5 Azs 48/2025 — Nejvyšší správní soud

34 A 16/2025- 46 - text  9 34 A 16/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Lenkou Bahýľovou, Ph.D. ve věci žalobkyně: M. K. státní příslušnost A. adresa pro doručování X. proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha pracoviště Tuřanka 1554/115b, 627 00 Brno o žalobě proti sdělení žalovaného ze dne 27. 4. 2025, č. j. OAM-38920-26/ZM-2024, MV-114428-8/OAM-2024, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a předcházející řízení 1. Sdělením žalovaného ze dne 27. 4. 2025, č. j. OAM-38920-26/ZM-2024, MV-114428-8/OAM-2024, („napadené rozhodnutí“), bylo žalobkyni (opakovaně) sděleno, že podmínky stanovené v § 42g odst. 7 a 8 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů („zákon o pobytu cizinců“) pro zaměstnání žalobkyně u jiného zaměstnavatele (Česká pošta, s. p.) nejsou splněny. 2. Napadené rozhodnutí vydal žalovaný poté, kdy Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 21. 2. 2025, č. j. 34 A 21/2024-78, zrušil původní sdělení žalovaného ze dne 6. 8. 2024 o nesplnění podmínek. Ve zrušujícím rozsudku dospěl soud k závěru, že „otázka platnosti dohody o ukončení pracovního poměru ke dni 19. 2. 2024 byla ve vztahu k oznámení změny zaměstnavatele, kterou žalobkyně oznámila dne 20. 6. 2024, a k němuž žalobkyně požadovala nastoupit dle podkladů ve správním spisu dne 20. 7. 2024 (tj. v souladu s požadavkem § 42g odst. 7 zákona o pobytu cizinců až po uplynutí 6 měsíců od právní moci rozhodnutí o vydání zaměstnanecké karty), otázkou předběžnou, bez jejíhož řešení nemohl správní orgán rozhodnout.“ 3. Kasační stížnost žalovaného proti zrušujícímu rozsudku krajského soudu Nejvyšší správní soud zamítl rozsudkem ze dne 25. 8. 2025, č. j. 5 Azs 48/2025-21. 4. Žalovaný měl v dalším řízení učinit úvahu o tom, zda vyčká na řešení této otázky v běžícím řízení před Městským soudem v Brně, či zda si o této otázce učiní podle § 57 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád („správní řád“), úsudek sám. V případě volby druhého postupu bylo nutné, aby se žalovaný s otázkou platnosti ukončení pracovního poměru žalobkyně ke dni 19. 2. 2024 dostatečně kvalifikovaně vypořádal po stránce skutkové i právní. 5. Žalovaný v napadeném rozhodnutí přistoupil k posouzení předběžné otázky stran platnosti dohody o ukončení pracovního poměru. Nahlížel do soudního spisu vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 38 C 9/2025 a pořídil si kopie některých listin, které jsou součástí spisového materiálu žalovaného. Shledal, že brzký výsledek řízení o žalobě žalobkyně nelze očekávat. Zároveň vyhodnotil, že má dostatečný podklad pro to, aby si učinil úsudek o předběžné otázce. 6. Žalobkyně dle žalovaného v žalobě, resp. v doplnění žaloby trvala na tom, že na ni zaměstnavatel vyvíjel psychický nátlak v tom smyslu, že dokud nepodepíše dohodu o rozvázání pracovního poměru, nenechá ji místnost opustit, což měl doprovázet dalšími výhružkami tak, že žalobkyně měla nabýt dojmu, že je ohrožena na svém zdraví a svobodě. V tísni nakonec dohodu podepsala, aniž by chtěla. 7. S ohledem na dřívější prohlášení žalobkyně a na její jednání žalovaný však dospěl k závěru, že se žalobní tvrzení nezakládalo na pravdě. V oznámení o změně zaměstnavatele ze dne 5. 3. 2024 žalobkyně platnost dohody o rozvázání pracovního poměru nerozporovala. Nerozporovala ji ani v přiloženém průvodním dopise ze dne 1. 3. 2024. V průvodním dopise popisovala nevyhovující podmínky zaměstnávání u dosavadního zaměstnavatele a uvedla, že následkem jednání zaměstnavatele či neochoty zaměstnavatele změnit jí pracovní smlouvu, se rozhodla „skončit sama“. Žalobkyně podala žalobu na určení neplatnosti dohody o rozvázání pracovního poměru dne 26. 3. 2024. Tedy teprve poté, co správní orgán žalobkyni oznámením, které jí bylo doručeno dne 9. 3. 2024, sdělil, že nesplňuje podmínky pro oznámení změny zaměstnavatele. 8. I z obsahu oznámení o změně zaměstnavatele ze dne 16. 4. 2024 a z dopisu ze dne 17. 4. 2024 dle žalovaného vyplývá, že žalobkyně chtěla pracovní poměr ve skutečnosti ukončit sama z důvodu nevyhovujících podmínek u zaměstnavatele. 9. Rovněž ze samotného doplnění žaloby na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru ze dne 14. 1. 2025 dle žalovaného vyplývá, že o ukončení pracovního poměru stála žalobkyně sama. Sama uvádí, že „byla vystavena silnému tlaku, aby uzavřela poměr s novým zaměstnavatelem.