32 A 35/2024 – Krajský soud v Brně

32 A 35/2024- 33 - text pokračování 8 32 A 35/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Poláchem ve věci žalobce: A. B. st. přísl. X zastoupený Mgr. Pavlínou Zámečníkovou, advokátkou sídlem Milady Horákové 13, 602 00 Brno proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí ze dne 22. 10. 2024, č. j. MV-68283-14/SO-2024 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladu řízení. III. Žalované se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se včas podanou žalobou u Krajského soudu v Brně domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 22. 10. 2024, č. j. MV-68283-14/SO-2024, jímž bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále též „OAMP“ nebo „správní orgán I. stupně“) ze dne 20. 2. 2024, č. j. OAM-60602-70/ZM-2020 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým byla zamítnuta jeho žádost o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty podle § 44a odst. 11 ve spojení s § 46 odst. 6 písm. e) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), neboť žalobce vykonával nelegální práci. II. Žaloba 2. Žalobce v prvé řadě uvedl, že správní orgán I. stupně nepostupoval v souladu s § 3 správního řádu a nezjišťoval stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. 3. Podle správních orgánů se žalobce dopustil nelegální práce, když vykonával práci na jiném místě, než pro které platila zaměstnanecká karta. Žalobce však doložil cestovní příkazy, ze kterých vyplývá, že byl vysílán k výkonu práce na různá místa, a to po časově omezenou dobu a dobu nezbytné potřeby. V době od 21. 8. do 31. 8. 2021 čerpal žalobce dovolenou. Žalobce nesouhlasí, že jeho pracovní pozice vylučuje možnost vysílání na pracovní cesty. Někteří z klientů zaměstnavatele žalobce preferují plnění zakázek v blízkosti svých sídel. Z toho důvodu může být žalobce vyslán na různá místa. Ostatně inspektorát práce nezahájil se zaměstnavatelem žalobce žádné správní řízení z důvodu podezření z umožnění nelegální práce. Z protokolu o kontrole inspektorátem práce přitom žádný takový důvod nevyplývá. 4. Správní orgány nesprávně interpretují výpovědi žalobce a jeho manželky. Když odpovídali na otázky „kde konkrétně, na jakém místě svoji činnost vykonáváte?“ a „vykonáváte svoji práci i na jiných místech než v provozovně zaměstnavatele, kterou jste uvedl/a?“, oba se po přetlumočení a upřesnění otázek domnívali, že jsou tázáni na to, kde pracují v době konání výslechu. Správní orgány nezjišťovaly, proč žalobce a jeho manželka vykonávali práci v obci Blučina. Správní orgán I. stupně nereagoval ani na žádost žalobce o sdělení, které nedostatky či vady žádosti by mohly vést správní orgán k zamítnutí žádosti. Nesprávný je také závěr, že je zaměstnavatel žalobce zprostředkovatelem práce. Svou výpovědí mínili pouze to, že jim zaměstnavatel dává práci, nikoliv to, že jeho činnost spočívá ve zprostředkování práce. Vzhledem k tomu, že právní zástupkyně neovládá ukrajinský jazyk, nemohla vědět, jakým způsobem tlumočnice položenou otázku přeložila a jak ji na dotaz účastníků upřesnila. 5. Správní orgány se dále nedostatečně zabývaly tím, zda napadené rozhodnutí není nepřiměřeným zásahem do rodinného a soukromého života žalobce a jeho rodiny, kterou má v ČR. Žalobce, jeho manželka, jejich dcera a zeť žijí dlouhodobě na území ČR a mají zde trvalé rodinné, společenské a sociální zázemí. Společně splácí hypotéku dcery žalobce a jejího manžela na nemovitost, ve které žijí a jsou tak na sebe odkázáni i finančně. Žalobce a jeho rodina navíc z důvodu trvající ruské invaze na Ukrajině nemůže realizovat rodinný život v zemi původu. Odkaz správních orgánů na vízum strpění, či vízum za rodinným účelem není na místě, jelikož na víza není právní nárok. Vízum strpění navíc negarantuje volný přístup na trh práce. 6. S ohledem na výše uvedené proto žalobce navrhl, aby krajský soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu projednání. III. Vyjádření žalované 7. Žalovaná ve svém vyjádření shrnula průběh správního řízení a odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí. 8. Žalovaná nemá informace o tom, že by se v rámci výslechů neprotokolovalo, pokud cizinec nerozumí otázce a žádá o její doplnění. Naopak je jí z úřední činnosti známo, že neporozumění otázce tlumočník překládá a vyslýchající pracovník formuluje otázku znovu, o čemž je učiněn záznam do protokolu. Pokud zástupkyně žalobce nerozumí ukrajinskému jazyku, není zřejmé, jak ví, že tlumočník otázku mimo protokol upřesňoval. Zástupkyně byla výslechu přítomna. Pokud měla pocit, že tlumočník nad rámec položené otázky komunikoval s cizinci, měla na to upozornit a požádat, aby byl protokol v tomto smyslu doplněn. 