5 As 203/2015 — Nejvyšší správní soud

22 A 8/2026- 64 - text  5 22 A 8/2026 USNESENÍ Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Petrem Sedlákem v právní věci žalobce: R. P., nar. X bytem X zastoupený zmocněncem JUDr. J. V. bytem X proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje sídlem třída Tomáše Bati 21, 761 90 Zlín o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím ve vyřízení podnětu žalobce sdělením ze dne 4. 2. 2026, takto: I. Žaloba se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalobci se vrací zaplacený soudní poplatek za žalobu ve výši 2 000 Kč, který mu bude vyplacen z účtu Krajského soudu v Brně do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Podanou žalobou ze dne 25. 2. 2026 se žalobce domáhá určení, že „postup žalovaného spočívající v procesním uzavření podnětu žalobce sdělením ze dne 4. 2. 2026 bez zákonného procesního vypořádání představuje nezákonný zásah“ a dále požaduje přikázat žalovanému, aby „podnět žalobce znovu procesně posoudil v souladu se zásadami správního řízení a zajistil jeho zákonné vypořádání.“ 2. Žalobce spatřuje nezákonný zásah správního orgánu ve sdělení žalovaného ze dne 4. 2. 2026, č. j. KUZL 12727/2026, v němž konstatoval, že neshledal důvody ke zrušení svého předchozího sdělení ze dne 25. 9. 2025 o nezahájení přezkumného řízení. Žalobce zdůraznil, že nebrojí proti samotnému diskrečnímu oprávnění správního orgánu zahájit či nezahájit přezkumné řízení. Napadá procesní postup žalovaného, který jeho podnět nepostoupil k vyřízení, čímž bylo fakticky znemožněno jakékoli instanční nebo dozorové přezkoumání postupu žalovaného. 3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že sdělení o nezahájení přezkumného řízení není rozhodnutím, nýbrž úkonem podle IV. části správního řádu, proti kterému není možné podat opravný prostředek. Provádět přezkumné řízení v režimu § 156 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, nepřísluší nadřízenému orgánu, ale správnímu orgánu, který sdělení učinil. Žalovaný neměl povinnost předat podněty žalobce k vyřízení nadřízenému orgánu, pročež je vyřídil sám. 4. V replice k vyjádření žalovaného žalobce zopakoval, že sdělení žalovaného není rozhodnutí, není proti němu přípustný opravný prostředek a jedinou možnou cestou nápravy je postup dle § 156 správního řádu. Žalovaný ovšem podání žalobce směřující právě k takové nápravě sám nevyřídil v zákonem předvídané procesní formě, čímž uzavřel prostor pro přezkoumání svého postupu. 5. Žaloba není projednatelná. 6. Podle § 82 s. ř. s. platí, že každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný. 7. Z § 82 s. ř. s. vyplývá, že je třeba splnit následující předpoklady: Žalobce musí tvrdit, že je přímo (1) zkrácen na svých právech (2) nezákonným (3) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ v širším smyslu) správního orgánu, který není rozhodnutím (4), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5). Není-li byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. soudem poskytnout [srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) ze dne 17. 3. 2005, č. j. 2Aps 1/2005-65, či rozsudek NSS ze dne 28. 5. 2014, č. j. 1 Afs 60/2014-48]. 8. Rozšířený senát NSS v rozsudku ze dne 21. 11. 2017, č. j. 7 As 155/2015-160, č. 3687/2018 Sb. vysvětlil, že „pokud je zjevné a nepochybné, že jednání popsané v žalobě nemůže být vzhledem ke své povaze, povaze jeho původce či jiným okolnostem „zásahem“ ve smyslu legislativní zkratky v § 84 s. ř. s., i kdyby byla tvrzení žalobce pravdivá, musí být taková žaloba odmítnuta podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., jelikož chybí podmínka řízení spočívající v připustitelném (plausibilním) tvrzení nezákonného zásahu. (…) Je však třeba zdůraznit, že odmítnout žalobu z uvedeného důvodu lze jen tehdy, je-li nemožnost, aby v žalobě tvrzené jednání bylo nezákonným zásahem, zjevná a nepochybná. Soud zde bude přihlížet též k závěrům ustálené judikatury, která dále vysvětluje, které úkony veřejné správy nezákonným zásahem nejsou a nemohou být (např. jednotlivé procesní úkony správního orgánu, které směřují k vydání rozhodnutí a samy o sobě nepředstavují zásah do práv účastníka řízení). Existuje-li rozumná pochybnost, například není-li zcela zřejmé, že jednání osoby, které je za nezákonný zásah označeno, vskutku nelze přičítat veřejné správě, je třeba zkoumat další „procesní“ podmínky věcné projednatelnosti žaloby, a pokud jsou splněny, žalobu věcně projednat.