30 A 29/2014

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu

JUDr. Jana Rutsche a soudců JUDr. Marcely Sedmíkové a JUDr. Pavla Kumprechta ve věci žalobce : Penny Market s.r.o., se sídlem Počernická 257, Radonice, zast. Mgr. Janem Maršálem, advokátem advokátní kanceláře AK Hartmann, Jelínek, Fráňa a partneři, s.r.o., se sídlem Sokolovská 49/5, Praha 8, proti žalované : Státní zemědělská a potravinářská inspekce, ústřední inspektorát, se sídlem Květná 15, Brno, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 22. ledna 2014, č.j. BH949-35/27/9/2012-SŘ, t a k t o:

Odůvodnění :

Žalobce podal včas žalobu proti rozhodnutí žalované ze dne ze dne 22. ledna 2014, č.j. BH949-35/27/9/2012-SŘ, kterým změnila rozhodnutí inspektorátu v Hradci Králové ze dne 3. 2. 2012, č.j. DA610-21/309/6/2011-SŘ, a to ve výroku o vině a ve výroku o uložené sankci. Změna spočívala v přesnější specifikaci skutkové podstaty správního deliktu, který měl žalobce spáchat, výše pokuty změně nepodléhala. Zbývající výroky prvoinstančního rozhodnutí žalovaná potvrdila.

Protiprávního jednání se žalobce měl dopustit tím, že dne 20. 7. 2011 v jedné ze svých provozoven uvedl do oběhu 7 kusů potravin označených jako „ ROYAL KITCHEN Med lesní á 500 g s DMT 30.03.17, šarže L.30-03.14“ (dále také jen „Výrobek“), které obsahovaly dle Protokolu analýzy č. 1108020176B ze dne 26. 9. 2011 cizí enzym beta/gama-amyláz v množství 21,8 jednotek/kg, když tento enzym se v medu nevyskytuje, čímž tyto potraviny nevyhověly specifikaci čistého medu, když podle § 7 písm. a) vyhlášky č. 76/2003 Sb., kterou se stanoví požadavky pro přírodní sladidla, med, cukrovinky, kakaový prášek a směsi kakaa s cukrem, čokoládu a čokoládové bonbony, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Vyhláška“), se medem rozumí potravina přírodního sacharidového charakteru, složená převážně z glukózy, fruktózy, organických kyselin, enzymů a pevných částic zachycených při sběru sladkých šťáv květů rostlin (nektar), výměšků hmyzu na povrchu rostlin (medovice), nebo na živých částech rostlin včelami (Apis mellifera), které sbírají, přetvářejí, kombinují se svými specifickými látkami, uskladňují a nechávají dehydratovat a zrát v plástech, a dle § 10 odst. 1 uvedené vyhlášky do medu nesmí být přidány, s výjimkou jiného druhu medu, žádné jiné látky včetně přídatných látek. Dále bylo zjištěno, že ve dnech 4. 4. 2011, 5. 4. 2011 a 6. 4. 2011 bylo žalobcem odebráno a následně v rámci jeho obchodní sítě do oběhu uváděno dalších 16 409 kusů uvedené potraviny. Žalovaná tak dospěla k závěru, že označení dané potraviny názvem „med“ bylo nepravdivé a uvádělo spotřebitele v omyl, čímž došlo k porušení zákazu stanoveného v čl. 16 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin, v platném znění, podle něhož nesmí označování potravin uvádět spotřebitele v omyl, a k naplnění skutkové podstaty správního deliktu dle § 17 odst. 2 písm. b) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o potravinách“). Za toto jednání byla žalobci uložena pokuta 100.000,- Kč.

Žalobce strukturalizoval své žalobní námitky do několika skupin:

A. Žalovaná neprokázala, že by v medu, natož celé šarži, byly přítomny medu cizí látky.

Za zásadní považoval žalobce spor o otázku, zda enzym beta amyláza je medu vlastní, resp. přírodní látka. Konstatoval (s odkazem na webové stránky http://cs.wikipedia.org), že v souladu s dosavadními poznatky vědy, a to jak v rovině teoretické (tj. teoretické dělení enzymů), tak v rovině aplikační (tj. zjišťování přítomnosti enzymů v medu dosud všeobecně uznávanými metodami AOAC atd.), má zato, že:

„Amyláza je enzym, který zajišťuje štěpení škrobu na jednodušší sacharidy. Amyláza patří mezi hydrolázy. Amyláza je první enzym, který byl nalezen, poprvé izolován pod jménem diastáza Anselmem Payenem roku 1833. Existují tři typy amylázy: α-amyláza, β-amyláza a γ-amyláza.“

Žalovaná však, zcela v rozporu s výše uvedeným dělením, „vytvořila“ novotvar, pojem označující spojení dvou enzymů, a to beta/gama–amyláza, když tvrdí, že enzym beta/gama amyláza se v medu přirozeně nevyskytuje.

