1 Azs 45/2004 — Nejvyšší správní soud

29 Az 25/2013- 80 - text 14 pokračování 29Az 25/2013 Číslo jednací: 29Az 25/2013-80 B001239, B001240 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kábrtovou ve věci žalobkyně A. G., která podala žalobu jménem svým a jménem svého nezletilého dítěte T. E, právně zast. Organizací pro pomoc uprchlíkům, Praha 9, Kovářská 4, proti žalovanému Ministerstvu vnitra ČR, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 11. 2013, čj. OAM-174/ZA-ZA05-ZA08-2012, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se jménem svým a svého nezletilého syna E. domáhala přezkoumání správnosti a zákonnosti rozhodnutí správního orgánu, kterým jí a jejímu synovi nebyla udělena mezinárodní ochrana podle ust. §§ 12 – 14b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Ve včasné žalobě namítala porušení ust. § 2, § 3, § 50, § 52 a § 68 správního řádu, s tím, že žalovaný nezjistil řádně skutečný stav věci, nepřihlédl ke všemu, co vyšlo v průběhu řízení najevo a své rozhodnutí řádně nezdůvodnil. Žalobkyně je přesvědčena, že splňuje podmínky ust. § 12 b) a § 14a) zákona o azylu. V doplnění žaloby pak žalobkyně podrobně popsala svůj předchozí život, kdy byla proti své vůli rodiči provdána ve třinácti letech, manžel ji však bil, zacházel s ní jako se služkou a stýkal se s jinými ženami, toto se dělo jak v Arménii, tak později i v Rusku, kam s ním spolu s dětmi odešla. Tam manžel působil v mafiánském prostředí, o rodinu nejevil vůbec žádný zájem, ač se z manželství narodili tři synové. Žalobkyně dále popsala, že je přesvědčená, že jí hrozí od manžela smrt, neboť ji nenávidí, i za to, že vystoupila z jezidské komunity a přijala křest. Od manžela utekla, neboť chtěl prodat nejmladšího syna, vrátila se k rodičům do Arménie, kde jí pomáhal bratr, cítila se však stále ohrožená, od příbuzných manžela i ze strany komunity jezidů. Příbuzní volali a ptali se po ní, impulsem pro odjezd byl telefonát sestřenice, která sdělila, že příbuzní manžela vědí, kde pobývá a že by měla odjet. V květnu 2012 jí rodina sehnala peníze, v Kyjevě jí pomohla Ukrajinka N., opatřila jí falešné pasy a německá víza, v Praze byla na letišti nepravost dokumentů zjištěna. K namítanému pochybení žalovaného pak žalobkyně uvádí, že správní orgán nezjistil stav věci tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti a nepřihlížel pečlivě ke všemu, co během řízení vyšlo najevo, stav věci nezjistil v potřebném rozsahu. Žalovaný blíže nezkoumal tvrzení žalobkyně, neseznámil se dostatečně se situací v zemi původu a neobstaral si pro své rozhodnutí dostatečné podklady. Ve svém rozhodnutí správní orgán opomněl uvést podstatné informace žádosti žalobkyně, které jsou subjektivní stránkou její odůvodněné obavy z vážné újmy, která jí v případě návratu do země původu hrozí. Poukazuje na svá sdělení o nuceném sňatku, takové jsou dodnes v jezidské komunitě praktikovány, Jezidská komunita v Arménii i dle podkladů nesouhlasí se zvýšením věku pro způsobilost uzavřít manželství. Již jako dítě byla žalobkyně nucena vzdát se svého života, vzdělání a musela začít vést život dospělé ženy, zbavené jakýchkoliv práv, v rodině společnosti, pevně se držící svých tradic a zvyků. V 15 letech otěhotněla a ve 20 letech již měla tři syny. Její věk v době sňatku, další důvody a nevzdělanost, rovněž ztráta podpory ze strany rodiny žalobkyně, brzké těhotenství a následné domácí násilí a nucená závislost na manželovi, tyto podmínky měly vliv na fyzickou, intelektuální i emoční stránku žalobkyně. Zde žalobkyně zdůrazňuje odůvodněnost obav, zahrnující dva prvky – subjektivní a objektivní a odkazuje na body 37 a 38 Příručky UNHCR k postupům pro určování postavení uprchlíků a vybraná doporučení UNHCR z oblasti mezinárodní ochrany v r. 2006. Zde je právě v bodě 37 vyložena formulace „opodstatněných obav z pronásledování“, a to zejména jako subjektivního pocitu ohroženého, tedy, žalovaný měl zkoumat v tomto směru a vyhodnotit vyjádření žadatelky spíše než úsudek o situaci v zemi původu. V bodě 38 pak k aspektu obav – duševnímu rozpoložení a subjektivnímu stavu – přistupuje vymezení „opodstatněnosti“, tedy, rozhodující pro právní postavení uprchlíka je nejen jeho duševní stav, ale vše musí být podloženo objektivní situací, je zde tedy obsažen subjektivní i objektivní aspekt. Subjektivní prvek odůvodněného strachu žalobkyně vyjádřila již v žádosti obsáhlým