56 Ad 8/2025 – Krajský soud v Brně

56 Ad 8/2025- 47 - text  12 56 Ad 8/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Mrázovou, Ph.D. v právní věci žalobce: T. H. bytem X zastoupený advokátem Mgr. Ing. Romanem Chyťou sídlem Přívrat 12, 616 00 Brno proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 6. 2025, č. j. X, takto: I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 16. 6. 2025, č. j. X, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna uhradit žalobci na nákladech řízení částku 24 539 Kč k rukám jeho advokáta Mgr. Ing. Romana Chyti do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění I. Vymezení věci 1. Žalobce brojil svojí žalobou proti shora specifikovanému rozhodnutí žalované (dále též „napadené rozhodnutí“), jímž bylo na podkladě podaných námitek žalobce změněno prvostupňové rozhodnutí ČSSZ ze dne 25. 2. 2025, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), tak, že se podle § 56 odst. 1 písm. e) a § 41 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“), žalobci snižuje od 14. 8. 2025 výše invalidního důchodu pro invaliditu 3. stupně na invalidní důchod pro invaliditu 1. stupně ve výši 8 955 Kč měsíčně. 2. Prvostupňovým správním rozhodnutím byla žalobci snížena od 14. 4. 2025 výše invalidního důchodu pro invaliditu 3. stupně na invalidní důchod pro invaliditu 2. stupně. Invalidní důchod nově činil 11 103 Kč měsíčně. Prvostupňový správní orgán změnu provedl na podkladě posudku Institutu posuzování zdravotního stavu ze dne 13. 2. 2025, podle něhož nebyl žalobce invalidní pro invaliditu 3. stupně, nýbrž byl invalidní pro invaliditu 2. stupně, když z důvodů dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu (dále též „DNZS“) poklesla jeho pracovní schopnost o 50 %. 3. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce námitky, neboť nesouhlasil s předchozím posudkem a vydaným rozhodnutím z důvodu svého špatného zdravotního stavu. 4. Žalovaná při přezkumu prvostupňového správního rozhodnutí znovu posoudila zdravotní stav žalobce a jeho pracovní schopnosti. Novým posouzením zdravotního stavu lékařem IPZS v řízení o námitkách dne 28. 5. 2025 bylo zjištěno, že žalobce je invalidní od 13. 2. 2025 dle § 39 odst. 1 ZDP, a to v 1. stupni, když z důvodu DNZS poklesla jeho pracovní schopnost o 40 %. Rozhodující příčinou DNZS žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles jeho pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII., oddíl E, položka 1c přílohy k vyhlášce Ministerstva práce a sociálních věcí č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje se posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „příloha k vyhlášce č. 359/2009 Sb.“ nebo „příloha k citované vyhlášce“), pro které byla stanovena míra poklesu pracovní schopnosti žalobce 40 %. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti nebyla dále měněna ve smyslu § 3 citované vyhlášky. Postižení hodnotil lékař IPZS v námitkovém řízení jako funkčně středně těžké, přičemž míru poklesu pracovní schopnosti dále nenavyšoval pro nepřítomnost dalšího závažného zdravotního postižení s tím, že žalobce je schopen využít dosaženého vzdělání a je schopen rekvalifikace. Naproti tomu lékař první instance hodnotil zdravotní postižení žalobce dle kapitoly XIII., oddíl E, položka 1c přílohy k citované vyhlášce mírou poklesu pracovní schopnosti 40 % a k tomu přiznal navýšení o 10 %. Lékař IPZS v námitkovém řízení však považoval navýšení horní hranice pro charakter profese a omezené možnosti rekvalifikace za neodůvodněné a celkové posouzení za posudkově nadhodnocené. V případě žalobce nejde o zdravotní postižení takové závažnosti, které by odůvodňovalo hodnocení dle kapitoly XIII., oddíl E, položka 1d přílohy k citované vyhlášce, když se nejedná o závažné postižení více úseků páteře s funkčně významným neurologickým nálezem, s těžkým poškozením nervů, s významnou poruchou hybnosti a závažnými poruchami funkce svěračů. Vzhledem k výše uvedenému nemohl být potvrzen posudkový závěr posudkového lékaře v 1. stupni (žalobce shledán invalidním pro invaliditu 2. stupně), a žalovaná v námitkovém řízení vycházela ze závěrů posudku posudkového lékaře IPZS pro námitkové řízení ze dne 28. 5. 