5 Afs 40/2005 — Nejvyšší správní soud

31 Af 46/2015- 55 - text 21 pokračování 31Af 46/2015 Číslo jednací: 31Af 46/2015 - 55 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Magdaleny Ježkové a soudců JUDr. Jany Kábrtové a Mgr. Tomáše Blažka ve věci žalobce: SOR Libchavy spol. s r.o., se sídlem Dolní Libchavy 48, Libchavy, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 5. 2015, č. j. 15753/15/5200-11434-706502, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci [1] Žalobce se domáhá přezkoumání shora označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzen dodatečný platební výměr vydaný Specializovaným finančním úřadem, územním pracovištěm v Hradci Králové (dále též pouze „správce daně“) dne 28. 11. 2013, pod č. j. 491598/13/4027-07000-601351. Správce daně uvedeným dodatečným platebním výměrem doměřil žalobci daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2009 o částku 1 160 200 Kč. Současně uložil žalobci povinnost uhradit penále ve výši 232 040 Kč. [2] Žalobce zpochybňuje závěry finančních orgánů týkající se dvou částek (zbylá kontrolní zjištění nerozporuje). V prvním případě jde o souhrnnou částku 4 558 000 Kč vykázanou žalobcem jako odměna vyplacená společnosti ČSAD Invest, a.s. (dále jen „ČSAD Invest“), na základě smlouvy o zprostředkování. Žalobce zahrnul zmíněnou částku do základu daně jako daňový náklad, podle žalovaného tak ale učinil v rozporu s § 24 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen „zákon o daních z příjmů“), neboť neprokázal uskutečnění deklarovaných zprostředkovatelských služeb. [3] Ve smlouvě o zprostředkování se zprostředkovatel (ČSAD Invest) zavázal, že bude vyvíjet činnost směřující k tomu, aby měl žalobce příležitost uzavřít smlouvu o prodeji jím vyráběných autobusů. V průběhu roku 2009 společnosti ČSAD Vsetín a.s., ČSAD Autobusy Plzeň a.s., a Autobusy Karlovy Vary, a.s. (dále jen „ČSAD Vsetín“, „ČSAD Autobusy Plzeň“ a „Autobusy Karlovy Vary“), což byly osoby spojené se společností ČSAD Invest, odebraly od žalobce několik desítek autobusů. Žalobce sice neuzavřel kupní smlouvy na jednotlivé autobusy přímo s těmito společnostmi, ale s leasingovými společnostmi Credium, a.s., SG Equipment Finance Czech Republic s.r.o., UniCredit Leasing CZ, a.s., a VB Leasing CZ, spol. s r.o. (dále jen „Credium“, „SG Equipment“, „UniCredit“ a „VB Leasing“). Uvedené leasingové společnosti zároveň uzavřely smlouvy, jejichž předmětem bylo sjednání splátkového prodeje daných autobusů se společností ČSAD Invest. Společnost ČSAD Invest současně uzavřela kupní smlouvy s konečnými provozovateli autobusů (ČSAD Vsetín, ČSAD Autobusy Plzeň, Autobusy Karlovy Vary). Ke všem zmíněným převodům vlastnického práva nicméně u jednotlivých autobusů došlo vždy v jeden a týž den, koneční provozovatelé tedy přebírali autobusy přímo od žalobce. Žalovaný z tohoto a dalších (níže podrobněji rozvedených) důvodů dospěl k závěru, že faktickým odběratelem (kupujícím) autobusů byla společnost ČSAD Invest, nikoliv zmíněné leasingové společnosti. Jejich úlohou v celé transakci bylo pouze zajištění jejího financování. [4] Žalobce dále napadá závěry finančních orgánů týkající se částky 480 882 Kč, kterou vyplatil svému bývalému zaměstnanci panu M. R. Panu R. skončil dne 15. 1. 2007 pracovní poměr zaměstnance žalobce uplynutím sjednané doby výkonu funkce. Součástí pracovní smlouvy byla i konkurenční doložka. Žalobce dne 15. 3. 2007 odstoupil od předmětné konkurenční doložky a následné uplatnění nároku na plnění plynoucí z této konkurenční doložky neuznal. Pan R. uplatnil svůj nárok dne 19. 1. 2009 u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí, který dne 14. 4. 2009 vydal rozsudek č. j. 110 EC 3/2009 – 24 potvrzující oprávněnost jeho požadavku na výplatu plnění z konkurenční doložky. Žalobce v souladu s rozsudkem vyplatil výše uvedenou částku. Následně tuto částku zahrnul do základu daně z příjmů právnických osob pro zdaňovací období roku 2009 jako daňový náklad. Správce daně vyloučil předmětnou částku z daňových nákladů s tím, že věcná a časová souvislost (ve smyslu § 23 odst. 1 zákona o daních z příjmů) této částky se vázala k jinému zdaňovacímu období (roku 2007), a žalobce tak postupoval v rozporu s § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů. II. Shrnutí argumentace obsažené v žalobě [5] Žalobce předně namítl, že správce daně neunesl své důkazní břemeno v daňovém řízení. Při zahájení daňové kontroly předal správci daně kompletní účetnictví včetně všech požadovaných dokladů. Správce daně předložené účetnictví nijak nezpochybnil, což bylo jeho povinností, pokud měl dostát požadavkům vysloveným v judikatuře Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu k rozložení důkazního břemene mezi správce daně a daňový subjekt (žalobce v této souvislosti odkázal na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2008, č. j. 2 Afs 24/2007 – 119, a ze dne 22. 