl, že taková skutečnost ze správního spisu nevyplývá. Pan S. se podle žalobce z procesní opatrnosti k řízení vozidla doznal a zároveň označil osobu, s níž se v řízení vozidla vystřídal. Žalobce nerozumí postupu správního orgánu, který i přes sdělení osoby řidiče nezahájil s touto osobou řízení. Dále rozporoval tvrzení žalovaného v tom, že postupoval v souladu s ustálenou judikaturou. Výslovně uvedl, že takto tvrzenou „ustálenou judikaturu“ považuje za nepřiléhavou, neboť skutkový stav v citovaných rozhodnutích je zcela odlišný od projednávané věci. Žalobce opakovaně odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 10. 2015, č. j. 8 As 110/2015–46, v němž je podle jeho názoru jasně rozlišeno mezi obstrukčním jednáním a jednáním, které zjevně nezneužívá právo. V daném případě se podle žalobce nejednalo o obstrukční jednání, neboť jak on, tak označená osoba po celou dobu řízení spolupracovali, případně byli ochotni spolupracovat. Z výše uvedených důvodů proto žalobce nepovažuje napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné a nezákonné. V. Jednání u krajského soudu 10. Krajský soud k projednání věci nařídil ústní jednání na den 24. 10. 2025, kterého se zúčastnila zástupkyně žalobce i zástupce žalovaného. Žalobce se z jednání omluvil. Soud během jednání zrekapituloval dosavadní průběh soudního a správního řízení, přitom vycházel ze soudního a správního spisu tak, jak byly v této věci vedeny. Žalobce (prostřednictvím zástupkyně) i žalovaný setrvali na své dosavadní argumentaci. Zástupce žalobce v tomto ohledu odkázal i na obsah žalo