40 Az 3/2026 – Krajský soud v Brně

40 Az 3/2026- 25 - text  7 40 Az 3/2026 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Kopečkovou, Ph.D., v právní věci žalobce: N. M., nar. X, st. příslušnost Republika Uzbekistán hlášený pobytem X zastoupený JUDr. Matějem Šedivým, advokátem sídlem Václavské náměstí 21, Praha proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 1. 2026, č. j. OAM-1330/ZA-ZA11-D07-2025, e. č. X, X, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 5. 1. 2026, č. j. OAM-1330/ZA-ZA11-D07-2025, e. č. X, X, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 12 269 Kč k rukám JUDr. Matěje Šedivého, advokáta, do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce žalobou podanou dne 25. 1. 2026 brojí proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 1. 2026, č. j. OAM-1330/ZA-ZA11-D07-2025, které nabylo právní moci dne 12. 1. 2026. Tímto rozhodnutí žalovaný rozhodl o žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany tak, že tato žádost je nepřípustná podle § 10a odst. 1 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“), řízení o udělení mezinárodní ochrany podle § 25 písm. i) zákona o azylu zastavil a určil, že státem příslušným k posouzení podané žádosti podle čl. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (dále jen „nařízení Dublin III“), je Litevská republika. I. Shrnutí procesního postoje žalobce 2. Žalobce namítá, že rozhodnutí žalovaného není dostatečně odůvodněno. Žalovaný se věcí dostatečně nezabýval a nevysvětlil, proč nevyužil diskrečního oprávnění obsaženého v čl. 17 citovaného nařízení a nezodpověděl, proč žalobce přesouvá do jiného členského státu. Nevysvětlil, proč neposoudil možnost procesní alternativy z hlediska zásady humanity. 3. Žalobce dále namítá, že ve správním spisu chybí jakýkoli řádně získaný důkaz o probíhajícím řízení v Litevské republice. Nebylo tak postaveno na jisto, který členský stát aktivně vede řízení ve věci. Není zřejmé, z jakého zdroje pochází informace, že Litevská republika uznala svou příslušnost k posouzení jeho žádosti. V této souvislosti žalobce odkázal na závěry rozsudku Krajského soudu v Praze v rozsudku č. j. 49 Az 90/2015-29, které se týkalo deficitů řízení ve smyslu čl. 3 odst. 2 nařízení Dublin III ve vztahu k Maďarsku. 4. Žalovaný měl posoudit osobní situaci žalobce z hlediska zásady non refoulement. Žalobce má posouzení správního orgánu, pokud se týká možnosti jeho přesunu za účelem vedení azylového řízení v Litevské republice, za nedostatečné. Rozhodnutí žalovaného je pouze formalistické, aniž by žalovaný zjišťoval závažné překážky aplikace čl. 3 nařízení Dublin III a aniž by řádně posoudil a důvodně vyloučil diskreční pravomoc dle čl. 17 citovaného nařízení. 5. Z uvedených důvodů žalobce navrhuje, aby soud rozhodnutí žalovaného jako nezákonné zrušil. Na svém procesním stanovisku žalobce setrval po celou dobu řízení před soudem. II. Shrnutí procesního postoje žalovaného 6. Žalovaný se žalobou nesouhlasí a odkazuje na své rozhodnutí a obsah správního spisu. Uvádí, že vycházel z dostatečně zjištěného skutkového stavu a z aktuálních informací, které svým rozsahem odpovídají nezbytným předpokladům pro jeho rozhodnutí. Pokud jde o situaci v Litevské republice, tak v řízení nebylo zjištěno, že v tomto státě v rámci azylového řízení dochází k systematickým nedostatkům a žadatelé čelí riziku nelidského a ponižujícího zacházení. 7. Žalovaný doplňuje, že na aplikaci čl. 17 nařízení Dublin III není právní nárok, jak plyne kupř. z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. 4. 2016, č. j. 33 Azs 25/2015-40, či Krajského soudu v Praze ze dne 6. 3. 2015, č. j. 49 Az 18/2015-48. Zdůvodnění, proč nebude citovaný článek aplikován, není povinnou součástí rozhodnutí o zastavení řízení o žádosti o udělení mezinárodní ochrany. 8. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Taktéž žalovaný setrval na svém procesním postoji po celou dobu řízení před soudem. III. Posouzení věci 9. Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, dále jen „s. ř. s.“, § 32 odst. 1 písm. a/ zákona o azylu), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.), žaloba je přípustná (§ 65, § 68 a § 70 s. ř. s.). 