7 Afs 216/2006 — Nejvyšší správní soud

52 Ad 9/2013- 30 - text -7- pokračování 52Ad 9/2013 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Dvořáka a soudkyň Mgr. Moniky Chaloupkové a JUDr. Petry Venclové, Ph.D., v právní věci žalobce: M. V., proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, odbor odvolání a správních činností nepojistných dávek, referát odvolání a správní agendy Pardubický kraj, Komenského nám. 120, 530 02 Pardubice, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5.3.2013, č.j. MPSV-UM/1657/13/9S-PDK, t a k t o : I. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí, odboru odvolání a správních činností nepojistných dávek, referátu odvolání a správní agendy Pardubický kraj ze dne 5.3.2013, č.j. MPSV-UM/1657/13/9S-PDK, se pro vady řízení zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalobci se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává a žalovaný toto právo nemá. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se včasnou žalobou domáhal soudního přezkumu shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky, krajské pobočky Pardubice, ze dne 2.11.2012, č.j. MPSV-UP/1368894/12/AIS-ZDP, kterým nebyl žalobci podle zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů, v platném znění (dále jen „zákon č. 329/2011 Sb.“) přiznán příspěvek na mobilitu. Žalobu odůvodnil žalobce následujícím způsobem: Žalovaný odůvodnil rozhodnutí tím, že dle posudku příslušného posudkového lékaře již žalobce zvládá životní potřebu v oblasti mobility, aniž posudkový lékař podrobněji zkoumal zdravotní stav žalobce. Na jednání nebyl žalobce přizván, nebylo vyžádáno žádné odborné vyšetření. Posudkový lékař posuzoval žalobce dle § 6 odst. 1 zákona č. 329/2011 Sb, ve vztahu k § 9 odst. 1 písm. a) a písm. b) zákona č. 108/2006 Sb., což je příprava a konzumace stravy – žalobce v této souvislosti uvedl, že „nechápu, co to má společného s mobilitou“. Žalobce uvedl, že je léčen s těžkou formou hemofilie B, nemoc je nevyléčitelná, rozhodnutí je chybné. S každým krevním výronem do kloubů dochází k jejich poškozování. Posudkový lékař nevzal v úvahu skutečnost, že zdravotní stav žalobce se neustále zhoršuje a hybnost kloubů se bude zhoršovat i do budoucna. Rozhodnutím přišel žalobce o výhody průkazu ZTP, jedná se o parkování a možnost sezení ve vlaku či autobuse, při každém výronu si musí aplikovat žalobce dávku speciálních léků v hodnotě cca 25.000 Kč. Žalované rozhodnutí nebylo vydáno na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu. Žalobce navrhl, aby soud žalované rozhodnutí zrušil. Ve vyjádření k žalobě žalovaný uvedl, že podle posudku o zdravotním stavu ze dne 8.10.2012 není žalobce osobou, která není schopna zvládat základní životní potřeby v oblasti mobility nebo orientace ve smyslu ust. § 6 odst. 1 zákona č. 329/2011 Sb., ve vztahu k § 9 odst. 1 písm. a) a písm. b) zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, v platném znění (dále jen „zákon č. 108/2006 Sb.“). Nejedná se o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu § 3 písm. c) zákona č. 108/2006 Sb., který vede k neschopnosti zvládat základní životní potřeby v oblasti mobility nebo orientace. Žalobce měl možnost seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí, tohoto práva nevyužil, nenamítal nic proti podkladům pro vydání rozhodnutí. V rámci odvolacího řízení byl vyžádán žalovaným posudek PK MPSV v Hradci Králové, ten byl vypracován dne 5.2.2013 a komise dospěla k totožnému závěru jako lékařská posudková služba OSSZ v Ústí nad Orlicí. Rovněž v tomto případě žalobce nevyužil svého práva vyjádřit se k podkladům pro vydání rozhodnutí, neseznámil se s podklady rozhodnutí, nenavrhl jejich doplnění ani nebrojil proti způsobu jejich zjištění. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. Předně je nutné zdůraznit, že podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění (dále jen „s.ř.s.“), soud přezkoumává napadené výroky žalovaného rozhodnutí v mezích žalobních bodů. V řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu tedy platí dispoziční zásada. Rozsah přezkumu žalobou napadeného správního rozhodnutí je ve správním soudnictví vymezen žalobními body, jimiž žalobce konkretizuje svá tvrzení ve vztahu k namítanému porušení zákona. Z tohoto důvodu obsah a kvalita žaloby v podstatě předurčují obsah a kvalitu rozhodnutí soudu. Přezkoumá-li soud žalobou napadené rozhodnutí nad rámec žalobních bodů, překročí rámec přezkumné činnosti vymezený v § 75 odst. 2 s.