6 As 108/2019 — Nejvyšší správní soud

29 A 80/2024- 395 - text 20 29 A 80/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Zuzany Bystřické a soudců Ľubomíra Majerčíka a Karla Černína v právní věci žalobkyně: obec Hrušovany u Brna sídlem Masarykova 17, 664 62 Hrušovany u Brna zastoupena JUDr. Milanem Vašíčkem, MBA, advokátem sídlem Dominikánské náměstí 656/2, 602 00 Brno proti žalovanému: Obvodní báňský úřad pro území krajů Jihomoravského a Zlínského sídlem Cejl 481/13, 601 42 Brno za účasti osoby zúčastněné na řízení: České štěrkopísky spol. s r.o., IČ: 275 84 534 sídlem Cukrovarská 34/41, 196 00 Praha zastoupena Mgr. Tomášem Uherkem, advokátem sídlem Jandova 208/8, 190 00 Praha o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím v nezahájení řízení o změně a zrušení dobývacího prostoru, takto: I. Nezahájení řízení o změně dobývacího prostoru Hrušovany u Brna, evidovaného u České geologické služby v knize 7, foliu 0070, a Hrušovany I, evidovaného u České geologické služby v knize 7, foliu 0933, je nezákonným zásahem žalovaného. II. Žalovaný je povinen zahájit řízení o změně dobývacího prostoru Hrušovany u Brna, evidovaného u České geologické služby v knize 7, foliu 0070, a Hrušovany I, evidovaného u České geologické služby v knize 7, foliu 0933, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Ve zbytku se žaloba zamítá. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 42 550 Kč, a to k rukám JUDr. Milana Vašíčka, MBA, advokáta, se sídlem Dominikánské náměstí 656/2, 602 00 Brno, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. V. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Předmětem sporu byla otázka, zda se žalovaný dopustil nezákonného zásahu, pokud nezahájil řízení o změně či zrušení dobývacího prostoru ve smyslu horního zákona. Soud dospěl k závěru, že nebyly rozumné předpoklady pro zahájení řízení o zrušení dobývacích prostor. Správní orgány však adekvátně nezvážily důvody předestřené žalobkyní pro zahájení řízení o změně dobývacích prostor. Proto soud žalovanému nařídil, aby toto řízení zahájil, aniž tím však soud předjímá jeho výsledek. II. Skutkové okolnosti 2. V územním obvodu žalobkyně se nachází dva dobývací prostory ve smyslu § 25 zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), dále „Dobývací prostory“: - Hrušovany u Brna, evidovaný u České geologické služby v knize 7, foliu 0070, stanoven Ministerstvem výstavby dne 22. 2. 1960, - Hrušovany I, evidovaný u České geologické služby v knize 7, foliu 0933, stanoven Československým kamenoprůmyslem dne 13. 12. 1979. Držitelem Dobývacích prostor je osoba zúčastněná na řízení, vystupující podle § 5a horního zákona jako organizace (dále „těžař“, „organizace“ či „těžební organizace“). 3. Současně jsou zde stanovena chráněná ložisková území Hrušovany I (č. 01090103) a Hrušovany u Brna I (č. 01090104) ve smyslu § 16 horního zákona pro dobývání výhradního ložiska štěrkopísku a živcové suroviny dle § 6 horního zákona. Nachází se zde výhradní ložisko štěrkopísků a živcové suroviny Hrušovany u Brna (B 3010900). 4. Dne 12. 2. 2019 vydal žalovaný stanovisko (č. j. SBS 04573/2019/OBÚ-01/1) k problematice prodloužení trvání dočasné stavby betonárky, v němž konstatoval, že v dobývacím prostoru Hrušovany u Brna, ev. č. 7 0070, není těžební činnost realizována a ani se s ní v budoucnu nepočítá z důvodu vytěžení zásob (dále „Stanovisko žalovaného 2019“). 5. Dne 27. 10. 2023 podala žalobkyně u žalovaného výzvu (formálně označenou) k zahájení řízení o zúžení Dobývacích prostor. Těžař podle ní nedisponuje povolením k zahájení dobývání výhradního ložiska v Dobývacích prostorech. Navíc jsou Dobývací prostory z velké části vytěženy, těžař je nečinný a pouze blokuje možnost rozvoje území ve prospěch občanů a návštěvníků obce. Situace je neudržitelná, desítky let je konzervován stav bez perspektivy na změnu. V části lokality je navíc těžba vyloučena s ohledem na výskyt zvláště chráněného druhu živočichů s národním významem. Lokalitou je též plánováno vedení vysokorychlostních železničních tratí (dále „VRT“). V lokalitě navíc ani nejsou vypořádány tzv. střety zájmů ve smyslu § 33 horního zákona. Těžař podle žalobkyně nedisponuje povolením k zahájení těžební činnosti v Dobývacích prostorech. Za dobu 13 let ani nepodniknul kroky, aby ho získal. 