40 A 18/2026 – Krajský soud v Brně

40 A 18/2026- 24 - text  10 40 A 18/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Kopečkovou, Ph.D., v právní věci žalobce: S. V., státní příslušnost Íránská islámská republika t.č. ZZC V. L., V. L. 234, zastoupen JUDr. Matějem Šedivým, advokátem sídlem Václavské náměstí 21, Praha proti žalované: Policie České republiky Krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje sídlem Kounicova 687, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 27. 2. 2026, č. j. KRPB-43198-25/ČJ-2026-060022-Z, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 27. 2. 2026, č. j. KRPB-43198-25/ČJ-2026-060022-Z, se ruší. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 12 269 Kč k rukám JUDr. Matěje Šedivého, advokáta, do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce byl shora označeným rozhodnutím zajištěn podle § 124 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), za účelem správního vyhoštění. Doba trvání zajištění byla podle § 124 odst. 3 ve spojení s § 125 odst. 1 zákona o pobytu cizinců stanovena na 79 dnů od okamžiku omezení svobody, tj. od 26. 2. 2026 do 15. 5. 2026. 2. Důvod, pro který žalovaná přistoupila k zajištění žalobce, spočíval v nebezpečí, že by žalobce mohl mařit nebo ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění. Zároveň s ohledem na konkrétní okolnosti žalobcovy situace a jeho pobytové minulosti nepřipadalo v úvahu uložení mírnějších zvláštních opatření za účelem jeho vycestování. I. Shrnutí procesního postoje žalobce 3. Žalobce namítá, že žalovaná nedostatečným způsobem zohlednila míru zásahu rozhodnutí do jeho života. Jakékoliv omezení osobní svobody člověka musí být vždy odůvodněné a lze k němu přistoupit, nejsou-li k dispozici mírnější alternativy. 4. Žalobce uvádí, že správní vyhoštění mu bylo uloženo v době, kdy vystupoval pod jinou identitou. Žalobce následně z ČR nevycestoval. Navzdory tomuto provinění má žalobce za to, že postup žalované je nepřiměřeně přísný. Podle žalobce bylo možné využít mírnějších institutů zákona, neboť žalobce před žalovanou vypověděl, že činí kroky k řešení své pobytové situace. Žalovaná jej tak pouze „předběhla“. Pokud by žalobce nebyl zadržen, sám by se k orgánu Policie ČR dostavil. 5. Žalobce s odkazem na čl. 8 Listiny základních práv a svobod poukazuje na to, že zajištění je zcela mimořádným institutem a v případě jeho uplatnění je třeba zkoumat, zda je takový postup skutečně nezbytný. Rozhodnutí o zajištění musí být odůvodněno, jak plyne kupř. z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2012, č. j. 4 As 16/2012-30, zejména z toho důvodu, zda nebylo možné využít některé mírnější instituty. Žalovaná však tyto požadavky podle žalobce nerespektovala. Její rozhodnutí je pouze stroze odůvodněno tak, že „nezaznamenala žádné změny“. S odkazem na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 7. 2010, č. j. 9 As 5/2010-74, č. 2129/2010 Sb. NSS, žalobce namítá, že zajištění cizince musí být podloženo závažnými důvody. Dále je třeba, aby rozhodnutí o zajištění respektovalo ústavní princip proporcionality. 6. Z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí žalované zrušil a aby byl propuštěn na svobodu. II. Shrnutí procesního postoje žalované 7. Žalovaná ve vyjádření k žalobě předně odkázala na své rozhodnutí, které je řádně a dostatečně zdůvodněno, a na skutková zjištění týkající se pobytové historie žalobce na území ČR, z nichž vyšla při rozhodování o zajištění. 8. Podle žalované je ze zjištěných skutečností zřejmé, že žalobce se dobrovolně do domovského státu nevrátí a bude nadále neoprávněně setrvávat na území ČR, resp. v schengenském prostoru. Z jednání žalobce bylo možno dovodit, že bude mařit či alespoň ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění, čímž byl dán důvod k jeho zajištění podle § 124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Žalovaná zvolila krajní řešení z toho důvodu, že žádné z alternativních opatření ve smyslu § 123b odst. 1 zákona o pobytu cizinců by nevedlo ke splnění sledovaného cíle, tj. k navrácení žalobce do domovského státu. Evidentní snahou žalobce je dostat se do Rakouska, což také opakovaně učinil, aniž by k tomu měl patřičné pobytové oprávnění. Proto byl vždy předán rakouskými orgány zpět do ČR. V postupech žalobce, který opakovaně podal žádosti o mezinárodní ochranu, žalovaná spatřuje spíše účelový prostředek k dočasnému odvrácení hrozícího vyhoštění do domovského státu. 9. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. III. Posouzení věci 10. Žaloba je přípustná, byla podána dne 16. 3. 2026, tedy včas, a osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“, § 172 odst. 4 zákona o pobytu cizinců). 11. O žalobě soud rozhodl podle § 51 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 172 odst. 5 zákona o pobytu cizinců bez nařízení ústního jednání (správní spis byl soudu doručen v pondělí dne 23. 3. 2026 společně se žalobou). Žalobce ani žalovaná nařízení jednání nepožadovali a soud neshledal jeho konání nezbytným. 12. Žaloba je důvodná. Rozhodné skutkové okolnosti v době vydání rozhodnutí o zajištění 13. Z obsahu napadeného rozhodnutí žalované vyplývá, že žalobce byl dne 26. 2. 2026 v Brně, na ulici Mlýnská, kontrolován hlídkou Policie ČR. Na výzvu k prokázání totožnosti předložil pouze potvrzení vydané podle zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Následně byl lustrací ztotožněn v informačních systémech Policie ČR, v nichž bylo zjištěno, že posledním oprávněním k pobytu žalobce byl výjezdní příkaz č. GA0339679 s platností od 4. 11. 2025 do 3. 12. 2025. Téhož dne v 19.10 hodin byl žalobce zajištěn podle § 27 odst. 1 písm. d) zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky. Porovnáním daktyloskopických karet byla nalezena shoda s kartou pořízenou při žádosti o mezinárodní ochranu v ČR. Žalovaná dále uvedla, že zjistila, že žalobce přicestoval do ČR dne 2. 9. 2023 letecky z Turecka. Při příjezdu se policistům prokázal dokladem jiné osoby, a to občana Rumunska, a následně sdělil policistům svou totožnost. Téhož dne Inspektorát cizinecké policie letiště Tuřany (dále jen „ICP Tuřany“) zahájil se žalobcem správní řízení za účelem správního vyhoštění podle § 19 odst. 1 písm. b) bodu 1 zákona o pobytu cizinců. Žalobce následně požádal o mezinárodní ochranu a byl převezen do přijímacího střediska Zastávka u Brna. Řízení o azylu bylo se žalobcem zahájeno dne 2. 9. 2023 pod č. j. OAM-1207/ZA-ZA11-2023 a dne 9. 10. 2023 bylo zastaveno. Dne 25. 10. 2023 ICP Tuřany vydal pod č. j. CPR-32395-27/ČJ-2023-930800-SV rozhodnutí o správním vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 1 zákona o pobytu cizinců. Doba, po kterou žalobci nelze umožnit vstup na území EU a smluvních států, byla stanovena na dobu tří let, se lhůtou k vycestování do 30 dnů od právní moci uvedeného rozhodnutí. Žalobci byl v řízení o správním vyhoštění ustanoven opatrovník Organizace pro pomoc uprchlíkům, z. s. Rozhodnutí o správním vyhoštění nabylo právní moci dne 21. 11. 2023. Uvedené řízení bylo se žalobcem vedeno pod identitou V. S., nar. X, st. příslušnost Íránská islámská republika. Žalobce je pod touto identitou zařazen v evidenci nežádoucích osob s platností od 21. 11. 2023 do 31. 12. 2999. Dne 27. 5. 2024 rakouské orgány předaly žalobce v rámci dublinského řízení do ČR. Se žalobcem bylo v přijímacím středisku Zastávka u Brna dne 27. 5. 2024 zahájeno opětovné řízení o azylu pod č. j. OAM-713/ZA-ZA11-2024. Dne 17. 2. 2025 bylo rozhodnuto o neudělení azylu. Žalobu, kterou žalobce proti rozhodnutí podal, Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 24. 9. 2025, č. j. 41 Az 8/2025-48, který nabyl právní moci dne 13. 10. 2025, zamítl. Lustrací v cizineckém informačním systému bylo dále zjištěno, že žalobce byl dne 4. 11. 2025 opět předán rakouskými orgány do ČR v rámci dublinského řízení. Policie ČR, oddělení cizinecké policie Valtice, žalobci vydalo výjezdní příkaz s platností do 3. 12. 2025. 14. Z protokolu o vysvětlení podaném dne 27. 2. 2026, jehož obsah žalovaná shrnula v napadeném rozhodnutí, plyne, před žalobce uvedl, že se cítí zdráv, je schopen vypovídat, je svobodný a bezdětný. Dále sdělil svoji adresu v Íránu a současnou adresu v Brně. Potvrdil, že do ČR přicestoval z Turecka na rumunský cestovní pas. Vlastní pas má doma v Íránu, jeho kopii má v mobilním telefonu. Dle kopie v mobilním telefonu sdělil svou pravou totožnost (shodně jako v záhlaví rozsudku). Žalobce vysvětlil, že datum narození dne X, které sdělil policistům na letišti v Tuřanech, je v perštině. Po přepočítání do evropského formátu jde o datum X. Dále uvedl, že nevěděl o tom, že pod identitou S. (S.) V., nar. dne X, mu bylo (dne 25. 10. 2023) vydáno správní vyhoštění. Dozvěděl se o tom, až když byl (poprvé) vrácen rakouskými orgány do ČR (dne 27. 5. 2024), kdy podal druhou žádost o udělení azylu, aby nebyl vyho