4 As 3/2008 — Nejvyšší správní soud

62 Af 90/2019- 329 - text pokračování 13 62 Af 90/2019 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců JUDr. Davida Rause, Ph.D. a Mgr. Filipa Skřivana v právní věci žalobce: ASPIRE SPORTS s.r.o. sídlem Jinačovice č.ev. 514 zastoupen Mgr. Janem Slunečkem, advokátem sídlem Týn 640/2, Praha proti žalovanému: Generální ředitelství cel sídlem Budějovická 1387/7, Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č.j. 29820-7/2019-900000-311 ze dne 16.9.2019 takto: I. Rozhodnutí Generálního ředitelství cel č.j. 29820-7/2019-900000-311 ze dne 16.9.2019 se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 86 380 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. Jana Slunečka. Odůvodnění: I. Shrnutí podstaty věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení napadeného rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl jeho odvolání a potvrdil rozhodnutí Celního úřadu pro Jihomoravský kraj – dodatečné platební výměry č.j. 302-23/2019-530000-51, č.j. 302-24/2019-530000-51, č.j. 302-25/2019-530000-51, č.j. 302-26/2019-530000-51, č.j. 302-27/2019-530000-51, č.j. 302-28/2019-530000-51, č.j. 302-29/2019-530000-51, č.j. 302-30/2019-530000-51, č.j. 302-31/2019-530000-51 ze dne 15.4.2018 a č.j. 302-32/2019-530000-51 ze dne 16.4.2018, kterými na základě § 4 odst. 2 písm. b) zákona č. 242/2016 Sb., celní zákon, § 11 odst. 1 písm. a) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, s přihlédnutím k § 3 odst. 1 celního zákona, za použití § 101 až 103 daňového řádu, doměřuje podle § 21 odst. 1 celního zákona, § 143 odst. 1 a 2 daňového řádu, ve spojení s § 5 celního zákona a ustanovením čl. 48, čl. 56 odst. 1, čl. 77 odst. 2, čl. 102 odst. 3 a čl. 105 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013, kterým se stanoví celní kodex Unie, v platném znění (dále jen „UCC“), na základě nařízení Rady (EHS) č. 2658/87, o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku, ve znění nařízení Komise (EU) č. 2017/1925 ze dne 12. října 2017, kterým se mění příloha I nařízení Rady (EHS) č. 2658/87, o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku (dále jen „celní sazebník“), bylo žalobci dodatečně doměřeno clo v celkové výši 1 453 510 Kč. II. Shrnutí procesního postoje žalobce 2. Žalobce v podané žalobě namítá neúplné a nesprávné zjištění skutkového stavu z důvodu neúplného a nesprávního provedení dokazování k sazebnímu zařazení dováženého zboží. Žalovaný i celní úřad vycházeli při zjišťování vlastností dováženého zboží pouze z obrazové dokumentace tohoto zboží většinou pořízené na cizích internetových serverech - z obrázků zboží není možné zjistit, z jakého materiálu je toto zboží vyrobeno, neboť se tento materiál nachází pod povrchem. Poměr použitých materiálů (procentuální vyjádření použití kůže) je pro správné sazební zařazení klíčové. 3. Žalobce proto navrhuje napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení. Na svém procesním postoji žalobce setrval po celou dobu řízení před zdejším soudem. III. Shrnutí procesního postoje žalovaného 4. Žalovaný k žalobě uvádí, že žalobce nesplnil svoji povinnost poskytnout žalovanému, resp. celnímu úřadu informace a podklady v rámci kontroly po propuštění zboží, přičemž celní úřad postupoval v souladu s právními předpisy a přihlédl ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, a to i ve prospěch žalobce. 5. Žalovaný tak se žalobou nesouhlasí a navrhuje, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Taktéž žalovaný setrval na svém procesním postoji po celou dobu řízení před zdejším soudem. IV. Posouzení věci 6. Žaloba byla podána včas (§ 72 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního /dále jen „s.ř.s.“/), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s.ř.s.), žaloba je přípustná (§ 65, § 68 a § 70 s.ř.s.). 7. Zdejší soud již o žalobě rozhodoval a rozsudkem ze dne 27.5.2021 ji zamítl. Dospěl totiž k závěru, že usňové díly jsou výztuhami ve smyslu celního sazebníku, které jsou našity celou svou plochou na textilní svršek, nedotýkají se mezipodšívky, podšívky nebo goretexové membrány. Je-li pak taková výztuha odstraněna, stále se fakticky jedná o obuv (byť je její používání odstraněním výztuhy ztíženo). Soud uzavřel, že ze znaleckého posudku Ing. Š. plyne, že po odstranění usňových částí se o obuv použitelnou k chůzi stále jednalo. 8. Tento rozsudek však neobstál před Nejvyšším správním soudem (NSS), který jej rozsudkem ze dne 28.2.2023, č.j. 8 Afs 199/2021-90, zrušil. NSS se neztotožnil se zdejším soudem, že z obrazové části znaleckého posudku Ing. Š. plyne, že se jednalo o obuv použitelnou k chůzi i po odstranění usňových částí. Podle NSS nebyl skutkový stav dostatečně objasněn a k jeho vyjasnění mohl sloužit (mimo jiné) právě i výslech znalkyně. NSS zdůraznil, že je „otázka, zda po odpárání dílů z usně nelze obuv k běžné chůzi používat, otázkou skutkovou. Jedná se navíc zjevně o otázku specializovanou a vysoce odbornou“. 9. Zdejší soud tedy ve věci rozhodoval znovu a rozsudkem ze dne 12.10.2023 napadené rozhodnutí žalovaného zrušil. Znalecký posudek J. P. ve spojení s jeho výslechem totiž považoval za důkaz přesvědčivější než odborný posudek CTL. Znalec jednoznačně uvedl, že po odpárání dílů z usně nelze obuv k běžné chůzi používat. Podle soudu tak nemohl obstát závěr žalovaného, že usňové části u všech typů obuvi jsou výztuhami ve smyslu celního sazebníku, které se nezapočítávají do celkového svrškového materiálu. 10. Ani tento rozsudek však před NSS neobstál. Rozsudkem ze dne 29.11.2024, č.j. 8 Afs 256/2023-48, rozsudek zdejšího soudu zrušil. Vytkl mu, že dostatečně nevyložil, co znamená „se zachovaným upevňovacím systémem“. NSS uvedl, že „z odůvodnění napadeného rozsudku (a ani ze záznamu z jednání před soudem) není zřejmé na základě jakých úvah krajský soud svůj náhled na takto vymezenou otázku postavil. Není vůbec patrné, jakým způsobem (např. jazykově, systematicky či s přihlédnutím k účelu normy) k výkladu výše uvedeného ustanovení celního sazebníku přistoupil, ani jak zohlednil skutečnost, že se v daném případě jedná o výklad evropského práva. Tím znemožnil účastníkům na toto jeho východisko reagovat a Nejvyššímu správnímu soudu jeho závěry přezkoumat“. Dále NSS upozornil, že se zdejší soud nevypořádal s tím, „že obuv posuzovaná Ing. Š. po odpáraní usňového materiálu neměla zachovaný původní upevňovací systém (viz část znaleckého posudku citovanou v napadeném rozsudku v bodě 16), zatímco oba páry posuzované odbornou pracovnicí CTL ano (viz reprodukce její výpovědi před soudem v bodě 20 napadeného rozsudku)“. Podle NSS „skutečnost, že Ing. Š., odborná pracovnice CTL a znalec P. mohli každý posuzovat jinou obuv vybranou jako reprezentativní vzorek jednotlivých skupin zařazených pod stejnou položku celního sazebníku jistě není vyloučena, a sama o sobě ještě nutně nemusí být překážkou posouzení jimi provedeného zkoumání. Bez vyjasnění právních i skutkových východisek týkajících se (ne)zachování původního upevňovacího systému však posouzení dané věci (včetně vyhodnocení znaleckých závěrů) není možné. Obuv posuzovaná znalci a pracovnicí CTL byla upravena odlišným způsobem, který mohl souviset právě i s odlišným náhledem na podmínku zachování původního upevňovacího systému. Z rozsudku krajského soudu však není patrno, jak se k této (právní) otázce soud stavěl a jak se jeho výklad projevil v hodnocení skutkových zjištění“. Závěrem NSS shledal nedostatečným i vypořádání návrhu žalovaného na provedení „praktické zkoušky“ při jednání soudu. 11. Zdejší soud tak napadené rozhodnutí přezkoumal znovu v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s.ř.s.) podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s.ř.s); byl při tom vázán závěry zaujatými ve zrušovacích rozsudcích NSS. 12. Předmětem sporu je otázka zařazení konkrétních typů obuvi pod jednotlivé podpoložky kombinované nomenklatury. Zdejší soud vychází z premisy, že důkazní břemeno ohledně tvrzení v rámci propuštění zboží leží primárně na povinném subjektu, pokud však celní úřad na základě kontroly po propuštění zboží zařadí zboží do konkrétní položky kombinované nomenklatury, musí být jeho rozhodnutí odpovídajícím způsobem odůvodněno a musí mít oporu ve shromážděných podkladech. Na tom nic nemění tvrzení žalovaného, že žalobce nesplnil svoji povinnost a v celním řízení dostatečně nespolupracoval. Deklarant má pak obecně v průběhu celého řízení možnost předkládat důkazy, které svědčí o správnosti původního sazebního zařazení. 13. Jak vyplývá z napadeného rozhodnutí, žalovaný při celním zařazení zboží postupoval zejména dle nařízení Rady (EHS) č. 2658/87, o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku (dále jen „celní sazebník“). Toto nařízení zavedlo tzv. kombinovanou nomenklaturu (KN