— Nejvyšší správní soud

30 A 125/2012- 111 - text  30A 125/2012-111 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudců JUDr. Marcely Sedmíkové a JUDr. Pavla Kumprechta ve věci žalobce: INVEST IN REAL s.r.o., se sídlem Markova 600/6, 158 00 Praha 5, zast. JUDr. Ivanou Kožíškovou, advokátkou se sídlem Buzulucká 16, Praha 6, proti žalovanému: Krajský úřad LIbereckého kraje, se sídlem U Jezu 642/2a, Liberec 2, za účasti : 1) M. J., 2) M. K., 3) ČEZ Distribuce a.s., se sídlem Teplická 874/8, Děčín IV-Podmokly, zast. JUDr. Jaroslavem Trkovským, advokátem se sídlem Mírové náměstí 124, Louny, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. srpna 2012, č.j. OÚPSŘ 216/2012-328-rozh., t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Předmět sporu Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Harrachov ze dne 16. 4. 2012, č.j. Výst. 604/2006-R, kterým prvostupňový správní orgán zamítnul dle § 39 zákona č. 50/1976 Sb., o pokračování 30A 125/2012 -2- územním plánování a stavebním řádu, ve znění účinném ke dni 31. 12. 2006 (dále jen „zákon č. 50/1976 Sb.“) návrh žalobce na vydání územního rozhodnutí o umístění stavby „Administrativní budovy – školícího střediska Kamenice na pozemku p. č. 1030/101 v k. ú. Harrachov včetně inženýrských sítí“ (dále jen také „předmětná stavba“). II. Obsah žaloby I. Žalobce v úvodu žaloby konstatoval, že žalobou napadené rozhodnutí považuje za nezákonné, neboť bylo vydáno v rozporu s řadou základních zásad správního řízení – zásadou legality, materiální pravdy, zneužití správního uvážení, správnosti a přesvědčivosti správního rozhodnutí, nestrannosti, zásadou ochrany práv a zájmů adresátů veřejné správy a zásadou legitimního očekávání. Současně byla dle jeho názoru rozhodnutími správních orgánů obou stupňů porušena i Listina základních práv a svobod, konkrétně její články 2 odst. 2, 4 odst. 2,3,4 a 11 odst. 1. Dle žalobce vydáním žalobou napadeného rozhodnutí došlo k újmě na jeho právech – dochází jím k nezákonnému omezení jeho vlastnického práva, kdy na zastavitelném pozemku určeném aktuálně platným územním plánem města Harrachova k zastavění mu žalovaný svým rozhodnutím neumožnil umístit stavbu, která splňuje veškeré parametry a regulativy stanovené územním plánem, stavebním zákonem i souvisejícími právními předpisy. Dochází tím ke znehodnocení investice žalobce do předmětného pozemku, který koupil jakožto zastavitelný pozemek a který při nemožnosti jeho zastavění naprosto zásadně ztrácí na hodnotě, i investic žalobce do veškerých podkladů, které obstaral a předložil stavebnímu úřadu jako podklad k vydání územního rozhodnutí. II. V další části žaloby žalobce popsal průběh správního řízení trvajícího několik let. Návrh na umístění předmětné stavby podal stavebnímu úřadu Městského úřadu Harrachov 18. 12. 2006. Již v minulosti získal souhlas města Harrachov se stavbou i územně plánovací informaci ze dne 4. 4. 2007, podle níž je záměr v souladu se současně platnou územně plánovací dokumentací. Dne 10. 12. 2007 stavební úřad Městského úřadu Harrachov vydal územní rozhodnutí o umístění předmětné stavby včetně inženýrských sítí, které bylo odborem územního plánování a stavebního řádu Krajského úřadu Libereckého kraje dne 25. 3. 2008 na základě odvolání vlastníků sousedních pozemků zrušeno a věc byla vrácena k novému rozhodnutí stavebnímu úřadu Městského úřadu Harrachov. Dne 18. 9. 2008 tento stavební úřad opětovně vydal územní rozhodnutí o umístění předmětné stavby, ovšem i proti tomuto rozhodnutí byla vlastníky sousedních nemovitostí podána odvolání, ve kterých argumentovali především faktem, že na základě územního plánu města Harrachov lze na pozemek umístit pouze provozní budovu Správy KRNAP. Odbor územního plánování a stavebního řádu Krajského úřadu Libereckého kraje opětovně rozhodl o zrušení předmětného územního rozhodnutí a věc vrátil k novému projednání stavebnímu úřadu v Harrachově. Ve svém rozhodnutí konstatoval, že předmětnou stavbu lze na pokračování 30A 125/2012 -3- pozemek p. č. 1030/101 v k. ú. Harrachov umístit pouze za předpokladu, že dojde ke změně jeho funkčního využití, tedy ke změně územního plánu města Harrachov, konkrétně k vypuštění věty určující výstavbu konkrétní stavby pro konkrétního uživatele (stavbu Správy KRNAP). Dne 16. 