6. Žalobkyně proto dala žalovanému podnět podle § 27 odst. 4, resp. odst. 8 horního zákona, nechť zahájí řízení o zrušení, minimálně zúžení dobývacích prostor. Současně dala žalovanému podnět, nechť zahájí řízení o odnětí oprávnění organizace (těžaře) k dobývání výhradního ložiska v dobývacím prostoru či jeho části podle § 24 odst. 11 horního zákona. 7. Dne 7. 11. 2023 žalovaný stručně žalobkyni sdělil (č. j. SBS 48868/2023), že mu je z jeho činnosti známo, že nejsou splněny všechny podmínky pro to, aby bylo řízení o zrušení nebo změně dobývacího prostoru zahájeno z moci úřední. Žalobkyně podala proti tomuto sdělení stížnost na nesprávný úřední postup – nečinnost žalovaného. 8. Dne 11. 1. 2024 vydal Český báňský úřad (dále „ČBÚ“) sdělení žalobkyni k její stížnosti (č. j. SBS 55570/2023-23/3). Uzavřel, že postup žalovaného nenaplňuje znaky nečinnosti ve smyslu § 80 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Tudíž nejsou dány zákonné důvody, aby nadřízený správní orgán přistoupil k některému z opatření proti nečinnosti podle § 80 odst. 4 správního řádu. 9. Pro rozhodování o odnětí oprávnění neshledal ČBÚ splněné zákonné podmínky. Dřívější rozhodnutí o povolení hornické činnosti je závazné i pro právní nástupce těžební organizace. Pro Dobývací prostory již byla hornická činnost povolena, konkrétně otvírka, příprava a dobývání (rozhodnutím žalovaného ze dne 24. 11. 1980). Poslední změna plánu otvírky, přípravy a dobývání byla povolena rozhodnutím žalovaného ze dne 25. 6. 2020, č. j. SBS 44688/2019/OBÚ-01/4. 10. K řízení o změně dobývacího prostoru ČBÚ připomenul, že se primárně zahajuje na návrh organizace, jíž svědčí právo k dobývání výhradního ložiska v dobývacím prostoru. K zahájení řízení z úřední povinnosti lze přistoupit v ojedinělých případech, kdy těžební organizace nekoná, byť jsou zjevně dány důvody a splněny podmínky, a kdy není schopna jednat nebo např. zanikla. ČBÚ zdůraznil také význam stanovení chráněného ložiskového území dle § 17 horního zákona. Protože žalovaný nemá povinnost zahájit takovéto řízení, v Dobývacích prostorech nejsou splněny podmínky pro jeho zrušení, opět nedospěl k závěru o jeho nečinnosti. 11. K řízení o zrušení dobývacího prostoru ČBÚ odkázal na svou vyhlášku č. 172/1992 Sb., o dobývacích prostorech (dále „Vyhláška“), jež navazuje na § 27 odst. 8 horního zákona. Shrnul, že těžař jednak nepodal žádost o povolení likvidace lomu, jednak podnikl kroky k evidování nově zjištěných zásob výhradního ložiska. Proto je patrné, že nadále jeví zájem o další dobývání ložiska. Nelze tedy přisvědčit závěru, že by dobývání ložiska bylo trvale zastaveno. Hodnocení případných překážek dalšího dobývání ložiska (mj. výskyt zvláště chráněných druhů) lze autoritativně provést až v rámci řízení o povolení či změně. Rovněž je patrné, že dosud existují zásoby výhradního ložiska. Proto nejsou splněny podmínky pro zrušení dobývacího prostoru z úřední povinnosti. Ani v tomto případě se nemohlo jednat o nečinnost žalovaného. 12. Dne 25. 1. 2024 zaslala Agentura ochrany přírody a krajiny v reakci na žádost žalobkyně vyjádření, v němž zdůraznila, že sysel obecný je v České republice kriticky ohroženým druhem a vztahují se tak na něj ochranné podmínky zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny (dále „OchPřKr“). Dodala, že sysli se vyskytovali i na pozemcích, kde jsou vymezeny Dobývací prostory. Těžba na této lokalitě by tedy znamenala škodlivý zásah do přirozeného vývoje syslů a měla by vliv na jeho populaci ve smyslu § 50 odst. 2 OchPřKr. Agentura tudíž doporučila na pozemcích s výskytem sysla provést odpis zásob výhradního ložiska a umenšení dobývacích prostorů za účelem jeho ochrany a zajištění trvalého biotopu pro tento kriticky ohrožený druh. III. Argumentace účastníků řízení III. 1. Argumentace žalobkyně 13. Žalobkyně se cítí přímo zkrácena na svých právech nezákonným zásahem správního orgánu. Zásah spočívá ve skutečnosti, že dne 27. 10. 2023 zaslala žalovanému výzvu k zahájení řízení o zúžení dobývacího prostoru, přičemž ke dni podání žaloby žalovaný žádné řízení nezahájil. S odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu (rozsudek rozšířeného senátu ze dne 26. 3. 2021, č. j. 6 As 108/2019-39, dále „věc ŽAVES“, a rozsudek ze dne 16. 8. 2022, č. j. 10 As 34/2022-110) vysvětlila, že jsou naplněny podmínky k tomu, aby se mohla jako obec bránit žalobou proti nezákonnému zásahu ve smyslu § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“). Svou žalobu označila za zápůrčí. 14. Judikatura Nejvyššího správního soudu jí svědčí i po věcné stránce, neboť z ní vyplývá, že o