Dále žalobce uvedl, že není pravdou, že med přirozeně neobsahuje enzym beta amyláza, ani že by na tomto závěru existovala obecná vědecká shoda. Pokud by tomu tak bylo, bylo by obecně zavedeno plošné testování přítomnosti tohoto enzymu schválenými metodami. Již ze samotné definice medu v § 7 odst. a) Vyhlášky vyplývá předpoklad více enzymů (nejen tedy alfa amylázy). Jinými slovy, definice medu připouští přítomnost více druhů enzymů, a proto je zužující výklad žalované v rozporu se zákonem, resp. Vyhláškou.

S ohledem na vše shora uvedené měl žalobce zato, že žalovaná (opět) neprokázala správnost svého tvrzení ohledně výskytu beta amylázy, tzn. nebylo prokázáno, že by v medu byly obsaženy medu cizí látky. Ze závěrů žalované ani není zřejmé, kolik jednotek beta amylázy a kolik jednotek gama amylázy mělo být v medu, který žalobce uváděl na trh, zjištěno.

Interpretaci názorů odborné veřejnosti na danou problematiku, jak ji provedla žalovaná v odůvodnění svého rozhodnutí, považoval za účelovou. Pokud z názorů odborné veřejnosti plyne, že „amyláza v medu je alfa amyláza a pochází ze včel“ nebo „pyl a nektar nejsou zdrojem amylázy pocházející ze slinných žláz včel“, pak je takové tvrzení nepochybně pravdivé, avšak nijak nevylučuje, že se v medu nachází také beta amyláza. Naopak z uvedených citací plyne, že na přítomnosti beta amylázy v medu jsou rozdílné názory, když také autoři, kteří se přiklonili k názoru, že beta amyláza se v medu zřejmě nevyskytuje, tento názor založili na zkoumání amylázy získané z medu a preparátu beta amylázy získaného z rostlin, když konstatují, že se tyto látky chovaly odlišně, resp. konstatují, že „odlišné chování při filtraci naznačuje, že by v izolované amyláze z medu neměla být beta amyláza přítomna“.

K otázce „zastaralosti“ odborných názorů uvedených žalobcem přiložil k žalobě článek, v němž významný odborník J. W. White uvádí stejný názor o přirozeném výskytu beta amylázy v medu i v roce 2000. Současně žalobce založil český překlad dříve založené kapitoly o amylázách z jeho předchozího článku.

Podle žalobce je zcela nepřípustné, aby žalovaná dospěla k názoru, že spáchal správní delikt uvádění spotřebitele v omyl tím, že výrobek, který obsahuje beta amylázu, uvádí do oběhu pod označením med, když toto zjištění opírá o jednu z dostupných vědeckých teorií, jejíž závěry mohou být navíc interpretovány různými způsoby. Žalovaná tak sice rozhojnila odůvodnění svého závěru, že „přirozený výskyt beta amylázy v medu je vyloučen“, nicméně pochybnosti o správnosti svého závěru minimálně neodstranila, resp. neprokázala, že by zde byla (jednoznačná) shoda na tom, že beta amyláza není medu vlastní látka. Vzhledem k tomu, že dosud panovala shoda na tom, že tato látka medu vlastní je, je možné dát žalované za pravdu pouze v tom, že se objevily i názory odlišné, nicméně dle žalobce je nutné konstatovat, že jejich správnost nebyla prokázána.

Žalobce tak trval na tom, že není prokázáno, že beta amyláza není látka přírodního původu, a proto pokud je v medu obsažena, pak není možné tvrdit, že byla do medu přidána, resp. že se beta amyláza v medu přirozeně nevyskytuje.