popisem svého života. S poukazem na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2011, čj. 6 Azs 36/2010 (Skutečnost, že žadatelka o mezinárodní ochranu byla nucena uzavřít sňatek nebo setrvat v manželství proti své vůli, lze v souběhu s dalším porušováním lidských práv – např. domácím násilím, a podle situace v zemi původu, považovat za pronásledování – čl. 9 písm. b) kvalifikační směrnice 2004/83/ES) je žalobkyně názoru, že žalovaný měl zohlednit její konkrétní postavení a osobní situaci a posoudit, zda byla či mohla být vystavena pronásledování či vážné újmě. Měly tak být podrobněji posouzeny okolnosti týkající se jejího manželství a jejího života po něm, neboť toto bylo důležité pro posouzení její osobní situace a zranitelnosti, ale i pro posouzení dostupnosti účinné ochrany vůči domácímu násilí a ublížení na zdraví/smrti ze strany soukromých osob. Žalovaný se však její situací ve svém rozhodnutí vůbec nezabýval, její tvrzení o hrozbě smrti, která jí hrozí z důvodu přestupu na jinou víru ze strany manžela, příbuzných a samotné komunity nevyvrátil. Žádost žalobkyně ve vztahu k situaci v zemi původu žalovaný vyhodnotil toliko obecně, v případě její rodiny se však o obecné pošlapávání lidských práv nejedná, její důvody jsou zcela konkrétní. Žádný důkaz nehovoří o nástrojích, které by měla žalobkyně ve vlasti k účinnému bránění svého práva k dispozici. I když je pronásledovatelem soukromá osoba, přístup žalobkyně k ochraně může být omezen nebo zcela znemožněn. Správní orgán však vydal nedostatečné a nesrozumitelné rozhodnutí, nezabýval se postavením žen a problematikou domácího násilí v Arménii, ani prostředky ochrany před takovým jednáním. Žalobkyně dále poukazuje na závěry rozhodnutí NSS ze dne 29. 7. 2009, v němž pod čj. 4 Azs 31/2009 soud judikoval, že domácí násilí může v konkrétních případech naplňovat znaky pronásledování či nebezpečí vážné újmy, podle toho, zda je stát původu žadatele schopen a ochoten poskytnout ochranu proti tomuto jednání a pokud by žadatel tvrdil, že ochranu získat nelze, je žalovaný na základě věrohodných důkazů takové tvrzení vyvrátit, neboť jinak by bylo důvodem pro udělení mezinárodní ochrany. Ze situace v zemi původu plyne, že postavení ženy v Arménii je v roli matky vážené, nicméně domácí násilí je vnímáno téměř jako součást koloritu života rodiny. Pokud je nahlášeno, žena i děti si ocitají v ohrožení života, neboť neexistuje záchytná síť azylových domů a intervenčních center. Úřady účinně domácí násilí nestíhají, v průběhu prvních devíti měsíců r. 2013 bylo nahlášeno 532 případů domácího násilí. Nevládní organizace bojující za práva žen hlásí případy smrti a vážných zranění žen, zejména z malých měst a venkova. Většina případů násilí je však nenahlášena, neboť oběti se bojí fyzické újmy, obavy, že by je policie navrátila k manželům, či se stydí zveřejnit své problémy. Žalobkyně nebyla přímo pronásledovateli kontaktována, avšak žalovaný se nevypořádal důkazu, který předložila na podporu svého tvrzení (Potvrzení Jezidského národního svazu Arménie). Informace o dodržování zvyků a tradic jezidů si však žalovaný neopatřil, ani informace o změně náboženství a jejích následcích ze strany jezidské společnosti. Žalobkyně se s ohledem na to, co sama prožila a z důvodu doporučení, uvedeného v samotném potvrzení, důvodně obává případného návratu. Žalobkyně v neposlední řadě vyčítá žalovanému, že se (s odkazem na rozhodnutí NSS 6 Azs 36/2010) nevyjádřil k otázce, zda lze za pronásledování pokládat nucený sňatek v kombinaci s domácím násilím a skutečnost, že žalobkyni bylo následně po změně víry vyhrožováno smrtí jak ze strany manžela a jeho příbuzných, tak ze strany jezidské komunity. V tomto směru poukazuje na Směrnici pro poskytování ochrany a pomoci: Sexuální a genderové násilí, jak vydáno Vysokým komisařem OSN pro uprchlíky, 2003. Smluvní státy Úmluvy o odstranění všech forem diskriminace žen (publikováno pod č. 62/1987 Sb.), se v čl. 16 odst. 1 písm. b) zavázaly, že ženám i mužům zajistí stejné právo svobodně si vybrat manžela a vstoupit do manželství pouze se svobodným a úplným souhlasem. Takové právo pak upravuje i čl. 23 odst. 3 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (publikováno pod č. 120/1976 Sb.). Smluvní státy Rady Evropy zaručují rovnost manželů při uzavírání manželství i prostřednictvím čl. 5 protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod