4 As 28/2006 — Nejvyšší správní soud

52 A 27/2017- 53 - text  9 52 A 27/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Dvořáka a soudců JUDr. Aleše Korejtka a Mgr. et Mgr. Jaroslava Vávry, ve věci žalobce: P. J., M.H. s.r.o., zastoupený advokátkou Mgr. Kateřinou Buďveselovou, MBA sídlem Svobodova 138/5, 128 00 Praha 2 - Vyšehrad proti žalovanému: Krajský úřad Pardubického kraje sídlem Komenského nám. 125, 532 11 Pardubice v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č.j. KrÚ 2209/2017/OŽPZ/Br, ze dne 11. 1. 2017, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Žalobce se včasnou žalobou podanou soudu dne 14. 3. 2017 domáhal zrušení v záhlaví tohoto rozsudku označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo, až na změnu ustanovení upravujícího místní příslušnost správního orgánu, zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Vysoké Mýto, odbor kanceláře starosty vydané dne 21. 10. 2016, čj. MUVM/34842/2016. Tímto rozhodnutím byla žalobci uložena pokuta za správní delikt ve výši 100.000 Kč pro naplnění skutkové podstaty dle § 27a odst. 1, písm. b) zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, tj. týraní zvířete a dle § 27 odst. 1, písm. o) téhož zákona, tj. nesplnění povinnosti stanovené přímo použitelným předpisem EU na úseku ochrany zvířat proti týrání - NAŘÍZENÍ RADY (ES) č. 1/2005 ze dne 22. prosince 2004 o ochraně zvířat během přepravy a souvisejících činností a o změně směrnic 64/432/EHS a 93/119/ES a nařízení (ES) č. 1255/97 [dále též jen „Nařízení (ES) č. 1/2005“] a dále bylo uloženo nahradit náklady řízení ve výši 1.000 Kč. II. Podstata věci 2. Shora citovaná sankce za správní delikty dle dvou citovaných ustanovení zákona byla žalobci uložena v souvislosti s dopravní nehodou, která se udála dne 23. 3. 2015 u obce České Heřmanice, části obce Netřeby, při přepravě jatečních prasat. Bylo zjištěno, že při přepravě jatečních prasat nebyly dodrženy podmínky přepravy, a to zejména neumístěním přepážek a řádné podestýlky, což při havárii přepravního prostředku mělo za následek to, že uhynulo, anebo muselo být utraceno celkem 68 kusů prasat v důsledku udušení, polytraumatických poranění poškození zdravá neslučitelných se životem. Zvířata tak byla týrána, resp. utýrána, rovněž tak bylo porušeno shora citované Nařízen rady (ES) č. 1/2005. 3. Proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně podal žalobce odvolání, ve kterém žalobce vznesl odvolací důvody, které se z podstatné části překrývají s žalobními námitkami. Namítáno bylo: (i) nepříslušnost správního orgánu, (ii) prekluze deliktu, (iii) nepřezkoumatelnost rozhodnutí, neboť nebylo uvedeno, na základě čeho měly být použity příčné přepážky (iv) nebyla podložena povinnost použít při přepravě podestýlku a (v) použité vozidlo bylo speciálně konstruované pro přepravu zvířat a mělo protiskluzovou podlahu. Žalovaný se odvolacími námitkami zabýval, vypořádal je. Odvolání zamítl a fakticky rozhodnutí správního orgánu potvrdil, až na citaci zákonných ustanovení o místní příslušnosti správního orgánu prvního stupně. Pro účely odvolacího řízení, k námitce nadbytečnosti instalace přepážek, vyžádal přezkum odborného vyjádření, jenž byl zpracován Ústřední veterinární správou Státní veterinární správy. III. Shrnutí žaloby 4. Žalobce v podané žalobě brojí proti rozhodnutí žalovaného a navrhuje, aby jeho rozhodnutí bylo soudem zrušeno. Obecně uvádí, že skutkový stav byl chybně zjištěn a rozhodnutí nemá oporu v právních předpisech. 5. Ohledně nesprávně zjištěného skutkového stavu uvedl, že žalovaný i správní orgán prvního stupně založili své rozhodnutí na tom, že v přepravním prostoru pro zvířata chyběla podestýlka a nebyly instalovány příčné přepážky. Tyto skutečnosti měly vést k nekontrolovanému pohybu zvířat vpřed, vzad či do boku a následně vedly k havárii vozidla při jeho brzdění. Tyto závěry však neměl činit žalovaný ani veterinární správa, nýbrž Policie ČR, která dopravní nehodu vyšetřovala a zjišťovala její příčinu. Policie však nic takového neuvedla, přičemž řidič vozidla po nehodě uvedl, že mu vběhlo před auto stádo srnek, škubl volantem a následně již viděl, že se vlek překlápí. Dopravní nehoda tak byla způsobena stádem srn a samotné přepážky či podestýlka na uvedeném nemohly ničeho změnit. Absence přepážek a podestýlky neznamenala týrání zvířat, neboť nákladní vozidlo po havárii leželo převrácené na boku, přičemž přepážky mají za úkol zabránit pohybu vpřed či vzal. 6. Co se týče rozporu s právními předpisy, žalobce citoval příslušná ustanovení zákona ochranu zvířat (viz bod 1. odůvodnění shora) a též ustanovení z Přílohy I Nařízení (ES) č. 1/2005 pojednávající o přepravě zvířat, přepážkách a podestýlce a uvedl, že nutnost instalace podestýlky a přepážek nelze z nařízení dovodit, proto se nejedná o jeho porušení. Použitý automobil i přívěs byl speciálně upraven pro přepravu zvířat. 