7 As 269/2018 — Nejvyšší správní soud

29 A 115/2024- 71 - text  7 29 A 115/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Zuzany Bystřické a soudců Mariana Kokeše a Ľubomíra Majerčíka v právní věci žalobce: L. Č. zastoupený advokátem JUDr. Vojtěchem Mihalíkem sídlem Bezručova 90, 692 01 Mikulov proti žalované: Komora daňových poradců České republiky sídlem Kozí 4, 602 00 Brno zastoupená advokátem Mgr. Jindřichem Skácelem sídlem Zachova 4, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí Prezidia Komory daňových poradců České republiky ze dne 10. 9. 2024, č. j. 618/2024-9, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a průběh správního řízení 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí Prezidia Komory daňových poradců České republiky (dále též „Prezidium žalované“), kterým jako odvolací orgán ve smyslu § 10 odst. 10 zákona č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky (dále jen „zákon o daňovém poradenství“), zamítlo odvolání žalobce potvrdilo rozhodnutí Tajemníka Komory daňových poradců ČR o zamítnutí žádosti o znovuzapsání do seznamu daňových poradců ze dne 28. 5. 2024. Zamítnutí žádosti zdůvodnil přetrvávajícím záznamem v rejstříku trestů žalobce. Žalobce byl totiž pravomocně odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 31. 5. 2021, sp. zn. 4 T 94/2020, ve spojení s rozsudkem Městského soudu Praha, sp. zn. 67 To 275/2021, pro přečin krácení daně podle § 240 odst. 1 trestního zákona. Byl tedy odsouzen pro spáchání trestného činu uvedeného v § 5 odst. 2 písm. a) zákona o daňovém poradenství pro trestný čin související s předmětem daňového poradenství, a proto na něho nelze pohlížet jako na bezúhonného ve smyslu § 5 odst. 2 zákona o daňovém poradenství. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 2. Ve včas podané žalobě (§ 72 odst. 1 ve spojení s odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“), splňující též ostatní podmínky řízení (§ 65, § 68 a § 70 s. ř. s.), žalobce navrhuje soudu, aby napadené rozhodnutí Prezidia žalované zrušil. 3. Žalobce je naopak toho názoru, že již není dán důvod bránící jeho opětovnému zápisu do seznamu, jelikož se na jeho situaci neuplatní žádný zákonný důvod, který by bránil jeho opětovnému zapsání do seznamu daňových poradců. Žalobce totiž poukázal na to, že Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 21. 3. 2024, sp. zn. 4 T 94/2020, vyhověl jeho návrhu na podmíněné upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu výkonu činnosti daňového poradce a vedení účetnictví fyzickým i právnickým osobám na dobu pěti let a podle § 90 odst. 2 tr. zákoníku mu stanovil zkušební dobu podmíněného upuštění na dobu čtyř let. Žalobce tedy rozporuje způsob, jakým žalovaný vykládá podmínku bezúhonnosti v zákoně o daňovém poradenství, neboť tato se týká pouze kritérií pro kvalifikační zkoušky, nedopadá na jeho situaci. Podmínka bezúhonnosti by neměla být vykládána jako překážka v pokračování činnosti za situace, kdy bylo již rozhodnuto o tom, že dalšího výkonu trestu zákazem činnosti není již u žalobce třeba. Zákon explicitně neupravuje důsledky podmíněného upuštění od výkonu zbytku trestu pro opětovný zápis do seznamu daňových poradců, a proto je třeba volit ústavně konformní a teleologický výklad. Žalovaná zvolila nejrestriktivnější možné řešení, aniž by zvažovala méně invazivní alternativy, nepřiměřeně omezila jeho právo podnikat podle čl. 26 Listiny základních práv a svobod, nerespektovala princip proporcionality, když zájem na ochraně třetích osob již byl dostatečně zohledněn a vyhodnocen trestním soudem. Žalobce dále namítá, že výklad žalované vede k absurdním a nepřiměřeným důsledkům. Pokud by k podmíněnému upuštění nedošlo, trest zákazu činnosti by skončil dříve než zkušební doba, a žalobce by mohl být zapsán již v roce 2026. Díky rozhodnutí soudu, které mělo jeho postavení zlepšit, by však podle žalované mohl být zapsán až v roce 2028. Takový výsledek je podle žalobce v rozporu s principem proporcionality, se zákazem formalismu i se zákazem zhoršení postavení (reformationis in peius), který Ústavní soud vztahuje i na mimo trestní důsledky rozhodnutí vydaných ve prospěch jednotlivce. III. Vyjádření žalované 4. Žalovaná ve vyjádření k žalobě předně zdůrazňuje, že dle informací žalované (viz přiložený výpis z evidence rejstříku trestů z 2. 8. 2024) má žalobce 1 záznam v rejstříku s tím, že je v něm uvedena „Zkušební doba – Datum do: 26.03.2028, Počet roků : 4“. Žalovaná poukazuje i na to, že tato doba ještě ani neuběhla. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 3603/2017, pak žalovaná interpretuje podmínku bezúhonnosti fyzické osoby tak, jak je zakotvena kupříkladu ve vztahu k advokátům v § 34 odst. 3, § 35a odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii. Žalovaná tak setrvává na správnosti svých závěrů. IV. Ústní jednání konané dne 17. 3. 2026 5. Při ústním jednání účastníci setrvali na svých tvrzeních již dříve písemně uplatněných v žalobě a ve vyjádření k žalobě. Soud k důkazu provedl usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dnů 21. 3. 2024 a 3. 5. 2024, sp. zn. 4 T 94/2020. V. Posouzení věci soudem 6. Krajský soud přezkoumal v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.) napadené rozhodnutí Prezidia žalované, včetně řízení předcházejícího jeho vydání, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná (§ 78 odst. 7 s. ř. s.). 7. Podstatu věci tvoří polemika žalobce se způsobem, jakým žalované správní orgány přistoupily k výkladu podmínky bezúhonnosti v zákoně o daňovém poradenství v souvislosti s žádostí žalobce o jeho opětovném zápisu do seznamu. 8. Podle § 5 odst. 1 písm. b) zákona o daňovém poradenství platí, že „kvalifikační zkoušku nebo její část je oprávněna skládat fyzická osoba podle § 4 odst. 2, která … b) je bezúhonná.“ Dle § 5 odst. 2 téhož zákona platí, že „za bezúhonného se pro účely tohoto zákona nepovažuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen … a) pro trestný čin související s předmětem daňového poradenství, b) pro jiný trestný čin spáchaný úmyslně, jestliže vzhledem k povaze daňového poradenství a osobě, která se tohoto činu dopustila, je obava, že se dopustí stejného nebo obdobného činu při výkonu daňového poradenství.“ 9. Podle § 7 odst. 2 písm. a) zákona o daňovém poradenství platí, že „Komora vyškrtne ze seznamu daňového poradce, jestliže … a) u něho pominuly skutečnosti uvedené v § 5 odst. 1 písm. a) až d).“ Podle odst. 3 „Komora může vyškrtnout ze seznamu daňového poradce, jestliže byl pravomocně odsouzen za jiný úmyslný trestný čin, než který je uveden v § 5 odst. 2 písm. b).“ 10. Krajský soud se předně ztotožňuje s argumentací žalovaného, pokud jde o výklad podmínky bezúhonnosti stanovené primárně v § 5 odst. 2 zákona o daňovém poradenství, a naopak nepřisvědčil žalobci, který tuto podmínku vykládal pouze v návaznosti na kvalifikační zkoušku. Krajský soud je totiž toho názoru, že žalobce pomíjí tu skutečnost, že zákon o daňovém poradenství explicitně s porušením podmínky bezúhonnosti v podobě odsouzení za úmyslný trestný čin související s daňovým poradenstvím pojí toliko i skutečnost vyškrtnutí ze seznamu daňových poradců ve smyslu § 7 odst. 2 a odst. 3. Podmínku bezúhonnosti tedy nelze rozhodně nazírat izolovaně pouze jako kritérium či podmínku pro připuštění ke složení kvalifikační zkoušky. Tento závěr vyplývá i z jazykového výkladu citovaného § 5 odst. 2 zákona o daňovém poradenství, když uvádí, že „za bezúhonného se pro účely tohoto zákona považuje …“, nikoliv tedy pouze pro účel vymezení podmínek pro oprávnění skládat kvalifikační zkoušku. 11. Poklud jde o spornou otázku výkladu smyslu a účelu podmínky bezúhonnosti v zákoně o daňovém poradenství jakožto zákonné překážky pro existenci zápisu v seznamu daňových poradců, ať již ve formě zmíněného vyškrtnutí ze seznamu, anebo ve formě znemožnění opětovného zápisu do seznamu, krajský soud k tomu uvádí následující. 12. Přestože zákon o daňovém poradenství pojem bezúhonnosti blíže nekonkretizuje, přičemž i judikatura správních soudů k této otázce doposud mlčela, je třeba uvést, že podmínka bezúhonnosti není zdaleka ojedinělým institutem specifickým pro zápis do Seznamu daňových poradců. Obdobnou podmínku pro zápis do Seznamu advokátů stanoví kupříkladu zákon o advokacii (zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů) v § 5 odst. 1 písm. d), dle kterého platí, že „Komora zapíše na základě písemné žádosti do seznamu advokátů každého, … d) kdo je bezúhonný.“ (dále kupříkladu § 6 odst. 2 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, coby podmínka vzniku živnostenského oprávnění; nebo § 4 zákona č. 93/2009 Sb., o auditorech a o změně některých zákonů, coby podmínky pro vznik auditorského oprávnění). Výkladem pojmu bezúhonnosti v zákoně o advokacii se naopak soudy v minulosti již opakovaně zabývaly. Dle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 13. 3. 2001, č.