31 A 21/2025 – Krajský soud v Brně

31 A 21/2025- 75 - text  7 31 A 21/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců Mgr. Jana Jiráska, Ph.D., a JUDr. Terezy Matuškové v právní věci žalobkyně: H. V. bytem X zastoupená advokátem Mgr. Jaroslavem Marténkem sídlem U Červeného mlýna 570/3, 612 00 Brno proti žalovanému: Městský úřad Blansko sídlem nám. Svobody 32/3, 678 01 Blansko o žalobě na ochranu před nezákonnými zásahy žalovaného spočívajícími: · v nevyrozumění žalobkyně o opožděně podaném odporu proti příkazu žalovaného ze dne 2. 8. 2023, č. j. P 44/2023 MBK 35957/2023/Do; · ve vedení řízení o přestupku po podání opožděného odporu proti příkazu ze dne 2. 8. 2023, č. j. P 44/2023 MBK 35957/2023/Do, jako by byl odpor podán včas, čímž měl žalovaný znemožnit žalobkyni včas požádat o navrácení v předešlý stav a prominutí zmeškání úkonu – podání odporu; · v nečinnosti žalovaného, kterou žalobkyně spatřuje v nepokračování ve vedení dalšího správního řízení pod sp. zn. SMBK-26173/2023-SÚ/Do; · ve výzvě k uhrazení a následném přijetí částky 301 000 Kč na základě příkazu ze dne 2. 8. 2023, č. j. P 44/2023 MBK 35957/2023/Do, takto: I. Žaloba se odmítá ve vztahu k zásahu spočívajícímu v nečinnosti žalovaného, kterou žalobkyně spatřuje v nepokračování ve vedení dalšího správního řízení pod sp. zn. SMBK-26173/2023-SÚ/Do. II. Žaloba se odmítá ve vztahu k zásahu spočívajícímu ve výzvě k uhrazení a následném přijetí částky 301 000 Kč na základě příkazu ze dne 2. 8. 2023, č. j. P 44/2023 MBK 35957/2023/Do. III. Ve zbytku se žaloba zamítá. IV. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. V. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Soud se v této věci zabýval tvrzenými zásahy žalovaného vymezenými v záhlaví tohoto rozsudku, které mají původ v tom, že žalovaný původně posoudil odpor žalobkyně proti příkazu ze dne 2. 8. 2023 jako včasný a vedl dále ve věci přestupku správní řízení. 2. Žalovaný uložil žalobkyni příkazem ze dne 2. 8. 2023, č. j. P 44/2023 MBK 359757/2023/Do (dále jen „příkaz“), pokutu za přestupek ve výši 300 000 Kč. Proti tomuto příkazu brojila žalobkyně odporem, na základě něhož žalovaný vedl správní řízení, které ukončil rozhodnutím ze dne 4. 1. 2024, č. j. P4/2024 MBK 1253/2024. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání. Krajský úřad Jihomoravského kraje (dále jen „krajský úřad“) rozhodnutím ze dne 6. 1. 2025, č. j. JMK 174864/2024 (nesprávně označeným datem 6. 1. 2024), zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 1. 2024 a řízení zastavil, a to s odůvodněním, že odpor proti příkazu byl podán opožděně a příkaz je pravomocný. Sám žalovaný žalobkyni podle jejích slov nevyrozuměl o tom, že odpor byl podán opožděně. Pouze žalobkyni vyrozuměl upozorněním na nedoplatek ze dne 31. 1. 2025, č. j. MBK 6551/2025, o nedoplatku plynoucím z příkazu s tím, že v případě neuhrazení bude příkaz vykonán. 3. Proti postupu žalovaného podala žalobkyně u Krajského soudu v Brně žalobu na ochranu proti nezákonnému zásahu. Konkrétně za zásah označila posouzení příkazu jako pravomocného a nevyrozumění o opožděně podaném odporu proti tomuto příkazu. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě a jejím doplnění, vyjádření žalovaného a další postup v řízení 4. Žalobkyně v žalobě namítala, že postupem žalovaného bylo zasaženo do jejích práv, neboť se včas nedozvěděla o opožděně podaném odporu, a nemohla tak požádat o prominutí zmeškání lhůty dle § 41 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), neboť zmeškala objektivní roční lhůtu pro tento úkon. 5. Krajský soud usnesením ze dne 8. 4. 2025, č. j. 31 A 21/2025-15, žalobu odmítl jako nepřípustnou podle § 46 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), neboť shledal, že postup žalovaného pojmově nemůže být zásahem ve smyslu § 82 téhož zákona. Žalobkyně netvrdí, že by příkaz pravomocný nebyl, proto se posuzování příkazu jako pravomocného samo o sobě nijak negativně nepromítá do právní sféry žalobkyně. Nevyrozumění o opožděnosti odporu se promítá do právní sféry žalobkyně spíše nepřímo a marginálně. Negativní důsledek v podobě znemožnění podání žádosti o prominutí zmeškání úkonu pak nemohl být vůbec způsoben jednáním žalovaného. 6. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 11. 9. 