7. Přepážky by bylo nutné použít pouze při transportu různých druhů zvířat, či zvířat významně odlišné velikosti či stáří. K tomu však nedošlo, neboť se jednalo o přepravu cca 200 ks jatečních prasat, 40 ks v jednom patře, o hmotnosti cca 115 kg/kus. Přeprava byla plánována na vzdálenost 139 km a nemohla přesáhnout 4 hodiny, natož stanovených 8 hodin. 8. Obdobné úvahy se týkají vytýkané absence podestýlky ve vozidle. Z citovaného Nařízení nelze pro daný případ dovodit nutnost mít podestýlku, nejednalo se totiž o selata pod 10 kg hmotnosti, ani o cestu nad 8 hodin. 9. Závěrem žalobce podotkl, že v jeho závodě je stále přítomen stálý veterinární dohled, který kontroluje jak proces výroby, tak přejímku zvířat. Pokud by žalobce pochybil, byl by jistě sankcionován, k čemuž nedošlo. Navrhl k tomu výslech zaměstnanců KVS. Totožné vozidlo při stejném vybavení bylo pracovníky KVS kontrolováno a nebylo konstatováno, že by podlaha byla kluzká. Žalobce převáží jateční prasata po celou dobu stejným způsobem, nebyl sankcionován ani upozorněn na nedostatek. IV. Vyjádření žalovaného 10. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, ve vyjádření k žalobě odkázal na obsah žalovaného rozhodnutí, stručně a věcně se vypořádal s žalobními námitkami. Poukázal přitom na existenci závazného odborného stanoviska v dané věci. Navrhl, aby žaloba byla zamítnuta. V. Posouzení věci krajským soudem 11. Žaloba byla podána včas [§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“)], osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s.ř.s., žaloba je přípustná (zejména § 65, § 68 a § 70 s.ř.s.). 12. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v rámci uplatněných žalobních bodů dle § 75 odst. 2 s.ř.s., podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodování žalovaného ve smyslu § 75 odst. 1 s.ř.s. 13. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že k úhynu či závažným poraněním převážených jatečních prasat došlo v souvislosti s dopravní nehodou při jejich přepravě v nákladním vozidle žalobce o třech patrech a přívěsu o dvou patrech. Žalobce sice uvádí, že skutkový stav nebyl správně zjištěn, jeho konkrétní tvrzení v této otázce však zcela nekorespondují s takovým tvrzením. Lze spíše uvést, že sporuje dovozovanou a patrnou souvislost s dopravní nehody s absencí přepážek a podestýlky, která byla podstatným předpokladem pro poškození zdraví a života zvířat. Skutečná jediná a případně nezpochybnitelně zjištěná příčina dopravní nehody, která vedla ke škodlivému následku, však není v tomto řízení podstatná. Za důležitou je třeba považovat příčinu podstatnou. Žalobce sice tvrdí, že příčinou nehody bylo stádo srnek, které vběhlo podle řidiče před vozidlo, což znamenalo patrně prudkou změnu směru vozidla (škubnutí volantem – jak tvrdí řidič), avšak přehlíží to, že řidič si měl a mohl být možných následků vědom. Byl si vědom toho, jaký náklad převáží a též to, že jeho upevnění (zde lépe rozmístění) ve vozidle nebylo jakkoli pevné. Řidič si tak zcela jistě musel být vědom toho, jaké následky svým úhybným manévrem může přivodit. Podle svého tvrzení se snažil reagovat tak, aby se vyhnul kontaktu se stádem srn, a tím snad zamezil poškození nákladného vozidla kolizí s touto zvěří, avšak výsledkem jeho reakce byla havárie, která přivodila jak škodu na vozidle (nebylo jí zabráněno), tak především znamenala plné projevení porušení Nařízení (ES) č. 1/2005 a též porušení zákona na ochranu zvířat proti týrání, za které byla uložena správní sankce. 14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon na ochranu zvířat“) platí že, se zakazuje týrání zvířat. 15. Podle § 4 odst. 1 písm. m) téhož zákona se za týrání považuje zacházet se zvířetem, přepravovat je nebo je pohánět způsobem, který vyvolává nepřiměřenou bolest, utrpení nebo poškození zdraví anebo vede k jeho neúměrnému fyzickému vyčerpání. 16. Podle § 4 odst. 1 písm. o) téhož zákona se za týrání pov