3 Afs 155/2019 — Nejvyšší správní soud

62 Af 13/2024- 198 - text  7 62 Af 13/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D., a soudců JUDr. Ing. Venduly Sochorové a Mgr. Filipa Skřivana v právní věci žalobce: VEMEX s.r.o. sídlem Evropská 2591/33e, Praha 6 zastoupen JUDr. Janem Procházkou LL.M., advokátem sídlem Pobřežní 648/1a, Praha 8 proti žalovanému: Generální finanční ředitelství sídlem Lazarská 15/7, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 1. 2024, č. j. 69774/23/7600-40133-051278, takto: I. Rozhodnutí Generálního finančního ředitelství ze dne 23. 1. 2024, č. j. 69774/23/7600-40133-051278, a rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 17. 4. 2023, č. j. 13570/23/5100-41456-710158, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení 28 350 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce JUDr. Jana Procházky LL.M. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Předmětem posouzení je zákonnost rozhodnutí o změně výše úroku z neoprávněného jednání správce daně vydaného v přezkumném řízení, které bylo zahájeno z důvodu změny judikatury po pravomocném skončení věci. 2. Rozhodnutím ze dne 7. 2. 2019, č. j. 22425/19/4300-12715-050553, přiznal Specializovaný finanční úřad žalobci úrok z neoprávněného jednání správce daně podle § 254 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve výši 30 957 392 Kč. Žalobcovo odvolání Odvolací finanční ředitelství zamítlo a rozhodnutí o úroku potvrdilo rozhodnutím ze dne 4. 3. 2020, č. j. 9463/20/5100-41454-711974 (dále jen „rozhodnutí o úroku“). Řízení o žalobě proti tomuto rozhodnutí je vedeno u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 17 Af 19/2020 (z důvodu zahájení přezkumného řízení žalovaným bylo toto soudní řízení přerušeno). 3. Dne 23. 6. 2022 obdržel žalovaný od Odvolacího finančního ředitelství podnět k nařízení přezkoumání rozhodnutí o úroku, kterému vyhověl a rozhodnutím ze dne 25. 7. 2022 nařídil přezkum s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 12. 2020, č. j. 3 Afs 155/2019-40 (dále jen „rozsudek ČOKS“). Odvolací finanční ředitelství v přezkumném řízení rozhodnutím ze dne 17. 4. 2023, č. j. 13570/23/5100-41456-710158 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), změnilo rozhodnutí o úroku tak, že snížilo celkovou výši přiznaného úroku na 16 702 223 Kč. Žalovaný k odvolání žalobce napadeným rozhodnutím změnil prvostupňové rozhodnutí po formální stránce (opravil chybu v čísle jednacím rozhodnutí Specializovaného finančního úřadu a upřesnil výrok týkající se splatnosti rozdílu mezi přiznanými úroky), ve zbytku prvostupňové rozhodnutí potvrdil a odvolání zamítl. II. Žaloba 4. Proti napadenému rozhodnutí podal žalobce včasnou žalobu. Změnu oproti původnímu rozhodnutí o úroku založily orgány finanční správy na aplikaci rozsudku ČOKS a souvisejícího metodického pokynu žalovaného ze dne 22. 12. 2021, č. j. 14813/21/7700-30133-051108. Je přesvědčen, že podle § 124 daňového řádu nelze pravomocné rozhodnutí správce daně změnit v přezkumném řízení zahájeném na základě nové judikatury a na ni navazující správní praxe v neprospěch daňového subjektu. Metodický pokyn navazující na rozsudek ČOKS byl účinný do budoucna, tedy až po ukončení daňového řízení se žalobcem. 5. Na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, že původní rozhodnutí o úroku napadl žalobce správní žalobou. V řízení před správním soudem disponuje předmětem řízení žalobce. Soud tedy reaguje jen na jeho námitky a nemůže aplikovat judikaturu k výši úrokové sazby, kterou žalobce v podané žalobě nezpochybňoval. Pokud soud není oprávněn v řízení o žalobě posoudit otázku úrokové sazby odlišně od rozhodnutí o úroku, těžko tak mohlo učinit Odvolací finanční ředitelství v přezkumném řízení zahájeném v důsledku podání takové žaloby. Žalobce legitimně očekával, že v otázkách, které neučinil předmětem řízení před Městským soudem v Praze (úročená částka, počáteční datum úročeného období, výše sazby úroku), už nemůže dojít ke změně. Tím, že žalovaný vydal rozhodnutí v přezkumném řízení, navíc došlo k zásahu do práva na zákonného soudce, jelikož místo Městského soudu v Praze bude věc posuzovat Krajský soud v Brně. 6. Pokud by soud potvrdil, že přezkumné řízení mohlo proběhnout, měly v něm orgány finanční správy přihlédnout také k nezákonnosti platebních výměrů a pozdější judikatuře týkající se konce doby úročení. Podle ní nemá období úročení končit dnem doručení platebních výměrů žalobci, ale jejich právní mocí. Nelze se dovolávat presumpce správnosti pravomocných, ale nezákonných (v době přezkumného řízení zrušených) platebních výměrů. 