“ 9. Judikatura správních soudů již vyložila, že na zahájení přezkumného řízení není právní nárok (rozsudek NSS ze dne 30. 8. 2016, č. j. 5 As 203/2015-141, č. 3454/2016 Sb.) a že sdělení dle § 94 odst. 1 správního řádu o nezahájení přezkumného řízení nepodléhá soudnímu přezkumu ani jako rozhodnutí dle § 65 s. ř. s. (rozsudek NSS ze dne 14. 2. 2008, č. j. 7 As 55/2007-71, č. 1831/2008 Sb., ze dne 14. 5. 2021, č. j. 4 As 379/2020-20), ani jako nezákonný zásah (rozsudek NSS ze dne 12. 11. 2015, č. j. 5 As 127/2015-37, dle něhož „sdělením vydaným podle § 94 odst. 1 správního řádu nebylo zasaženo do právní sféry stěžovatele a není možné takové sdělení posuzovat jako nezákonný zásah ve smyslu § 82 s. ř. s.;“ k tomu přiměřeně srov. rozsudek NSS ze dne 14. 2. 2008, č. j. 7 As 55/2007-71, č. 1831/2009 Sb.). Úkon spočívající ve sdělení, že nebyly shledány důvody pro zahájení přezkumného řízení, má pouze informativní charakter; nezpůsobuje žádnou změnu v právech a povinnostech navrhovatele (rozsudky NSS ze dne 26. 9. 2024, č. j. 4 As 34/2024-41, či ze dne 22. 8. 2024, č. j. 9 As 167/2024-29). Přezkumné řízení slouží výlučně ochraně zákonnosti, k ochraně subjektivního práva mají adresáti správního rozhodnutí k dispozici opravné prostředky (rozsudek NSS ze dne 26. 3. 2021, č. j. 6 As 108/2019-39, bod 86). Ani případné nedodržení lhůty dle § 94 odst. 1 správního řádu nemá vliv na závěr, že sdělení žalovaného nepodléhá soudnímu přezkumu (rozsudek NSS ze dne 14. 5. 2021, č. j. 4 As 379/2020-20). 10. Nejvyšší správní soud aproboval odmítnutí žaloby na ochranu před nezákonným zásahem podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., který měl spočívat v tom, že žalovaný nevydal žádnou písemnost reagující na podání týkající se přezkumného řízení. Ztotožnil se s tím, že nedostatek podmínek řízení byl neodstranitelný, neboť sdělení o nezahájení přezkumného řízení nemůže být zásahem ani rozhodnutím (viz usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 1. 2020, č. j. 22 A 2/2020-8, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2024, č. j. 3 A 112/2023-22). Nezahájení přezkumného řízení nemůže představovat ani nečinnost správního orgánu, neboť ochrany proti nečinnosti je možné domáhat se pouze tam, kde správní orgán zahájil a vede správní řízení (rozsudek NSS ze dne 26. 6. 2007, č. j. 4 Ans 10/2006-59). Kasační soud aproboval postup krajského soudu, který nepoučoval žalobkyni o volbě jiného žalobního typu, neboť ani jeho změnou by nebylo možné změnit výsledek řízení vedeného u krajského soudu (rozsudek NSS ze dne 11. 1. 2021, č. j. 5 As 44/2020-29). 11. Tato ustálená judikatura byla potvrzena také rozsudkem rozšířeného senátu NSS ze dne 26. 3. 2021, č. j. 6 As 108/2019-39, č. 4178/2021 Sb., věc ŽAVES, který v bodě 86 rozsudku uvedl: „Nic se tedy nemění např. na judikatuře, která nepřipouští soudní ochranu proti nezahájení přezkumného řízení. Přezkumné řízení slouží výlučně ochraně zákonnosti, k ochraně subjektivního práva mají adresáti správního rozhodnutí k dispozici opravné prostředky, případně – pokud nebyli ve výjimečných případech dle zákona účastníky správního řízení – mohou proti rozhodnutí podat žalobu podle § 65 odst. 1 s. ř. s.“ 12. Soud při posouzení nynější žaloby vycházel ze závěrů shora citované, konstantní a jednotné judikatury Nejvyššího správního soudu týkající se povahy a možného dotčení veřejných subjektivních práv navrhovatele v případě přezkumného řízení. 13. Ze spisového materiálu vyplývá, že žalovaný obdržel dne 28. 8. 2025 od Městské policie Rožnov pod Radhoštěm podnět žalobce na zahájení přezkumného řízení ve vztahu k vydání příkazového bloku ze dne 5. 6. 2025, kterým byla žalobci uložena pokuta za přestupek dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 zákona č. 361/2000 Sb. Žalovaný po posouzení všech žalobcem předložených podkladů dospěl k závěru, že neshledal důvody k zahájení přezkumného řízení; o tom poměrně obsáhle vyrozuměl žalobce sdělením ze dne 25. 9. 2025, č. j. KUZL 87055/2025. Žalobce následně doručil žalovanému dne 1. 10. 2025 písemnost označenou jako „Rozklad/nesouhlas s uzavřením věci přezkumného řízení“, kterou se domáhal zrušení sdělení žalovaného ze dne 25. 9. 2025 a vrácení věci k novému projednání spolu s povinností přezkoumat zákonnost pokutového bloku. Žalovaný na tuto písemnost