10. 2008, č. j. 9 Afs 30/2008 – 86, a na nález Ústavního soudu ze dne 29. 10. 2002, sp. zn. II. ÚS 232/02). Žalobce nesouhlasí se závěrem žalovaného, podle nějž správce daně měl pochybnosti „o faktickém uskutečnění šetřené služby zprostředkování společností ČSAD Invest, což také uvedl do protokolu o ústním jednání ze dne 1. 11. 2012“ (str. 16 napadeného rozhodnutí žalovaného). Podle žalobce není z uvedeného protokolu jakkoliv odvoditelná pochybnost správce daně o faktickém uskutečnění zprostředkování. Žalobce tedy své důkazní břemeno unesl předložením účetnictví. [6] Ve vztahu k obchodní transakci uskutečněné mezi žalobcem, leasingovými společnostmi a zprostředkovatelem ČSAD Invest žalobce uvedl, že podstatou sporu je otázka, zda tato obchodní transakce naplňuje požadavky § 642 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obchodní zákoník“). Poukázal na to, že dne 10. 10. 2007 uzavřel se společností ČSAD Invest smlouvu o zprostředkování č. 106/2008, která byla následně změněna uzavřením dodatku č. 1 ze dne 17. 10. 2007. Zprostředkovatel (ČSAD Invest) se zavázal, že bude vyvíjet činnost směřující k tomu, aby měl žalobce příležitost uzavřít kupní smlouvu, jejímž předmětem budou autobusy vyráběné žalobcem. Dne 17. 12. 2007 došlo mezi žalobcem a společností ČSAD Invest k uzavření rámcové kupní smlouvy č. 656/2007. Finanční orgány vycházely z nesprávného hodnocení skutkového stavu, a to že kupujícím (nabyvatelem) autobusů byla společnost ČSAD Invest. Dospěly proto k nesprávnému právnímu závěru, podle nějž zprostředkovatelská provize zaplacená společnosti ČSAD Invest není daňově účinným nákladem ve smyslu § 24 zákona o daních z příjmů. [7] Pro smlouvu o zprostředkování platí, že je nezbytné striktně vymezit vlastnosti smlouvy, která má být s třetí osobou uzavřena a k jejímuž sjednání má zprostředkovatel dopomáhat. Pro účelné a bezproblémové fungování smluvního vztahu je však důležité, aby byla definitivní podoba podmínek pro uzavření smlouvy s třetí osobou oběma stranám jasná a srozumitelná. Tento požadavek byl dle žalobce naplněn uzavřením Rámcové kupní smlouvy č. 656/2007, která vymezila základní obchodní podmínky sjednávaných případů. [8] Žalobce nesouhlasí se závěrem žalovaného, podle nějž „faktickým odběratelem předmětného zboží byla společnost ČSAD Invest, tj. deklarovaný zprostředkovatel, která se žalobcem sjednala veškeré podmínky dodání, jejichž financování se uskutečnilo prostřednictvím leasingových společností, a předmět koupě převzala sama nebo jí zmocněný subjekt (…)“. Poukázal na kupní smlouvy, které uzavřel s výše zmíněnými leasingovými společnostmi. Na základě těchto kupních smluv došlo k převodu vlastnického práva na jednotlivé autobusy z žalobce (výrobce) na kupující (leasingové společnosti), a to bez jakýchkoliv podmínek. Podstatou činnosti všech uvedených kupujících byl nákup zboží za účelem dalšího prodeje, což je náplň jejich obchodní činnosti. Bez nabytí vlastnického práva by jejich činnost nemohla být realizována a z této činnosti jim plynul zdanitelný příjem. Jak dále s předmětem koupě nakládali, je výlučně jejich obchodním rozhodnutím a jakékoliv další nakládání neovlivňuje nárok na provizi za zprostředkování. Společnost ČSAD Invest tedy nebyla nabyvatelem autobusů v právním smyslu. Nebyla jím ale ani v ekonomickém smyslu (a nemohla se tak stát faktickým odběratelem). Každý autobus byl převzat některým z konečných provozovatelů – ČSAD autobusy Plzeň, Autobusy Karlovy Vary a ČSAD Vsetín. Tito provozovatelé autobusy využívají k vlastní ekonomické činnosti, společnost ČSAD Invest autobusy neprovozuje a nikdy neprovozovala. [9] Žalovaný dle žalobce také nesprávně hodnotí Rámcovou kupní smlouvu č. 656/2007. Podle žalovaného obsahuje všechny podstatné části § 409 obchodního zákoníku, a tak je třeba ji považovat za kupní smlouvu. Podle