ř.s., přičemž Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) již v minulosti vyslovil, že „jinou vadou řízení před soudem“ s vlivem na zákonnost rozhodnutí o věci samé je, pokud krajský soud přezkoumá a poté zruší žalobou napadené správní rozhodnutí z důvodu, který nebyl žalobcem uplatněn jako žalobní bod. Takový postup krajského soudu je nejen popřením dispoziční zásady, kterou je ovládáno správní soudnictví, ale znamená i zásah do principu rovnosti účastníků řízení, neboť jim odnímá právo vyjádřit se ke skutkovým a právním otázkám, které vzal soud za určující pro své zrušující rozhodnutí (srov. např. rozsudek NSS ze dne 14.2.2008, č.j. 7Afs 216/2006-63). Určitý průlom do dispoziční zásady ovládající správní soudnictví představuje povinnost soudu vyslovit rozsudkem nicotnost přezkoumávaného správního rozhodnutí bez návrhu (§ 76 odst. 2 s.ř.s.) a povinnost soudu zrušit napadené rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, přičemž tato povinnost připadá v úvahu jen v případě, kdy tato vada brání přezkoumání žalovaného rozhodnutí v mezích žalobních bodů (srov. např. rozsudek NSS ze dne 12.12.2003, č.j. 2Ads 33/2003-78, a zejména usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 8.3.2011, č.j. 7 Azs 79/2009-84). Další případy týkající se možnosti tohoto průlomu stanovila judikatura jen v určitých, specifických věcech (např. prekluze v daňovém řízení, zánik odpovědnosti za přestupek uplynutím zákonné lhůty, uplatnění zásady ne bis in idem, aplikace zásady „non-refoulement“, aplikace právního předpisu či ustanovení, které na věc nedopadají – avšak to jen při splnění předpokladů stanovených v judikátu NSS ze dne 28.7.2009, č.j. 8 Afs 51/2007-87, v bezpečnostním řízení týkajícím se utajovaných informací-srov. rozsudek NSS ze dne 25.11.2011, č.j. 7 As 31/2011-101). Rozšířený senát NSS v usnesení ze dne 8.3.2011, č.j. 7 Azs 79/2009-84, dále judikoval, že krajský soud je oprávněn zrušit rozhodnutí správního orgánu pro vady řízení uvedené v § 76 odst. 1 s.ř.s., tj. ex officio, v případě, pokud tyto vady brání přezkoumání rozhodnutí v rozsahu žalobních bodů, byť je žalobce výslovně v žalobě nenamítl (tj. jedná se o případy, kdy rozhodnutí není schopno přezkumu z hlediska žalobních námitek, přičemž tato vadnost a nemožnost podrobit rozhodnutí zkoumání musí být zjevná buď ze spisu či z jeho absence nebo z rozhodnutí samotného, pokud bude postrádat srozumitelnost či důvody v takové míře, že vylučuje zkoumání důvodnosti žaloby, anebo ji soud sezná na základě jiných rozhodných skutečností, jež se dostanou do jeho sféry). Konečně, dle názoru krajského soudu, výjimkou z této zásady bude i případ, kdy se bude jednat o porušení hmotněprávního ustanovení Listiny základních práv a svobod ze strany správního orgánu, které nebude předmětem žalobních námitek. Důvodem pro tuto výjimku je skutečnost, že ust. § 75 odst. 2 s.ř.s. představuje normu procesněprávní, a pokud se bude jednat o porušení hmotněprávního ustanovení Listiny základních práv a svobod, tak je třeba připomenout, že smysl procesních norem spočívá ve vytváření mechanismů k ochraně hmotného práva. Procesní normy nelze vnímat jako samoúčelné, a tím spíše nemohou představovat překážku pro aplikaci ústavně zaručené hmotněprávní normy. Proto může v takovém případě krajský soud aplikovat hmotněprávní ustanovení Listiny základních práv a svobod i za situace, kdy žalobce tuto námitku v žalobě vůbec neuplatnil (podle rozsudku NSS ze dne 13. 6. 2008, sp.zn. 2 As 9/2008, který sice se vztahoval ke kasační stížnosti, ale lze jej argumentum a simili aplikovat i v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, neboť základní úvaha aplikovaná v tomto případě je použitelná i v tomto řízení). Krajský soud dospěl k závěru, že žalované rozhodnutí trpí vadou uvedenou v ust. § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s., když je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů [§ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.], a to z následujících důvodů: Ze správního spisu vyplývá, že žalobce podal dne 17.8.2012 žádost o příspěvek na mobilitu, v níž jako ošetřujícího lékaře uvedl MUDr. Richarda Macha. Správní orgán I. stupně rozhodl o této žádosti rozhodnutím ze dne 2.11.2012 tak, že příspěvek na mobilitu žalobci nepřiznal. Ze správního spisu a z odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že správní orgán I. stupně vycházel z posudku OSSZ v Ústí nad Orlicí ze dne 8.10.2012, přičemž posu