62 A 20/2025- 44 - text
6 62 A 20/2025
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D., a soudců
Mgr. Filipa Skřivana a JUDr. Ing. Venduly Sochorové v právní věci
žalobce: Ing. J. K.
bytem X
proti
žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina
sídlem Žižkova 1882/57, Jihlava
za účasti: 1. P. K.
2. Z. K.
oba bytem X
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 3. 2025, č. j. KUJI 30882/2025, sp. zn. OUP 314/2024 Cí-2,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.
IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Městský úřad Bystřice nad Pernštejnem (dále jen „stavební úřad“) rozhodnutím ze dne 25. 3. 2024, č. j. BYS 3724/2024, k žádosti osob zúčastněných na řízení 1 a 2 (dále jen „stavebníci“) podle § 94p odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve společném řízení schválil záměr „Novostavba zahradního domku (výměny) k RD č.p. X“ na pozemcích parc. č. X, XA a XB v kat. území X (dále jen „stavba“). Žalovaný zamítl odvolání žalobce a rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil.
II. Žaloba
2. Žalobce namítá, že napadené rozhodnutí nezohlednilo zásadní negativní dopady stavby z hlediska ztráty soukromí a komfortu bydlení žalobce. Žalovaný odkázal na vzdálenost stavby od pozemku žalobce a soulad stavby s požadavky na výstavbu a vůbec se nezabýval subjektivními aspekty.
3. Žalobce nesouhlasí s tím, že námitka snížení hodnoty jeho nemovitosti je irelevantní, a poukazuje na konkrétní objektivní faktory, které ke snížení mohou vést, např. zvýšenou mobilitu a hluk z důvodu zamýšleného účelu stavby – krátkodobé pobyty návštěv a volnočasové aktivity stavebníků. Doprava či hluk jsou nepochybně hodnoty, které jsou právními předpisy regulovány.
4. V obci Bohuňov se dle žalobce v průběhu let ustálil způsob směřování a umisťování staveb, který respektuje určitý řád a zajišťuje vzájemnou ohleduplnost mezi stavbami z různých hledisek (např. soukromí, osvětlení). Ačkoli to není výslovně zakotveno v územním plánu, tvoří významnou součást krajinného rázu a charakteru obytného území. Žalovaný se však této otázce vyhnul s odůvodněním, že v územním plánu chybí výslovná pravidla pro orientaci staveb, a proto nemá důvod omezovat stavebníky, kteří žádali umístit stavbu jiným směrem než ostatní (s orientací hřebene střechy na jihozápad-severovýchod). Žalobce má navíc legitimní očekávání, že pokud bylo při jeho výstavbě vyžadováno respektování určitého urbanistického řádu, bude stejný přístup uplatněn i u nových staveb.
5. Žalovaný se dle žalobce taktéž nedostatečně vypořádal s obavami žalobce z komerčního užívání stavby. Žalovaný by měl usilovat o minimalizaci potenciálních negativních dopadů stavby na okolní pozemky ještě před její realizací. Žalobce zdůrazňuje, že se nejedná o pouhou spekulaci, nýbrž o reálný skutkový stav. Žalobce si je vědom zásady koncentrace řízení dle § 82 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“). Nicméně námitky týkající se orientace stavby a komerčního užívání by měly být zohledněny, a to z důvodu svého významu a ochrany veřejného zájmu.
6. V doplnění žaloby žalobce dokládá fotomapu s vyznačením klidových zón, z níž je patrné, že stavba je umístěna v bezprostřední blízkosti klidové zóny žalobce. Taktéž je zde patrné, že většina nemovitostí v dané lokalitě má určitou orientaci. V případě novějších staveb směrem na Janovičky stavební úřad požaduje obvyklou orientaci klidových zón, která byla požadována již před 20 lety. Žalobce již v odvolání důvodně poukázal na to, že objekt na parcele č. XB je fakticky využíván pro krátkodobé ubytování osob, tedy ke komerčním účelům. Obava žalobce je tedy opodstatněná. Žalobce proto navrhuje napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení.
III. Vyjádření žalovaného a stavebníků
7. Žalovaný ve svém vyjádření odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a navrhl žalobu zamítnout. Stavebníci se k žalobě nevyjádřili.
IV. Posouzení věci krajským soudem
8. Žaloba byla podána včas [§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“)], osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.). Žaloba je přípustná (zejména § 65, § 68 a § 70 s. ř. s.). Za splnění podmínek § 51 s. ř. s. rozhodl soud bez jednání.
9. Žaloba není důvodná.
10. Společným povolením stavební úřad schválil novostavbu samostatně stojícího přízemního zahradního domku s půdním prostorem bez využití. Z hlediska účelu je stavba společným povolením určena pro volnočasové aktivity stavebníků a pro občasné bydlení návštěv nebo jejich rodiny.
