6 As 22/2022 — Nejvyšší správní soud

62 A 79/2024- 91 - text pokračování 11 62 A 79/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D., a soudců Mgr. Filipa Skřivana a JUDr. Ing. Venduly Sochorové v právní věci žalobce: JUDr. P. V., MBA bytem X proti žalované: předsedkyně Okresního soudu ve Vyškově sídlem Kašíkova 314/28, Vyškov o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalované, který spočívá ve změně č. 5 Rozvrhu práce Okresního soudu ve Vyškově v rozsahu, v němž se v soudním oddělení 6 C v části VSÚ/asistent (zastupující) text „JUDr. K. V., Bc. V. M.“ nahrazuje textem „Bc. V.a M. – anonymizace, statistika“, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce vykonává funkci soudce u Okresního soudu ve Vyškově a je zařazen do soudního oddělení 6 C. Žalovaná vydala s účinností od 25. 11. 2024 změnu č. 5 Rozvrhu práce Okresního soudu ve Vyškově (dále jen „změna č. 5“), která se dotýká také soudního oddělení 6 C. Změnou rozvrhu práce došlo mimo jiné k tomu, že nově do daného soudního oddělení není zařazena asistentka JUDr. K. V., vyšší soudní úřednice (dále jen „VSÚ“), Bc. V. M. v tomto soudním oddělení provádí anonymizaci a statistiku a soudnímu oddělení byl snížen nápad z původních 10/46 napadlých věcí ve svěřené specializaci na nových 6/42 napadlých věcí. II. Žaloba 2. Podanou žalobou se žalobce domáhá, aby zdejší soud zakázal žalované, aby nadále pokračovala v porušování práv žalobce, a přikázal jí, aby příslušným organizačním opatřením obnovila stav před přijetím změny č. 5, tj. zajistila, aby JUDr. K. V. pro žalobce nadále vykonávala funkci jeho asistentky, aby Bc. V. M. pro žalobce nadále vykonávala funkci vyšší soudní úřednice a aby žalobci byla svěřena k vyřízení soudní agenda v rozsahu daném před změnou č. 5. 3. Změna č. 5 nebyla před jejím vydáním dle žalobce řádným způsobem projednána soudcovskou radou, neboť na projednání návrhu změny č. 5 nebyla v rozporu s § 53 odst. 2 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), soudcovské radě k určena lhůta alespoň 5 pracovních dnů. Současně by dle žalobce z povahy věci soudcovská rada měla návrh na změnu rozvrhu práce předložit minimálně soudci ze soudního oddělení dotčeného změnou. 4. Z návrhu změny č. 5 plyne, že jej měla žalovaná učinit ve čtvrtek dne 21. 11. 2024 pod zn. Spr 796/2023. Podle zjištění žalobce ovšem žalovaná měla být naposledy v budově soudu ve středu dne 20. 11. 2024, neboť od 21. 11. 2024 měla již čerpat dovolenou, takže nejenže nemohla vypracovat (dát pokyn k vypracování) návrhu, ale nemohla jej ani dne 21. 11. 2024 podepsat a dále v rámci soudu distribuovat. 5. Z obsahu změny č. 5 plyne, že tato změna byla vydána dne 21. 11. 2024 pod zn. Spr 796/2023 žalovanou zastoupenou pověřeným místopředsedou soudu JUDr. Mgr. Alešem Vylamem. Z důvodu dovolené však žalovaná tohoto dne nemohla ani formálně pověřit místopředsedu soudu, aby ji zastupoval ve věci vydání (podepsání) změny č. 5. Při krátkodobé nepřítomnosti předsedy soudu navíc zákon o soudech a soudcích nepřipouští delegovat vydání změny rozvrhu práce na místopředsedu soudu. Z toho plyne, že změna č. 5 nebyla vydána v souladu se zákonem. Podle rozvrhu práce nadto bylo možné místopředsedu soudu pověřit výkonem státní správy toliko v rozsahu civilního úseku. 6. Podle § 41 odst. 2 zákona o soudech a soudcích v průběhu kalendářního roku může předseda soudu po projednání se soudcovskou radou změnit rozvrh práce jen tehdy, vyžaduje-li to potřeba nového rozdělení prací u soudu. Tato podmínka není dle žalobce splněna, pokud sdílená asistentka dvou soudců se „rozhodne“ vykonávat funkci asistenta pouze u soudce – justičního funkcionáře, s nímž si tyká a má (takříkajíc) exkluzivní pracovní vztah, a zaktivizuje (pravděpodobně za použití manipulativních technik) proces, v jehož důsledku nakonec předsedkyně soudu (žalovaná) bez jakéhokoliv zákonného důvodu ke změně rozvrhu práce přistoupí. 7. „Odnětím“ asistentky se žalobce dostává do pozice, kdy nebude schopen ve svém soudním oddělení 6 C plynule, řádně a včas vyřizovat svou agendu. Změna č. 5 je vůči žalobci šikanózní, což žalobce dovozuje z nedůstojného způsobu jejího provedení, ze snížení nápadu ve složitější agendě, které se žalobce v rámci své specializace věnuje, a z toho, že změna nebyla se žalobcem projednána, a to pouze jako důsledek jednání asistentky, která má u vedení soudu fakticky exkluzivní pracovní postavení. 