2 As 44/2005 — Nejvyšší správní soud

29 A 31/2023- 52 - text 10 29 A 31/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Zuzany Bystřické a soudců Ľubomíra Majerčíka a Mariana Kokeše v právní věci žalobců: a) M. N. F. b) J. S. c) M. F. všichni zastoupeni JUDr. Janou Strachoňovou Drexlerovou, advokátkou sídlem Orlí 516/20, 602 00 Brno proti žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina sídlem Žižkova 1882/57, 587 33 Jihlava za účasti osoby zúčastněné na řízení: ZOKO, spol. s r. o., IČO: 469 67 516 sídlem č. p. 99, 666 01 Lomnička zastoupena JUDr. Tomášem Soukupem, BA, advokátem sídlem Mezírka 775/1, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu ze dne 2. 3. 2023, č. j. KUJI 23478/2023, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobci nemají právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. IV. Osobě zúčastněné na řízení se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Městský úřad Nové město na Moravě jakožto příslušný stavební úřad povolil osobě zúčastněné na řízení (dále „stavebník“) změnu účelu užívání stavby s č. p. X katastrální území X na ubytovací zařízení v řízení o stavebním povolení podle § 115 zákona č. 183/2006 Sb., stavební zákon. Současně povolil stavební úpravy ve vnitřních prostorách domu. Podstatou sporu je otázka, zda stavební úřad při posuzování žádosti dostatečně a srozumitelně zhodnotil možný zásah do práv žalobců jako vlastníků sousedních nemovitostí, kteří namítali nepřiměřený zásah do jejich pohody bydlení, zejména nadměrnou hlukovou zátěž, která může být provozem ubytovacího zařízení vyvolána. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 2. Žalobci zprvu vytkli žalovanému, že napadené rozhodnutí stojí na nesprávném právním hodnocení, vychází z nedostatečných skutkových závěrů, nemá oporu v dokazování, nejsou v něm vypořádány důkazy žalobců a nejsou zohledněny všechny podstatné skutečnosti. 3. První námitka směřuje do procesní otázky, kdy žalobci namítají, že napadeným rozhodnutím žalovaný změnil část výroku rozhodnutí orgánu prvního stupně podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ačkoli měl rozhodnutí zrušit z důvodu jeho nepřezkoumatelnosti. 4. Základ žalobní argumentace spočívá v tvrzení, že žalovaný vycházel z nesprávně zjištěného skutkového stavu. Žalobci nesouhlasí s označením stavebního záměru „ubytovací zařízení“ s kapacitou 14 lůžek, neboť to neodpovídá skutečnosti a projektové dokumentaci. Objekt má být využíván jako penzion ve smyslu vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území. Z předchozího využívání objektu je patrné, že je pro komerční ubytování osob využíván v celém rozsahu. V objektu se pohybuje více osob, než uváděných 14. I z množství zaparkovaných aut je zřejmé, že fakticky zde pobývá 30 až 40 osob. Tomuto tvrzení nasvědčuje propagace ubytování v daném objektu, ze které vyplývá, že je nabízena kapacita 35 lůžek. 5. Tyto skutečnosti lze jednoznačně ověřit na místě a žalobci nesouhlasí s postupem stavebního úřadu, který upustil od ústního jednání a ohledání na místě. Stavební úřad tak nedostál základních zásad správního řízení, tj. nepostupoval v souladu se zásadou materiální pravdy a nezjistil skutkový stav do takové míry, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti. 6. Vzhledem k tomu, že stavební úřad nevycházel ze skutečnosti, že ubytovací zařízení pojme až 40 osob, nemohl být řádně posouzen vliv realizace záměru na kvalitu prostředí. Oba správní orgány se přitom nevypořádaly s důkazy předkládanými žalobci. 7. Žalobci považují též za nesprávná závazná stanoviska dotčených orgánu, a to z důvodu, který vymezili v odvolacím řízení. Tím, že stavební úřady dostatečně nezjistily skutkový stav, je nutno uvažovat o dopadu tohoto nedostatku i na jednotlivá vyjádření dotčených orgánů, které se nevyjádřily k tomu, jaká ubytovací kapacita je maximálně v daném místě udržitelná a jaké důsledky může mít případné překročení této kapacity. Co se týče nadměrného hluku, nejedná se pouze o hlasové projevy, ale také o hluk z provozování fotbalového hřiště, hřiště využívané ke hraní florbalu aj. Zejména mělo být vzato v úvahu, že se jedná o velmi malou chalupářskou oblast. K důkazu o nadměrném hluku žalobci předložili důkazní materiál – nahrávky pořízené v blízkosti předmětného objektu. Auta, která neustále u objektu startují, zvyšují výfukové zplodiny. Není přitom pravda, že by povolením nemohlo dojít k podstatné změně, co se týče vytíženosti objektu. S výsledkem přezkumu stanovisek tedy nelze souhlasit. 