1 As 96/2008 — Nejvyšší správní soud

51 A 11/2016- 46 - text 24 pokračování 51A 11/2016 Číslo jednací: 51A 11/2016 - 46 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Kumprechtem ve věci žalobce: J. S., nar. ..., bytem S. 497, T. 4, zast. Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem AK v Praze 4, Na Zlatnici 301/2, proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje, se sídlem v Hradci Králové, Pivovarské náměstí 1245, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 3. 2016, č. j. KUKHK-10519/DS/2016/Er takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 3. 2016, č. j. KUKHK-10519/DS/2016/Er, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 10. 760,--Kč, a to k rukám Mgr. Jaroslava Topola, advokáta se sídlem AK v Praze 4, Na Zlatnici 301/2, do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Odůvodnění: Žalovaným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Trutnov (dále i jen „správní orgán“) ze dne 11. 1. 2016, sp. zn. 2015/6396/SPR/SCHZ č.j.: 3164/2016, a toto potvrdil. Tímto prvoinstančním správním rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, v platném znění (dále jen „silniční zákon), neboť dne 7. 8. 2015 v 18:37 hodin v obci Hajnice – Výšinka na silnici č. I/37 u domu č. p. 76, ve směru jízdy od obce Trutnov na obec Kocbeře, jako řidič osobního motorového vozidla zn. Toyota Previa, registrační značka ..., přinejmenším z nedbalosti nevědomé, překročil nejvyšší povolenou rychlost jízdy v obci stanovenou obecnou úpravou na 50 km/hod o 20 km/hod a více. Za tento přestupek mu byla uložena pokuta ve výši 3.000,--Kč a povinnost nahradit náklady řízení v paušální výši 1.000,--Kč. Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného včas podanou žalobou, kterou odůvodnil následujícím způsobem. I. Obsah žaloby Žaloba se v podstatě sestává z celkem deseti žalobních námitek, konkretizovaných a odůvodněných následujícím způsobem. 1. Zavinění V prvním žalobním bodu žalobce namítl, že správní orgán učinil o zavinění žalobce v souvislosti s jeho protiprávním jednáním ve výroku rozhodnutí alternativní závěr, když uvedl, že se jej jako řidič osobního motorového vozidla zn. Toyota Previa, rzv ... dopustil přinejmenším v nedbalosti nevědomé. S takovýmto závěrem se podle něho nelze spokojit, jak plyne z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010, podle něhož: „Ač otázku zavinění je nutno u každého obviněného posuzovat individuálně, soud I. stupně se v tomto směru omezil na paušální konstatování, že všichni obvinění se dopustili jednání v přímém, případně minimálně eventuálním úmyslu podle § 4 tr. zák. Takovýto paušální a navíc alternativní závěr je nesprávný, protože forma zavinění musí být určena jednoznačně.“ Vzhledem k tomu má žalobce výrok rozhodnutí správního orgánu ze nepřezkoumatelný pro nesrozumitelnost. 2. Nevypořádání námitek a neprovedení důkazu V tomto žalobním bodu žalobce namítal, že ve svém vyjádření zaslaném správnímu orgánu dne 22. 12. 2015 uplatnil námitky týkající se správnosti provedeného měření, konkrétně skutečnosti, že pozice vozidla žalobce neodpovídá pozici změřeného vozidla dle Návodu k obsluze, což naznačuje nesprávný postup měření. Dále namítal, že měřicí vozidlo nebylo ustaveno v souladu s Návodem k obsluze vodorovně, což nelze prokázat z listinných podkladů ve spisu, a proto žalobce navrhoval provést důkaz svědecké výpovědi policistů, kterým by se prokázalo, že měřicí vozidlo bylo ustaveno nesprávně, přičemž by mohly vyjít najevo i další pochybení obsluhy rychloměru. Rovněž namítal, že se k „pomůcce pro vyhodnocování měření“, kterou správní orgán použil při hodnocení snímku, nemůže vyjádřit, neboť není obsahem spisu, a proto navrhoval tuto pomůcku provést jako důkaz. Správní orgán v rozhodnutí uvedl, že záznam o vyhodnocení snímku je součástí spisového materiálu na listu č. 9, žalobce se s ním seznámil a neměl k němu žádné připomínky. K tomu žalobce namítá, že na listu č. 9 je pouze vyhodnocení snímku vozidla, ve spisu ale není zavedena použitá pomůcka, ani vyhodnocovací metodika, žalobce se s nimi tehdy nemohl seznámit a případně namítat, že vyhodnocení nebylo správním orgánem provedeno správně. Bylo tedy omezeno právo žalobce na obhajobu. Správní orgán se v tomto vyhodnocení zabýval tím, zda se měřené vozidlo nacházelo ve správné pozici v rámci svazku paprsku radaru. Žalobci však není