B. Žalovaná zkoumala hledisko pravosti medu laboratorním rozborem, při jehož provádění byla aplikována metoda, která není povolená, když navíc výsledku nebylo dosaženo dvěma souběžnými stanoveními.

Žalobce zdůraznil, že za účelem zkoumání pravosti medu byly vytvořeny a používány metody Codexu Alimentarius, když podle těchto metod, produkt uváděný žalobcem na trh, definici (pravého, čistého, nefalšovaného…) medu nepochybně splňuje. Ani případným přidáním enzymů med falšovat nelze (enzymy mají jiné senzorické vlastnosti a není jimi možné med nahradit, zvláště ne ve zjištěném množství). Zkoumaným parametrem je i zde zkoumání přidaného cukru, pro což jsou ovšem stanoveny harmonizované metody a jiné metody dle čl. 11 odst. 1 nařízení č. 882/2004/ES použít nelze. Tento požadavek nelze účelově obcházet tvrzením, že existují jakési specifické (tedy dosud neověřené) metody falšování, které odůvodňují použití neharmonizovaných metod – pak by citované nařízení zcela ztratilo smysl.

K tvrzení žalované, že metoda AOAC 977.20 (aktualizovaná metodou AOAC 998.18) a metoda AOAC 991.41 (aktualizovaná metodou AOAC 998.12) nejsou schopny odhalit přídavek C-3 cukrů, přídavek medu cizích enzymů beta/gama amyláz nebo přídavek invertovaného cukru, žalobce uvedl, že v medu, který uváděl do oběhu, nebyly zjištěny C-3 cukry ani přídavek invertovaného cukru, ale dle tvrzení žalované „beta/gama amylázy“. Na základě tohoto zjištění pak laboratoř Intertek učinila závěr, že: „Byla zjištěna výrazná aktivita cizích enzymů beta/gama amyláz. To mohlo být indikací přidání beta/gama amyláz nebo invertovaného cukrového sirupu.“ Dle žalobce tak sama laboratoř není schopna jednoznačně interpretovat zjištění beta/gama amyláz v medu. Jako jednu z možných variant uvádí možné přidání beta/gama amyláz nebo invertovaného cukrového sirupu do medu. Žádný jistý závěr však z uvedeného posouzení nevyplynul.

Užití podmiňovacího způsobu spolu s výrazem indikace směřuje k tomu, že analýza je pouze orientační a její výsledek je nutné ověřit prostřednictvím dalších analýz. SZPI přitom při kontrole pořídila i analýzu falšování medu pomocí izotopového rozboru, o níž byl vyhotoven protokol č. 1107280367. V tomto protokolu je uveden jednoznačný (a nepodmíněný) závěr, že med vyhovuje specifikacím čistého medu a že cizí cukry v medu nebyly detekovány. Stejná informace je pak uvedena i v protokole o kontrole SZPI č. P109-61030/11. Protokoly analýz č. 1108020176B a č. 1107280367 si tak co do závěru o možném falšování medu navzájem odporují.

Dle žalobce je pravdou, že vyhláška č. 211/2004 Sb. explicitně nepožaduje, aby výsledky dílčích zkoušek byly uvedeny v protokolu. Nicméně na námitku účastníka je žalovaná povinna v řízení prokázat, že požadavky vyhlášky č. 211/2004 Sb. byly dodrženy. Požadavky vyhlášky č. 211/2004 Sb. se přitom týkají především žalované, která je povinna zajistit, aby protokoly, které v rámci státního dozoru pořizuje, byly v souladu s českými předpisy, tj. aby byly použitelné na území České republiky. Názor, že se vyhláška v rámci řízení českého kontrolního subjektu nevztahuje na laboratoř Intertek, protože je německá, je dle žalobce nesprávný. Přestože má nařízení aplikační přednost, případná přísnější úprava vnitrostátního předpisu (v tomto případě vyhlášky č. 211/2004 Sb.) se v rámci tuzemského řízení jistě aplikovat bude.

K problematice medu Metcalfa žalobce uvedl, že žalovaná je vázána zásadou materiální pravdy. Je sama povinna zjistit, o jaký med se jedná a jaké vlastnosti má splňovat. Žalobce vznesl námitku, že podle jasného tvrzení laboratoře Intertek nelze výsledky enzymatické zkoušky vztáhnout na med Metcalfa, a bylo na žalované, aby tuto námitku vyvrátila a prokázala, že pokud byla daná metoda použita, že výrobek rovněž neobsahuje ani z části med typu Metcalfa.

