4 Azs 129/2005 — Nejvyšší správní soud

29 Az 20/2011- 43 - text  29Az 20/2011-43 B000436 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kábrtovou ve věci žalobce K. V., zast. JUDr. Evou Krausovou, advokátkou AK Hradec Králové, Ant. Dvořáka 1117, proti žalovanému Ministerstvu vnitra ČR se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 6. 2011, čj. OAM-271/ZA-14-ZA12/2010, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce brojil včasnou žalobou proti rozhodnutí žalovaného správního orgánu, kterým mu nebyla udělena mezinárodní ochrana podle ust. §§ 12 – 14b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu).Uvedl, že správní orgán porušil ust. § 4 odst. 1, § 50 odst. 4, § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Je přesvědčen, že splňuje podmínky ust. § 12 písm. b) zákona o azylu. V doplnění žaloby pak uvedl, že při posuzování jeho žádosti došlo ze strany žalovaného k pochybením, jejichž následkem byl zkrácen na svých právech. Za nejzásadnější považuje nevypořádání se se všemi okolnostmi, které v řízení vyšly najevo a které pokračování 29Az 20/2011 -2- žalobce uvedl. Žalovaný rozhodl nepřiměřeně okolnostem případu a nevycházel žalobci dle svých možností vstříc, neuvedl v dostatečné míře důvody a podklady pro své rozhodnutí a nesdělil, jak se vypořádal s návrhy a námitkami účastníka a jeho vyjádřeními k podkladům rozhodnutí. Žalobce má odůvodněný strach z pronásledování z důvodů zastávání určitých politických názorů ve státě, a to ze strany armády a armádních činitelů. Politickým názorem žalobce je myšlen jeho faktický negativní postoj k dalšímu působení v tamní armádě, který vzbudil silnou nevoli u vysoce postavených funkcionářů, po jeho odchodu z armády nad ním ztratili přímou kontrolu. Žalobce odmítl prodloužit smlouvu a setrvat v armádě, objevila se dokonce smlouva s jeho falešným podpisem, která ho měla přinutit v armádě setrvat. Toto však žalobce odmítl, platnost podpisu zpochybnil a ze strany armádních činitelů na něho byl vyvíjen nátlak, který vyústil v odůvodněné obavy o jeho bezpečnost, zdraví a život. Obavy se stupňovaly, žalobce nenašel jiné řešení, než odchod ze země původu. Pokud by soud nedospěl k závěru, že žalobce splňuje podmínky § 12 zákona o azylu, je na místě zvážit, zda mu nesvědčí důvody pro udělení ochrany doplňkové dle § 14a) cit. zákona. V případě návratu žalobci hrozí nebezpečí vážné újmy, armáda Arménské republiky, resp. její vysoce postavení představitelé mají v úmyslu jej lživě obvinit ze smrti dvou vojáků v r. 2003. Za jejich smrt nenese žalobce žádnou zodpovědnost a cítí se naprosto nevinen, bojí se ovšem, že vysoce postavení představitelé armády se na něj pokusí svalit odpovědnost, aby předešli důkladnému vyšetření věci a sami se nedostali do podezření. Jeho důvodné obavy dokládá fakt, že jeho blízký přítel žijící nadále v zemi původu byl v r. 2005 příslušníky armády vyhledán a zbit, aby prozradil místo současného pobytu žalobce, on ho nesdělil, zbili ho tak, že musel podstoupit operaci – musela mu být odebrána slezina. V r. 2009 kontaktovali příslušníci armády ze stejných důvodů i rodiče žalobce. V případě návratu by tak byl vystaven nátlaku ze strany armádních činitelů, není vyloučeno, že by byl mučen a nucen k nepravdivému přiznání k odpovědnosti za smrt dvou vojáků z r. 2003, event. i zabit, aby se tito činitelé necítili ohroženi tím, co žalobce o skutečných poměrech v konkrétních složkách armády ví. Tito lidé zřejmě v mezidobí dosáhli povýšení a jejich vliv a faktická moc se ještě zvýšila. Obavy žalobce o život, bezpečí a zdraví jsou tedy o to silnější. Pokud jde o vztah žalobce k paní H. H. a jejich společné dceři H. S., závěr o neexistenci tohoto vztahu pouze pro jeho neznalost aktuálního místa pobytu nemůže obstát, z téhož důvodu ani závěr o tom, že není pravděpodobně otcem nezletilé, test DNA může toto postavit napevno. Po žalobci s ohledem na výše tvrzené skutečnosti nelze požadovat, aby se navrátil do země původu a navrhuje proto zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení. V dalším podání pak žalobce uvedl, že v době sepsání protokolu o jednání žalobce dokonce s družkou H. H. a jejich nezletilou dcerou bydlel ve společné domácnosti, v době pohovoru nehledal svoji družku, ale svoji manželku – paní D. M., jejíž aktuální pobyt neznal. Nejspíše omylem zaměnil družku za manželku. S paní H. má žalobce dceru, nyní je družka opět těhotná a žalobce je otcem i tohoto dítěte. Družka s nezletilou dcerou opustila ČR a vrátila se do Arménie, žalobce by byl rád, pokud by se mohly vrátit a pobývat zde legálně. Přibližně před 4 měsíci dostal dopis, v němž stálo, že je s paní M. pokračování 29Az 20/2011 -3- rozveden, tento přípis nyní nemá bohužel k dispozici a proto zatím není schopen svůj rozvod postavit najisto. U žádného soudního jednání nebyl, neobdržel ani žádnou žalobu o rozvod manželství. Nesouhlasí s tvrzením žalovaného, že situace v Arménii je klidná a při návratu mu nic nehrozí, veškeré informace o situaci v armádě Arménie jsou tajné a proto o nich žalovaný nemůže mít přesné a pravdivé podklady. Jednání osob, z nichž má žalobce strach, je nelegální a proto je i zde předpoklad, že žalovaný nemůže mít relevantní informace. Na žalobní námitky reagoval žalovaný správní orgán vyjádřením ze dne 14. 11. 2011, uvádí v něm, že žalobce na zdejší území přicestoval legálně na turistické vízum již v r. 2004, poté zde již vědomě pobýval nelegálně. V prvé žádosti, kterou podal až 28. 2. 2006, pobýval u známého a nedělal nic, žil z peněz, které mu zasílali příbuzní. O azyl požádal, neboť se nechtěl skrývat a pobývat zde nelegálně. Pro případ návratu do vlasti uváděl obavy z potíží s armádou, neboť před odchodem z vlasti byl nucen k dalšímu setrvání v armádě jako voják z povolání. Jeho žádost byla zamítnuta jako zjevně nedůvodná dle § 16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu, následná žaloba byla zamítnuta a o kasační stížnosti rozhodl NSS odmítnutím pro nepřijatelnost, toto řízení bylo pravomocně ukončeno 26. 3. 2007. Poté byl žalobce dva roky evidován v Evidenci nežádoucích osob. 1. 9. 2007 uzavřel na zdejším území sňatek s občankou ČR, bylo s ním i vedeno řízení o správním vyhoštění ICP Praha, bylo vydáno rozhodnutí o správním vyhoštění na dobu 2 roků s dobou vycestování do 23. 7. 2010. Dne 22. 7. 2010 projevil úmysl vstoupit do řízení o udělení mezinárodní ochrany, žádost podal dne 27. 7. 2010. Žalovaný neshledal žádný relevantní důvod pro její udělení, na závěrech, učiněných v rozhodnutí, plně setrvává. K obecně formulované námitce žalobce o nesprávnosti vypořádání se se všemi okolnostmi a dalším namítaným porušením ustanovení správního řádu se žalovaný nemůže vyjádřit, neboť nejsou konkretní. Na rozdíl od proběhlých správních řízení se žalobce snaží vnést do řízení politický rozměr, v případě nezákonného jednání určitých nadřízených osob s cílem přimět ho k další službě v armádě se měl obrátit na příslušné nadřízené orgány a využít tak vnitrostátní ochranu země své státní příslušnosti. Nové skutečnosti uváděl v druhém řízení, konkretně smrt dvou vojáků v r. 2000, s tím, že byl z jejich smrti podezříván a neoficiálně obviněn, resp. vinen ze zorganizování špionážního spiknutí s cílem poškodit velící důstojníky, v r. 2003 mu mělo být vyhrožováno vojenským soudem kvůli této události), tyto skutečnosti však mohl uvést dříve, toto neučinil. Pokud tedy uváděl, že nemyslel, že by bylo potřebné hovořit o celém zákulisí, považuje toto žalovaný za nedostatečné vysvětlení, neboť žalobce byl řádně poučen, že musí poskytnout úplné a pravdivé informace za účelem posouzení své žádosti. Druhou žádost o udělení mezinárodní ochrany žalobce podal až po udělení správního vyhoštění v důsledku nelegálního pobytu a nikoliv poté, co se dozvěděl údajně o přetrvávajícím nebezpečí pro svoji osobu v Arménii, jeho žádost se tak jeví jako účelová, zneužívající azylovou proceduru za účelem prosté legalizace dalšího pobytu na zdejším území. Žalovaný dále reaguje na žalobu žalobce a uvádí, že jeho námitka nesměřuje na skutečnost, že zde pobývá jeho manželka – i tak v této souvislosti poukazuje na rozhodnutí NSS čj. 6 Azs 5/2010 z 21. 5. 2010, ale odkazuje dále i na rozhodnutí čj. 2 Azs 50/22010 ze dne 17. 2. 2011, pojednávající o nemožnosti využití azylu jako náhradního řešení pokračování 29Az 20/2011 -4- zabezpečení si trvalého pobytu na zdejším území. Žalobce není zapsán v rodném listě dcery své družky (viz shora), z jeho výpovědi i skutečností, uvedených v žádosti je patrné, že jejich pobyt