10 As 320/2020 — Nejvyšší správní soud

62 A 59/2025- 174 - text  15 62 A 59/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D., a soudců Mgr. Filipa Skřivana a JUDr. Ing. Venduly Sochorové v právní věci žalobce: Veselá věda, středisko volného času s.r.o. sídlem Třešňová 380, Radonice zastoupen Mgr. Ing. Martinem Lukášem, advokátem sídlem Na Florenci 15, Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy sídlem Karmelitská 5, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 8. 2025, č. j. MSMT- 6819/2025-2, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Krajský úřad Jihomoravského kraje (dále jen „krajský úřad“) rozhodnutím ze dne 16. 1. 2025, č. j. JMK 167457/2024, zamítl žádost žalobce o zápis střediska volného času (dále jen „SVČ“), jehož činnost měla na konkrétních 7 místech vykonávat školská právnická osoba Veselá věda, středisko volného času Jižní Morava, do rejstříku škol a školských zařízení (dále jen „rejstřík“). Podle krajského úřadu žádost není v souladu s dlouhodobými záměry vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy Jihomoravského kraje 2024-2028 (DZ JMK) a České republiky 2023-2027 (DZ ČR) ve smyslu § 148 odst. 3 písm. a) zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon). Zejména proto, že dle DZ JMK nebudou zapisována do rejstříku nová SVČ a nové SVČ mělo působit v přiměřené dojezdové vzdálenosti od stávajících míst výkonu činnosti SVČ. Žalovaný zamítl odvolání žalobce a napadené rozhodnutí potvrdil. II. Žaloba 2. Podle žalobce je odůvodnění napadeného rozhodnutí nedostatečné. Osmnáct z dvaceti stran tvoří doslovně přepsaná podání žalobce nebo úřední dokumenty. Stanovisko krajského úřadu k odvolání žalobce nelze (ani vtělením do napadeného rozhodnutí) považovat za odůvodnění odvolacího rozhodnutí. Napadené rozhodnutí nadto reaguje jen na shrnutí a doplnění odvolací argumentace ze dne 4. června 2025, nikoliv na komplexní argumentaci v odvolání. A i to nedostatečně. Jediným srozumitelným důvodem zamítnutí odvolání žalobce je údajný rozpor žádosti s DZ JMK. 3. DZ JMK vylučuje zapsání jakéhokoliv nového SVČ. To je podle žalobce v rozporu s účelem sledovaným oběma dlouhodobými záměry – rozvojem zájmového vzdělávání. Krajské úřady mají ve své pravomoci stanovit konkrétní kritéria pro zápis SVČ, ne jejich zápis plošně zakázat. Mají být zákonným podkladem, dle něhož správní orgány rozhodují, nikoliv vlastním definitivním určovatelem obsahu rozhodnutí správních orgánů. Plošný zákaz je nadto nefunkční a v rozporu s žádoucím vývojem vzdělávací soustavy ČR. Podle DZ JMK nepřipadá v úvahu zápis nových SVČ v budoucnu ani kdyby všechna SVČ ukončila svou činnost nebo se jinak zásadně změnily podmínky. 4. Podle žalobce je plošný zákaz zápisu nových SVČ diskriminační a zasahuje do samotné podstaty práva na vzdělání, jelikož vylučuje zřizování neveřejných škol. Zatímco stávajícím SVČ zapsaným v rejstříku je umožněno zapsat si nová místa výkonu činnosti (v případě, že tam přestane být zájmové vzdělání poskytováno nebo není nabídka dostatečná), noví žadatelé mají smůlu. Dochází tak upřednostnění stávajících SVČ na úkor nových žadatelů, místo toho, aby se vzaly v úvahu obsah, parametry a kvalita poskytovaného vzdělávání. Již zapsaná SVČ mají fakticky oligopol a nemají žádnou motivaci zvyšovat úroveň poskytovaného vzdělávání. Nová alternativní vzdělávací koncepce nemůže z kapacitních důvodů uspět. Žalobce přitom poukazoval na polytechnické a přírodovědecké zaměření kroužků, které v současné struktuře SVČ v kraji zastoupeny doposud nejsou. Zároveň žalobce uvádí, že v nyní posuzovaném případě v podstatě nejde o zápis nového SVČ, protože žalobce tyto kroužky v kraji dlouhodobě poskytuje. Žalobce je zapsán v rejstříku, pouze zřizuje nový subjekt, aby vyhověl DZ ČR, který zamezuje zapisování míst výkonu činnosti mimo kraj, ve kterém je SVČ zapsáno. DZ ČR nadto předpokládá rozvoj vzdělávací soustavy; vzhledem k zamezení vzniku nových školských zařízení je s ní DZ JMK v rozporu. 5. Správní orgány nedostatečně zdůvodnily, co považují za přiměřenou dojezdovou vzdálenost. Žalobce v odvolání poukazoval na konkrétní dojezdové vzdálenosti, na nezbytnost započítat také cestu na a z příslušného dopravního prostředku, na intervaly spojení hromadnou dopravou, na to, že žáci těchto kroužků jsou malé děti, jakož i na to, že krajský úřad opakovaně v nedávné době do rejstříku zapsal na základě žádostí jiných žadatelů místa, která byla mnohem blíže k tehdy stávajícím místům poskytovaného vzdělávání, aniž by důvody tohoto rozdílného posouzení z odůvodnění vyplývaly. Nezjišťovaly, jaký je o kroužky poskytované žalobcem zájem a že reflektují potřeby žáků, rodičů a ředitelů škol. Vůbec se nezabývaly ani rozdílem mezi domy dětí a mládeže (DDM) a stanicemi zájmových činností (dále jen „stanice“) a nevzaly v potaz porovnání programové nabídky ani zájem rodičů, dětí a ředitelů škol. Napadené rozhodnutí je tak produktem svévole žalovaného, s účelem uškodit žalobci. III. Vyjádření žalovaného, replika žalobce, duplika žalovaného 6. Žalovaný se žalobou nesouhlasí a odkazuje na napadené rozhodnutí. Pokud v něm nereagoval na všechny odvolací námitky, bylo tomu tak proto, že žalobce doplnil odvolání opožděně. Nesoulad žádosti alespoň s jedním z dlouhodobých záměrů je důvodem pro zamítnutí žádosti o zápis školského zařízení do rejstříku. Zápis SVČ dle žádosti žalobce vylučují oba dlouhodobé záměry. O jejich zákonnosti nemá žalovaný pochybnosti. 7. DZ JMK je strategický dokument, nikoli normativní právní akt. Jeho účelem je plánování a koordinace rozvoje vzdělávací soustavy v kraji. Reflektuje aktuální stav v době svého přijetí a strategicky předjímá vývoj v následujících (nejbližších) letech. V době jeho přijímání bylo dosaženo optimálního počtu SVČ a nebylo vhodné, aby počet dále rostl. Vzdělávací soustava není běžným tržním prostředím se svobodnou soutěží, ale podléhá zásadní regulaci. Existence SVČ je spojena nejen s finanční podporou, ale také kontrolní činností. Není proto možné, aby činnost vykonával každý, kdo o to projeví zájem. Dlouhodobý záměr nijak nerozlišuje mezi odlišnými žadateli a nemůže být tedy diskriminační. Stát nemá povinnost garantovat vznik nových soukromých školských zařízení pro zájmové vzdělávání. Žalovaný neshledal dostatečné důvody příslušné ustanovení DZ JMK „překonat“ a žádosti žalobce vyhovět. Ani mu není známo, že by krajský úřad v nedávné době zapsal do rejstříku střediska volného času v kratší vzdálenosti od již existujících zařízení. Za působnosti DZ JMK, tedy od jeho schválení a zveřejnění, nebylo podle údajů v rejstříku škol a školských zařízení zapsáno žádné nové středisko volného času v rámci Jihomoravského kraje, které by dokládalo nerovný přístup správních orgánů vůči žalobci. 8. Faktické poskytování zájmové činnosti či volnočasových aktivit není ekvivalentem výkonu činnosti školského zařízení, jak je definováno školským zákonem. Žalobce tak nemá postavení, které by odůvodňovalo odlišné zacházení oproti jiným žadatelům, kteří dosud v Jihomoravském kraji žádné středisko neprovozují. 9. Námitky nesprávně zjištěného skutkového stavu jsou ve skutečnosti nesouhlasem s právním posouzením (např. přiměřené dojezdové vzdálenosti). To, zda jde o stanici zájmových činností nebo dům dětí a mládeže, je irelevantní. Významný není ani úspěch žalobce ve Středočeském kraji. Podle žádosti má činnost SVČ vykonávat nová právnická osoba (která dosud nevznikla), nikoliv žalobce. Ten žádné relevantní kvalitativní aspekty, které by mohly vést k jinému rozhodnutí, netvrdil. 10. Žalobce v replice uvádí, že žalovaný ve svém vyjádření, stejně jako v napadeném rozhodnutí, nic neobjasnil. Žalobce netvrdí (a ani netvrdil), že by jeho vyjádření v odvolacím řízení mělo být součástí odvolání. V žalobě ale namítá, že žalovaný nereagoval na samotné odvolání, nikoliv na jeho pozdější doplnění. V žádosti je jako poskytovatel vzdělávání uveden žalobcem nově zřízený subjekt pouze proto, že od schválení DZ ČR již není do rejstříku možné zapisovat nová místa poskytovaného vzdělávání nebo školských služeb mimo území kraje, v němž má sídlo právnická osoba, která činnost střediska volného času vykonává. Na svém procesním postoji žalobce trvá. 11. Ve svém dalším vyjádření ze dne 30. 4. 2026 žalobce dodal, že žalovaný dne 27. 4. 2026 v obdobné věci rozhodnutím č. j. MSMT-1604/2026-6 (dále jen „rozhodnutí Vysočina“) zrušil rozhodnutí krajského úřadu Kraje Vysočina. Dospěl k závěru, že vyloučení zápisu nových SVČ dlouhodobým záměrem kraje samo o sobě nepředstavuje způsobilý důvod zamítnutí žádosti. Upřednostnění stávajících subjektů musí mít přesvědčivý, racionální a legitimní důvod. Tvrzení v DZ JMK, že je kapacita SVČ v kraji dostatečná, není ničím podložené ani odůvodněné. Žalovaný měl proto v nyní posuzované věci postupovat