“ Z toho žalovaný dovodil, že žalobkyně chtěla pracovní poměr ukončit a na jeho ukončení spěchala, aby mohla uzavřít novou pracovní smlouvu s novým zaměstnavatelem. Žalobkyně v době podpisu dohody již měla za sebou hledání nového zaměstnání a chtěla s novým zaměstnavatelem sepsat pracovní smlouvu. Tato pracovní smlouva poté byla sepsána 29. 2. 2024. I v podání ze dne 17. 1. 2025 adresovaného Krajskému soudu v Brně pod sp. zn 34 A 21/2024 žalobkyně výslovně uvedla, že se v únoru 2024 rozhodla sama změnit zaměstnání. 10. Žalovaný dospěl k závěru, že pracovní poměr žalobkyně byl ukončen platně. K podpisu dohody nebyla žalobkyně donucena nátlakem. Sama chtěla pracovní poměr ukončit, a to co nejdříve, aby mohla být zaměstnána u jiného zaměstnavatele. 11. Pracovní poměr žalobkyně skončil 19. 2. 2024 a šedesátidenní doba pro oznámení změny zaměstnavatele dle § 42g odst. 7 věty poslední ve spojení s § 63 odst. 1 zákona o pobytu cizinců uplynula 19. 4. 2024. Žalobkyně proto nebyla oprávněna 20. 6. 2024 oznámit změnu zaměstnavatele. Žalobkyní učiněné oznámení nesplňovalo podmínky § 42 g odst. 7 zákona o pobytu cizinců a na takové oznámení se dle § 42g odst. 9 věty druhé hledí, jako by nebylo učiněno. II. Obsah žaloby 12. Žalobkyně s napadeným rozhodnutím nesouhlasila. Žalovaný dle ní předběžnou otázku posoudil nesprávně a nezákonně. S posouzením platnosti ukončení pracovního poměru se nevypořádal dostatečně kvalifikovaně po právní a skutkové stránce. 13. Žalovaný si dle žalobkyně učinil vlastní konstrukci toho, jak ke skončení pracovního poměru u zaměstnavatele došlo. Přitom ztratil ze zřetele posouzení oznámení ve smyslu § 42g zákona o pobytu cizinců. Dle žalobkyně průběh jejího zaměstnání vykazoval řadu protiprávních aspektů. Stejně tak nestandardně a neplatně proběhlo i samotné uzavření dohody, kterou se pracovní poměr skončil. Žalobkyně primárně nechtěla vyvolávat soudní spory se zaměstnavatelem. Nelze jí proto přičítat k tíži, že podrobně nevylíčila příkoří a okolnosti, které průběh jejího zaměstnání a skončení pracovního poměru provázely a neznamená to, že takové okolnosti dány nebyly. 14. Po incidentu při podpisu dohody žalobkyně nepovažovala za možné se do zaměstnání vrátit, proto nesdělovala, že trvá na dalším zaměstnávání. Zaměstnanec má dvě možnosti, jak reagovat na neplatné skončení pracovního poměru, z jeho reakce však nelze cokoliv dalšího předjímat. Platnost či neplatnost dohody o rozvázání pracovního poměru nelze bez dalšího usuzovat jen z jejího textu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1779/2010). 15. Posouzení předběžné otázky učiněné žalovaným nesplňovalo ani základní parametry, je nesprávné, neúplné a tedy nezákonné. Žalovaný nerespektoval závazný právní názor krajského soudu. 16. Zaměstnavatel Česká pošta s. p. má o práci žalobkyně nadále zájem. Žalobkyně se v důsledku formalistického přístupu správního orgánu již téměř rok nemůže zařadit do legálního výkonu závislé práce v České republice. Na druhou stranu jí není známo, že by špatné jednání zaměstnavatele mělo pro něj nějaké nepříznivé následky. III. Vyjádření žalovaného 17. Žalovaný ve svém vyjádření zrekapituloval průběh dosavadního řízení před správním orgánem a před správním soudem a žalobu žalobkyně. Konstatoval, že v napadeném rozhodnutí řádně odůvodnil, proč byl pracovní poměr žalobkyně platně rozvázán již dohodou ze dne 19. 2. 2024. K zániku zaměstnanecké karty žalobkyně proto došlo ke dni 19. 4. 2024. 18. Dle žalovaného nebylo v souladu se základními zásadami správního řízení vyčkávat výsledku rozhodnutí soudu ve věci určení neplatnosti skončení pracovního poměru žalobkyně. Žalobkyně svým procesním postupem v tamním řízení rozhodnutí soudu ve věci de facto oddaluje. 19. K odkazu žalobkyně na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1779/2010, žalovaný uvedl, že se jedná o rozsudek k nyní řešené věci nepřiléhavý. Nejvyšší soud postupoval dle nyní již neplatného § 49 odst. 2 zákoníku práce, kde bylo dříve uvedeno, že v dohodě musí být uvedeny důvody rozvázání pracovního poměru. Dle nyní platného znění zákoníku prací v dohodě nemusí být uvedeny důvody rozvázání pracovního poměru. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. IV. Replika žalobkyně 20. Žalobkyně v replice odmítla, že by svým postupem ve věci vedené Městským soudem v Brně oddalovala rozhodnutí ve věci samé. Žalobkyně naopak má zájem na tom, aby se soud její žalobou meritorně zabýval a aby