4 As 1/2015 — Nejvyšší správní soud

56 A 7/2025- 27 - text  11 56 A 7/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Mrázovou, Ph.D. v právní věci žalobce: F. H. A. státní příslušnost L. s. zastoupený advokátem Mgr. Markem Sedlákem sídlem Moravské nám. 13, 602 00 Brno proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 6. 2025, č. j. MV-188012-7/OAM-2024, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění I. Vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání a zrušení shora specifikovaného rozhodnutí žalovaného, jímž žalovaný zamítl odvolání žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie, ze dne 28. 4. 2025, č. j. CPR-53011-9/ČJ-2024-930310-V214 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“), a prvostupňové rozhodnutí bylo potvrzeno. 2. Prvostupňovým správním rozhodnutím bylo zastaveno řízení o žádosti žalobce o vydání nového rozhodnutí ve smyslu § 122 odst. 5 písm. a) a b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZPC“), ve věci zrušení platnosti rozhodnutí o správním vyhoštění. Správní vyhoštění s dobou na pět let, po kterou nelze žalobci umožnit vstup na území členských států EU, bylo žalobci uloženo rozhodnutím Policie ČR, Krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje, ze dne 2. 2. 2021, č. j. KRPB-159588-28/ČJ-2020-060022-SV, podle § 120 odst. 1 písm. a) ZPC pro důvodné nebezpečí, že by mohl při pobytu na území ČR ohrozit bezpečnost státu prováděním činnosti ohrožující základy demokratického státu. Rozhodnutí o správním vyhoštění bylo následně potvrzeno rozhodnutím Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 2. 11. 2021, č. j. CPR-7885-9/ČJ-2021-930310-V243, kterým došlo k částečné změně předchozího výroku rozhodnutí, kdy bylo upraveno, že se jedná o vyhoštění z území členských států EU (nikoliv z území ČR, jak bylo nesprávně uvedeno). Rozhodnutí o správním vyhoštění nabylo právní moci dne 3. 11. 2021 a vykonatelným se stalo dne 7. 2. 2022. Rozhodnutí o správním vyhoštění bylo podrobeno také soudnímu přezkumu, v jehož rámci nebylo shledáno rozhodnutí o správním vyhoštění vadným nebo nezákonným. II. Shrnutí žalobní argumentace 3. Žalobce v žalobě uvedl, že žalovaný odůvodnil napadené rozhodnutí utajovanou informací BIS, z níž podle něj vyplývá (jak uvedl na straně 4. rozhodnutí), že důvody správního vyhoštění nepominuly a nadále je naplňován jeho účel, neboť brání žalobci v pokračování jeho aktivit ohrožujících bezpečnost státu tím, že na území členských států EU nemůže vycestovat. Takové odůvodnění je podle žalobce nepřezkoumatelné, a to i s přihlédnutím k tomu, že jde o utajovanou informaci. Není totiž zřejmé, zda BIS zjišťovala o žalobci nějaké aktuální informace, nebo zda jen sdělila správnímu orgánu, že důvody vyhoštění nepominuly. Takové rozhodnutí by bylo nezákonné, protože BIS nepřísluší hodnotit, zda důvody pro uložení vyhoštění pominuly či nikoliv. BIS může pouze poskytnout aktuální informace o žalobci a na jejich základě správní orgán posoudí, zda důvody správního vyhoštění stále trvají. 4. Žalobce žádal o zrušení rozhodnutí o správním vyhoštění také podle § 122 odst. 5 písm. b) ZPC, avšak splněním podmínek dle tohoto ustanovení se žalovaný v napadeném rozhodnutí nezabýval, pročež je rozhodnutí nepřezkoumatelné. 5. S ohledem na výše uvedené žalobce soudu navrhl, aby obě správní rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 6. V podaném vyjádření žalovaný odkázal na obsah odůvodnění napadeného rozhodnutí, které je v souladu se správním řádem a ZPC. S podanou žalobou vyjádřil nesouhlas. 7. Prvostupňový správní orgán v uvedené věci dne 3. 12. 2024 zastavil řízení o vydání nového rozhodnutí, když sice zjistil, že již uplynula polovina doby, po kterou nelze žalobci umožnit vstup na území členských států EU, avšak nedošlo k naplnění podmínky dle § 122 odst. 5 písm. a) ZPC, tedy nepominuly důvody uloženého správního vyhoštění. Toto rozhodnutí bylo na základě žalobcem podaného odvolání zrušeno a věc byla tomuto správnímu orgánu vrácena k novému projednání, v jehož rámci prvostupňový správní orgán zjistil u původce utajované informace, že skutečnosti, pro které bylo žalobci uloženo správní vyhoštění, nadále trvají, a proto dne 28. 