5 As 83/2013 — Nejvyšší správní soud

29 A 32/2024- 93 - text  7 29 A 32/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Zuzany Bystřické a soudců Mariana Kokeše a Ľubomíra Majerčíka v právní věci žalobce: B. K. zastoupený advokátkou Zuzanou Candigliota sídlem Burešova 615/6, 602 00 Brno proti žalovanému: Vězeňská služba ČR – Věznice Kuřim sídlem Blanenská 1191, 664 34 Kuřim o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13 2. 2024, č. j. VS-268713/ČJ-2023-803332, takto: I. Rozhodnutí Vězeňské služby ČR – Věznice Kuřim ze dne 13. 2. 2024, č. j. VS-268713/ČJ-2023-803332, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 19 940 Kč, a to k rukám žalobcovy advokátky Zuzany Candiglioty do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce podanou žalobou brojí proti výše označenému rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl stížnost žalobce ze dne 9. 2. 2024 proti rozhodnutí speciálního pedagoga Mgr. P. F. o uložení kázeňského trestu odsouzenému (žalobci) ze dne 9. 2. 2024 č. j. VS-268713/ČJ-2023-803332-KP. Tímto rozhodnutím byl žalobce shledán vinným z porušení § 28 odst. 3 písm. b) zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o výkonu trestu“), které odsouzeným zakazuje vyrábět a přechovávat předměty, které by mohly být použity k ohrožení bezpečnosti osob a majetku nebo k útěku, nebo které by svým množstvím nebo povahou mohly narušovat pořádek anebo poškodit zdraví. Toho se měl žalobce konkrétně dopustit tím, že dne 19. 3. 2023 v 15:10 hod. byla na základě podezření na možné navazování nepovolených kontaktů prostřednictvím mobilního telefonu realizována kontrola žalobce ubytovaného v 2. odd., ložnice č. 6 ve Věznici Kuřim, přičemž při ní nalezl inspektor prap. U. mobilní telefon zn. L8STAR, který byl uschován pod polštářem přiděleného lůžka žalobce. Následným šetřením bylo prokázáno, že jmenovaný zmíněný mobilní telefon neoprávněně držel a používal. Kázeňský trest byl uložen podle § 46 odst. 3 písm. g) zákona o výkonu trestu, v podobě celodenního umístění do uzavřeného oddílu na dobu 10 dnů, a to nepodmíněně. 2. Žalovaný se v žalobou napadeném rozhodnutí zcela ztotožnil se závěry v rozhodnutí o kázeňském přestupku a nepřisvědčil tak námitkám žalobce, který se setrvale hájil tvrzením, že mobilní telefon nebyl jeho, nepoužíval ho a poukazoval na to, že mu byl podstrčen někým jiným. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 3. Ve včas podané žalobě (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“), splňující též ostatní podmínky řízení (§ 65, § 68 a § 70 s. ř. s.), žalobce navrhl krajskému soudu, aby rozhodnutí žalovaného zrušil. 4. Žalobce namítá, že podle § 47 odst. 1 zákona o výkonu trestu odnětí svobody lze kázeňský trest uložit pouze, pokud jsou náležitě objasněny okolnosti kázeňského přestupku a prokázána vina odsouzeného. V případě žalobce tato podmínka dodržena nebyla. Přestože ve výroku rozhodnutí o kázeňském přestupku se uvádí, že bylo šetřením prokázáno držení a používání mobilního telefonu žalobcem, žalobci není jasné, z čeho bylo toto tvrzení vyvozeno a čím bylo prokázáno, jestliže z šetření nebylo možné zjistit uživatele ani majitele telefonu. V rámci šetření se také neprokázal způsob, jakým se mobilní telefon dostal do věznice. Žalobce neměl motiv k tomu, aby přechovával mobilní telefon za účelem hovorů s družkou. Jak bylo uvedeno, žalobce měl schváleno její číslo a mohl s ní tedy telefonovat zcela legálně. Žalobce pracoval po dobu výkonu trestu na tom, aby si vytvořil podmínky pro podmíněné propuštění, např. se dostal do I. diferenciační skupiny a do středního stupně zabezpečení. Neměl žádný důvod tento svůj cíl ohrozit. Žalobce také poukazuje na to, že ze spisu vyplývá, že o telefonu nikdo z dalších odsouzených nic nevěděl, přitom minimálně lidé z oddílu by si nepochybně všimli, pokud by měl žalobce k dispozici telefon. 5. Žalobce během veřejného zasedání ve věci podmíněného propuštění dne 16. 1. 2024 předložil prohlášení odsouzeného T. J., ve kterém se J. doznává k vlastnictví mobilního telefonu i k jeho umístění pod polštář postele žalobce. Tvrzení žalobce o vlastnictví mobilního telefonu a volání jiným odsouzeným pak žalovaný nesprávně považoval za účelové a směřující ke snaze vyhnout se kázeňskému trestu. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 6. Žalovaný ve vyjádření k žalobě v první řadě namítá opožděnost podané žaloby. Pokud jde o žalobní námitky, žalovaný odkazuje na obsah napadeného rozhodnutí i správního spisu, přičemž ve vyjádření v argumentaci směřující vůči námitkám žalobce vychází primárně z argumentace předestřené v žalobou napadeném rozhodnutí a žalobní námitky považuje za nedůvodné a v rozporu se skutkovými zjištěními, vyplývajícími ze spisu. IV. Ústní jednání konané dne 24. 3. 2026 7. V rámci ústního jednání jak žalobce, tak i žalovaný setrvali na svých stanoviscích a argumentaci již dříve písemně uplatněných v žalobě, resp. ve vyjádření k žalobě a dalších podáních, které v průběhu ústního jednání zevrubně rekapitulovali. Krajský soud k návrhu žalobce provedl důkaz rozhodnutím Okresního soudu Brno-venkov ze dne 26. 3. 2025, sp. zn. 3 T 21/2025, a dále Protokolem z hlavního líčení konaného téhož dne v rámci daného řízení sp. zn. 3 T 21/2025. V. Posouzení věci soudem 8. Krajský soud přezkoumal v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.) napadené rozhodnutí žalovaného, jakož i předcházející rozhodnutí o uložení kázeňského trestu, včetně řízení předcházející jejich vydání, a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná (§ 78 odst. 1 s. ř. s.). 9. Jak již bylo výše konstatováno, krajský soud považuje podanou žalobu za včasnou; nesouhlasí tak s argumentací žalovaného ohledně opožděnosti podané žaloby. Podle § 72 odst. 1 s. ř. s. musí být žaloba proti rozhodnutí správního orgánu podána do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou. Podle § 72 odst. 4 s. ř. s. zmeškání lhůty pro podání žaloby nelze prominout. Podle § 40 odst. 2 s. ř. s. lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Není-li takový den v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce. Podle § 40 odst. 3 s. ř. s. připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli či státní svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. 10. Z podané žaloby i z obsahu správního spisu vyplývá, že žalobou napadené rozhodnutí žalovaného bylo žalobci doručeno (oznámeno) dne 13. 2. 2024. Dvouměsíční lhůta k podání žaloby ke krajskému soudu uplynula dne 13. 4. 2024, což připadá na sobotu. V souladu s citovaným § 40 odst. 3 s. ř. s. tak posledním dnem lhůty se stal nejblíže následující pracovní den, tedy pondělí 15. 4. 2024. Žaloba byla soudu doručena dne 15. 4. 2024. Byla tedy podána ve lhůtě stanovené v § 72 odst. 1 s. ř. s., nikoliv opožděně, jak namítá žalovaný. 11. Předmětem nyní projednávané věci je přezkum zákonnosti rozhodnutí týkajíce se uložení kázeňského trestu žalobci (odsouzenému). Jedná se o rozhodnutí, které dle nálezu Ústavního soudu ze dne 29. 9. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 32/08 (dostupný rovněž na http://nalus.usoud.cz), podléhá soudnímu přezkumu, neboť se týká základních práv a svobod jeho adresáta. Nutno také poznamenat, že kázeňské řízení je ve smyslu evropské judikatury svojí povahou řízením trestním, kde je plně na rozhodujícím orgánu, aby i bez návrhu zjišťoval všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch obviněného. Je povinností správního orgánu rozhodujícího o kázeňském trestu skutkový a právní stav náležitým způsobem zjistit a rozhodnout o něm (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2014, č. j. 5 As 83/2013-34, rozhodnutí správních soudů jsou dostupná na www.nssoud.cz). 12. Podle § 46 odst. 1 zákona o výkonu trestu je kázeňským přestupkem zaviněné porušení zákonem stanovené nebo na jeho základě uložené povinnosti, pořádku nebo kázně během výkonu trestu. 13. Podle § 47 odst. 1 zákona o výkonu trestu lze kázeňský trest uložit, jen jsou-li náležitě objasněny okolnosti kázeňského přestupku a prokázána vina odsouzeného. Před uložením kázeňského trestu musí být odsouzenému umožněno, aby se vyjádřil ke všem skutečnostem, které se mu kladou za vinu, a důkazům o nich. Může uvádět okolnosti, které jeho vinu vyvracejí nebo zmírňují a na podporu svých tvrzení navrhovat provedení dalších důkazů sloužících k jeho obhajobě. 14. Mezi účastníky řízení je nesporné, že dne 19. 3. 2023 v 15:10 hod. byla realizována kontrola žalobce ubytovaného v 2. odd., ložnice č. 6 ve Věznici Kuřim a při této prohlídce nalezl inspektor prap. U. mobilní telefon zn. L8STAR, který byl uschován pod polštářem přiděleného lůžka žalobce, čímž došlo k porušení § 28 od