4 As 84/2015 — Nejvyšší správní soud

29 A 26/2023- 56 - text 16 29 A 26/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Zuzany Bystřické a soudců Ľubomíra Majerčíka a Mariana Kokeše v právní věci žalobkyně: PAPENO 2 s.r.o., IČ: 283 55 377 sídlem Bohuslava Martinů 802/9, 602 00 Brno zastoupena Mgr. Hedvikou Hartmanovou, advokátkou sídlem Kaprova 15/11, 110 00 Praha proti žalovanému: Energetický regulační úřad sídlem Masarykovo náměstí 91/5, 586 01 Jihlava o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu ze dne 24. 1. 2023, č. j. 14226-69/2010-ERU, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalovaný udělil dne 30. 12. 2010 žalobkyni na její žádost licenci na výrobu elektřiny pro výrobnu elektřiny využívající slunečního záření. V roce 2021 žalovaný obnovil řízení o udělení licence, neboť původní rozhodnutí bylo dosaženo trestným činem. Nyní správní orgán v obnoveném řízení udělil žalobkyni novou licenci. Žalobkyně napadá řízení před správním orgánem prvního i druhého stupně pro nepřezkoumatelnost a nezákonnost, především nesouhlasí se stanovením účinků rozhodnutí o udělení licence ex nunc při současném zrušení původního rozhodnutí o licenci ex tunc. II. Rekapitulace předchozího řízení a obsah správního spisu 2. Energetickému regulačnímu úřadu byla dne 29. 11. 2010 doručena žádost žalobkyně o udělení licence na výrobu elektřiny pro výrobnu využívající slunečního záření umístěnou na pozemku parc. č. 2811/1 v k. ú. Sokolnice o instalovaném výkonu 7,519 MWp (dále „FVE Wladimírov“). 3. Žalovaný dne 30. 12. 2010, č. j. 14226-10/2010-ERU, rozhodl o udělení licence ve smyslu § 8 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), dále „původní rozhodnutí o udělení licence“. Žalobkyni tak vzniklo dnem právní moci tohoto rozhodnutí oprávnění k výkonu licencované činnosti s tím, že při uvedení do provozu do konce roku 2010 byla garantována výhodnější výkupní cena. V rámci tohoto řízení o žádosti žalobkyně předložila k prokázání bezpečnosti a provozuschopnosti energetického zařízení a vlastnického práva mj. zprávu o výchozí revizi elektroinstalace vyhotovenou dne 28. 11. 2010, protokol o předání a převzetí díla ze dne 22. 12. 2010, další zprávu o výchozí revizi elektroinstalace ze dne 20. 12. 2010 pro snížený výkon 7 518,85 kWp, vypracovanou revizním technikem K. K., a dále rozhodnutí o předčasném užívání stavby ze dne 20. 12. 2010, vydané Obecním úřadem Sokolnice, č. j. 2086/10. 4. Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 9. 10. 2019, č. j. 3 To 110/2018-2795, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 4. 5. 2018, č.j. 1 T 2/2016-2678, rozhodl tak, že jednatelé žalobkyně JUDr. P. N. a V. Š. se odsuzují za zvlášť závažný zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku mj. k trestu odnětí svobody v trvání 7 roků a 6 měsíců. Dále se odsuzuje revizní technik K. K. za pomoc k zvlášť závažnému zločinu podvodu podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku mj. k trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) roků. Vrchní soud shledal, že danou situaci nelze uzavřít jinak, než že úmyslem obžalovaných bylo konkretizovanými dokumenty uvést v omyl ERÚ, přičemž fotovoltaická elektrárna nebyla dokončena ani v okamžiku zpracování předávacího protokolu, nebyla dostatečně dokončena pro účely revizí provedených obžalovaným K. K. a vzhledem k absenci řádných revizních zpráv nebyla ani způsobilá vyhovět podmínkám pro udělení licence. Pracovníci ERÚ v licenčním řízení byli nepochybně uváděni v omyl dokumenty, jejichž obsah neodpovídal pravdě a realitě. Na základě nich pak byla vydána licence, kterou byl neoprávněně založen nárok na výkupní cenu za solární energii podle pravidel roku 2010. 5. Žalovaný obnovil řízení o žádosti žalobkyně o udělení licence z důvodu, že vydání původního rozhodnutí o udělení licence bylo dosaženo trestným činem, neboť jednatelé žalobkyně (JUDr. P. N. a V. Š.) uvedli pracovníky Energetického regulačního úřadu v omyl, když tvrdili, že předmětná elektrárna je kompletně postavena a předložili nepravdivé podklady, které měly prokazovat splnění podmínek pro rozhodnutí o udělení licence, ačkoliv tyto neodpovídaly realitě (rozhodnutím ze dne 15. 7. 2020, č. j. 04384-9/2020-ERU). Rada žalovaného toto rozhodnutí potvrdila, čímž ukončila fázi iudicium rescindens (rozhodnutím ze dne 9. 3. 2021, č. j. 04384-16/2020-ERU). Zdejší soud zamítl žalobu proti tomuto rozhodnutí (rozsudkem ze dne 30. 