6 As 317/2017 — Nejvyšší správní soud

30 A 130/2017- 67 - text  11 30 A 130/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudců Mgr. Heleny Konečné a JUDr. Pavla Kumprechta ve věci žalobce: L. K. proti žalovanému: Vězeňská služba ČR, věznice Valdice se sídlem nám. Míru 55, Valdice v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem takto: I. Určuje se, že zásah žalovaného spočívající ve srážce částky 574 Kč žalobci za neuhrazené náklady výkonu trestu odnětí svobody za období 9 – 2017 provedený dne 13. 10. 2017 je nezákonný. II. Žalovanému se zakazuje pokračovat v provádění srážek žalobci na náklady výkonu trestu odnětí svobody před nabytím právní moci rozhodnutí o uložení povinnosti uhradit neuhrazené náklady výkonu trestu odnětí svobody a před uplynutím v něm případně stanovené lhůty k úhradě. III. Žalobci se přiznává zcela osvobození od placení soudního poplatku. IV. Žádost žalobce o ustanovení zástupce se zamítá. V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění 1. Žalobce se žalobou ze dne 17. 10. 2017, doručenou krajskému soudu dne 19. 10. 2017, domáhá ochrany před nezákonným zásahem žalovaného ve smyslu § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,,s. ř. s.“). 2. Žalobce uvedl, že rozhodnutím ředitele věznice Valdice ze dne 13. 10. 2017, čj. VS 6822100001/10/17-22/NVT/2, mu byla uložena povinnost uhradit náklady výkonu trestu odnětí svobody dle ustanovení § 35 odst. 1 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o výkonu trestu odnětí svobody“), za období 9 - 2017 v částce 574 Kč. Připomněl obsah tohoto rozhodnutí s tím, že zásah žalovaného spočívá v tom, že současně s vydáním rozhodnutí provedl srážku z přijatých peněz, což zkracuje právo žalobce na ochranu vlastnictví dle Listiny základních práv a svobod. Přistupuje-li žalovaný ke srážce z přijatých peněz žalobce, pak je to však možné pouze pro pravomocný a vykonatelný exekuční titul, kdy žalobce dobrovolně nesplnil povinnost z exekučního titulu. Teprve až by se pohledávka z exekučního titulu stala vykonatelnou, pak teprve může žalovaný exekučním příkazem podle daňového řádu postihnout přijaté peníze. Bez toho se dle žalobce jedná o nezákonný zásah správního orgánu. 3. Žalobce proto žádal, aby krajský soud vydal rozsudek, kterým by určil že „srážka z přijatých peněz žalobce ve výši 574 Kč provedená žalovaným dne 13. 10. 2017 je nezákonným zásahem“, zakázal žalovanému, aby v porušování žalobcova práva pokračoval, a přikázal žalovanému obnovení stavu před zásahem. 4. V doplnění žaloby ze dne 26. 6. 2018 poukázal na ustanovení § 25 odst. 4 zákon o výkonu trestu odnětí svobody s tím, že věznici nepřísluší neumožnit odsouzenému z poloviny přijatých peněz od okamžiku jejich přijetí hradit pohledávky vyjmenované v uvedeném ustanovení a blokovat tuto polovinu peněz až do doby rozúčtování pracovní odměny v následujícím měsíci. Poukázal rovněž na nález Ústavního soudu ze dne 6. 4. 2017, sp. zn. IV. ÚS 1351/16, z něhož citoval a který se dle jeho názoru rovněž vztahuje na jeho situaci. 5. V dalším doplnění žaloby ze dne 15. 11. 2018 znovu poukázal na zmíněný nález Ústavního soudu a dále pak na rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 6 As 317/2017-38. 6. V dalším podání ze dne 3. 12. 2018 (nazvaném jako replika na vyjádření žalovaného) podaném jako jedno podání současně do několika souběžně probíhajících věcí uváděl žalobce bez rozlišení skutečnosti týkající se různých jeho případů včetně odkazů na judikaturu. Skutečnosti v tomto podání uváděné se však netýkaly tohoto případu, neboť se vztahovaly k pohledávkám žalobce za různými povinnými osobami a věznicí jim prováděným srážkám z účtu. 7. Ve vyjádření k žalobě žalovaný pro účely povahy žalobcem napadené činnosti žalovaného při zabezpečování povinnosti hradit náklady výkonu trestu poukázal na úpravu výkonu trestu odnětí svobody v trestním zákoníku, trestním řádu a podrobnou úpravu podmínek výkonu trestu odnětí svobody ve speciálním zákoně, tj. zákoně o výkonu trestu odnětí svobody, vyhl. č. 10/2000 Sb., o srážkách z odměny osob, které jsou ve výkonu trestu odnětí svobody zaměstnány, o výkonu rozhodnutí srážkami z odměny těchto osob a chovanců zvláštních výchovných zařízení a o úhradě dalších nákladů (dále jen „vyhl. č. 10/2000 Sb.