40 A 16/2026 – Krajský soud v Brně

40 A 16/2026- 16 - text  7 40 A 16/2026 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Kopečkovou, Ph.D., v právní věci žalobce: N. A., nar. X, st. příslušnost Gruzie bytem X proti žalovanému: Ředitelství služby cizinecké policie sídlem Olšanská 2, 130 51 Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 2. 2026, č.j. CPR-41976-3/ČJ-2025-930310-V237, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladu řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: 1. Žalobce žalobou podanou prostřednictvím pošty dne 7. 3. 2026 brojí proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 2. 2026, č.j. CPR-41976-3/ČJ-2025-930310-V237, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Krajského ředitelství policie kraje Vysočina, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále jen „cizinecká policie“), ze dne 25. 11. 2025, č. j. KRPJ-134721-16/ČJ-2025-160022-SV, kterým bylo žalobci podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), uloženo správní vyhoštění z území členských států EU, Islandské republiky, Lichtenštejnského království, Norského království a Švýcarské konfederace Evropské unie a smluvních států na dva roky. Doba k vycestování žalobce z území byla stanovena do 10 dnů od právní moci rozhodnutí o správním vyhoštění. Důvodem vydání rozhodnutí o správním vyhoštění byla skutečnost, že žalobce pobýval na území členských států Evropské unie a smluvních států bez platného oprávnění k pobytu, a to v době od 27. 6. 2023 do 25. 11. 2025. I. Shrnutí procesního postoje žalobce 2. Žalobce namítá, že rozhodnutí cizinecké policie je nezákonné, protože v řízení nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav. Podle žalobce správní orgány nedodržely zásadu přiměřenosti zásahu do soukromého a rodinného života. Ačkoliv žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí formálně uvedl, že posuzoval přiměřenost dopadů rozhodnutí podle § 174a zákona o pobytu cizinců, učinil tak pouze obecně, bez individuální úvahy vycházející z konkrétní životní situace žalobce. Odůvodnění rozhodnutí je podle žalobce založeno převážně na obecných formulacích a nevypořádává se s podstatnými skutečnostmi, které žalobce v průběhu správního řízení uváděl. 3. Žalobce nesouhlasí se závěrem, že zásah do jeho rodinného života není nepřiměřený pouze z toho důvodu, že jeho rodinní příslušníci nežijí na území České republiky. Podle žalobce takový závěr neodpovídá skutečné povaze jeho rodinných vztahů. Na území České republiky pobýval a pracoval za účelem zajištění finanční podpory své rodiny v Gruzii, zejména synovce trpícího vážným zdravotním postižením, které vyžaduje dlouhodobou léčbu. Synovec je na žalobcově finanční pomoci závislý. Tyto skutečnosti byly žalovanému i cizinecké policii známy, avšak v odůvodnění napadeného rozhodnutí se s nimi správní orgány nevypořádaly způsobem odpovídajícím požadavkům na individuální posouzení přiměřenosti zásahu do soukromého a rodinného života ve smyslu judikatury Nejvyššího správního soudu. 4. Žalobce dále namítá, že správní orgány nedostatečně zohlednily, že nebyl nikdy trestně stíhán ani odsouzen a že se během pobytu nedopustil žádného jednání ohrožujícího veřejný pořádek či bezpečnost státu. Správní orgány stanovily délku zákazu vstupu na dva roky, aniž by podle žalobce srozumitelně vysvětlily, proč byla zvolena právě tato doba a proč nebylo možné uložit mírnější opatření. V rozhodnutí podle žalobce chybí konkrétní úvaha o proporcionalitě uložené sankce ve vztahu k jeho individuálním poměrům. 5. Z výše uvedených důvodů, na nichž setrval v podané replice, žalobce navrhuje, aby soud rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Na svém procesním stanovisku žalobce setrval po celou dobu řízení před soudem. II. Shrnutí procesního postoje žalovaného 6. Žalovaný ve svém vyjádření se žalobou nesouhlasí a odkazuje na své rozhodnutí, které reaguje na shodné argumenty, jaké žalobce uvádí v žalobě. Žalovaný se s argumentací žalobce řádně vypořádal, a to včetně posouzení přiměřenosti dopadu vyhoštění do soukromého a rodinného života žalobce. 7. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Taktéž žalovaný setrval na svém procesním postoji po celou dobu řízení před soudem. III. Posouzení věci 8. Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, dále jen „s. ř. s.“, § 172 odst. 2 zákona o pobytu cizinců), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.), žaloba je přípustná (§ 65, § 68 a § 70 s. ř. s.). 9. Soud napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodnutí žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. O věci rozhodoval bez jednání za splnění podmínek podle § 51 odst. 1 s. ř. s. 10. Podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona o pobytu cizinců policie vydá rozhodnutí o správním vyhoštění cizince, který pobývá na území přechodně, s dobou, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace a zařadí cizince do informačního systému smluvních států, až na 5 let, pobývá-li cizinec na území nebo na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu není oprávněn. 11. Podle § 119a odst. 2 zákona o pobytu cizinců platí, že rozhodnutí o správním vyhoštění podle § 119 nelze vydat, jestliže jeho důsledkem by byl nepřiměřený zásah do soukromého nebo rodinného života cizince. 12. Podle § 174a odst. 1 zákona o pobytu cizinců správní orgán při posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí podle tohoto zákona zohlední zejména závažnost nebo druh protiprávního jednání cizince, délku pobytu cizince na území, jeho věk, zdravotní stav, povahu a pevnost rodinných vztahů, ekonomické poměry, společenské a kulturní vazby navázané na území a intenzitu vazeb ke státu, jehož je cizinec státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ke státu jeho posledního trvalého bydliště. Účastník řízení je povinen v rámci řízení poskytnout ministerstvu veškeré relevantní informace potřebné k posouzení přiměřenosti vydaného rozhodnutí. 13. Podle čl. 4 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1806 ze dne 14. listopadu 2018, kterým se stanoví seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic vízum, jakož i seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni (dále jen „nařízení EU 2018/1806“), jsou státní příslušníci třetích zemí uvedených na seznamu v příloze II (včetně Gruzie) osvobozeni od vízové povinnosti stanovené v čl. 3 odst. 1 pro pobyty, jejichž celková délka nepřekročí 90 dnů během jakéhokoliv období 180 dnů. 14. Nejprve se soud zabýval námitkou nedostatečného zjištění skutkového stavu, kterou však neshledal důvodnou. Žalobce nezpochybňuje, že pobýval na území České republiky bez platného oprávnění k pobytu. Těžiště jeho žalobní argumentace spočívá ve zpochybnění uloženého opatření ve formě správního vyhoštění a dále přiměřenosti stanovené doby zákazu vstupu a dopadů tohoto opatření na jeho soukromý a rodinný život. 15. Ze správního spisu vyplývá, že žalobce se při kontrole dne 25. 11. 2025 v ubytovně ve Stránecké Zhoři prokázal pouze platným cestovním pasem. Kontrolou bylo zjištěno, že žalobce nemá žádné platné vízum ani jiné oprávnění k pobytu na území České republiky. Žalobce uvedl, že na území EU pobývá od 29. 3. 2023, kdy přicestoval letecky do Polska. Od té doby z území členských států EU nevycestoval. V Polsku zůstal do konce srpna 2025 a pracoval (bez příslušného povolení) jako svářeč. Žalobce má v oboru svářeč středoškolské vzdělání s maturitou. V září 2025 přicestoval do České republiky, kde rovněž pracuje jako svářeč, a to bez pracovní smlouvy a nemá uzavřeno ani zdravotní pojištění. Bydlí na ubytovně. Žalobce dále uvedl, že jeho rodiče již nežijí a jeho příbuzní (sestra s rodinou) žijí v Gruzii, případně v Rusku. Na území České republiky nemá žádné příbuzné ani jiné osobní vazby. Pokud jde o návrat do Gruzie, toho se neobává, návrat sice možný je, ale žalobce se vracet nechce. Žalobce dále zdůraznil, že nepáchá žádnou trestnou činnost (protokol o výslechu žalobce ze dne 25. 11. 2025, č. j. KRPJ13472114/ČJ2025160022SV). 16. Z protokolu o výslechu žalobce dále vyplývá, že k dotazu cizinecké policie žalobce uvedl, že mu v zemi původu nehrozí ohrožení života ani riziko mučení, nelidského či ponižujícího zacházení, držení v otroctví nebo nevolnictví, výkon nucených či povinných prací ani svévolné zbavení osobní svobody. Žalobce dále uvedl, že mu je v domovské zemi zaručeno právo na osobní bezpečnost, účinnou práv