62 A 6/2025- 68 - text
pokračování 7 62 A 6/2025
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D., a soudců
Mgr. Filipa Skřivana a JUDr. Ing. Venduly Sochorové v právní věci
žalobců: a) M. M.
bytem X
b) M. Č.
bytem X
oba zastoupeni JUDr. Štefánií Fajmonovou, advokátkou
sídlem V Lískách 1065/31, Žďár nad Sázavou
proti
žalovanému: Krajský úřad kraje Vysočina
sídlem Žižkova 1882/57, Jihlava
za účasti: 1. D. B.
2. L. B.
oba bytem X
zastoupeni Mgr. Štěpánem Lichovníkem, advokátem
sídlem Pellicova 23/8, Brno
3. EG.D Holding, a.s.
sídlem Lidická 1973/36, Brno
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 1. 2025, č. j. KUJI 4480/2025, sp. zn. OUP 394/2024 Šk,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žalobci nemají právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.
IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Městský úřad Nové Město na Moravě (dále jen „stavební úřad“) rozhodnutím ze dne 29. 7. 2024, č. j. MUNMNM/34195/2024/31, k žádosti osob zúčastněných na řízení 1 a 2 (dále jen „stavebníci“) vydal podle § 94p odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), společné povolení pro stavbu „Novostavba rekreační chaty včetně připojení elektro, přívodu vody ze stávající studny, jímky na odpadní splaškové vody s kanalizačním připojením a dešťové kanalizace zaústěné do vsaku“ na pozemku parc. č. X v kat. území X. Žalovaný zamítl odvolání žalobců a rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil.
II. Žaloba
2. Žalobci nejprve rekapitulují dosavadní průběh řízení. Poté namítají, že napadené rozhodnutí přihlíží pouze k zájmům stavebníků, nikoliv k zájmům ostatních vlastníků pozemků v zahrádkářské kolonii. Dané území je rekreační oblastí, kde vlastníci pozemků vyhledávají po náročném pracovním týdnu klid a odpočinek. Proto nemůže být lhostejné, že zde bude provoz jako v obytné zóně města.
3. Z projektové dokumentace je dle žalobců zřejmé, že téměř veškerá okna novostavby jsou situována na pozemek žalobce b), což umožňuje podrobný přehled o situaci na jeho nemovitosti. Zcela nepochybně se tím nad míru přiměřenou poměrům zasahuje do jeho soukromí a soukromí všech osob, které se v jeho nemovitosti pohybují. Danou situaci by bylo možné vyřešit snížením stavby na maximální výšku 4,5-5 m.
4. Správní orgány dle žalobců pochybily tím, že si nevyžádaly stanovisko Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky (dále jen „AOPK“), přestože se daná lokalita nachází v II.-IV. ochranném pásmu CHKO Žďárské vrchy. Žalobci si jsou vědomi, že podle nové právní úpravy zákona by mohl stavební úřad dovodit, že stanovisko potřebné není, nicméně s ohledem na atypickou podobu stavby mělo být vyžádáno.
5. Nelze souhlasit ani s tvrzením stavebního úřadu, že „v případě, že se vlastník pozemku domnívá, že realizací stavby bude v budoucnu obtěžován pohledem nad míru přípustnou, je zcela na něm, aby učinil taková opatření, které by tomuto „obtěžování“ zabránilo (např. výsadba zeleně apod.).“ Přenášet tímto způsobem odpovědnost na sousední vlastníky nemovitostí je dle žalobců nepřípustné.
6. Závěrem žalobci dodávají, že pokud bude novostavba užívána k trvalému bydlení, není v této lokalitě dostatečně zajištěna ani dopravní obsluha. Navrhují proto napadené rozhodnutí i rozhodnutí stavebního úřadu zrušit.
III. Vyjádření žalovaného a stavebníků
7. Žalovaný uvádí, že podkladem rozhodnutí bylo sdělení Městského úřadu Nové Město na Moravě ze dne 12. 4. 2024, č. j. MUNMNM/16142/2024/3, „kde se vyjádřila za životní prostředí mimo jiné i ochrana přírody a krajiny“ tak, že dotčená oblast se nachází v CHKO Ždárské vrchy, ale podle ust. č. 2, odst. 4, bodu 6 Výnosu MK ČSR ze dne 25. 5. 1970, č. j. 8908/70-II/2 Sb., o zřízení CHKO Ždárské vrchy, se Správa CHKO Ždárské vrchy vyjadřuje v k. ú. X k územnímu plánu, ne však k jednotlivým stavbám a akcím.
8. Stavebníci ve svém vyjádření uvádí, že výška stavby nikterak nevybočuje z obvyklé výšky hřebene střechy. Jak správně poukázal žalovaný ve svém vyjádření, správa CHKO Žďárské vrchy se v k.ú. X vyjadřuje k územnímu plánu, nikoli k jednotlivým stavbám a akcím. Žalovaný i stavebníci navrhují žalobu jako nedůvodnou zamítnout.