7. Podle žalobce navíc rozsudek ČOKS není v nynější věci přiléhavý. V žalobcově případě šlo o zajišťovací exekuci. Orgány finanční zprávy rozsudek vykládají diskriminačně vůči daňovým subjektům, které disponují prostředky k úhradě zajištěné daně, oproti těm, které peníze nemají. Takové daňové subjekty mají v důsledku neuhrazení daně nárok na vyšší úrok podle § 241 odst. 2 daňového řádu, protože u nich běží exekuční řízení déle. 8. Žalobce proto navrhuje, aby soud prvostupňové i napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 9. V replice a dalších procesních vyjádřeních setrval žalobce na argumentaci obsažené v žalobě a doplnil, že názory na určení okamžiku splatnosti daně se na Nejvyšším správním soudě liší, proto je nutné přijmout výklad ve prospěch žalobce (in dubio mitius). III. Vyjádření žalovaného 10. Žalovaný se žalobou nesouhlasí a odkazuje na napadené rozhodnutí. Je přesvědčen, že nařízení přezkumu rozhodnutí o úroku nic nebránilo. Daňový řád nevylučuje přezkum rozhodnutí, které je napadeno správní žalobou podle § 121 a násl. daňového řádu. Přezkumné řízení směřuje k nápravě pravomocných rozhodnutí, jež byly vydány v rozporu s právním předpisem. To je definice, kterou rozhodnutí o úroku naplňuje. Důvody pro nařízení přezkumného řízení ve smyslu § 121–123 (nikoliv § 124) daňového řádu byly naplněny. V důsledku judikatorní změny výkladu ohledně úroku z neoprávněného jednání správce daně byl úrok nově vypočítán v souladu se závěry plynoucími z rozsudku ČOKS a z něj vycházejícího metodického pokynu. Aplikovat závěry pozdější judikatury bylo možné v souladu s principem incidentní retrospektivy judikatury. Nelze mluvit o porušení principu ochrany důvěry v právo a legitimního očekávání, neboť soudní řízení inicioval sám žalobce. Měl před podáním žaloby zvážit případné negativní důsledky, které mohou v důsledku běhu času nastat. 11. Předmětný výklad podle žalovaného nepředstavuje neúměrné zvýhodnění daňových subjektů, které disponují prostředky k úhradě zajištěné daně a jsou ochotny dobrovolně plnit, oproti těm, které plnit odmítly a daňová exekuce byla v jejich případě vedena po delší dobu. Jak je v rozsudku ČOKS uvedeno, zásah do vlastnického práva vzniká samotným zahájením exekučního řízení. Na zajišťovací exekuci není důvod nahlížet jinak. Splatnost byla v platebních výměrech stanovena jednoznačně, proto jiný výklad není přípustný. Navrhl proto, aby soud žalobu zamítl. 12. Žalovaný v duplice a dalších procesních vyjádřeních setrval na své dosavadní argumentaci a zdůraznil, že v posuzovaném případě v důsledku podání správní žaloby nebylo řízení o úroku ukončeno. Nařízením přezkoumání rozhodnutí se Odvolací finanční ředitelství ocitlo ve fázi vedení daňového řízení o dozorčím prostředku. IV. Posouzení věci soudem 13. Žaloba je důvodná. 14. Soud se předně zabýval tím, zda byly splněny zákonné podmínky pro nařízení přezkumného řízení dle § 121 a násl. daňového řádu. Pokud by totiž podmínky pro provedení přezkumného řízení splněny nebyly, bylo by nadbytečné vyjadřovat se k otázce doby úročení, resp. k výši přiznaného úroku. 15. Podle § 121 odst. 1 daňového řádu správce daně z moci úřední nařídí přezkoumání rozhodnutí, jestliže po předběžném posouzení věci dojde k závěru, že rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s právním předpisem. K vadám řízení, o nichž nelze mít důvodně za to, že mohly mít vliv na soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy, se nepřihlíží. Z odst. 2 dále plyne, že v rozsahu, ve kterém bylo rozhodnutí vydané při správě daní přezkoumáno ve správním soudnictví, nelze nařídit přezkoumání rozhodnutí. 16. Přezkumné řízení je dozorčím prostředkem sloužícím k ochraně objektivní zákonnosti rozhodnutí správních orgánů (správce daně), jehož prostřednictvím dochází k nápravě zásadních právních vad způsobujících nezákonnost rozhodnutí. Nadřízený správní orgán v souladu se zásadou oficiality, zákonnosti a rovnosti dbá o to, aby ve správním (daňovém) řízení byla pokud možno každá nezákonnost odstraněna (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze 21. 12. 2017, č. j. 1 Afs 198/2016-62). 17. Zákonnou podmínkou pro nařízení přezkoumání rozhodnutí (iniciační fáze) je rozpor s právním předpisem, který musí