4 Afs 48/2015 — Nejvyšší správní soud

30 Af 22/2023- 57 - text  10 30 Af 22/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Jana Čížka a Mgr. Karla Černína, Ph.D., ve věci žalobkyně: CF FLOP s. r. o., IČO: 64608565 sídlem Nejedlého 383/11, Brno proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 3. 2023, čj. 11054/23/5100-41453-711400, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 3. 2023, čj. 11054/23/5100-41453-711400, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni 5 532 Kč na náhradě nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. V projednávané věci je předmětem sporu, zda byla žalobkyně vlastníkem motorového vozidla Toyota Corolla Verso, v době, kdy správce daně zřídil k tomuto vozidlu zástavní právo podle § 170 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění zákona č. 527/2022 Sb. (dále jen daňový řád“), a to k zajištění zaplacení daňových dluhů žalobkyně (v celkové výši 764 476 Kč ke dni 15. 6. 2022). 2. Rozhodnutím ze dne 16. 6. 2022, č. j. 3195123/22/3003-80541-706566 (dále jen „rozhodnutí o zřízení zástavního práva“), zřídil správce daně (Finanční úřad pro Jihomoravský kraj) zástavní právo ke shora uvedenému motorovému vozidlu. 3. Žalobkyně podala proti rozhodnutí o zřízení zástavního práva odvolání, přičemž podstatou její argumentace je, že motorové vozidlo prodala kupní smlouvou ze dne 1. 12. 2015 (dále jen „kupní smlouva“) a převedla vlastnické právo na pana Ing. L. M., který byl a stále je jejím jediným jednatelem. Převod pouze nebyl zaznamenán do evidence motorových vozidel. 4. Žalovaný však žalobkynino odvolání v záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) zamítl a rozhodnutí o zřízení zástavního práva potvrdil. 5. Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. Žaloba 6. Žalobkyně namítá nepřezkoumatelnost a nezákonnost napadeného rozhodnutí. Má za to, že kupní smlouvou prokázala, že není vlastníkem motorového vozidla. Žalovaný podle ní pochybil tím, že neprovedl důkaz listinami, které mu předložila v letech 2019 a 2020, mezi nimiž je i kupní smlouva. Kupní smlouvu předložila správci daně již tři roky před zřízením zástavního práva, a proto je nelogické hodnocení, že ji předložila účelově až v roce 2022. 7. Žalobkyně nemohla požádat o změnu vlastníka vozidla v evidenci motorových vozidel z toho důvodu, že ji dopravní inspektorát předem informoval o tom, že na vozidle je uplatněno [exekutorské] zástavní právo. To je podobné jako u nemovitých věcí. Žalobkyně proto nesouhlasí s názorem žalovaného, že probíhající exekuce nebo zřízení exekutorského zástavního práva nebránily změně vlastníka nebo alespoň provozovatele vozidla v registru silničních vozidel. Žalovaný uvedl, že záznamy o exekucích jsou patrné i z poznámek uvedených na evidenční kartě motorového vozidla, a proto nebylo třeba vyžádat od příslušných exekutorů potvrzení o jejich provádění. S tím však žalobkyně rovněž nesouhlasí, neboť od jednotlivých exekutorů je třeba vyžádat chronologii a obsah jednotlivých exekucí a zástavních práv, které bránily zápisu změny jeho vlastníka. Žalobkyně tedy navrhuje, aby si tato vyjádření exekutorských úřadů vyžádal soud, neboť jsou důkazem, proč nemohlo dojít ke změně evidence vlastníka motorového vozidla. 8. O převodu vlastnického práva svědčí podle žalobkyně i další skutečnosti. Sama totiž nezahrnovala platby pojistného na zákonné pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v letech 2015-2022 ani jiné náklady spojené s provozem vozidla do svých výdajů. Tyto náklady vždy platil Ing. L. M. Dalším důkazem je, že žalobkyně v předmětném období neuplatňovala paušální náklady na dopravu ve výši 60 000 Kč ročně. Dále žalobkyně též tvrdí, že neevidovala vozidlo v letech 2010 až 2014 (ale ani později) jako svůj dlouhodobý obchodní majetek. Příslušná kolonka zůstala v účetních závěrkách nevyplněná, a vyplněná ani být nemohla, protože vozidlo pořídila v roce 2008 a bylo odepsáno v letech 2008-2010. Vyjádření žalovaného 9. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí. Setrval přitom na stanovisku vysloveném v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Žalobkyně sice předložila kupní smlouvu, kterou měla motorové vozidlo převést na svého jednatele, avšak z vyjádření Hasičské vzájemné pojišťovny, a.s., a České podnikatelské pojišťovny, a s., vyplynulo, že jako vlastník provozovatel a pojistník vystupovala žalobkyně i po roce 2015, neboť právě ona uzavírala smlouvu o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. 