4. 2025 vydal usnesení, kterým řízení opět zastavil. Toto rozhodnutí bylo následně potvrzeno rozhodnutím žalovaného ze dne 25. 6. 2025. Žalovaný se v rámci přezkumu seznámil se všemi zjištěnými skutečnostmi i obsahem spisu a ověřil, že informace poskytnuté na základě žádosti prvostupňového správního orgánu jsou skutečně vedeny v utajovaném režimu. Z poskytnuté informace také vyplývá, že důvody uloženého správního vyhoštění nepominuly a nadále je naplňován jeho účel. 8. K nekompletnosti správního spisu žalovaný uvedl, že již v napadeném rozhodnutí zdůvodnil, proč se utajovaná informace nenachází ve spise. Ačkoliv se žalovaný s utajovanou informací seznámil a ověřil, že důvody uloženého správního vyhoštění trvají, není možné žalobci osvětlit blíže skutečnosti uvedené v utajované informaci než v rozsahu, v jakém byly uvedeny v napadeném rozhodnutí. Na základě utajované informace je oprávněný závěr o tom, že důvody uloženého správního vyhoštění dosud nepominuly. 9. Žalovaný přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy. Žalovaný se také v napadeném rozhodnutí zabýval i dalšími námitkami žalobce, např. že se ve spise nenachází informace od zpravodajské služby a že spis byl předložen k nahlédnutí bez spisového obalu a soupisu obsažených dokumentů. Žalobce v odvolání ovšem nenamítal nedostatečné posouzení své žádosti ve smyslu § 122 odst. 5 písm. b) ZPC ze strany prvostupňového správního orgánu, přitom žalovaný v postupu prvostupňového správního orgánu také neshledal žádných vad, a proto nemělo smysl, aby se ve svém rozhodnutí podrobně naplněním podmínek tohoto ustanovení zabýval. Žalovaný se řádně vypořádal se všemi námitkami žalobce. 10. K dané problematice se již dříve vyjádřil Ústavní soud (ústavní stížnost cizince odmítl), když také poznamenal, že žádné subjektivní právo cizinců na pobyt neexistuje a je věcí suverénního státu, za jakých podmínek připustí cizince na území. Pokud jde o § 122 ZPC, resp. zmírnění tvrdosti správního vyhoštění, váže se na splnění stanovených podmínek (II. ÚS 59/06, IV. ÚS 462/03). 11. S ohledem na výše uvedené žalovaný soudu navrhl, aby žalobu zamítl jako nedůvodnou. IV. Posouzení věci krajským soudem 12. Zdejší soud přezkoumal za podmínek uvedených v § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), bez nařízení jednání, v rozsahu uplatněných žalobních bodů a podle skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.), napadené rozhodnutí žalovaného, jakož i řízení předcházející jeho vydání, a shledal, že žaloba není důvodná. 13. Předmětem soudního přezkumu bylo rozhodnutí žalovaného, kterým bylo potvrzeno prvostupňové správní rozhodnutí o zastavení řízení o žádosti žalobce o vydání nového rozhodnutí ve věci zrušení platnosti předchozího rozhodnutí o správním vyhoštění. Žalovaný i prvostupňový správní orgán neshledali naplnění podmínek uvedených v § 122 odst. 5 písm. a) a b) ZPC pro to, aby mohlo být žádostí žalobce vyhověno, resp. mohlo být vydáno nové rozhodnutí, kterým by byla zrušena platnost rozhodnutí o správním vyhoštění nebo zkrácena doba, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území. 14. Podle § 122 odst. 5 ZPC policie může na žádost cizince vydat nové rozhodnutí, kterým zruší platnost rozhodnutí o správním vyhoštění nebo zkrátí dobu, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států EU, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, uvedenou v rozhodnutí o správním vyhoštění, a to nejméně o jednu třetinu této doby, jestliže ad písm. a) pominuly důvody jeho vydání a uplynula polovina doby, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území, ad písm. b) jde o cizince, který prokáže, že dobrovolně vycestoval z území v době stanovené v rozhodnutí o správním vyhoštění, a zrušení platnosti rozhodnutí o správním vyhoštění bude přiměřené vzhledem k důvodům, pro které bylo vydáno. 15. Ze správního spisu nejprve soud ověřil rozhodná skutková zjištění, a také příslušná rozhodnutí týkající se správního vyhoštění žalobce. Správní vyhoštění bylo žalobci uloženo podle § 120 odst. 1 písm. a) ZPC s dobou na 5 let, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států EU rozhodnutím Policie ČR, Krajské ředitelství policie Jih