56 Az 14/2024 – Krajský soud v Brně

56 Az 14/2024- 38 - text 9 56 Az 14/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Mrázovou, Ph.D. v právní věci žalobce: R. C., nar. X, e.č.X státní příslušnost T. r. pobytem v ČR: X zastoupený advokátkou Mgr. Martinou Šamlotovou sídlem Milady Horákové 13, 602 00 Brno proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 936/3, poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 9. 2024, č. j. OAM-825/ZA-ZA11-VL15-2024, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění I. Vymezení věci 1. Žalobce se včas podanou žalobou domáhá přezkoumání a zrušení shora specifikovaného rozhodnutí žalovaného, jímž žalovaný rozhodl, že žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), a že řízení o udělení mezinárodní ochrany se zastavuje podle § 25 písm. i) zákona o azylu. 2. V průběhu správního řízení žalovaný zjistil, že aktuální žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany na území ČR je již druhou v pořadí. První žádost žalobce podal dne 29. 7. 2022. Na základě první žádosti žalovaný rozhodl dne 16. 1. 2023 o neudělení mezinárodní ochrany v žádné její formě. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu ke Krajskému soudu v Brně, která byla zamítnuta rozsudkem ze dne 31. 1. 2024, č. j. 56 Az 3/2023 – 31. Proti rozsudku podal žalobce kasační stížnost, která byla usnesením NSS ze dne 20. 6. 2024, č. j. 1 Azs 53/2024-31, odmítnuta pro nepřijatelnost. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 21. 6. 2024. 3. V napadeném řízení žalovaný posoudil důvody současné žádosti o udělení mezinárodní ochrany a následně provedl jejich srovnání s tvrzeními žalobce v předchozím správním řízení. Žalovaný dospěl k závěru, že žalobce uvádí naprosto stejné motivy svého odchodu z vlasti a neochoty se do Turecka opětovně vrátit, jak je uváděl již v průběhu správního řízení o jeho první žádosti o udělení mezinárodní ochrany, tj. obavu z problémů kvůli jeho sympatizování s politickou stranou HDP a kvůli kurdskému původu. Také v zemi původu žalobce nedošlo od doby, kdy byla meritorně posuzována předchozí jeho žádost, k žádné změně, která by mohla představovat novou skutečnost ve smyslu § 11a odst. 1 písm. b) zákona o azylu, neboť by svědčila o tom, že by žalobce mohl být vystaven pronásledování nebo že by mu hrozila vážná újma. Žalovaný tedy neshledal důvody pro opakované posuzování žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany. Byly tak naplněny podmínky v § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu, podle kterého byla žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany shledána za nepřípustnou (opakovaná žádost). II. Shrnutí žalobní argumentace 4. Žalobce v žalobě zopakoval, že ve své druhé žádosti o mezinárodní ochranu vypověděl svůj azylový příběh shodně jako při prvním podání žádosti o mezinárodní ochranu. Jádrem azylového příběhu je to, že je Kurd a v souvislosti s tím se cítí být v Turecku diskriminován, neboť je na ně nahlíženo jako na osoby třetí kategorie. Žalobce je sympatizant politické strany HDP, která hájí práva Kurdů v Turecku. V roce 2013 se zúčastnil mítinku uvedené politické strany, byl udeřen policistou a rodina mu po incidentu zakázala účastnit se akcí pořádaných touto stranou. Žalobce také vypověděl, že v Turecku nemůže svobodně hovořit kdykoliv a kdekoliv kurdsky a projevovat svobodně své politické názory, když mu jeho rodina ze strachu z turecké většiny projevy těchto sympatií zakazuje. 5. Žalovaný učinil podkladem jeden rok starou zprávu, která nedoléhá na případ žalobce, protože se nezaobírá postavením Kurdů v turecké společnosti. Z napadeného rozhodnutí pak nevyplývá, jakým způsobem se žalovaný s tímto podkladem pro vydání rozhodnutí vypořádal. Z tohoto důvodu žalovaný zatížil své rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti. 6. S ohledem na výše uvedené žalobce soudu navrhl, aby napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 7. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě uvedl, že s podanou žalobou nesouhlasí. Dále popřel oprávněnost uplatněných námitek, které podle něj neprokazují, že by porušil správní řád či zákon o azylu. Odkázal na obsah napadeného rozhodnutí, které nepovažuje za vadné, nesprávné nebo nezákonné. Žalovaný zjistil skutečný stav věci, případ posuzoval ve všech souvislostech, zabýval se všemi skutečnostmi, které žalobce uvedl, opatřil si potřebné a objektivní podklady. 