9. Dále žalovaná trvá na tom, že zaměstnavatel žalobce dlouhodobým „vysíláním“ na pracovní cesty obchází předpisy na poli zaměstnanosti v neprospěch privilegovaných skupin uchazečů o zaměstnání. 10. Na závěr žalovaná shrnula, že v daném případě byly splněny veškeré podmínky pro zamítnutí dané žádosti, napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě dostatečně zjištěného stavu věci, bylo dostatečně odůvodněno a je v souladu s platnými právními předpisy. Žalovaná proto navrhla, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. IV. Posouzení věci krajským soudem 11. Žaloba byla podána včas (§ 172 odst. 1 zákona o pobytu cizinců), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.). Žaloba je přípustná (zejména § 65, § 68 a § 70 s. ř. s.). 12. Soud ve věci rozhodl v souladu s ustanovením § 51 odst. 1 s.ř.s. bez nařízení ústního jednání. 13. Krajský soud v Brně dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Soud při svém rozhodování vyšel z následujících skutečností, úvah a závěrů. 14. Soud předně konstatuje, že žalobní námitky se v podstatě shodují s námitkami, které žalobce uplatnil již v odvolání. Žalovaná se těmito námitkami dostatečně zabývala a soud neshledal v jejím hodnocení a postupu žádnou vadu, v jejíž důsledku by bylo napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné nebo nezákonné. Přezkum před správními soudy není další (třetí) instance správního řízení, ale slouží k tomu, aby soudy případně korigovaly nesprávná rozhodnutí správních orgánů. Žalobce přitom v konkrétní rovině nepolemizuje s odůvodněním napadeného rozhodnutí, jen své námitky opakuje. 15. Přitom dle judikatury Nejvyššího správního soudu pouhé zopakovaní odvolacích námitek ve správní žalobě podstatně snižuje žalobcovy šance na úspěch. Takto se vyjádřil Nejvyšší správní soud např. v bodě 16 rozsudku z 23. 4. 2020, č. j. 7 Afs 440/2018-63, dle kterého „žalobní body mají primárně směřovat proti napadenému rozhodnutí (tj. rozhodnutí o odvolání) a jeho důvodům. Pokud odvolací orgán uplatněné námitky dostatečně vypořádá a žalobce je v žalobě pouze zopakuje, aniž by na důvody rozhodnutí o odvolání reagoval, podstatně tím snižuje své šance na úspěch, neboť soud za něj nemůže domýšlet další argumenty“. S tím souvisí i další ustálená judikatura kasačního soudu, dle níž „je-li rozhodnutí žalovaného důkladné, je z něho zřejmé, proč žalovaný nepovažoval právní argumentaci účastníka řízení za důvodnou a proč jeho odvolací námitky považoval za liché, mylné nebo vyvrácené, shodují-li se žalobní námitky s námitkami odvolacími a nedochází-li krajský soud k jiným závěrům, není praktické a ani časově úsporné zdlouhavě a týmiž nebo jinými slovy říkat totéž. Naopak je vhodné správné závěry si přisvojit se souhlasnou poznámkou“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2007, č. j. 8 Afs 75/2005-130). 16. Podle § 44a odst. 11 zákona o pobytu cizinců ministerstvo platnost zaměstnanecké karty neprodlouží, nesplňuje-li cizinec podmínky uvedené v § 42g odst. 2 písm. a), b) a c), § 42g odst. 3 větě první nebo v § 42g odst. 4 anebo je-li důvod pro zahájení řízení o zrušení platnosti zaměstnanecké karty (§ 46e), a dále, jestliže Úřad práce České republiky - krajská pobočka nebo pobočka pro hlavní město Prahu vydal závazné stanovisko, že další zaměstnávání cizince nelze vzhledem k situaci na trhu práce povolit. Ustanovení § 42g odst. 3 věta druhá a § 46 odst. 6 písm. d), jde-li o důvody uvedené v § 178f odst. 1 písm. a) a c) až f), a dále § 46 odst. 6 písm. e) a f) se použije obdobně. Jestliže bylo v průběhu řízení o žádosti o prodloužení zaměstnanecké karty učiněno oznámení podle § 42g odst. 7, 8 nebo 10, má se za to, že cizinec žádá o prodloužení platnosti zaměstnanecké karty z důvodu zaměstnávání na posledně oznámenou pracovní pozici. 17. Dle § 46 odst. 6 písm. e) věty druhé zákona o pobytu cizinců ministerstvo zaměstnaneckou kartu nevydá, pokud cizinec vykonával nelegální práci. 18. Podle § 5 písm. e) bod 2 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti se nelegální prací rozumí práce vykonávaná cizinc