11. 2021, č. j. 29 A 38/2021-153), Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost žalobkyně (rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 2. 2022, č. j. 7 As 5/2022-34). 6. Výsledkem obnoveného řízení bylo vydání rozhodnutí ze dne 25. 3. 2022, č. j. 14226-56/2010-ERU (dále „prvostupňové rozhodnutí“), o dvou výrocích. Výrokem I žalovaný udělil žalobkyni licenci s účinky ode dne právní moci tohoto rozhodnutí a určil, že tento den představuje též den vzniku oprávnění k výkonu licencované činnosti. Výrok II zněl: „Původní rozhodnutí o udělení licence ze dne 30. prosince 2010, č. j. 14226-10/2010-ERU, se ruší ke dni 30. 12. 2010“. Žalovaný k tomu vysvětlil, že trestní soudy rozhodly o tom, že během licenčního řízení v listopadu a v prosinci 2010 byly záměrně předloženy nepravdivé podklady. Spojitost mezi trestným činem a vydáním licence považoval žalovaný za prokázanou. 7. Proti výše uvedenému rozhodnutí podala žalobkyně rozklad, v němž mj. namítala, že za dané situace trestní rozsudky nemohou být bez dalšího podkladem pro správní orgán v obnoveném licenčním řízení. Správní orgán měl sám provést dokazování v rámci správního řízení. 8. Rada žalovaného napadeným rozhodnutím změnila výrok II. prvostupňového rozhodnutí na následující znění: Účinky rozhodnutí v obnoveném řízení ve smyslu § 102 odst. 9 ve spojení s § 99 správního řádu nastávají ode dne právní moci rozhodnutí č. j. 14226-10/2010-ERU ze dne 30. prosince 2010. 9. Rada žalovaného ve zbytku rozkladu nevyhověla, neboť dospěla k závěru, že z trestních rozsudků se podává, že licence byla dne 30. 12. 2010 udělena neoprávněně v důsledku jednání obou jednatelů žalobkyně a revizního technika, nikoli zaviněním správního orgánu. III. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 10. Žalobkyně brojí proti napadenému rozhodnutí, považuje jej za nezákonné v celém rozsahu a požaduje jeho zrušení a vrácení k dalšímu řízení. 11. Procesněprávní námitka žalobkyně poukazuje na těžce srozumitelnou formulaci výroku napadeného rozhodnutí, kterým byl změněn výrok II prvostupňového rozhodnutí. Výrok napadeného rozhodnutí je koncipován tak, že účinky rozhodnutí v obnoveném řízení nastávají ode dne právní moci původního rozhodnutí o udělení licence. Výrok I prvostupňového rozhodnutí je však také „rozhodnutím v obnoveném řízení“ a tedy napadeným rozhodnutím byly přiznány právní účinky výroku I původního rozhodnutí ke dni 30. 12. 2010. 12. Další námitkou žalobkyně předeslala, že žalovaný přebírá kromě výroků trestních soudů i jejich odůvodnění. Žalovaný šablonovitě odůvodnil obě správní rozhodnutí odkazem na odůvodnění trestních rozsudků, což je v rozporu s § 3, § 50 a § 51 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád a činí rozhodnutí nepřezkoumatelnými. Pro správní orgány je závazná pouze výroková část trestních rozsudků. V rámci správního řízení musejí být jakékoliv důkazy provedeny znovu. Žalovaný přitom žádné důkazy, které by se vztahovaly k otázce vydání licence, neprovedl. 13. Trestní rozsudky se navíc zabývaly datem 20. 12./22. 12. 2010 jako datem rozhodným pro posouzení nároku na vydání licence, nikoliv datem 30. 12. 2010, kdy k jejímu udělení došlo. Žalovaný nevysvětlil, proč je pro něj důležité posouzení nároku k tomuto dřívějšímu datu. Podmínky pro vydání licence je nutné přezkoumat ke dni jejího vydání, nikoliv týden před vydáním. Uvedení FVE Wladimírov do provozu dne 30. 12. 2010 bylo přitom potvrzeno přímo přípisem žalovaného ze dne 29. 3. 2021. Předložení trestních rozsudků samo o sobě není důkazem, že žalobkyně nesplnila podmínky pro udělení licence k datu 30. 12. 2010. Aby bylo napadené rozhodnutí přezkoumatelné, je žalovaný povinen dokázat, že žalobkyni byla vydána licence ke dni 30. 12. 2010 neoprávněně. 14. Nelze souhlasit s tvrzením žalovaného, že v rámci obnoveného řízení bylo prokázáno, že v původním licenčním řízení byly předkládány nepravdivé podklady. Ze strany žalovaného totiž tato nepravdivost nebyla prokazována a nebylo sděleno, proč je tato nepravdivost zásadní pro správní řízení. Předávací protokoly přitom pravdivě prokazovaly předání vlastnického práva a revizní zprávy prokazovaly bezpečnost FVE Wladimírov. Ve správním řízení navíc případné klamavé tvrzení účastníka řízení nemůže vést k vydání nesprávného rozhodnutí, jelikož je na správním úřadu, aby zjistil stav věci. Navíc žalobkyně se osobně, soudy tvrzen