10. Kupní smlouvu uzavřela za žalobkyni paní M., která ale byla „pouze“ společníkem žalobkyně a nebyla oprávněná za ni jednat. Navíc žalobkyně předložila kupní smlouvu až v roce 2020 v průběhu řízení o odvolání proti rozhodnutí o doměření daně z příjmů právnických osob za rok 2014. To vyvolává pochybnosti a nasvědčuje tomu, že kupní smlouva mohla být vyhotovena dodatečně, a to mezi blízkými osobami, až v reakci na průběh daňového řízení za účelem vyvedení motorového vozidla z majetku žalobkyně. Ostatní zjištěné skutečnosti nenasvědčují tomu, že k prodeji reálně došlo. Žalovaný proto neosvědčil kupní smlouvu jako důkaz prokazující převod vlastnického práva k motorovému vozidlu. 11. Žalovaný si v průběhu odvolacího řízení vyžádal sdělení Magistrátu města Ostravy, který vede registr silničních vozidel, a ten mu zaslal kartu silničního vozidla a kopii technického průkazu. Není z nich patrné, že by žalobkyně nebo jiná osoba požádala o změnu údajů o vlastníkovi. V kartě jsou však zachycené poznámky o několika exekucích, přičemž záznam o ukončení poslední z nich byl proveden 22. 1. 2021. Nejpozději od tohoto dne tedy jakékoliv překážky pro změnu vlastníka v registru silničních vozidel pominuly. Jelikož jsou záznamy o exekucích patrné i z registru silničních vozidel, bylo by podle žalovaného zbytečné žádat o potvrzení o jejich provádění i od jednotlivých exekutorů. Žalovaný si navíc není vědom žádné zákonné překážky, která by v případě vedení exekuce či zřízení exekutorského zástavního práva bránila změně údajů o vlastníkovi nebo alespoň provozovateli motorového vozidla. 12. Žalovaný rovněž ověřoval údaje uvedené v účetních závěrkách žalobkyně z let 2010-2021, jež byly založeny do sbírky listin obchodního rejstříku. Pokud byla žalobkyně vlastníkem v letech 2008-2014, pak měla vozidlo vést v účetnictví jako dlouhodobý majetek. Žalobkyně však v tomto období žádný dlouhodobý majetek nevykázala. Z výkazu zisku a ztrát není patrné ani to, že by vykázala jakýkoliv prodej dlouhodobého majetku. Účetní závěrky jsou proto neprůkazné, neboť z nich nelze dovodit, kdy a zda vůbec k prodeji motorového vozidla došlo. V případě provádění účetních odpisů se vozidlo z obchodního majetku zcela „neztrácí“. Vlastnictví staršího majetku je i nadále evidováno a projevuje se v objemu provedených korekcí. Pokud by žalobkyně motorové vozidlo jako svůj dlouhodobý majetek evidovala, projevila by se v rozvaze v kolonce brutto a po úplném odepsání v kolonce korekce jeho vykázaná pořizovací hodnota. Jedině v kolonce netto by se vykazovala nula jako účetní hodnota odepsaného majetku. Účetní závěrky tak nejsou průkazné. 13. Dále poukázal žalovaný na skutečnost, že žalobkyně neumožnila správci daně provedení daňových kontrol na dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období let 2016-218. Za této situace jí byla daň vyměřena na základě pomůcek. Tvrzení, že měl žalovaný zohlednit výsledky daňových kontrol, z nichž mělo vyplynout, že motorové vozidlo již žalobkyně nevlastnila, je proto absurdní. Ústní jednání 14. Při jednání konaném dne 9. 3. 2026 setrvali účastníci na svých stanoviscích. Žalobkyně považuje za klíčové, že její účetní záznamy prokazují, že po prodeji vozidla nehradila žádné náklady spojené s provozem vozidla. Náklady nesl Ing. M., který je hradil ze svého účtu nebo z účtu blízkých osob a uplatňoval je sám jako vlastní daňové náklady. Žalobkyně v daných zdaňovacích obdobích neuplatnila ani paušální náklady na provoz vozidla. Správce daně se řádně nevypořádal s účetními záznamy žalobkyně. Formálně zůstala žalobkyně zapsaná jako vlastník vozidla, protože nebylo možné provést změnu v registru silničních vozidel. K dotazu soudu žalobkyně doplnila, že důvodem prodeje vozidla byla skutečnost, že žalobkyně předpokládala omezení činnosti a vozidlo se pro ni stalo nepotřebným. Naopak Ing. M. potřeboval vozidlo užívat více, neboť mu přibylo služebních cest na Slovensko. Paní M. podepsala kupní smlouvu z důvodu, aby ji Ing. M. nepodepisoval za oba účastníky. Zmocnil proto svoji matku k podpisu kupní smlouvy za žalobkyni. Vozidlo stále existuje a Ing. M. ho stále užívá. v současné době má najeto přes 300 000 km. Smlouvy o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla uzavír