2 Afs 51/2004 — Nejvyšší správní soud

31 Af 25/2010- 19 - text  31Af 25/2010-19 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Marie Kocourkové a soudkyň JUDr. Magdaleny Ježkové a Mgr. Heleny Konečné ve věci žalobce MUDr. J. S., zast. JUDr. Ing. Jiřím Klavíkem, advokátem v Chrudimi, Havlíčkova 99, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Hradci Králové, se sídlem v Hradci Králové 2, Horova 17, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. ledna 2010, čj. 9813/09-1500-602525, t a k t o : I. Žaloba se z a m í t á . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Rozhodnutím ze dne 5. ledna 2010, čj. 9813/09-1500-602525, žalovaný zamítl odvolání žalobce do rozhodnutí ze dne 5.5.2006, č.j. 29652106122894012902, jímž Finanční úřad v Hradci Králové (dále jen „správce daně“) postupem dle § 52 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), zamítl námitku žalobce proti rozhodnutí o pokračování v exekuci srážkami ze mzdy. V jeho odůvodnění uvedl, že při přezkoumání odvoláním napadeného rozhodnutí vycházel z rozhodnutí správce daně, vydaného dne 27.3.2006 pod čj. 82884/061228940/2902, jímž podle § 73 odst. 7 daňového řádu s přiměřeným použitím § 293 a § 294 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu pokračování 31Af 25/2010 -2- vyrozuměl žalobcova nového plátce mzdy o nařízení exekuce srážkami ze mzdy v roce 1999 a vyzval ho, aby v provádění srážek na úhradu nedoplatku na dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 1993, pokračoval. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce prostřednictvím svého zástupce dne 25.4.2006 námitku, v níž se odvolal na promlčení práva vybrat a vymáhat shora uvedený nedoplatek s odůvodněním, že na vybrání tohoto nedoplatku se vztahuje právní úprava obsažená v § 4 odst. 2 zákona č. 212/1992 Sb., o soustavě daní, ve znění pozdějších předpisů, dle které daň nelze vyměřit ani vymáhat po uplynutí tří let od konce kalendářního roku, v němž byl poplatník nebo plátce povinen podat přiznání nebo hlášení, popřípadě dlužníkovi srazit daň nebo zálohu na tuto daň. Správce daně posoudil odvolání jako námitku podanou dle ust. § 52 daňového řádu proti svému rozhodnutí ze dne 27.3.2006, čj. 82884/061228940/2902, a zamítl ji. Žalobce proti tomuto zamítavému rozhodnutí podal odvolání, správce daně ho posoudil jako nepřípustné (§ 52 odst. 3 daňového řádu) a reagoval dne 27.9.2006 pouze sdělením (čj. 2014611061228940/2902). Žalobce podal žalobu na ochranu před nezákonným zásahem, kterou Krajský soud v Hradci Králové dne 31.10.2007, pod čj. 30 Ca 107/2006-23, odmítl. Nejvyšší správní soud svým rozsudkem ze dne 26.3.2008, čj. 1 Aps 3/2008-42, rozhodnutí krajského soudu zrušil, nové rozhodnutí ze dne 20.10.2008, čj. 30 Ca 44/2008-51, kterým krajský soud opětovně žalobu odmítl, Nejvyšší správní soud potvrdil. Ve svém rozsudku ze dne 22.1.2009, čj. 1 Aps 11/2008-73, vyslovil jednoznačný názor, že námitka promlčení vymáhat daňové nedoplatky podle § 70 odst. 3 daňového řádu musí být posuzována samostatně, nikoliv jako námitka podle § 52 téhož zákona, a musí být o ní rozhodnuto samostatným rozhodnutím ve smyslu st. § 32 odst. 1 daňového řádu. Správce daně v souladu s citovanými závěry Nejvyššího správního soudu dne 26.11.2009 postoupil odvolání žalovanému k rozhodnutí postupem dle § 49 odst. 4 daňového řádu. Žalovaný jako odvolací postupoval podle ustanovení S 97 daňového řádu, dle kterého se ustanovení části první až šesté citovaného zákona použijí jen tehdy, nestanoví-li ustanovení části sedmé nebo zvláštní daňový zákon jinak. V této souvislosti žalovaný podotkl, že ustanovení části šesté daňového řádu obsahovala zvláštní právní úpravu ohledně jednotlivých druhů daní a byla postupně několika novelizacemi zrušena (naposledy zákonem č. 61/1991 Sb. s účinností od 1.1.1991). Ohledně lhůty, v níž se promlčuje právo vyměřit a vybrat, popř. vymáhat daň z příjmů fyzických osob však tato část zákona žádnou zvláštní úpravu, ve vztahu k § 70 daňového řádu, neobsahovala. Žalovaný dále konstatoval, že zákon č. 212/1992 Sb., o soustavě daní byl schválen dne 15.4.1992, vyhlášen ve Sbírce zákonů byl dne 22.5.1992 a účinnosti nabyl dne 1.1.1993. S účinností od 1.1.2004 byl tento zákon zrušen zákonem č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních. V ustanovení § 4 zákona č. 212/1992 Sb. byla