Dle žalobce tak metoda PM DE01_115 (a) nevyhovuje čl. 11 písm. b) Nařízení č. 882/2004/ES, a proto nemá být použita ke zjišťování pravosti medu, resp. není k tomuto zjištění způsobilá. K prokazování pravosti medu proto měly být použity, resp. mohou být používány, pouze výše specifikované metody Codexu Alimentarius, a proto žalovaná nemohla přistoupit k využití metody neharmonizované.

Dále žalobce vyjádřil názor, že laboratoř Intertek nebyla řádně pověřena k provádění předmětného typu kontrol. Z ustanovení čl. 41 a násl. Nařízení č. 882/2004/ES podle názoru žalobce vyplývá, že vedle obsahových náležitostí vyplývajících z čl. 5 nařízení (tj. zejména specifikace konkrétních úkolů, jichž se pověření týká) je nutné pověření také doručit pověřovanému subjektu a získat jeho souhlas s takovým pověřením. Pouhé uvedení laboratoře v „Jednotném integrovaném víceletém vnitrostátním plánu kontrol ČR 2010-2012“, který má pouze evidenční povahu, nelze považovat za pověření v právním smyslu. Žalobce tedy k zákonnosti rozborů namítl, že pověření laboratoře Intertek k provedení předmětných rozborů v době provedení laboratorní kontroly neexistovalo.

C. Nebylo prokázáno, že by žalobce spáchal správní delikt.

Žalobce uvedl, že se brání tomu, aby byl uznán vinným ze spáchání správního deliktu na základě jedné z možných vědeckých teorií. Dle něho je totiž především úkolem správního orgánu, resp. soudu, aby posoudil, zda se žalobce dopustil protiprávního jednání, kterým naplnil skutkovou podstatu správního deliktu. Vyjádřil přesvědčení, že správní delikt uvádění spotřebitele v omyl nespáchal, resp. nebylo prokázáno, že by uváděl na trh potravinu, která byla označena jako med, ačkoli údajně definici medu nesplňovala, jelikož do ní byly údajně přidány medu cizí látky. K tomu žalobce poukázal na zásadu presumpce neviny, jež je obsažená v Listině základních práv a svobod, když tato zásada se použije i na rozhodování o spáchání správního deliktu.

D. Zákonná definice medu.

V závěrečné námitce žalobce zdůraznil nutnost důsledného rozlišování dvou právně zcela rozdílných situací:

a) použití označení „med“ pro potravinu, která medem není, protože nesplňuje definici dle § 7 písm. a) Vyhlášky, který zní: „Pro účely této vyhlášky se rozumí medem - potravina přírodního sacharidového charakteru, složená převážně z glukózy, fruktózy, organických kyselin, enzymů a pevných částic zachycených při sběru sladkých šťáv květů rostlin (nektar), výměšků hmyzu na povrchu rostlin (medovice), nebo na živých částech rostlin včelami (Apis mellifera), které sbírají, přetvářejí, kombinují se svými specifickými látkami, uskladňují a nechávají dehydratovat a zrát v plástech“ nebo

b) nabízení medu, který z různých důvodů nesplňuje jakostní parametry pro med stanovené (např. z důvodu jiných fyzikálně chemických vlastností, čerstvosti, senzorických vlastností apod.) nebo nedovoleného přidání jiných látek, když v takovém případě jde z hlediska shora uvedené definice stále o med, ale jeho horší jakost nedovoluje prodej spotřebitelům. Tuto situaci upravuje § 10 citované Vyhlášky.

Podle názoru žalobce je v daném případě jednoznačné, že k situaci uvedené výše ad a) nedošlo a žádné zjištění ani důkazy vedené žalovanou neprokazují, že by nebyla naplněna definice zkoumaného vzorku jako medu dle § 7 Vyhlášky. Veškerá zjištění žalované se týkají výhradně zkoumání toho, zda jsou splněny jakostní parametry, resp. zda zjištěná hodnota beta/gama amyláz má přírodní původ nebo byla do medu přidána. Výsledek laboratorní analýzy na základě zjištěné aktivity beta/gama amylázy uvádí, že toto může být (tedy nikoli je, ale může být) příznakem přidání beta/gama amylázy nebo invertovaného cukrového sirupu získaného pomocí užití těchto enzymů. Tímto žalovaná nepřímo dovozuje, že došlo k přidání cukrového sirupu k medu a tím mělo dojít k porušení § 10 odst. 1 Vyhlášky.