2025, č. j. 2 As 86/2025-21, usnesení krajského soudu zrušil. Dospěl mimo jiné k závěru, že krajský soud měl žalobkyni vyzvat k odstranění vad žaloby a vyjasnit, čeho se žalobkyně žalobou domáhá. Podle výsledku musí žalobu znovu posoudit. Konkrétně je třeba postavit „najisto, jaké zásahy jsou předmětem řízení a jaký žalobní petit stěžovatelka ve vztahu k jednotlivým nezákonným zásahům uplatňuje“. Krajský soud proto usnesením ze dne 1. 10. 2025, č. j. 31 A 21/2025-33, žalobkyni vyzval k odstranění vad žaloby. 7. Žalobkyně v reakci na výzvu soudu doplnila žalobu podáním ze dne 31. 10. 2025. Nezákonný zásah spatřuje v postupu žalovaného, který a) žalobkyni nevyrozuměl o opožděnosti podaného odporu, b) a přes opožděnost vedl správní řízení, jako by byl odpor podán včas, c) nahlížel na napadený příkaz jako na pravomocný, přestože dle názoru žalobkyně byl ex lege zrušen, a žalovaný byl tedy v dalším řízení nečinný a d) činil kroky k vykonání příkazu. 8. Žalovaný nesplnil povinnost informovat žalobkyni dle § 150 odst. 3 správního řádu o podání opožděného odporu. Toto pochybení mělo vliv na práva žalobkyně, neboť jí žalovaný znemožnil požádat o prominutí zmeškání úkonu dle § 41 správního řádu. Toto ustanovení nelze vykládat tak, že žádost o prominutí zmeškání lhůty lze podat nejpozději s daným úkonem. Postačí, že byla podána ve lhůtě dle § 41 odst. 2 správního řádu. Žalobkyně podala odpor opožděně, protože se v den jeho podání vrátila ze zahraniční dovolené. Proto lze očekávat, že by jí bylo zmeškání úkonu prominuto. V důsledku nezákonného postupu žalovaného pak došlo ke zkrácení žalobkyně na jejích dalších procesních právech. Žalobkyně navrhla, aby soud deklaroval, že uvedený zásah je nezákonný, a aby žalovanému nařídil v zásahu nepokračovat a přikázal mu obnovit stav před zásahem. 9. Žalobkyně spatřuje pochybení žalovaného v tom, že vedl řízení, jako by byl odpor podán včas, čímž žalobkyni utvrdil v domněnce o včasnosti podaného návrhu. Jelikož žalovaný je orgánem veřejné moci, nelze klást také žalobkyni k tíži, že sama opožděnost podaného odporu nerozpoznala a spoléhala se na postup žalovaného. Žalobkyně proto požaduje, aby soud žalovanému přikázal učinit navrácení v předešlý stav ve smyslu § 41 správního řádu ve vztahu k odporu žalobkyně. 10. Podle žalobkyně vedením řízení po podání odporu došlo implicitně ke zrušení příkazu. Pokračováním ve vedení řízení po podání opožděného odporu příkaz podle § 150 odst. 3 správního řádu zanikl. Takový výklad je třeba přijmout s ohledem na právní jistotu účastníků řízení. Kromě toho by účastníkům vznikala škoda v podobě zbytečně vynaložených nákladů řízení. Kdyby žalobkyně byla před správním orgánem zastoupená advokátem, nepochybně by jí taková škoda vznikla. Proto je žalovaný, přestože krajský úřad jeho rozhodnutí ze dne 4. 1. 2024 zrušil, nečinný, neboť by měl vést o jejím odporu další řízení. Žalobkyně navrhuje soudu, aby přikázal žalovanému pokračovat v řízení vedeném pod sp. zn. SMBK-26173/2023-SÚ/Do. 11. S ohledem na zrušení příkazu ex lege, představuje nezákonný zásah žalovaného také výzva žalobkyně k dobrovolné úhradě uložené pokuty (300 000 Kč) a nákladů řízení (1 000 Kč) v návaznosti na upozornění na nedoplatek ze dne 31. 1. 2025, č. j. MBK 6551/2025. Nezákonné je i vymáhání a přijetí částky 301 000 Kč od žalobkyně. Žalobkyně proto navrhuje, aby soud žalovanému uložil povinnost vrátit žalobkyni částku 301 000 Kč. 12. Žalovaný ve vyjádření k doplnění žaloby uvedl, že o opožděnosti podaného odporu se stejně jako žalobkyně dozvěděl až z rozhodnutí krajského úřadu, neboť do té doby jej považoval za včasný. Požadavek žalobkyně, aby ji žalovaný vyrozuměl o nabytí právní moci příkazu, je za této situace nadbytečný a ryze formální. Žalobkyně obdržela rozhodnutí krajského úřadu ze dne 6. 1. 2025, proto by další oznámení o platnosti příkazu znamenalo vyšší administrativní zátěž a vznik dalších nákladů. 13. Žalovaný dále upozorňuje, že ve správním řízení jednal se žalobkyní vstřícně, přestože její postup, stejně jako i v jiných řízeních týkajících se stavby rekreačního objektu na pozemku parc. č. 636 v k. ú. Těchov, vykazuje znaky obstrukčního jednání. Nevyrozumění o nabytí právní moci příkazu proto nezpůsobilo žalobkyni nepřiměřeně tvrdé důsledky. III. Posouzení věci 14. Krajský soud po zrušení usnesení ze dne 8. 4. 2025, č. j. 31 A 21/2025-15, Nejvyšším správním soudem a odstranění vad žaloby podáním ze dne 31. 10. 2025 znovu zkoumal podmínky řízení, za nichž může ve věci jednat a rozhodnout. Dospěl přitom k závěru, že žaloba je nepřípustná ve vztahu k tvrzenému zásahu, který má spočívat v tom, že žalovaný byl nečinný po vydání rozhodnutí krajského