obsažena úprava lhůty, v níž lze vyměřit a vymáhat daň. Podle ustanovení § 4 odst. 2 citovaného zákona nelze daň vyměřit ani vymáhat po uplynutí tří let od konce kalendářního roku, v němž byl poplatník nebo plátce povinen podat přiznání nebo hlášení, popřípadě dlužník srazit daň nebo zálohu na tuto daň. Odstavec 3 pokračování 31Af 25/2010 -3- citovaného ustanovení pak uváděl, že je-li v této lhůtě proveden úkon k vyměření nebo vymáhání daně, běží lhůta pro vyměření nebo vymáhání znovu od konce kalendářního roku, ve kterém byl poplatník nebo plátce, popřípadě dlužník o tomto úkonu zpraven; vyměřit a vymáhat daň lze však nejpozději do deseti let počítaných od konce kalendářního roku, v němž byl poplatník nebo plátce povinen podat přiznání nebo hlášení, popřípadě dlužník srazit daň nebo zálohu na tuto daň. V ustanovení § 4 odst. 4 zákona č. 212/1992 Sb., o soustavě daní je pak výslovně uvedeno, že jsou-li ve státě, ve kterém má poplatník sídlo nebo bydliště, stanoveny k vyměření nebo vymáhání daně lhůty delší, než jsou lhůty uvedené v odstavcích 2 a 3, platí pro něho lhůty stanovené v tomto státě. Po celou dobu daňového řízení ve věci stanovení, vybrání a vymáhání daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 1993 se bydliště žalobce nacházelo na území České republiky. Daňový řád (zákon č. 337/1992 Sb.) byl schválen Českou národní radou dne 5.5.1992. Ve Sbírce zákonů byl zveřejněn dne 1.1.1992 a účinnosti nabyl dne 1.1.1993. Dle žalobce se jedná o právní předpis jednoho ze dvou států tvořících tehdejší ČSFR. V ustanovení § 70 odst. 1 a 2 daňového řádu je lhůta, v níž se promlčuje vybrání a vymožení daňového nedoplatku, určena tak, že právo vybrat a vymáhat daňový nedoplatek se promlčuje po šesti letech po roce, ve kterém se stal tento nedoplatek splatným. Je-li proveden úkon směřující k vybrání, zajištění nebo vymožení nedoplatku, promlčecí lhůta se přerušuje a počíná běžet nová promlčecí lhůta po uplynutí kalendářního roku, ve kterém byl daňový dlužník o tomto úkonu zpraven; daňové nedoplatky lze však vymáhat nejpozději do dvaceti let počítaných od konce roku, ve kterém se stal nedoplatek splatným, s výjimkou daňových nedoplatků zajištěných podle odstavců 4 a 5. Žalovaný dále uvedl, že ústavní zákon č. 4/1993 Sb., o opatřeních souvisejících se zánikem České a Slovenské Federativní Republiky, řešil v čl. 2 vztah právních předpisů České republiky vydaných před zánikem ČSFR (tj. před 1.1.1993) a zákonů a ostatních právních předpisů ČSFR platných v den zániku ČSFR na území České republiky tak, že v případě rozporu právních předpisů téže právní síly se postupuje podle právního předpisu České republiky. V závěru svého rozhodnutí žalovaný vyslovil názor, že důvodnost uplatněné námitky promlčení je třeba posuzovat podle ust. § 70 daňového řádu a neshledal proto námitku důvodnou. Konstatoval, že ve smyslu citovaného ustanovení by neprodloužená lhůta k vybrání a vymáháni daňového nedoplatku vyměřeného dodatečným platebním výměrem uplynula 1.1.2004. Poukázal na skutečnost, že správce daně již od roku 1999 provádí úkony směřující k vymožení nedoplatku srážkami ze mzdy, čímž se promlčecí lhůta ve smyslu ust. § 70 odst. 2 daňového řádu prodlužuje. Včas podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného, jeho zrušení a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Tvrdil, že správce daně a následně i žalovaný postupovali v rozporu se zákonem, pokud pokračování 31Af 25/2010 -4- nevyhověli jeho námitce, že vymáhaní daňového nedoplatku na dani z příjmu fyzických osob za rok 1993 je promlčeno. Popsal postup žalobce od vydání rozhodnutí ze dne 27.3.2006, čj. 82884/06122894012902, ve kterém rozhodl, že k vymožení nedoplatku v částce 827.296,- Kč bude pokračovat ve stanovených srážkách ze mzdy (dávek v nezaměstnanosti atd.) vyplácených žalobci. Uvedený nedoplatek vznikl na dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období 1993 dle dodatečného platebního výměru č. 97000l55 ze dne 14.11.1997, čj. 160282/97/228913/4060. Ve věci rozhodoval krajský soud i Nejvyšší správní soud a posléze žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím. Žalobce namítal, že argumentace žalovaného odkazující na ust. § 4 odst. 4 zákona č. 212/1992 Sb. je nepatřičná, neboť zákonodárce měl na mysli státy v zahraničí, tedy mimo Českou a Slovenskou federativní r