8. Na základě výpovědi žalobce nezjistil žalovaný, že by žalobce byl ve vlasti vystaven pronásledování ve smyslu § 12 písm. a) nebo písm. b) zákona o azylu, anebo že by mu hrozila vážná újma ve smyslu § 14a zákona o azylu. 9. Po posouzení věci dospěl žalovaný k závěru, že jde o opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany ve smyslu § 2 odst. 1 písm. f) zákona o azylu. Podle § 11a odst. 1 zákona o azylu platí, že podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, ministerstvo nejprve posoudí přípustnost takové žádosti, a to zda uvedl nebo se objevily nové skutečnosti. Žalovaný posoudil důvody současné žádosti a provedl srovnání s tvrzeními, které žalobce uplatnil v předchozím řízení. Po posouzení důvodů mohl konstatovat, že žalobce neuvedl žádnou novou skutečnost, která by prokazoval podstatnou změnu okolností jeho případu, a současně neshledal žádnou skutečnost za pádný důvod, na základě čehož by změnil původní rozhodnutí nebo měl důvod řízení opakovat. 10. K námitce údajného nedostatečně zjištěného skutkového stavu žalovaný uvedl, že je to právě žalobce, kdo má v řízení povinnost tvrzení. Zde odkázal na judikaturní závěry NSS, z nichž vyplývá, že povinnost tvrzení má ve věcech mezinárodní ochrany zásadní význam, když pouze žadatel o tuto ochranu utváří svým tvrzením rámec zjišťování skutkového stavu ve správním řízení. Žalovaný přitom učinil maximum, aby žalobce mohl tuto svou povinnost splnit. Žalobci byla také dána možnost seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí, vyjádřit se k nim a případně je doplnit či navrhnout jejich doplnění. Žalobce se k tomuto úkonu dostavil, avšak k ničemu se nechtěl vyjádřit, nic nechtěl doplnit a žádný podklad nedoložil. 11. Žalovaný dostatečně zjistil skutkový stav, který mu umožňoval vydat rozhodnutí, pro jehož vydání si opatřil dostatečně aktuální informace o zemi původu. V posuzované věci byly naplněny podmínky pro zamítnutí žádosti žalobce jako nepřípustné podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu. 12. S ohledem na výše uvedené žalovaný soudu navrhl, aby žalobu zamítl jako nedůvodnou. IV. Posouzení věci krajským soudem 13. Soud v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“), bez nařízení jednání přezkoumal v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s.ř.s.) a podle skutkového a právního stavu zjištěného s přihlédnutím k § 32 odst. 9 zákona o azylu (zohlednění případných nových důležitých okolností) napadené rozhodnutí žalovaného, včetně řízení předcházejícího jeho vydání, a shledal, že žaloba není důvodná. 14. Soud nejprve ověřil skutková zjištění ze správního spisu. Z údajů poskytnutých žalobcem k žádosti vyplynulo, že žalobce je státním příslušníkem Turecké republiky a je kurdské etnické příslušnosti. Je schopen dorozumět se v tureckém a kurdském jazyce. Narodil se v městě Kiziltepe v Turecku, kde následně žil v rodinném domě spolu s rodiči a sourozenci. V době poskytnutí údajů byl svobodný a bezdětný. Z hlediska náboženského přesvědčení vyznává islám. Ke svému politickému přesvědčení uvedl, že vzhledem k dvouletému pobytu na území ČR již žádnou aktivitu nevyvíjí. Z vlasti vycestoval ilegálně bez cestovních dokladů v srpnu 2022 kamionem z Istanbulu. Ještě v srpnu 2022 přicestoval kamionem do ČR, kde od té doby pobývá. Cestovní doklad u sebe neměl, neboť svůj cestovní pas předal před odjezdem z vlasti svému sourozenci, který se později odstěhoval do Polska. Totožnost a státní příslušnost žalobce byla tedy prokázána občanským průkazem Turecka platným do 22. 5. 2032. Žalobce také upřesnil, že nikdy neměl udělena žádná víza ani povolení k pobytu v jiných státech a stejně tak nikde jinde předtím nepobýval. O mezinárodní ochranu požádal v ČR již podruhé. Ke svému zdravotnímu stavu či zdravotním omezením a jiným zvláštním potřebám žalobce uvedl, že je v pořádku. K dotazu na trestní stíhání či odsouzení za spáchání trestného činu v ČR, v zemi původu nebo v zahraničí žalobce uvedl, že se nic takového nestalo. Jako důvod opakované žádosti o mezinárodní ochranu žalobce uvedl, že párkrát byl v Turecku zadržen kvůli politickým aktivitám, což již údajně v předchozím řízení uváděl. Na dotaz správního orgánu žadatel potvrdil, že stejné důvody uváděl již během prvního řízení o žádosti o mezinárodní ochranu, tedy že důvody jeho žádosti jsou pořád stejné a