22 Ad 24/2025 – Krajský soud v Brně

22 Ad 24/2025- 75 - text  8 22 Ad 24/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Petrem Sedlákem ve věci žalobce: J. M. bytem X zastoupen advokátkou Mgr. Terezu Rudošovou se sídlem Školní 3362/11, 760 01 Zlín proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 1, 128 00 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 10. 2025, č. j. MPSV/2025/200769-921, sp. zn. SZ/MPSV-2025/184698-921 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. IV. O nákladech ustanoveného zástupce bude rozhodnuto samostatným usnesením. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Krajskému soudu v Brně byla doručena žaloba, kterou se žalobce domáhá přezkumu shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajské pobočky ve Zlíně, ze dne 14. 8. 2025, č. j170785/25/ZL, o nepřiznání dávky státní sociální podpory – příspěvek na bydlení. Rozhodnutí správního orgánu prvního stupně bylo napadeným rozhodnutím potvrzeno. II. Podání účastníků 2. Žalobce v podané žalobě namítl, že jeho případ měl být posouzen jako hodný zvláštního zřetele dle zákona č. 117/1995 Sb., neboť obývá na základě nájemní smlouvy nebytový prostor, jehož vlastníkem je p. M. zastoupená v majetkových věcech na základě plné moci p. P. K možnosti přiznání dávky odkázal i na stanovisko Veřejného ochránce práv k přiznání příspěvku na bydlení u nezkolaudovaného bydlení. Žalobce poukázal na to, že dávka může být přiznána i pro takový typ bydlení bez ohledu na kolaudaci a že žalovaný nedůvodně protahuje přiznání dávky v rozporu se zákonem. 3. Podle žalobce je pojem „trvalé bydlení“ nikde nevysvětlený a neupravený jazykový derivát, proto požadoval doložení definice po správním orgánu a namítl, že správní orgán nikdy neprovedl místní šetření na místě samém a při pokusu o něj nebyl řádně kontaktován majitel, jeho zástupce a sám žalobce se ho nemohl zúčastnit „z titulu těžkého ublížení jeho zdravotnímu stavu“, což měl řádně předem oznámit. 4. Závěrem požadoval žalobce zprostit povinnosti hradit soudní poplatek a navrhl ustanovení soudního znalce k vypracování posudku o vhodnosti obyvatelnosti jím obývaného prostoru a dále požadoval vysvětlení pojmu trvalé bydlení jazykovědcem. 5. Ustanovená zástupkyně žalobce k žalobě doplnila, že žalobcem obývaný prostor splňuje podmínky § 24 odst. 5 zákona č. 117/1995 Sb., neexistuje žádná překážka bránící takovému užívání a správní orgán prvního stupně dospěl k nesprávném závěru, k prokázání tohoto tvrzení navrhla zpracování znaleckého posudku. Pokud jde o místní šetření (na které odkazovalo rozhodnutí ze dne 10. 7. 2024) uvedla, že žalobce byl dne 8. 7. 2024 propuštěn z nemocnice po těžkém úrazu hlavy a v den konání místního šetření nebyl schopen umožnit vstup úřadů do nemovitosti, což správní orgán prvního stupně nebral v potaz, dále k tomu namítla, že zástupkyně majitelky byla kontaktována pouze jednou a telefonicky. Tyto skutečnosti nejsou v protokolu (pravděpodobně záměrně) uvedeny a postup ze strany správního orgánu představoval závažné procesní pochybení. Ze strany žalobce je proto vyžadováno doložení, že zástupkyně vlastníka jednotky byla řádně kontaktována a poučena o nutnosti účastnit se místního šetření. 6. Dále v doplnění žaloby bylo ke stavebnímu stavu obývané nemovitosti požadováno doložení stavebního povolení a veřejnoprávního povolení k užívání objektu. K tomu odkázala, že se v případě stavby č.p. X ve V. nejedná po úpravách o hotel nebo ubytovnu jako celek, ale je na jednotlivých vlastnících, co budou se svými apartmány dělat. Stavba je podle doplnění žaloby evidována jako stavba ubytovacího zařízení. 7. V závěru doplnění žaloby byla namítána diskriminace žalobce, resp. právní úpravy jako takové. Žalobce namítl, že příspěvek na bydlení mohl být přiznán vlastníkovi nebo nájemníci bytu či vlastníkovi stavby pro individuální či rodinnou rekreaci, neexistuje tedy legitimní důvod, proč by příspěvek na bydlení neměl být přiznán v případě nájmu nebytové jednotky. Ustanovení § 24 odst. 5 zákona č. 117/1995 Sb. je proto diskriminační a v rozporu s čl. 1 Listiny základních práv a svobod. Účel přijetí právní úpravy spočívající v eliminaci vyplácení příspěvků osobám bydlícím na ubytovnách na žalobce nedopadá. K tomu žalobce odkázal i na absurditu spočívající v tvrzení o umístění stavby v místě určeném územním plánem obce jako plocha občanského vybavení. Namítl i to, že představuje „zranitelnou a zvlášť chráněnou osobu“, přičemž absence vymezení tohoto druhu osob v ZSSP považuje za mezeru v zákoně a má za to, že by mělo být analogicky aplikováno znění zákona č. 111/2016 Sb., o pomoci hmotné nouzi. 8. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě popsal průběh správního řízení i souvisejících soudních řízení a uvedl, že pro splnění podmínek § 24 odst. 5 zákona č. 117/1995 Sb. nestačí splnění požadavků na byt, ale je nutné i účelové určení jednotky k trvalému bydlení, což splněno není s ohledem na územní plán obce a stavební povolení. 9. K většině námitek odkázal na soudní rozhodnutí k předcházející žalobě, kterou zpochybňoval žalobce předcházející rozhodnutí o žádosti žalobce o týž příspěvek. Pokud jde o stanovisko Veřejného ochránce práv, odkázal na rozdíl mezi dávkou příspěvku na bydlení a doplatku na bydlení. K protahování řízení uvedl, že v této věci bylo vycházeno ze dříve zjištěných skutečností, které se nezměnily, vč. toho, že ve stavbě na adrese V. č.p. X by bylo trvalé bydlení v rozporu s platným územním plánem obce a vydanými stavebními povoleními III. Posouzení věci krajským soudem 10. Krajský soud v Brně na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2, věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní), a řízení předcházející jeho vydání. Soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 odst. 1 s.ř.s.). 11. Soud ve věci rozhodl po přechozím jednání, v jehož rámci k důkazu četl rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 19. 5. 2025, č. j. 22 Ad 28/2024-80, usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 9. 2025, č. j. 1 Ads 120/2025-44, a usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 3. 2026 ve věci sp. zn. I. ÚS 3427/25. 12. Z obsahu těchto rozhodnutí soud konstatuje následující. 13. Ve věci sp. zn. 22 Ad 28/2024 soud zjistil, že správní orgány v předcházejícím řízení vycházely z toho, že žalobcem obývaná ubytovací jednotka není určena k trvalému bydlení z důvodu platného územního plánu obce V. a není tedy splněna podmínka účelu užívání nemovitosti dle zákona č. 283/2021 Sb., stavebního zákona. Dále nebylo umožněno provedení důkazu ohledáním na místě a nebylo možné objektivně ověřit, zda užívaný prostor naplňuje požadavky na „byt“ dle vyhl. č. 268/2009 Sb. Ze záznamu o místním šetření ze dne 10. 7. 2024 vyplynulo, že k tomuto místnímu šetření byl předvolán vlastník nemovitosti datovou schránkou. K místnímu šetření se vlastník nemovitosti nedostavil (ani jeho zástupce), neomluvil se a telefonicky byl v daný okamžik nekontaktní. Nájemce (žalobce) byl kontaktován telefonicky s otázkou, zda umožní vstup do jednotky za účelem provedení místního šetření. Nájemce vstup odmítl s tím, že ho neumožní bez souhlasu vlastníka nemovitosti. Následně se správní orgány pokusily kontaktovat zástupce vlastníka, který byl uveden v nájemní smlouvě, nicméně i ten byl nekontaktní. Součástí předcházejícího spisu správních orgánů bylo sdělení Městského úřadu Slušovice, stavebního úřadu, dle kterého splňuje jednotka v nájmu žalobce přiměřeně požadavky vyhl. č. 268/2009 Sb., ale zároveň není dle stavebního zákona určena k trvalému bydlení, neboť to by bylo v rozporu s latným územním plánem obce V. a v rozporu s vydaným stavebním povolením. Součástí sdělení je protokol o místním šetření ze dne 10. 7. 2024, dle kterého se vlastník bytu k místnímu šetření nedostavil a žalobce vstup do jednotky neumožnil. 14. Dále krajský soud v předcházejícím řízení zjistil, že ze správního spisu vyplývalo, že správnímu orgánu prvního stupně byla předložená již před podáním žádosti o součinnost stavebního úřadu ze dne 17. 1. 2024 plná moc vlastníka bytu, kterou p. M. zplnomocnila p. P. ke všem jednáním ohledně bytu č. 4 na adrese V. X, a to na dobu neurčitou. 15. V řízení ve věci sp. zn. 22 Ad 28/2024 soud jako důkaz provedl správní spis Městského úřadu Slušovice, stavebního úřadu, sp. zn. MUS-783/2024-SU/Kul, ve věci žádosti správního orgánu prvního stupně o poskytnutí součinnosti. Z tohoto spisu zjistil, že Úřad práce požádal o doplnění součinnosti ve věci ověření skutečností rozhodných pro nárok žalobce na dávku na bydlení ohledně splnění požadavků žalobcem obývané jednotky na trvalé bydlení. Stavební úřad předvolal k místnímu šetření na den 10. 8. 2024 vlastníka jednotky, kterému bylo předvolání doručeno do datové schránky dne 1. 7. 2024. Pr