IV. Posouzení věci krajským soudem
9. Žaloba byla podána včas [§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“)], osobami k tomu oprávněnými (§ 65 odst. 1 s. ř. s.). Žaloba je přípustná (zejména § 65, § 68 a § 70 s. ř. s.). Za splnění podmínek § 51 s. ř. s. rozhodl soud bez jednání.
10. Žaloba není důvodná.
11. Společným povolením stavební úřad schválil novostavbu jednopodlažní rekreační chaty o celkové zastavěné ploše 101 m2 a výšce 6,37 m. Stavba je umístěna ve vzdálenosti 3,84 m od společné hranice (západní) s pozemkem žalobce b) a 2 m od společné hranice (východní) s pozemkem žalobce a). V těchto místech se při společné hranici na pozemcích žalobců nenachází žádné stavby.
12. Z prvostupňového rozhodnutí plyne, že pozemek, na němž je stavba situována, je dle územního plánu součástí zastavěného území stabilizované Plochy rekreace – zahrádkářské osady (RZ). V ní jsou mimo jiné přípustné stavby zahradních a rekreačních chat o jednom nadzemním podlaží a podkroví za dodržení stanoveného koeficientu zeleně. Stavba je dle stavebního úřadu v souladu s územním plánem a obecnými požadavky na výstavbu. K námitce situování oken stavební úřad uvedl, že právní předpisy nepředpokládají absolutní nedotknutelnost sousedních nemovitostí v důsledku stavební činnosti. V případě, že se vlastník pozemku domnívá, že realizací stavby bude v budoucnu obtěžován pohledem nad míru přípustnou, je zcela na něm, aby učinil taková opatření, která by tomuto „obtěžování“ zabránila (např. výsadba zeleně apod.).
13. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že jedním z faktorů kvality prostředí, kterou stavební úřad posuzuje ve smyslu § 25 odst. 1 vyhlášky č. 501/2006 Sb., je i imise pohledem. Z novostavby je situováno jedno okno z prostoru zádveří směrem na sousední pozemek žalobce a) č. parc. XA, na němž není v katastru nemovitostí zapsaná žádná stavba a pozemek je veden jako zahrada. Na pozemku žalobce b) parc. č. XB je umístěna stavba pro rodinnou rekreaci na druhém konci zahrady situované od novostavby. Nedojde tedy k obtěžování pohledem na stavbu. Sama skutečnost, že je z jedné nemovitosti možné nahlížet do druhé, nepředstavuje dle žalovaného nezákonnou imisi, i když se jedná potenciálně o nahlížení obtěžující. Aby bylo možné takové nahlížení považovat za nepřípustné, musí se jednat o mimořádnou situaci, kdy stavební úprava neodpovídá standardním společenským poměrům a oprávněným zájmům dotčených osob, tj. např. pokud je prováděna především s úmyslem nahlížet na pozemek souseda nebo pokud se dotýká doposud uzavřených prostor souseda. Dotčení vlastníci mají na svých nemovitostech možnost odstínění možného pohledu různými způsoby zřídit.
14. Dále žalovaný konstatoval, že on ani stavební úřad nemohou předjímat, že by stavba chaty byla užívána v rozporu se společným povolením, tedy jako stavba rodinného domu.
15. Žalobci v žalobě sugestivně namítají, že dané území je rekreační oblastí, kde vlastníci pozemků vyhledávají po náročném pracovním týdnu klid a odpočinek. Proto nemůže být lhostejné, že zde bude provoz jako v obytné zóně města. Napadeným rozhodnutím však byla umístěna novostavba rekreační chaty. Zvýšení provozu na úroveň obvyklou v obytné části města proto nelze předpokládat. Uvedená rekreační chata pak dle společného povolení nemá sloužit k trvalému bydlení. Žalovaný v této souvislosti správně poznamenal, že není možné předjímat, že by stavba chaty byla užívána v rozporu se společným povolením, tedy jako stavba rodinného domu. Obdobné lze poznamenat i k námitce žalobců, že není dostatečně zajištěna ani dopravní obsluha spojená s užíváním stavby k trvalému bydlení.
16. Dle žalobců představuje stavba v důsledku imisí pohledem nepřiměřený zásah do jejich soukromí a soukromí všech osob, které se na jejich pozemcích pohybují. Tyto námitky žalobci vznášeli již ve společném řízení a jedná se o typické námitky občanskoprávní povahy. Podle § 94n odst. 4 stavebního zákona ve společném řízení platí, že námitky stavební úřad posoudí na základě obecných požadavků na výstavbu, závazných stanovisek, popřípadě rozhodnutí dotčených orgánů nebo technických norem, pokud taková námitka nepřesahuje rozsah jeho působnosti. O námitce občanskoprávní povahy si stavební úřad učiní úsudek a rozhodne ve věci. S těmito námitkami se stavební úřad musí věcně vypořádat. Vždy je třeba vážit, zda je zásah do práv vlastníků sousedních nemovitostí (ať již omezením výhledu, omezením soukromí nebo jiným způsobem) přiměřený.
17. V případě tzv. ideálních imisí platí, že v intravilánu obce nová stavba zpravidla vždy v určité míře zasahuje do