41 A 27/2025- 25 - text
6 41 A 27/2025
[OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Martinem Kopou ve věci
žalobce: R. B.
státní příslušnost: X
zastoupen advokátem JUDr. Igorem Velebou
Koliště 259/55, 602 00 Brno
proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra
Hněvkovského 30/65, 617 00
v řízení o žalobě proti sdělení žalovaného ze dne 9. 9. 2025, čj. OAM-56825-6/ZM-2025, MV-142780-1/OAM-2025,
takto:
I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 9. 9. 2025, čj. OAM-56825-6/ZM-2025, MV-142780-1/OAM-2025 se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 15 269 Kč k rukám jeho zástupce JUDr. Igora Veleby, advokáta, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Podstata věci
1. Žalobce, držitel zaměstnanecké karty, si přál změnit svého zaměstnavatele. Podle žalovaného však nesplnil podmínky pro tuto změnu, protože pracovní pozice uvedená v pracovní smlouvě neodpovídala profesi uvedené v evidenci volných pracovních míst. Žalobce oprávněně namítá, že ho žalovaný měl vyzvat k odstranění této nesrovnalosti.
II. Rozhodnutí žalovaného
2. Žalobce je držitelem zaměstnanecké karty. Pracovní poměr u svého stávajícího zaměstnavatele rozvázal a v zákonem stanovené lhůtě šedesáti dnů oznámil žalovanému svůj úmysl změnit zaměstnavatele („oznámení o změně“). Oznámení doložil mimo jiné i pracovní smlouvou uzavřenou s novým zaměstnavatelem.
3. Žalovaný toto oznámení posoudil a dovodil, že žalobce nenaplnil podmínky § 42g odst. 7 a 8 zákona o pobytu cizinců. Žalobci o tom zaslal sdělení ze dne 9. 9. 2025, čj. OAM-56825-6/ZM-2025, MV-142780-1/OAM-2025 („sdělení žalovaného“).
4. Žalovaný posoudil údaje o pracovním místě uvedené v oznámení o změně a jejich soulad s centrální evidencí volných pracovních míst obsaditelných držiteli zaměstnanecké karty. Oznámení o změně se týkalo pracovního místa, které je v evidenci vymezeno druhem práce zedníka s kódem CZ-ISCO 71121 – Zedník (kromě zedníků ohnivzdorného zdiva).
5. Přílohou oznámení byla také pracovní smlouva ze dne 28. 8. 2025. Z této smlouvy však podle žalovaného vyplývá, že žalobce bude vykonávat práci označenou jiným druhem práce a jiným kódem, než se uvádí ve zbylých podkladech. Označení práce znělo Zedník – dělník v oblasti výstavby a údržby budov – CZ ISCO: 93130. Žalovaný proto dovodil, že nejde o totožnou práci. Práce uvedená v oznámení o změně a centrální evidenci se liší od práce, na kterou se vztahuje nová pracovní smlouva.
6. Žalovaný zdůraznil, že údaj o druhu práce není nepodstatným nebo pouhým formálním údajem. Jde o jednu ze základních charakteristik volného pracovního místa podle zákona o zaměstnanosti. Pokud pracovní smlouva neodpovídá druhu práce uvedenému v centrální evidenci, nelze smlouvu považovat za smlouvu uzavřenou na toto evidované pracovní místo. Zákon v takovém případě změnu zaměstnavatele nepřipouští. Žalovaný v návaznosti na § 42g odst. 9 zákona o pobytu cizinců žalobci sdělil, že se na oznámení o změně hledí, jako by ho žalobce vůbec neučinil. Zaměstnanecká karta v mezidobí žalobci zanikla, protože uběhla zákonná šedesátidenní lhůta pro změnu zaměstnavatele.
III. Žaloba a vyjádření žalovaného
7. Žalobce namítá, že postup žalovaného nebyl v souladu se základními zásadami činnosti správních orgánů a vedl k nepřiměřenému zásahu do jeho práv. Nezpochybňuje, že pracovní smlouva neodpovídá evidovanému volnému pracovnímu místu. Tvrdí však, že šlo o zjevnou a odstranitelnou chybu v pracovní smlouvě. Vznikla nedopatřením při použití vzorů smluv ze strany budoucího zaměstnavatele, který zaměstnává více kategorií pracovníků. Žalovaný měl postupovat vstřícněji a vyzvat žalobce k odstranění této vady. Poukázal na zásadu součinnosti a poučovací povinnost správních orgánů. Podle žalobce měl žalovaný upozornit na danou nesrovnalost a dát žalobci prostor k její opravě, než aby místo toho oznámení bez dalšího považoval za neúčinné.
8. Žalobce zdůraznil závažné dopady napadeného sdělení. Rozhodnutí obdržel až po uplynutí šedesátidenní lhůty, během které bylo ještě možné podat nové oznámení o změně zaměstnavatele. Teď již neměl možnost chybu napravit a jeho pobytové oprávnění zaniklo. Takový následek považuje za nepřiměřeně přísný vzhledem k povaze pochybení. Žalobce rovněž poukázal na pozdější prodloužení této lhůty zákonodárcem, což podle něj potvrzuje potřebu větší flexibility v podobných situacích.
9. Žalovaný zdůraznil, že sdělení nemá povahu klasického správního rozhodnutí, ale jde o zákonem předvídaný úkon, jímž ministerstvo sděluje, zda žadatel splnil přesně vymezené podmínky. Tyto podmínky podle žalovaného musí splnit již ke dni doručení oznámení změny zaměstnavatele. Žalobce k oznámení předložil pracovní smlouvu, která neodpovídala pracovnímu místu uvedenému v centrální evidenci volných pracovních míst. Tím nesplnil základní zákonnou podmínku, protože doložil smlouvu na jiný druh práce, než který byl evidován. Z tohoto důvodu nebylo možné oznámení považovat za řádné. Zákon s takovým oznámením spojuje následek, že se na něj hledí, jako by nebylo učiněno.
10. K námitce žalobce, že se jednalo o pouhou písařskou chybu, žalovaný uvedl, že tuto argumentaci nepovažuje za důvodnou. Podle jeho názoru nejde o drobný formální nedostatek, ale o zásadní nesoulad v druhu práce. Tento nesoulad považuje za vadu neodstranitelnou, neboť pracovní pozice uvedená ve smlouvě vůbec neodpovídá prac