10. Soud při přezkoumávání napadeného rozhodnutí dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí trpí vadou spočívající v tom, že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí vyžaduje zásadní doplnění, a že napadeného rozhodnutí v podstatné části neodpovídá dosud shromážděným informacím o členském státu příslušném k řízení o žádosti žalobce. 11. V posuzované věci bylo řízení o žádosti žalobce o mezinárodní ochranu zastaveno podle § 25 písm. i) zákona o azylu, neboť k jejímu posuzování je ve smyslu § 10a odst. 1 písm. b) téhož zákona příslušný jiný stát vázaný přímo použitelným předpisem Evropské unie (nařízením Dublin III). V takové situaci se důvody žádosti o mezinárodní ochranu neposuzují, ale je namístě zabývat se tím, zda k určení příslušnosti jiného členského státu pro posouzení žadatelovy žádosti o mezinárodní ochranu došlo v souladu s nařízením Dublin III a zákonem o azylu. 12. Podle čl. 3 odst. 1 nařízení Dublin III členské státy posuzují jakoukoli žádost o mezinárodní ochranu učiněnou státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti na území kteréhokoli z nich, včetně na hranicích nebo v tranzitním prostoru. Žádost posuzuje jediný členský stát, který je příslušný podle kritérií stanovených v kapitole III. Jednotlivá kritéria se pak uplatňují v pořadí, v jakém jsou uvedena ve zmíněné kapitole (čl. 7 odst. 1 nařízení). 13. Podle čl. 3 odst. 2 věty druhé nařízení Dublin III není-li možné přemístit žadatele do členského státu, který byl primárně určen jako příslušný, protože existují závažné důvody se domnívat, že dochází k systematickým nedostatkům, pokud jde o azylové řízení a o podmínky přijetí žadatelů v daném členském státě, které s sebou nesou riziko nelidského či ponižujícího zacházení ve smyslu článku 4 Listiny základních práv Evropské unie, členský stát, který vede řízení o určení příslušného členského státu, pokračuje v posuzování kritérií stanovených v kapitole III, aby zjistil, jestli nemůže být určen jako příslušný jiný členský stát. 14. Podle čl. 12 odst. 1 nařízení Dublin III pokud je žadatel držitelem platného povolení k pobytu, je k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu příslušný členský stát, který toto povolení vydal. 15. Podle čl. 12 odst. 4 první věty nařízení Dublin III pokud je žadatel držitelem pouze jednoho nebo více povolení k pobytu, jejichž platnost skončila před méně než dvěma roky, nebo jednoho či více víz, jejichž platnost skončila před méně než šesti měsíci a na základě nichž mohl vstoupit na území členského státu, použijí se odstavce 1, 2 a 3, dokud žadatel neopustil území členských států. 16. Žalobce námitkou na samé hranici obecnosti žalovanému předně vytýká, že závěr o tom, že Litevská republika je příslušná k řízení o jeho žádosti o mezinárodní ochranu (ve smyslu kritérií určených podle čl. 3 odst. 1, 7 ve spojení s čl. 12 nařízení Dublin III), není dostatečně skutkově podložen. 17. Ze správního spisu plyne, že žalobce podal dne 19. 11. 2025 v PoS Zastávka u Brna žádost o udělení mezinárodní ochrany. Soud dále ze správního spisu ověřil, že v řízení byly shromážděny podklady, z nichž plyne, že žalobce byl k uvedenému dni držitelem pobytového oprávnění vydaného Litevskou republikou s platností od 15. 5. 2024, které Litevská republika zneplatnila dne 27. 12. 2024. Litevská republika dne 10. 12. 2025 prostřednictvím příslušného oddělení ministerstva vnitra sdělila, že uznává svou příslušnost k posouzení žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany. Námitka, že žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav, z něhož vycházel při určení příslušnosti Litevské republiky coby členského státu ve smyslu kritérií podle § 3 odst. 1 ve spojení s čl. 7 nařízení Dublin III, tak není důvodná. Skutkový stav byl v tomto směru podložen příslušnými doklady a odpovědí Litevské republiky na žádost žalovaného. 18. Žalovaný se dále zabýval posouzením, zda v případě Litevské republiky, coby státu příslušného dle kritérií ve smyslu čl. 3 odst. 1 nařízení Dublin III, existují závažné důvody se domnívat, že v tomto členském státě dochází k systémovým nedostatkům v rámci azylového řízení či podmínek přijetí žadatelů o mezinárodní ochranu ve smyslu čl. 3 odst. 2 druhého pododstavce nařízení Dublin III, pro které by nebylo možno žalobce (žadatele) do tohoto státu přemístit. Podmínky v Litevské republice 19. Z čl. 3 odst. 2 nařízení Dub