8. Žalovaná tedy nezákonně „odebrala“ žalobci asistentku, která se souhlasem žalobce byla předchozím předsedou soudu žalobci pro výkon funkce asistentky jmenována; toto nezákonné „odebrání“ asistentky, které fakticky nebylo žalobci ani z rozhodnutí žalované či místopředsedy soudu oznámeno, je přitom součástí realizovaného bossingu žalované a místopředsedy soudu vůči žalobci. III. Vyjádření žalované a replika žalobce 9. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvádí, že v dotčené věci před vydáním změny č. 5 jednala se žalobcem, s asistentkou i s VSÚ. Žalovaná poté předložila prostřednictvím předsedkyně soudcovské rady soudcovské radě návrh změny rozvrhu práce (učinila by tak i bez žádosti žalobce), spočívající zejména ve změně činnosti asistentky i VSÚ soudního oddělení 6 C a s tím souvisejícími změnami, zejména snížení nápadu žalobce. Žalobce netvrdí, z čeho dovozuje zákonný nárok na jmenování asistentky, ani nekonkretizuje subjektivně vnímaný bossing. 10. Žalovaná činí nesporným, že od 21. 11. 2024 do 2. 12. 2024 čerpala dlouhodobě plánovanou dovolenou, a že tudíž změnu rozvrhu práce nemohla v době dovolené podepsat. Předpokládala, že pro projednání změny rozvrhu práce soudcovskou radou bude dostatečná doba od 6. 11. 2024 do 20. 11. 2024 (soudcovské radě tak byla poskytnuta lhůta dle žádosti soudcovské rady delší než 5 dnů). Místopředseda soudu je rozvrhem práce Okresního soudu ve Vyškově pověřen v době nepřítomnosti žalované jejím zastupováním a byl tudíž oprávněn k vydání změny rozvrhu práce. Navíc tak učinil s předchozím souhlasem žalované. Místopředseda soudu tak vydal změnu rozvrhu práce z důvodu nepřítomnosti žalované, nikoliv na základě pověření žalované pro civilní úsek. K namítanému nesprávnému postupu podle § 53 odst. 1 písm. c) zákona o soudech a soudcích žalovaná uvádí, že stejně jako její předchůdci ve funkci předsedy soudu komunikovala se soudcovskou radou ústně. Žalovaná navrhuje žalobu jako nedůvodnou zamítnout. 11. Žalobce podal k vyjádření žalované repliku, ve které uvádí, že v žalobě netvrdí nic o zákonném nároku na asistentku, pouze zdůrazňuje, že pokud mu asistentka byla místopředsedou soudu jmenována (což je prokázaná skutečnost), pak není možné její faktické „odebrání“ prostřednictvím změny rozvrhu práce, neboť zákon o soudech a soudcích takový právní institut nezná, stejně jako „přidělení“ asistentky jinému či jiným soudcům bez odpovídajícího jmenování. Takový postup je exces a nemá zákonné opodstatnění. Žalovaná nesděluje pravdivé údaje o předložení návrhu změny rozvrhu práce, neboť ten byl soudcovské radě předložen až dne 22. 11. 2024. Návrh je datován dnem 21. 11. 2024, kdy jej žalovaná nemohla objektivně učinit, protože byla již na zahraniční dovolené. Dne 6. 11. 2024 soudcovské radě žádný návrh změny rozvrhu práce předložen nebyl. 12. Žalobce setrvává na právním názoru, že při krátkodobé nepřítomnosti předsedy soudu nemůže místopředseda soudu přistoupit ke změně rozvrhu práce. Navíc v případě změny č. 5 je prokázané, že místopředseda věděl, že zachází s návrhem změny, který dne 21. 11. 2024 žalovaná objektivně nemohla učinit. Pokud žalovaná argumentuje dosavadní praxí, kdy změny rozvrhu práce měly být soudcovské radě sdělovány ústně, tak i tato okolnost přímo dokumentuje, že něco zde není v pořádku. IV. Posouzení věci krajským soudem 13. Žaloba byla podána včas [§ 84 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“)]. Jak plyne z judikatury Nejvyššího správního soudu, rozvrhem práce může být zasaženo do subjektivních práv jednotlivce zastávajícího funkci soudce plynoucích z čl. 21 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (právo nerušeně vykonávat veřejnou funkci) vykládaného ve spojení čl. 82 odst. 1 věty první Ústavy, tedy se zřetelem k tomu, že jedním ze základních znaků funkce soudce je jeho nezávislost. Brániloli by určité opatření, ať už právní nebo faktické, nezávislému výkonu této funkce, znemožňovalo by tím zároveň plnohodnotný výkon funkce soudce, a na takové opatření by tudíž bylo nutno nahlížet jako na zásah do práva nerušeně tuto funkci zastávat. Rozvrh práce není rozhodnutím, opatřením obecné povahy ani právním předpisem. Z pohledu žalobního typu ve správním soudnictví proto může být jedině zásahem ve smyslu § 82