62 Af 44/2024- 127 - text
pokračování 11 62 Af 44/2024
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D., a soudců Mgr. Filipa Skřivana a JUDr. Ing. Venduly Sochorové v právní věci
žalobce: SARSAMA s. r. o.
sídlem Mlýnská 65, Brno
zastoupen Mgr. Ing. Jiřím Horou, advokátem
sídlem Moravské náměstí 15, Brno
proti
žalovanému: Odvolací finanční ředitelství
sídlem Masarykova 31, Brno
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 11. 2024, č. j. 34933/24/5300-22441-713288,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Finanční úřad pro Jihomoravský kraj (dále jen „správce daně“) na základě daňové kontroly třemi dodatečnými platebními výměry ze dne 14. 7. 2023 doměřil žalobci daň z přidané hodnoty za zdaňovací období květen–červenec 2021 ve výši 902 954 Kč a oznámil povinnost uhradit penále ve výši 180 593 Kč. Žalobce dle správce daně neprokázal, že přijal plnění (kontrola a balení plastových výlisků, povrchové úpravy kovů, pomocné zahradnické práce, svařování svařenců a natěračské práce) od společnosti ART DEVELOPMENT s.r.o. (dále jen „deklarovaný dodavatel“) nebo jiného dodavatele v postavení plátce DPH. Nerozptýlil ani pochybnosti správce daně o předmětu a rozsahu plnění a o tom, zda byla plnění použita k jeho ekonomické činnosti. Žalovaný uznal, že plnění proběhla v rámci ekonomické činnosti žalobce, s ostatními závěry správce daně se ztotožnil. Odvolání žalobce proto napadeným rozhodnutím zamítl a dodatečné platební výměry potvrdil.
II. Žaloba
2. Žalobce namítá, že prokázal, že sporná plnění skutečně proběhla. Doložil pokladní doklady, rámcové smlouvy o dílo, soupisy a evidence daňových dokladů, faktury, soupisy provedených prací a zjišťovací protokoly. Nelze souhlasit s názorem správce daně, že rámcové smlouvy o dílo a související podklady byly příliš obecné, neobsahovaly konkrétní soupis plnění atp. Je pouze na smluvních stranách, jak smlouva vypadá a co obsahuje. A pokud je podle názoru správce daně sepsána velmi obecně, neznamená to, že je smlouva chybná či neplatná. Veškerá plnění byla řádně dodána tak, jak měla, a vše probíhalo standardně. To, že si dodavatel neplnil své daňové povinnosti, resp. nedoložil správci daně to, co po něm požadoval, nelze klást k tíži žalobce ani vyložit tak, že plnění nebylo poskytnuto. Veškerá spolupráce s dodavatelem byla bezproblémová, nebyl důvod jej podezírat, že by se měl dopustit čehokoliv nezákonného.
3. Uskutečnění plnění potvrdil při výslechu před správcem daně také pan K., jednatel deklarovaného dodavatele. Daňové orgány svědectví hodnotily bez souvislosti s ostatními důkazy, zpochybnily jej a považují jej za nekonkrétní. Svědek však potvrdil, že byly uzavřeny smlouvy a že plnění bylo poskytnuto. Vzhledem k času, který od realizace plnění uplynul, je pochopitelné, že si svědek nepamatoval detaily. Výpověď také potvrdila, že dodavatel není prázdná skořápka nebo bílý kůň.
4. Správce daně neuznal žalobci odpočet na dani a zároveň uznal související příjem dodavatele (protiplnění za zpochybněné plnění) a trvá na zaplacení daně. Chce tedy jednu daň vybrat dvakrát. Podle žalobce si daňové orgány stanovily cíl, že žalobce daň uhradí bez ohledu na to, co doloží, a tomuto účelu podřídily daňové řízení.
III. Vyjádření žalovaného
5. Žalovaný se žalobou nesouhlasí. Ve svém vyjádření odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Žalobní námitky totiž odpovídají námitkám, které žalobce uplatnil již ve svém odvolání, přičemž žalobce v podstatě nijak nereflektuje jejich vypořádání žalovaným. Žalobní námitky tudíž směřují pouze proti dodatečným platebním výměrům a žalovaný má pochybnosti o jejich způsobilosti k projednání v soudním řízení.
6. Žalobcem předložené důkazy (ryze formální povahy) správce daně zpochybnil. Pouhá existence těchto dokumentů není dostačující k prokázání toho, jak plnění skutečně proběhla. Jednatel deklarovaného dodavatele vypovídal dne 16. 1. 2023. Při výpovědi sám navrhl zaslání důkazních prostředků, které měl podle výpovědi k dispozici, správci daně. Ty nakonec ani po výzvě nepředložil. Svědek nevěděl, zda služby na předložených fakturách prováděl deklarovaný dodavatel sám nebo i se zaměstnanci jiných subjektů. Daňové orgány vyhodnotily svědka jako nevěrohodného. Svědecká výpověď tedy neosvědčila skutečný průběh, rozsah a předmět deklarovaných plnění.