“), a nařízení GŘ VS č. 43/2010, o postupu při rozúčtování odměn osob, které jsou ve výkonu trestu odnětí svobody a v ústavu zabezpečovací detence zaměstnány, o úhradě nákladů spojených s výkonem vazby a trestu odnětí svobody a o evidenci finančních prostředků obviněných a odsouzených (dále jen „nařízení GŘ VS č. 43/2010“). 8. Konstatoval, že rozhodnutí ředitele věznice, kterým byla žalobci na základě § 35 odst. 1 zákona o výkonu trestu odnětí svobody uložena povinnost uhradit neuhrazené náklady výkonu trestu, splňuje standardní formální náležitosti rozhodnutí správního orgánu a náležitosti stanovené § 22 a násl. nařízení GŘ VS č. 43/2010, které bylo vydáno podle § 1 odst. 2 zákona č. 555/1992 Sb. v návaznosti na vyhlášku č. 10/2000 Sb. a zákon o výkonu trestu odnětí svobody. Podanou žalobu označil za nepřípustnou podle § 85 s. ř. s., protože žalobce se mohl domáhat ochrany nebo nápravy jinými právními prostředky, a to nejprve stížností proti předmětnému rozhodnutí ředitele věznice dle § 9 odst. 2 vyhlášky o srážkách z odměn odsouzeného, poté žalobou podle § 65 odst. 1 s. ř. s., což sice učinil, ale nevyčkal, jak o podané stížnosti rozhodne generální ředitel VS. Teprve poté, co by nedosáhl změny rozhodnutí ředitele věznice, by se mohl bránit žalobou podle § 65 s. ř. s. 9. K vykonatelnosti rozhodnutí ředitele věznice o uložení povinnosti uhradit neuhrazené náklady výkonu trestu odnětí svobody žalovaný připomněl, že i kdyby žalobce podal stížnost proti danému rozhodnutí, tak tato stížnost nemá podle § 9 odst. 2 vyhl. č. 10/2000 Sb. odkladný účinek. 10. Žalovaný má zato, že při rozúčtování peněz doručených do věznice žalobci a při dalším nakládání s nimi postupoval v souladu s ustanovením § 25 odst. 1 a § 25 odst. 4 zákona o výkonu trestu odnětí svobody ve spojení s § 5 odst. 1 a § 18 nařízení GŘ VS č. 43/2010. Při předepisování úhrady nákladů výkonu trestu a vydání rozhodnutí ředitele věznice o povinnosti uhradit náklady výkonu trestu odnětí svobody postupoval podle § 35 odst. 1 zákona o výkonu trestu odnětí svobody a podle § 8 odst. 2 a 4 a § 9 vyhl. č. 10/2000 Sb., a § 22 a násl. nařízení GŘ VS č. 43/2010. 11. Závěrem žalovaný označil žalobu za nedůvodnou, přičemž s ohledem na svou argumentaci navrhl, aby byla jako nepřípustná odmítnuta. 12. Krajský soud v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu třetího zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům, přičemž žalobu shledal důvodnou. 13. Z předloženého správního spisu vyplynuly následující podstatné skutečnosti: 14. Rozhodnutím ředitele věznice Valdice ze dne 13. 10. 2017, čj. VS 6822100001/10/17-22/NVT/2, byla žalobci uložena povinnost uhradit náklady výkonu trestu odnětí svobody dle ustanovení § 35 odst. 1 zákona o výkonu trestu za období 9-2017 v částce 574 Kč, a to do 30 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. V odůvodnění rozhodnutí je mimo jiné uvedeno, že srážkou z přijatých peněz bylo uhrazeno 574 Kč. Žalobce toto rozhodnutí převzal dne 16. 10. 2017. 15. Uvedené skutečnosti nejsou mezi účastníky sporné. Žalobce v žalobě nerozporuje ani to, že měl povinnost hradit náklady výkonu trestu, ani samotný výpočet stanovené úhrady. Brojí pouze proti postupu zvolenému žalovaným při provádění srážek z peněžních prostředků na jeho účtu vedeném věznicí. 16. Ustanovení § 82 s. ř. s. stanoví, že každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen „zásah“) správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, se může žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný. 17. Na úvod nutno uvést, že se krajský soud neztotožnil s názorem žalovaného, že je žaloba nepřípustná podle § 85 s. ř. s. Žalovaný argumentoval tím, že žalobce se mohl domáhat ochrany nebo nápravy jinými právními prostředky, a to nejprve stížností proti předmětnému rozhodnutí ředitele věznice dle § 9 odst. 2 vyhlášky o srážkách z odměn odsouzeného, poté žalobou podle § 65 odst. 1 s. ř. s. proti případnému zamítavému rozhodnutí generálního ředitele VS ČR. Jak je již shora uvedeno, žalobce se domáhá soudní ochrany v řízení podle § 82 a násl. s. ř. s. Svou žalobu výslovně označil jako zásahovou, přičemž z obsahu i petitu žaloby je zřejmé, že nezpochybňoval rozhodnutím stanovenou výši nákladů výkonu trestu, která mu byla stanovena, ale brojil proti postupu žalovaného při samotném provedení srážky z jeho peněžních