známo, jakým způsobem vyhodnocení proběhlo, jelikož správní orgán uvádí pouze jakési konečné vyhodnocení. Z důvodu absence vyhodnocovací pomůcky a vyhodnocovací metodiky ve spisu žalobce nebyl schopen posoudit správnost vyhodnocení. Toto vyhodnocení tedy není přezkoumatelné, správní orgán jím však vyvracel námitku žalobce, že vozidlo zjevně není ve správné pozici na snímku, a lze tedy usuzovat o porušení Návodu k obsluze. Takový postup nelze aprobovat, neboť mj. porušuje zásadu kontradiktornosti řízení, resp. rovnosti účastníků, když správní orgán tímto nepřezkoumatelným postupem vyvrací zcela relevantní námitky žalobce. Pokud správní orgán při vyhodnocování použil vyhodnocovací pomůcku a snímek hodnotil dle určité vyhodnocovací metodiky, měly být tyto součástí spisu. Protože v něm nebyly, porušil správní orgán § 36 odst. 3 správního řádu (zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění), neboť žalobci neumožnil se s tímto podkladem rozhodnutí seznámit a následně se k němu vyjádřit. Z toho důvodu tak žalobce činí až nyní, a to pouze v rozsahu závěrů vyhodnocování, neboť bez těchto dvou podkladů rozhodnutí není možné zhodnotit, zda správní orgán správnost měření vyhodnotil správně. Bylo tedy porušeno žalobcovo procesní právo seznámit se se všemi podklady rozhodnutí a vyjádřit se k nim, když správní orgán žalobci neumožnil seznámit se s vyhodnocovací pomůckou a příslušnou metodikou. Tato vada je zdůrazněna tím, že žalobce vyjádřil vůli se s těmito podklady seznámit, když navrhoval vyhodnocovací pomůcku provést jako důkaz. Tomuto důkaznímu návrhu správní orgán nevyhověl. Poté žalobce polemizuje se závěry správního orgánu, z jaké strany vozovky bylo měření vlastně prováděno, přičemž zároveň uvádí, že bez pomůcky pro vyhodnocení a vyhodnocovací metodiky, které nejsou součástí spisu, nelze dojít k jednoznačnému závěru. Žalobce dále namítal, že ve svém vyjádření navrhoval provedení Návodu k obsluze jako důkazu, neboť měl za to, že pomůcka pro vyhodnocení snímku je jeho součástí. Tento důkaz však správní orgán neprovedl, i když dále ve svém rozhodnutí uvádí, že Návod k obsluze, z něhož citoval ve svém vyjádření žalobce, je starý, že správní orgán disponuje jiným, který obsahuje jiné údaje. Takový postup je podle žalobce nepochopitelný, když správní orgán využil „svůj“ Návod k obsluze jako podklad rozhodnutí, a dopustil se tak stejné chyby jako v případě vyhodnocovací pomůcky a vyhodnocovací metodiky. Správní orgán dále v rozhodnutí uvedl, že disponuje vyjádřením výrobce radarů, které si nechal vypracovat v souvislosti s jinými případy námitek stejného obsahu. V tomto vyjádření má být uvedeno, že návody k obsluze jsou staré a obrázky v nich jsou nepřesné a nesrozumitelné, a určování správného postavení radaru podle radarových svazků je přesnější. Žalobce má za to, že pokud ověřovací list zařízení stanoví jako bezvýjimečnou podmínku měření v souladu s Návodem k obsluze, nelze toto zhojit vyjádřením výrobce radaru, které má k dispozici správní orgán, a to mimo jiné z toho důvodu, že policista provádějící měření toto vyjádření nemá k dispozici, a i kdyby ho měl, nezbavuje ho to povinnosti měřit v souladu s Návodem k obsluze. Rovněž s tím žalobce konstatovat porušení svých procesních práv tím, že jako podklad rozhodnutí použil správní orgán i vyjádření výrobce radaru, které však není součástí spisu. „Tento podklad přitom správní orgán použil k vyvrácení nosné námitky žalobce, a totiž, že jeho vozidlo je na snímku ze změření umístěno nesprávně, pročež lze usuzovat na porušení Návodu k obsluze. Neumožnění žalobci se s tímto podkladem seznámit tak je nutné hodnotit jako závažnou procesní vadu.“ Žalobce dále pokračoval takto (viz citace): „[23] Správní orgán dále uvádí, že pokud měl žalobce důvodné pochybnosti o tom, že zařízení nebylo použito v souladu s Návodem k obsluze, bylo jeho povinností tato svá tvrzení doložit s konkrétním uvedením, v čem obsluha měřiče pochybila. Dále uvádí, že žalobce se vyjádřil pouze k pozici vozidla na snímku. [24] Toto však není pravdou, neboť žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že s ohledem na pozici vozidla na snímku se jeví, že měření nebylo provedeno správně a nadto že měřicí vozidlo nebylo ustaveno vodorovně, což mělo být důsledkem toho, že obsluha radaru špatně ustavila vozidlo. Žalobce tedy tvrzení o nesprávném měření doložil konkr