2 As 44/2011 — Nejvyšší správní soud

29 A 58/2025- 32 - text  8 29 A 58/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Zuzany Bystřické a soudců Mariana Kokeše a Ľubomíra Majerčíka v právní věci žalobce: AGRO – Měřín, a.s., IČO: 49434179 sídlem Zarybník 516, 594 42 Měřín zastoupený advokátem JUDr. Milošem Jirmanem sídlem Nádražní 600/21, 591 01 Žďár nad Sázavou proti žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina sídlem Žižkova 1882/57, 586 01 Jihlava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 5. 2025, č. j. KUJI 41699/2025, sp. zn. ODSH 575/2025 Ma/Odv, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a průběh správního řízení 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí, kterým žalovaný podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítl odvolání žalobce a potvrdil správnost rozhodnutí Magistrátu města Jihlavy, Odboru dopravy č. j. MMJ/OD/65179/2023-8, SZ-MMJ/OD/58538/2025-SchH ze dne 18. 2. 2025, kterým bylo deklarováno, že na pozemcích parc. č. XA, XB, XC a části pozemku (cca ½ plochy) parc. č. XD v k.ú. J. (ve vlastnictví M. N.) se nenachází veřejně přístupná účelová komunikace (dále jen „předmětná komunikace“) ve smyslu § 7 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“). Magistrát vydal předmětné rozhodnutí v řízení, zahájeném na základě žádosti žalobce, přičemž deklaraci existence předmětné komunikace odůvodnil tím, že v řízení nebylo prokázáno splnění všech čtyř znaků veřejně přístupné účelové komunikace, jak je dovozuje judikatura Ústavního soudu, zejména nález ze dne 9. 1. 2008, sp. zn. II. ÚS 268/06 (N 2/48 SbNU 9, dostupný rovněž na http://nalus.usoud.cz). Žalovaný se s tímto názorem ztotožnil, neboť jsou souladné i s navazující judikaturou správních soudů (zejména citoval z rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 12. 2022, č. j. 30 A 26/2022-129, rozhodnutí správních soudů jsou dostupná na www.nssoud.cz). II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 2. Ve včas podané žalobě (§ 72 odst. 1 ve spojení s odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“), splňující též ostatní podmínky řízení (§ 65, § 68 a § 70 s. ř. s.), žalobce navrhuje soudu, aby rozhodnutí žalovaného zrušil. 3. Žalobce v podané žalobě předně namítá, že nelze souhlasit s názorem správních orgánů, že nebyly naplněny všechny zákonné znaky pro konstatování, že předmětná komunikace je veřejně přístupnou účelovou pozemní komunikací, stanovené v § 2 odst. 1 ve spojení s § 7 zákona o pozemních komunikacích, jež byly podrobně vymezeny v judikatuře Nejvyššího správního soudu. Žalobce zdůrazňuje, že zejména klíčové znaky, tj. souhlas vlastníka pozemku a nutnost komunikační potřeby je třeba posuzovat optikou judikatury správních soudů, což správní orgány neučinily. Žalobce (shodně jako v odvolání) konkrétně namítal, že část komunikace sice využívá k obdělávání zemědělských pozemků, které nevlastní, ale má je v nájmu/pachtu, nicméně ji využívá neomezený a neidentifikovatelný počet osob, a to již historicky. S tímto obecným užíváním vlastník pozemku (byť konkludentně) vyslovil souhlas. III. Vyjádření žalovaného a replika žalobce 4. Žalovaný ve vyjádření k žalobě setrvává na svém názoru, že předmětná komunikace není veřejně přístupnou účelovou pozemní komunikací, neboť nesplňuje všechny zákonné znaky, stanovené v § 2 odst. 1 ve spojení s § 7 zákona o pozemních komunikacích. Proto odkazuje zejména na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, neboť žalobní námitky se shodují s námitkami odvolacími, s nimiž se žalovaný dostatečně vypořádal, zejména pokud jde o námitku nesprávného posouzení znaku souhlasu s obecným užíváním. Dle stanoviska žalovaného sporná cesta není veřejnou komunikací, nikam nevede, slouží pouze k obsluze jednoho „lánu“ a reálně ji skutečně užívá pouze žalobce. 5. V replice k vyjádření žalovaného žalobce opětovně zdůrazňuje, že souhlas vlastníka je v dané věci historicky dán, a to nejen konkludentně – v tomto směru lze poukázat i na stanovisko vlastníka předmětných pozemků M. N., který u místního šetření dne 14. 8. 