7. Žalovaný neklade žalobci k tíži nekontaktnost deklarovaného dodavatele. Klade mu k tíži to, že si nezajistil dostatečné podklady, aby prokázal, že mu sporné plnění opravdu poskytl dodavatel v postavení plátce DPH a v deklarovaném předmětu a rozsahu. Správce daně se snažil vlastním šetřením u odběratelů žalobce zjistit skutkový stav. Odběratelé si však nebyli vědomi, že by se na plněních pro ně podílel kdokoliv jiný než žalobce a jeho zaměstnanci. To, že dodavatel vykázal sporná plnění v kontrolních hlášeních a podal daňové přiznání, ještě neznamená, že nejde o tzv. bílého koně, resp. schránkovou společnost. Nedochází ani ke dvojímu zdanění. Deklarovaný dodavatel totiž přiznanou daň neuhradil.
IV. Posouzení věci krajským soudem
8. Žaloba byla podána včas [§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“)], osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.). Žaloba je přípustná (zejména § 65, § 68 a § 70 s. ř. s.). Za splnění podmínek § 51 s. ř. s. rozhodl zdejší soud bez jednání.
9. Žaloba není důvodná.
10. Zdejší soud předně konstatuje, že žalobní námitky se v podstatě shodují s námitkami, které žalobce uplatnil již v odvolání. Žalovaný se těmito námitkami dostatečně zabýval a soud neshledal v jeho hodnocení a postupu žádnou vadu. Správní soudy nepředstavují další, třetí instanci správního řízení. Žalobce v konkrétní rovině nepolemizuje s odůvodněním napadeného rozhodnutí. Pouze své již vypořádané námitky opakuje.
11. To neznamená, že by námitky nebyly přípustné (resp. způsobilé k projednání), jak ve svém vyjádření dovozuje žalovaný. Podle Nejvyššího správního soudu však pouhé zopakovaní odvolacích námitek ve správní žalobě podstatně snižuje žalobcovy šance na úspěch. Takto se vyjádřil Nejvyšší správní soud např. v bodě 16 rozsudku z 23. 4. 2020, č. j. 7 Afs 440/2018-63, dle kterého „žalobní body mají primárně směřovat proti napadenému rozhodnutí (tj. rozhodnutí o odvolání) a jeho důvodům. Pokud odvolací orgán uplatněné námitky dostatečně vypořádá a žalobce je v žalobě pouze zopakuje, aniž by na důvody rozhodnutí o odvolání reagoval, podstatně tím snižuje své šance na úspěch, neboť soud za něj nemůže domýšlet další argumenty“. S tím souvisí i další ustálená judikatura kasačního soudu, dle níž „je-li rozhodnutí žalovaného důkladné, je z něho zřejmé, proč žalovaný nepovažoval právní argumentaci účastníka řízení za důvodnou a proč jeho odvolací námitky považoval za liché, mylné nebo vyvrácené, shodují-li se žalobní námitky s námitkami odvolacími a nedochází-li krajský soud k jiným závěrům, není praktické a ani časově úsporné zdlouhavě a týmiž nebo jinými slovy říkat totéž. Naopak je vhodné správné závěry si přisvojit se souhlasnou poznámkou“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2007, č. j. 8 Afs 75/2005-130).
12. V posuzované věci je spornou otázkou, zda byly splněny podmínky pro odpočet daně ve smyslu § 72 a § 73 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „zákon o DPH“). Zejména jde o to, zda žalobce dostatečně prokázal, že plnění, z nichž uplatňoval nárok na odpočet DPH, přijal od deklarovaného dodavatele, respektive, zda mu bylo plnění poskytnuto osobou v postavení plátce DPH, v jakém rozsahu zdanitelná plnění přijal a co bylo jejich konkrétním předmětem. Žalobce má za to, že předložil vše, co předloženo být mohlo, a že přijetí plnění tak, jak bylo deklarováno, prokázal. V souhrnu žalobce nesouhlasí s tím, jak daňové orgány hodnotily provedené důkazy.
13. Podle § 92 odst. 3 a 4 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu (dále jen „daňový řád“), prokazuje daňový subjekt všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v tvrzení či jiných podáních, případně ty skutečnosti, k jejichž průkazu byl správcem daně v průběhu daňového řízení oprávněně vyzván.
14. Podle § 92 odst. 5 písm. c) daňového řádu správce daně prokazuje existenci skutečností vyvracejících věrohodnost, průkaznost, správnost či úplnost účetnictví a jiných povinných evidencí či záznamů, vedených daňovým subjektem.
15. Ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu k rozložení důkazního břemena mezi daňový subjekt a správce daně lze shrnout v souladu s citovanými ustanoveními tak, že daňový subjekt je povinen prokazovat všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v daňovém přiznání nebo k jejichž průkazu byl správcem daně vyzván. Daňový subjekt prokazuje svá tvrzení především svým účetnictvím a jinými