11. Žalobce v prvé řadě namítá, že správní orgány nedostatečně zohlednily zásadní negativní dopady stavby z hlediska ztráty soukromí a komfortu bydlení žalobce a nezabývaly se individuálním aspektem věci.
12. K tomu zdejší soud ve shodě se žalovaným uvádí, že v intravilánu obce nová stavba zpravidla vždy v určité míře zasahuje do soukromí vlastníků sousedních nemovitostí. Absolutního soukromí v takových podmínkách nelze dosáhnout (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 4. 2012, č. j. 8 As 20/2011-131). Vlastník sousední nemovitosti si nemůže osobovat právo na to, aby byla vyloučena každá stavební změna v sousedství, která by snížila míru jeho soukromí. Pokud se nejedná o obtěžování mimořádné, převyšující míru přiměřenou poměrům, je přednostně na tom, kdo se cítí být obtěžován, aby provedl opatření, která by tomuto obtěžování zabránila (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 3. 2010, č. j. 7 As 13/2010-145).
13. Stavební úřad v prvostupňovém rozhodnutí uvádí, že stavba je navržena ve vzdálenosti 37,11 m od společné hranice s pozemkem žalobce parc. č. XC a cca dalších 12 m od rodinného domu žalobce. Z toho lze dle stavebního úřadu dovodit, že vzdálenost stavby od pozemku žalobce a od jeho rodinného domu zajišťuje dostatečné soukromí pro oba vlastníky. S touto úvahou se zdejší soud ztotožňuje a doplňuje, že z ničeho neplyne, že by se stavbou bylo spojeno zvýšení dopravní zátěže nad přiměřenou míru. Žalobce sice namítá, že správní orgány nezohlednily individuální okolnosti nynější věci, nekonkretizuje však, v čem tyto individuální okolnosti spočívají.
14. V zásadě tak nečiní ani v řízení před zdejším soudem. V doplnění žaloby žalobce předložil fotomapu, do které na některých pozemcích ručně vepsal „KZ“ s tím, že se jedna o klidové zóny a z mapy je zřejmé jejich vymezení. Právní předpisy však pojem „klidová zóna“ neznají a ani žalobce jej nijak nedefinuje. Zdejší soud proto tomuto grafickému vymezení stěží může připsat jakýkoliv význam z hlediska hodnocení zákonnosti napadeného rozhodnutí.
15. K námitce snížení ceny žalobcovy nemovitosti žalovaný uvedl, že tato námitka je bezpředmětná a v procesu územního a stavebního řízení irelevantní. Ve společném řízení je totiž zkoumán pouze soulad stavby s právními předpisy (výsledkem je posouzení přípustnosti stavby v území z hlediska veřejnoprávních požadavků). Jde např. o otázky zastínění, hlučnosti, přípustnosti stavby v dané lokalitě (tj. soulad s územním plánem), odstupové vzdálenosti apod.
16. Toto vypořádání dle zdejšího soudu odpovídá zákonné úpravě a judikatuře Nejvyššího správního soudu, podle které zvýšení či snížení ceny nemovitostí nemá samo o sobě vliv na zákonnost rozhodnutí ve společném řízení. Obecně platí, že „má-li vlastník nemovitosti za to, že by určité využití okolního území (např. zástavbou určitého charakteru) mohlo způsobit snížení hodnoty jeho nemovitostí, musí si svá práva střežit včas, tj. již v procesu pořizování a schvalování územně plánovací dokumentace, a snažit se tak zasadit o takovou formu zástavby, kterou považuje pro sebe za přijatelnou. V rámci územního řízení – a stejně tak i v rámci stavebního řízení či řízení o dodatečném povolení stavby – je sice stavební úřad oprávněn a povinen posoudit námitku snížení tržní ceny sousedních nemovitostí, avšak činí tak jen z pozice nástrojů stavebního zákona, tedy zejména z hlediska souladu s územně plánovací dokumentací, s obecnými požadavky na výstavbu a se zájmy chráněnými dalšími předpisy.“ Zvýšený ruch, který by mohl mít vliv na cenu nemovitosti, však mezi kritéria, která stavební úřad před vydáním územního rozhodnutí z tohoto hlediska zkoumá, evidentně nepatří (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2018, č. j. 7 As 172/2017-29, nebo ze dne 9. 8. 2023, č. j. 2 As 93/2022-56). Žalobce má jistě pravdu v tom, že hluk je právními předpisy regulován; překročení veřejnoprávních hlukových limitů v důsledku povolení stavby však z ničeho nevyplývá.
17. Při ústním jednání, které proběhlo před stavebním úřadem, žalobce uplatnil pouze obecné námitky obavy ze ztráty soukromí, snížení komfortu bydlení a