2024 uvedl, že žalobce a Zemědělské družstvo Janovice předmětnou cestu užívá minimálně 35 let. Po celou zmíněnou dobu předmětná cesta sloužila k obsluze ostatních pozemků různých vlastníků a uživatelů, přičemž nikdo z nich nemá s M. N. užívání cesty řešeno soukromoprávním ujednáním. Předmětná cesta byla historiky užívána neomezeným a nedefinovaným okruhem osob. Sporná cesta je po desetiletí fakticky využívána jako hlavní přístup na přilehlé pole a lesní pozemky. Jiné reálně použitelné přístupy z hlediska stavu, sjízdnosti, bezpečnosti, vhodnosti pro techniku neexistují, a tudíž je zde dán znak nutné komunikační potřeby, přičemž tento znak se vždy zkoumá ve vztahu k dotčeným nemovitostem. Rozhodující je právní režim (komunikace je otevřená neurčitému okruhu osob, bez individuálního povolení) a nikoli to, kolik osob cestu fakticky denně používá. IV. Posouzení věci soudem 6. Krajský soud přezkoumal v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.) napadené rozhodnutí žalovaného, jakož i řízení předcházející jeho vydání. Při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Ve věci rozhodl bez nařízení jednání za splnění zákonných podmínek (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). Dospěl přitom k závěru, že žaloba není důvodná (§ 78 odst. 7 s. ř. s.). 7. Podstatu nyní projednávané věci tvoří otázka ohledně povahy předmětné komunikace, jelikož žalobce nesouhlasí s právním názorem žalovaného (a magistrátu), že se nejedná o veřejně přístupnou účelovou pozemní komunikaci, neboť nesplňuje všechny zákonné znaky ve smyslu § 2 odst. 1 ve spojení s § 7 zákona o pozemních komunikacích. 8. Zákon o pozemních komunikacích upravuje právní režim pozemních komunikací, které v § 2 odst. 1 definuje jako „dopravní cestu určenou k užití silničními a jinými vozidly a chodci, včetně pevných zařízení nutných pro zajištění tohoto užití a jeho bezpečnosti.“ Pozemní komunikace jsou dále členěny do čtyř kategorií, a sice na dálnice, silnice, místní komunikace a účelové komunikace (§ 2 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích). Na rozdíl od dálnic, silnic a místních komunikací, které jsou ve vlastnictví veřejnoprávních korporací (stát, kraj, obec), účelové komunikace mohou být ve vlastnictví soukromých subjektů. Podle § 7 odst. 1 věty první zákona o pozemních komunikacích je účelovou komunikací pozemní komunikace, která „slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků.“ Tyto komunikace jsou veřejně přístupnými účelovými komunikacemi. Zákon o pozemních komunikacích počítá i s účelovými komunikacemi, které nejsou přístupné veřejně – jedná-li se o pozemní komunikace v uzavřeném prostoru nebo objektu, které slouží potřebě vlastníka nebo provozovatele uzavřeného prostoru nebo objektu (§ 7 odst. 2). 9. Z citované právní úpravy lze tedy bez dalšího dovozovat, že komunikace bude mít charakter účelové pozemní komunikace, a to ex lege, bude-li naplňovat zákonem vymezené pojmové znaky pozemní komunikace, vymezené v ustanovení § 2 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích, a zároveň pojmové znaky účelové pozemní komunikace, vymezené v § 7 odst. 1 věta první (event. § 7 odst. 2 věta první) tohoto zákona. Pokud správní orgán v pozici místně příslušného silničního správního úřadu posuzuje v rámci řízení o vydání deklaratorního rozhodnutí podle § 142 správního řádu, zda určitá komunikace je účelovou pozemní komunikací, musí primárně zkoumat naplnění výše uvedených zákonných kritérií. 10. Judikatura doplnila další dva znaky, bez jejichž splnění nelze v řízení o určení právního vztahu (§ 142 správního řádu) rozhodnout o tom, že na určitých pozemcích existuje veřejně přístupná účelová komunikace. Těmito podmínkami jsou souhlas (i konkludentní) vlastníka pozemků (nebo jeho právního předchůdce) s obecným užíváním a nutná komunikační potřeba (např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 11. 2015, č. j. 6 As 213/2015-14, a ze dne 30. 3. 2017, č. j. 5 As 140/2014–85). Aby tedy vznikla účelová komunikace, musejí být naplněny tyto čtyři znaky (souhrnně např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 292017–48, čj. 7 As 63/2017–48, body 14 až 17): i) stálá a v terénu patrná dopravní cesta; ii) která naplňuje zákonný účel; iii) jejíž vlastník dal souhlas k obecnému užívání své cesty; iv) a která naplňuje nezbytnou komunikační potřebu. 11. Problém zůstává i nadále stejný, tj. přístup veřejnosti na komunikaci, která se nachází na pozemku v soukromém vlastnictví a tedy posouzení proporcionality omezení vlastnické