Závěrem zkoumání žalované tak mohlo být pouze zjištění o přidání jiných látek do medu a tedy nesplnění jakostních požadavků dle § 10 odst. 1 Vyhlášky. Takový výrobek by splňoval definici dle jejího § 7 písm. a), ale jeho jakost by nevyhovovala zákonným požadavkům. V takovém případě ale nelze učinit na základě zjištěných skutečností závěr o nesprávném označení potravin nebo o uvedení spotřebitele v omyl, jak činí žalovaná. Ke spáchání správního deliktu tímto způsobem nemohlo dojít a je nesprávný závěr o tom, že byl Výrobek nepravdivě označen jako med. Stejně tak nelze tedy dospět k závěru o porušení článku 16 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 a nemohlo dojít ani ke spáchání správního deliktu dle § 17 odst. 2 písm. b) zákona o potravinách.

Závěrem žaloby proto žalobce navrhl, aby krajský soud zrušil jak rozhodnutí žalované, tak rozhodnutí správního orgánu prvního stupně.

Ad A. K prvému žalobnímu bodu žalovaná uvedla, že cituje-li žalobce definici amylázy z internetových zdrojů, a to z Wikipedie, resp. z Wikiskript, jedná se toliko o obecnou definici amylázy, která nijak neosvětluje fakt, která z amyláz je přirozeně přítomna v medu. Navíc se na rozdíl od publikací uváděných správními orgány obou stupňů, které lze považovat za relevantní zdroje informací, jedná o údaje, které nebyly podrobeny oponentskému řízení vědeckými autoritami.

Používá-li žalovaná v napadeném rozhodnutí pojem „enzym beta/gama-amyláza“, nejedná se o novotvar jí vytvořený, nýbrž vychází z pojmů „aktivita beta/gama-amylázy“, resp. „aktivita cizích enzymů beta/gama-amyláz“, uvedených v protokolu analýzy laboratoře Intertek č. 1108020176B ze dne 26. 9. 2011. Z tohoto protokolu vyplývá, že v předmětném vzorku byla zjištěna výrazná aktivita enzymů beta/gama-amyláz (v množství 21,8 jednotek/kg - 21,8 U/kg). Je přitom zřejmé, že se jedná o enzymy dva, a to beta-amylázu a gama-amylázu. V protokolu analýzy a následně ani v rozhodnutích správních orgánů obou stupňů není přesně uvedeno, kolik bylo ve vzorku zjištěno jednotek beta-amylázy a kolik jednotek gama-amylázy. Přesné množství každého z těchto enzymů jednotlivě nelze analýzou zjistit, a nebylo by to dle názoru žalované ani efektivní, když pouhá přítomnost těchto enzymů svědčí o porušení právních předpisů. Východiskem pro závěr o porušení právních předpisů totiž je, že oba shora uvedené enzymy jsou v medu cizí.

Ohledně nemožnosti přirozeného výskytu enzymu gama-amylázy, který je v medu enzymem cizorodým, není mezi žalobcem a žalovanou sporu, o čemž svědčí již vyjádření žalobce ze dne 15. 12. 2011 k zahájenému správnímu řízení. Žalovaná konstatovala, že v napadeném rozhodnutí je dostatečným způsobem zargumentován i závěr, že v medu je vyloučen rovněž přirozený výskyt beta-amylázy. Odkázala proto na odůvodnění napadeného rozhodnutí, str. 11-13, kde citovala z názorů odborníků (M. Stadelmeierová, K.-G. Bergner: „Proteine des Bienenhonigs VII. Eigenschaften und Herkunft der Honigamylase“, Zeitschrift für Lebensmittel-Untersuchung und Forschung - „Proteiny včelích medů VII. Vlastnosti a původ amylázy v medu“, z roku 1986; nebo S. Babacan, A.G. Rand: „Purification of Amylase from Honey“, Journal of Food Science - „Purifikace amylázy z medu“, z roku 2005).