3. 2009 podal žalobce návrh na pořízení změny územního plánu a zároveň navrhl přerušení územního řízení o umístění stavby. Dne 15. 5. 2009 stavební úřad Městského úřadu Harrachov územní řízení přerušil do doby ukončení řízení o předběžné otázce, kterou byla změna funkčního využití pozemku. Dne 8. 2. 2012 zastupitelstvo města Harrachov svým usnesením č. 44 tento návrh změny územního plánu (označovaný jako změna č. 10.1.a) zamítlo. Jednalo se v něm pouze o vypuštění problematické věty, která určuje, že na pozemku p. č. 1030/101 v k. ú. Harrachov lze umístit pouze provozní budovu Správy KRNAP. Rozhodnutím stavebního úřadu Městského úřadu Harrachov č.j. Výst. 604/2006-R ze dne 16.4.2012 byl návrh žalobce na umístění předmětné stavby zamítnut. Své rozhodnutí stavební úřad odůvodnil zejména tím, že návrh je v rozporu s územně plánovací dokumentací města Harrachov, konkrétně s podmínkou, že na předmětném pozemku může být postavena výhradně provozní budova Správy KRNAP. III. Následně žalobce specifikoval důvody své žaloby. Podle jeho názoru je žalované rozhodnutí nezákonné, protože veškeré podmínky pro vydání územního rozhodnutí na předmětnou stavbu byly splněny. Stávající změna stanoviska stavebního úřadu byla proto pro žalobce překvapením (byť si byl vědom toho, že stavební úřad je vázán právním názorem žalovaného v této věci), protože na podstatě věci se od let 2007 až 2008, kdy byla dvě předchozí územní rozhodnutí vydána, kdy byla vydána i kladná územně plánovací informace a získán souhlas města Harrachov s předmětnou stavbou, v zásadě nic nezměnilo a územní plán po celou tu dobu až do současnosti platí (ve vztahu k předmětnému pozemku a předmětné stavbě) v nezměněné podobě. Podle názoru žalobce jde ze strany stavebního úřadu Městského úřadu Harrachov i ze strany žalovaného v dané věci o šikanózní výklad práva – konkrétně o výklad územního plánu. Tento právní názor je v rozporu jak se zákonem (minimálně s §§ 2 až 8 zák. správního řádu, ale i s ustanovením § 10 odst. 1 zákona č. 50/1976 Sb. a s odborným stanoviskem České komory architektů ze dne 12. 5. 2008, které je součástí správního spisu). Podle § 10 odst. 1 zákona č. 50/1976 Sb. má územní plán stanovit urbanistickou koncepci a řešit přípustné, nepřípustné, případně podmíněné funkční využití ploch, jejich uspořádání; určit základní regulaci území a vymezit hranice zastavitelného území obce. V žádném případě nelze funkční využití jednotlivých ploch vázat na konkrétního vlastníka pozemku a upravovat mu územní plán „na míru“. Územní plán může urbanistickou koncepci i vymezení zastavitelných ploch a pokračování 30A 125/2012 -4- podmínky jejich využití stanovit jen naprosto obecně. Podmínka v něm uvedená, že na pozemku p. č. 1030/101 v k. ú. Harrachov může být postavena pouze provozní budova Správy KRNAP, je tak dle žalobce nezákonná. Za stávající situace, kdy Správa KRNAP pozemek p. č. 1030/101 v k. ú. Harrachov již před řadou let prodala a o výstavbu provozní budovy Správy KRNAP v dané lokalitě nadále nemá zájem, je dosavadní lpění na tom, že zde nemůže být postaveno nic jiného než právě provozní budova Správy KRNAP, podle názoru žalobce pouze výrazem demagogie a šikany žalobce. IV. V závěru žaloby vyjádřil žalobce názor, že s ohledem na specifičnost daného případu se správní orgány měly řídit analogicky závěry judikátu Ústavního soudu I. ÚS 663/06 ze dne 24. června 2009. V něm Ústavní soud uvádí, že považuje za samozřejmé a určující pro nalézání práva, že vždy je nezbytné vycházet z individuálních rozměrů každého jednotlivého případu, které jsou založeny na zjištěných skutkových okolnostech. Mnohé případy a jejich specifické okolnosti mohou být značně komplikované a netypické; to však nevyvazuje obecné soudy z povinnosti udělat vše pro spravedlivé řešení, jakkoliv se to může jevit složité. Podle názoru žalobce lze tento právní názor vztáhnout i na správní orgány, nikoliv jen na soudy. Postup stavebního úřadu Městského úřadu Harrachov ani postup žalovaného v předmětné věci se žalobci jako zákonné a spravedlivé řešení problému rozhodně nejeví. Stavba, jejíhož umístění se v předmětném územním řízení domáhá, splňuje veškeré věcné regulativy stanovené platným územním plánem města Ha