22 A 5/2026 – Krajský soud v Brně

22 A 5/2026- 41 - text 9 22 A 5/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Petrem Sedlákem ve věci žalobkyně: H. P., nar. X, státní příslušnost X t. č. bytem X zastoupená advokátem Mgr. Vratislavem Tauberem sídlem Lidická 960/81, 602 00 Brno proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 00 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 1. 2026, č. j. OAM-66639-24/ZM-2024, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. IV. Žalobkyni se vrací soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku žalobě ve výši 1 000 Kč, který jí bude vyplacen z účtu Krajského soudu v Brně do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Rozhodnutím žalovaného ze dne 18. 2. 2025, č. j. OAM-66639-16/ZM-2024, byla žalobkyni (poprvé) zamítnuta žádost o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty, a to z důvodu dle § 44a odst. 11 ve spojení s § 46e odst. 1 a dále ve spojení s § 37 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o pobytu cizinců“), neboť žalobkyně byla pravomocně odsouzena za spáchání úmyslného trestného činu. 2. Toto rozhodnutí žalovaného zrušil Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 30. 5. 2025, č. j. 22 A 5/2025-39 (dále též „zrušující rozsudek“). 3. Následně žalovaný nyní napadeným rozhodnutím ze dne 9. 1. 2026, č. j. OAM-66639-24/ZM-2024, opětovně (podruhé) zamítl žádost žalobkyně o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty, a to z téhož důvodu. II. Podání účastníků 4. Žalobkyně v podané žalobě namítá, že žalovaný nedostatečně vyhodnotil přiměřenost dopadů napadeného rozhodnutí do jejího soukromého a rodinného života, resp. jeho kolizi s nejlepším zájmem jejích nezletilých dětí. Aby mohl žalovaný zvážit, zda je v případě žalobkyně na místě upřednostnit zásah do jejího soukromého a rodinného života, resp. do nejlepšího zájmu jejích nezletilých dětí, nebo preferovat kolizi s veřejným zájmem, bylo nezbytné objasnit jednotlivé dotčené zájmy. Žalobkyně má za to, že úvaha žalovaného v tomto ohledu není přezkoumatelná, neboť se nevypořádal s jednotlivými aspekty její trestné činnosti. Správní orgán nezohlednil konkrétní okolnosti případu, které vypovídají o povaze a závažnosti protiprávního jednání žalobkyně; nezabýval se uloženým trestem, rozsahem způsobené škody, četností její trestné činnosti, tendencí k opakování protiprávního jednání ani chováním v době po odsouzení. Žalobkyně formuluje vlastní interpretaci těchto kritérií (jí uložený trest je nízký, nezpůsobila žádnou škodu, jedná se o její jedinou trestnou činnost, po odsouzení vede řádný život), pročež dospívá k závěru o nízké závažnosti svého trestného činu. Vyhodnocení dopadu napadeného rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobkyně není dostačující, neboť žalovaný vyšel z předpokladu, že jí bude udělena dočasná ochrana; eventualitu, že by se tak nemuselo stát, ovšem vůbec nebere v potaz. Pokud žalobkyni bude uděleno jiné pobytové oprávnění, pak nelze napadené rozhodnutí považovat za proporcionální. Současně žalobkyně požádala o přiznání odkladného účinku podané žalobě. 5. Žalovaný ve vyjádření k žalobě zdůrazňuje, že k naplnění důvodu pro neprodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty dochází už jen tím, že je cizinec pravomocně odsouzen pro spáchání úmyslného trestného činu; nebylo-li takové odsouzení zahlazeno, musí k němu správní orgán přihlížet z úřední povinnosti. Okolnosti spáchání trestného činu, projevená lítost či případná sebereflexe nemají na naplnění tohoto důvodu vliv, zákon nedává prostor po správní uvážení. Žalobkyní spáchaný trestný čin sice nepatří mezi ty nejzávažnější, ovšem poměrně zásadně vypovídá o její neochotě respektovat zákony země, na jejímž území se hodlala usadit. Po požití většího množství alkoholu řídila osobní automobil, který navíc nesplňoval technické podmínky pro provoz, přičemž jen shodou náhod nepoškodila parkující automobily, nezpůsobila jinou škodu na majetku či neohrozila jiné osoby. Přiměřenost dopadů napadeného rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobkyně správní orgán podrobně posoudil. Přestože neexistuje zájem státu, aby na jeho území setrvávaly osoby, které se dopustily úmyslného trestného činu, je třeba zohlednit, že na Ukrajině probíhá válečný konflikt. Žalobkyně jako matka nezletilých dětí s již udělenou dočasnou ochranou může bez problémů získat dočasnou ochranu z důvodu sloučení rodiny dle § 51 odst. 1 zákona č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o dočasné ochraně“). V takovém případě žalobkyně nabude opět nejen možnost pobývat na území, ale i vykonávat výdělečnou činnost a živit své děti. Dočasná ochrana bude žalobkyni zachována po celou dobu trvání válečného konfliktu v zemi jejího původu; osvědčí-li se ve zkušební době a prokáže úmysl dodržovat zákony, bude mít možnost do budoucna opět požádat o standartní pobytové oprávnění. Napadené rozhodnutí tudíž žádným způsobem nezasáhne do zájmů žalobkyně ani jejích nezletilých dětí. III. Posouzení věci krajským soudem 6. Krajský soud v Brně na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů [§ 75 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též „s. ř. s.“)], a řízení předcházející jeho vydání. Soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Ve věci rozhodl bez nařízení jednání za splnění zákonných podmínek (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). Při rozhodování vycházel z obsahu správního spisu, nad jehož rámec nebylo potřeba provádět dokazování. 7. Žaloba není důvodná. 8. Z obsahu správního spisu vyplývají pro posouzení věci následující podstatné skutečnosti: Žalobkyně dne 22. 10. 2024 podala žádost o prodloužení zaměstnanecké karty s tím, že jako zaměstnavatele uvedla společnost X s pracovním zařazením „kuchařka“ v provozovně X. Ze založeného trestního příkazu Městského soudu v Brně a výpisu z rejstříků trestů plyne, že žalobkyně byla Městským soudem v Brně dne 15. 4. 2024 odsouzena podle § 274 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, pro úmyslný přečin k odnětí svobody na dobu 3 měsíců s podmíněným odkladem na 24 měsíců, peněžitému trestu ve výši 6 000 Kč, zákazu činnosti spočívajícím v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 20 měsíců a byla jí uložena povinnost zdržet se požívání alkoholických nápojů. Žalobkyně byla postižena za řízení motorového vozidla dne 9. 3. 2024 kolem 00:25 hodin, a to po předchozím požití alkoholu a pod jeho vlivem, přičemž vozidlo žalobkyně nesplňovalo technické podmínky, žalobkyně měla zjevné obtíže udržet vozidlo ve svém jízdním pruhu, opakovaně najížděla do nepřiměřené blízkosti obrubníku a zaparkovaných vozidel; byla zastavena policií a při dechové zkoušce jí byla zjištěna v 00:53 hodin hladina 2,42 g/kg alkoholu v dechu a v 01:01 hodin 2,26 g/kg alkoholu v dechu. 9. V rámci vyjádření se k podkladům (prvního) rozhodnutí žalobkyně uvedla, že zažádá o vymazání záznamu z rejstříku trestů. Úřad práce vydal k prodloužení její zaměstnanecké karty souhlasné stanovisko. V doplňujícím vyjádření podrobně poukázala na nepřiměřené dopady případného negativního rozhodnutí do jejího soukromého a rodinného života. 10. V pořadí první rozhodnutí žalovaného o žádosti žalobkyně o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty zrušil zdejší soud. Označil za nesporné, že žalobkyně spáchala v době svého pobytu na území České republiky na základě zaměstnanecké karty úmyslný trestný čin a za tento trestný čin byla pravomocně odsouzena. Zcela jednoznačně došlo k naplnění § 37 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců, a tudíž byla splněna podmínka § 44a odst. 11 téhož zákona. Dané ustanovení přitom nedává správnímu orgánu možnost uvážení; nemohou proto zvažovat různé aspekty spáchaného úmyslného trestného činu, jakými jsou jeho závažnost a povaha, či rozlišovat mezi úmyslnými trestnými činy, které jsou důvodem pro zamítnutí žádosti o jeho prodloužení, a které nikoliv [viz rozsudky Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) ze dne 14. 3. 2018, č. j. 5 Azs 214/2017-37, či ze dne 9. 10. 2013, č. j. 1 As 85/2013-51]. Současně ovšem krajský soud konstatoval, že žalovaný se musel zabývat také otázkou zásahu do práva na soukromý a rodinný život žalobkyně, resp. dotčení nejlepšího zájmu jejích nezletilých dětí (viz rozsudky NSS ze dne 5. 2. 2021, č. j. 5 Azs 203/2020-36, či ze dne 18. 10. 2022, č. j. 5 Azs 33/2022-39). Ztotožnil se se závěry žalovaného, že nebyl prokázán jakýkoli zásah do osobního soukromého života žalobkyně ve smyslu její odkázanosti na Českou republiku (není handicapovaná, nemocná, nevlastní na území ČR nemovitost, toliko zde pracuje a nevyšel najevo ani žádný důvod, proč by se nemohla integrovat zpět ve svém domovském státě). Krajský soud ovšem shledal, že