Odmítla tvrzení žalobce, že by názory odborné veřejnosti vykládala účelovým způsobem. Publikace „Purifikace amylázy z medu“ popisuje případ, kdy bylo tzv. TLC metodou (metoda chromatografie na tenké vrstvě) prokazováno, zda purifikovaná amyláza z medu odpovídá alfa nebo beta amyláze, popř. obsahuje-li oba typy amyláz. Z výsledků zkoušek, které jsou v předmětné publikaci uvedeny jako Figure 6 je jasné, že purifikovaná amyláza z medu (honey amylase) odpovídá komerční alfa-amyláze. K tomuto tvrzení přiložila žalovaná rovněž obrázek zmíněné chromatografie. Díky tomu, že M. Stadelmeierová a K.-G. Bergner jako autoři publikace „Proteiny včelích medů VII. Vlastnosti a původ amylázy v medu“ skutečně izolovali amylázu z medu, mohla být tato izolovaná amyláza podrobena různým porovnáním. Závěrem jedné studie, a to chování čistého preparátu beta-amylázy (pocházející z plodu rostliny Ipomoea batas) a skutečně izolované amylázy z medu při ultrafiltraci je to, že v izolované amyláze z medu není přítomna beta-amyláza. Tento závěr byl potvrzen výsledkem druhého zcela odlišného zkoumání. Výsledkem tohoto druhého zkoumání, a to zkoumání degradačních produktů škrobu, bylo potvrzeno, že v případě amyláz z medu se jedná o alfa-amylázy.

Ohledně skutečnosti, že jako nevyhovující byla označena celá šarže potraviny, žalovaná odkázala na definici šarže („šarží se rozumí množství druhově totožných jednotek, které byly vyrobeny za stejných podmínek“ - § 2 písm. t) zákona č. 110/1997 Sb.). V daném případě lze předpokládat, že totožné vady bude vykazovat celá šarže, když med jako potravina má konzistenci, která dovoluje zachovat v rámci celé šarže stejné fyzikálně-chemické a smyslové požadavky (na rozdíl např. od výskytu mykotoxinů - produktů plísní, které mají nestejnorodé rozložení v rámci šarže, a proto jsou stanoveny standardizované postupy pro odběr reprezentativního vzorku). V podrobnostech žalovaná odkázala na závěry uvedené na str. 18 napadeného rozhodnutí.

Ze shora uvedeného dle názoru žalované vyplývá, že bylo prokázáno, že v předmětném výrobku byla přítomna medu cizí látka a výrobek tak nemůže splňovat definici medu ve smyslu § 7 písm. a) Vyhlášky.

Ad B. Žalovaná vyjádřila přesvědčení, že v napadeném rozhodnutí dostatečným způsobem zargumentovala, proč v daném případě nebyly použity metody Codexu Alimentarius, na které opakovaně upozorňuje žalobce, nýbrž metoda PM DE01_115 (a): „Examination of Honey – Determination of β- and ϒ- amylase aktivity“, tedy „Vyšetření medu – Stanovení obsahu aktivity β- a ϒ- amyláz“, což je akreditovaná metoda laboratoře Intertek, používaná ke stanovení aktivity medu cizích enzymů, a to beta a gama amylázy. Vzhledem k tomu, že pro odhalení falšování medu přídavkem cizích enzymů do medu nebo přídavkem invertovaných cukrů, které byly získány použitím těchto cizích enzymů, neexistují pravidla EU nebo pravidla nebo protokoly ve smyslu čl. 11 odst. 1 písm. a) nařízení č. 882/2004, byla v daném případě zcela legitimně využita možnost použít v rámci úřední kontroly jinou metodu vhodnou pro zamýšlený účel dle čl. 11 odst. 1 písm. b) tohoto nařízení. V tomto směru žalovaná odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí (zejména str. 7 a násl.).

Nesouhlasila s tvrzením žalobce, že by si měly protokoly analýz laboratoře Intertek č. 1108020176B a č. 1107280367 ohledně závěru o možném falšování medu navzájem odporovat. Protokol analýzy č. 1107280367 (a č. 1107280367A) se týká izotopové analýzy EA/LC-IRMS (EA= elementar analyzer, LC = liquid chromatography, IRMS = isotope ratio mass spektrometry, čili kapalinová chromatografie ve spojení s hmotnostní spektrometrií izotopových poměrů). Výsledkem tohoto rozboru je závěr, že ve vzorku nebyly detekovány cizí cukry a nebyl zjištěn vyšší než přípustný (+/- 2,1‰) celkový rozdíl hodnot parametru d13C - Delta d13C (max.).