2025, který u žalobce potvrdil invaliditu 1. stupně. Vzhledem ke změně rozhodných skutečností byla upravena i měsíční výše vypláceného invalidního důchodu. II. Shrnutí žalobní argumentace 5. Žalobce v žalobě vyjádřil nesouhlas s napadeným rozhodnutím z důvodu nesprávně zjištěného skutkového stavu a nesprávného právního názoru, když v řízení došlo k porušení procesních předpisů k tíži žalobce. Pokud žalovaná v rámci námitkového řízení rozhodla tak, že žalobci náleží invalidní důchod v ještě nižší výměře, než bylo rozhodnuto prvostupňovým správním orgánem, došlo k porušení práv žalobce, jemuž byla odňata možnost brojit proti druhostupňovému rozhodnutí žalované ze dne 16. 6. 2025. 6. Shora uvedené platí také o posouzení zdravotního stavu žalobce a jeho pracovní schopnosti posudkem ze dne 28. 5. 2025. Uvedený posudek byl vypracován v průběhu námitkového řízení a žalobce neměl možnost se k tomuto vyjádřit a navrhnout případné důkazy k prokázání svých tvrzení. Takový postup je v příkrém rozporu s ochranou práv žalobce, když správní orgán nechá vypracovat zásadní podklad pro správní řízení a na jeho základě rozhodne, přitom účastník řízení nemá možnost zaujmout k takovému důkazu, jenž se ukazuje jako stěžejním, jakékoliv stanovisko. S odkazem na § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), má žalobce mít možnost se před vydáním rozhodnutí vyjádřit k podkladům rozhodnutí. Žalobce však o takové možnosti vyrozuměn nebyl, a neměl tedy možnost se vyjádřit k podkladům rozhodnutí. 7. Prvostupňové správní rozhodnutí je dále nepřezkoumatelné, neboť naprosto chybí odůvodnění rozhodnutí předpokládané v § 68 odst. 3 správního řádu. 8. Pokud se žalobce chtěl bránit (kvůli odnětí možnosti projednat věc před správním orgánem), pak se musel obrátit přímo na soud, což na něj klade vyšší požadavky týkající se znalosti práva, včetně nutnosti využití pomoci advokáta. Žalobce se rovněž domnívá, že odvolací správní orgán nemůže s odkazem na § 90 odst. 3 správního řádu změnit napadené rozhodnutí v neprospěch odvolatele, ledaže by odvolání podal také jiný účastník, jehož zájmy nejsou shodné. 9. Zdravotní stav žalobce je v podstatě neměnný a setrvalý. To potvrzuje i lékař MUDr. P., Ph.D. Ze zprávy z neurologie MUDr. M. vyplývá, že u žalobce je snížena práceschopnost a jeho profesní uplatnění. Lékařka doporučuje nové zhodnocení dokumentace s důrazem na aktuální klinický nález žalobce a změnu na vyšší stupeň invalidity. 10. V případě žalobce došlo ke změně hodnocení skutkového stavu v podobě jeho zdravotního stavu, aniž by však pro toto byly dány důvody. Žalobce je na tom dle vyjádření lékařů pořád stejně, jeho zdravotní stav je neměnný. 11. Případné úvahy o jiném pracovním zařazení či rekvalifikaci se neuplatní, neboť zdravotní postižení žalobce je takového charakteru, že znemožňuje i realizaci základního rekvalifikačního kurzu (žalobce není schopen ani delší dobu sedět). Je obtížně představitelné, že by žalobce po absolvování takového kurzu byl schopen reálně vykonávat nějakou pracovní činnost. 12. Žalobce se snaží najít cestu, jak svůj zdravotní stav změnit s tím, že do budoucna nehodlá využívat sociální systém ČR, momentálně však považuje za nespravedlivé, aby i přes nepříznivý zdravotní stav byl hodnocen tak, že jeho zdravotní omezení odpovídají invaliditě 1. stupně. 13. Pro úplnost žalobce dodal, že má za to, že prvostupňové správní rozhodnutí bylo vydáno v souvislosti s tím, že se žalobce pokusil o částečné pracovní zařazení na částečný úvazek a měl vykonávat jednoduché pomocné práce. Šlo o krátkodobou činnost, kdy se prokázalo, že žalobce není schopen ani takto jednoduché časově omezené pracovní činnosti. Vydaným rozhodnutím byl žalobce sankcionován za to, že se pokusil o částečné zařazení do normálního života prostřednictvím pracovní činnosti, což se nakonec ukázalo nemožným. Žalobce utrpěl úraz dne 3. 6. 2022, přičemž do té doby žil plnohodnotný společenský a pracovní život. Pokud následně vyvinul neúspěšnou snahu o návrat k pracovní činnosti, neměl by být za to trestán v podobě snížení stupně invalidity, když u něj nedošlo ke změně zdravotního stavu. Žalobce není schopen plnit ani velmi jednoduché pracovní povinnosti. 14. Žalobce v replice na vyjádření žalovaného dne 8. 12. 2025 uvedl, že souhlasí s přezkoumáním svého zdravotního stavu, a že rád poskytne svoji součinnost a dostaví se k posudkové komisi. Podrobí se jakémukoliv zkoumání, když jeho zdravotní stav je neměnný. Zde odkázal na předloženou zdravotní dokumentaci, především lékařské zprávy z neurologie, z nichž v