8. Žalobci dále namítli nedostatečné vypořádání jejich námitek. Nesouhlasí s tvrzením, že využití domu k trvalému bydlení vlastníka objektu a užívání části objektu k ubytování hostů, je téměř totožné, včetně vlivů na okolí. Tyto dvě různé funkce zaměňovat nelze. 9. Správní orgány se pak nedostatečně vypořádaly s otázkou, zda bude mít změna užívání stavby vliv na životní prostředí a zda nebude klást nepřiměřené nároky na dopravní a technickou infrastrukturu. Dle § 20 odst. 1 výše uvedené vyhlášky, je obecným požadavkem takové vymezování pozemků, stanovování jejich podmínek jejich využívání a umísťování staveb na nich, které nezhoršuje kvalitu prostředí a hodnotu území. Touto perspektivou žalobci dovozují zájem na zachování vhodné atmosféry klidného bydlení, nízké hladiny hluku, čistoty ovzduší, přiměřené množství zeleně, nízké emise apod. Pro zabezpečení pohody bydlení je pak nutno zkoumat intenzitu narušení těchto činitelů. Za zarážející považují žalobci vyjádření obce Nový Jimramov. V minulosti obec nesouhlasila se změnou užívání předmětného objektu, nicméně nynější starosta bez vysvětlení stanovisko obce změnil. 10. Žalobci navrhli, aby soud zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 11. Žalovaný vyjádřil nesouhlas s tvrzeními žalobců a je přesvědčen, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem. Sdělil, že žalobní námitky vycházejí převážně z odvolacích námitek, proto odkázal na text napadeného rozhodnutí, ve kterém se s nimi vypořádal. IV. Vyjádření osoby zúčastněné na řízení – společnost ZOKO, spol. s.r.o. 12. Námitka žalobců, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné není rozvedena a není tak zřejmé, v čem tato nepřezkoumatelnost spočívá. Tento žalobní bod ani nemůže obstát s ohledem na judikaturu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008-78. Není ani žádoucí takový postup, že by bylo napadené rozhodnutí zrušeno, místo toho, aby v rámci zásady hospodárnosti odvolací orgán změnil částečně výrok podle § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu. 13. K namítanému nedostatečně zjištěnému skutkovému stavu, stavebník uvedl, že tvrzení, že zamýšlí objekt č. p. X využívat jako penzion, je nepravdivé. V odvolacím řízení podrobně vysvětlil, k čemu hodlá objekt užívat. Nejedná se o podnikatelský záměr, stavebník uvažuje pouze o tom, že se v objektu budou setkávat širší okruhy přátel s jejich rodinami, kteří se občasně domluví na společně stráveném čase s možností pořádat náboženské obřady. Tomuto okruhu lidí pak stavebník poskytuje možnost ubytování za současného dodržení právních předpisů, včetně ošetření možnosti požadovat po návštěvnících určitou částku, která by pokryla náklady spojené s pobytem většího počtu lidí. Záměr odpovídá vymezení ubytovacího zařízení podle § 2 písm. c) bod 4 vyhlášky č. 501/2006 Sb. Stavebník nemá v plánu provozovat v předmětných prostorách penzion ve smyslu § 2 písm. c) bod 3 této vyhlášky. Žalovaný správně v napadeném rozhodnutí vysvětlil, že předmětem povolovacího řízení nemůže být zjišťování, jak by mohl být objekt využíván v budoucnu. 14. Závazná stanoviska, která žalobci napadli odvoláním, přezkoumaly v druhém stupni dotčené orgány, a tato posouzení pak žalovaný zohlednil v napadeném rozhodnutí. Žalovaný se pak zabýval pečlivě i žalobními námitkami, kterými poukazovali žalobci na to, že měla být zohledněna varianta penzionu s 40 lůžky. V. Posouzení věci soudem 15. Soud za splnění podmínek pro rozhodnutí ve věci bez nařízení ústního jednání (§ 51 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“) přezkoumal v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.) napadené rozhodnutí žalovaného a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná (§ 78 odst. 7 s. ř. s.). V. 1 Procesní vývoj 16. Městský úřad Nové Město na Moravě (dále „stavební úřad“) se v rámci řízení o stavebním povolení podle § 115 stavebního zákona zabýval žádostí stavebníka o povolení stavby s názvem „Stavební úpravy se změnou užívání části objektu zemědělské usedlosti č. p. X – ,M. J. p.‘ na ubytovací zařízení“, na pozemku p. č. st. XA v k. ú. X. Konkrétně se jednalo o povolení drobných stavebních úprav na objektu budovy, které spočívaly v instalaci sádrokartonové příčky ve 2. NP. Současně stavebník žádal o povolení změny účelu užívání stavby na „ubytovací zařízení“. 17. Nejprve zdejší soud rekapituluje, že stavební úřad vydal v souvislosti s výše specifikovanou stavbou souhlas s provedením ohlášeného sta