V těchto parametrech tak předmětný vzorek vyhověl specifikaci čistého medu.

Protokol analýzy č. 1108020176B se pak týká stanovení jiných parametrů, a to aktivity cizích amyláz v medu enzymatickou zkouškou za pomoci metody PM DE01_115. Výsledkem tohoto rozboru je závěr, že byla zjištěna výrazná aktivita cizích enzymů beta/gama-amyláz, což mohlo být indikací přidání beta/gama-amyláz nebo invertovaného cukrového sirupu, získaného použitím enzymů. Tento závěr je nutné gramaticky vykládat tak, že zjištěná výrazná aktivita enzymů beta/gama-amyláz je důsledkem toho, že do předmětného medu byly buď přidány přímo enzymy beta/gama-amyláz, nebo invertovaný cukr, resp. invertovaný cukrový sirup (žádné další varianty již z předmětného protokolu analýzy nevyplývají). Žalované není zřejmé, z čeho žalobce dovozuje domněnku, že tato analýza byla pouze orientační. Z protokolu analýzy č. 1108020176B vyplývá jasný závěr, že na základě provedené enzymatické zkoušky předmětný vzorek nevyhověl specifikaci čistého medu

K námitkám žalobce týkajícím se údajného nedodržení požadavků vyhlášky č. 211/2004 Sb. žalovaná uvedla, že SZPI odebírá při úřední kontrole vzorky podle této vyhlášky (a z ní vycházejícího vnitřního předpisu). Vzorky medů jsou odebírány v původním balení, bez porušení obalu. Odebraný vzorek baleného výrobku se vloží do dalšího vhodného obalu, který chrání vzorek před vnějšími vlivy a před jeho poškozením při přepravě. Takto odebraný vzorek inspektor zabalí, zapečetí a označí unikátním číslem vzorku, které je uvedeno na protokolu o odběru vzorku a pod tímto číslem je dále plně identifikován. V daném případě odebrali inspektoři SZPI vzorek potraviny dne 20. 7. 2011, o čemž byl pořízen protokol o odběru vzorku č. D003-61030/11/A01. Zde je kontrolovaná osoba uvedena prostřednictvím jejího identifikačního čísla s tím, že celý její název vyplývá z Dokladu o kontrole č. D003-61030/11, jehož je protokol o odběru vzorku č. D003-61030/11/A01 přílohou. Právě číslo D003-61030/11/A01 a rovněž název výrobku „ROYAL KITCHEN Med lesni“ jsou také uvedeny na jednotlivých protokolech analýzy laboratoře Intertek, týkajících se předmětné potraviny, čímž je dle názoru žalované zajištěna plná identifikace odebraného vzorku a tím i kontrolované osoby, u níž byl vzorek odebrán. Žalobcem požadované zachycení údajů o prodejci a jeho sídle v protokolech o zkouškách by na přesnost a správnost závěrů laboratorního zkoumání nemělo žádný vliv.

Ohledně požadavků § 11 odst. 3 a 4 vyhlášky č. 211/2004 Sb. pak žalovaná odkázala na str. 10 napadeného rozhodnutí. Setrvala na svém názoru, že měření bylo v daném případě opakované (jednalo se o akreditovanou laboratoř a akreditovanou metodu, kdy z podstaty dané metody je měření vždy opakované) a k provádění souběžných měření ve smyslu § 11 odst. 3 vyhlášky č. 211/2004 Sb. nebyla laboratoř Intertek jako zahraniční laboratoř vycházející primárně z požadavků nařízení č. 882/2004 jako přímo použitelného právního předpisu EU v tomto případě povinna.

K námitce týkající se případného výskytu Metcalfa medu uvedla, že limit aktivity beta/gama-amylázy 10 jednotek/kg (10 U/kg) pro tento typ medů vyplynul z testování laboratoře Intertek na téměř 5 000 vzorcích od roku 2009 (kdy byla metoda vyvinuta). U medu Metcalfa byla vždy prokázána aktivita beta/gama-amylázy v hodnotách nižších než 10 jednotek/kg (