6 Ads 21/2017 — Nejvyšší správní soud

32 Ad 4/2019- 29 - text  15 32 Ad 4/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivonou Šubrtovou ve věci žalobkyně: M. T. B. proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí se sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha 2 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 12. 2018, č. j. MPSV-2018/255291-918, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 12. 2018, č. j. MPSV-2018/255291-918, a rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Hradci Králové ze dne 12. 10. 2018, č. j. 101398/18/RK, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Rozhodnutím ze dne 12. 10. 2018, č. j. 101438/18/RK, uložil Úřad práce České republiky – krajská pobočka v Hradci Králové (dále též „prvostupňový správní orgán“ nebo „úřad práce“) podle § 62 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře (dále též „zákon o státní sociální podpoře“) žalobkyni povinnost vrátit rodičovský příspěvek ve výši 28 000 Kč, který představuje přeplatek na dávce státní sociální podpory – rodičovském příspěvku za období od 1. 1. do 28. 2. 2018, neboť dávky rodičovského příspěvku za měsíce leden a únor 2018 byly žalobkyni vyplaceny neprávem. 2. Prvostupňový správní orgán v odůvodnění citovaného rozhodnutí uvedl, že žalobkyně podala žádost o rodičovský příspěvek na nezletilou H. Č. (dále jen „nezletilá“), s nárokem od 2. 5. 2016, tj. ode dne vykonatelnosti usnesení Okresního soudu v Náchodě, jímž byla nezletilá svěřena na přechodnou dobu do pěstounské péče žalobkyně a jejího manžela (pozn. krajského soudu: okresní soud usnesením rozhodl o návrhu na vydání předběžného opatření). Ke dni podání žádosti o rodičovský příspěvek (2. 5. 2016) měla žalobkyně z celkové částky rodičovského příspěvku, tj. z částky 220 000 Kč, k dispozici částku 117 400 Kč, a to vzhledem k započtení částky 102 600 Kč, kterou již z rodičovského příspěvku na nezletilou odčerpala její biologická matka. Žalobkyni byl přiznán rodičovský příspěvek, který jí byl vyplácen v požadované výši (11 500 Kč měsíčně) do konce ledna 2017; od 1. 2. 2017 byla měsíční výše rodičovského příspěvku navýšena na 13 900 Kč s ohledem na změnu právní úpravy. Dne 1. 3. 2017 byla žalobkyni odňata dávka rodičovského příspěvku z důvodu vyčerpání celkové částky 220 000 Kč (viz rozhodnutí prvostupňového správního orgánu ze dne 29. 3. 2017, čj. 29858/17/RK). Nezletilá byla svěřena do pěstounské péče žalobkyně a jejího manžela rozsudkem Okresního soudu v Náchodě, který nabyl právní moci 29. 7. 2017. Žalobkyně dne 31. 1. 2018 podala novou žádost o rodičovský příspěvek na nezletilou od 1. 1. 2018 ve výši 14 000 Kč měsíčně. Rodičovský příspěvek jí byl přiznán (viz oznámení prvostupňového správního orgánu ze dne 6. 2. 2018, čj. 17979/18/RK) a vyplacen za měsíce leden a únor 2018, a to na základě čl. II bodu 8 Přechodných ustanovení zákona č. 200/2017 Sb., účinného od 1. 1. 2018, podle něhož se při stanovení nároku na rodičovský příspěvek a jeho výši nepřihlíží k částce rodičovského příspěvku vyplacené pěstounovi na přechodnou dobu za dobu přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Poté úřad práce dospěl k závěru, že vyložil citované přechodné ustanovení chybně, protože jej nelze aplikovat na případy, kdy tatáž osoba pečuje o totéž dítě toliko při změně formy pěstounské péče z přechodné na trvalou. Uzavřel, že žalobkyně vyčerpala z titulu pěstounské péče na přechodnou dobu částku 117 400 Kč (v období od 2. 5. 2016 do 28. 2. 2017), což je důvod, proč žalobkyni nelze od 1. 1. 2018 umožnit čerpání rodičovského příspěvku v této výši na stejné dítě z titulu trvalé pěstounské péče. Uvedl, že z přechodného ustanovení vyplývá záměr zákonodárce nepřihlížet jen k částce rodičovského příspěvku, která byla vyplacena pěstounovi na přechodnou dobu, zatímco k částce rodičovského příspěvku vyplacené na totéž dítě jiné předchozí oprávněné osobě se přihlíží i nadále. Rozšiřující výklad § 30 odst. 1 zákona o státní sociální podpoře, který učinil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 16. 5. 2017, č.j. 6 Ads 21/2017-23, podle úřadu práce nekoresponduje s předmětnou novelou, a rozsudek navíc podle úřadu práce na případ žalobkyně nedopadá. 3. Žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 19. 12. 2018, č.j. MPSV-2018/255291-918, žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí prvostupňového správního orgánu. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí ztotožnil s názorem, podle kterého z přechodných ustanovení zákona č. 200/2017 Sb., (čl. II bod 8) vyplývá explicitní úmysl zákonodárce nepřihlížet při stanovení nároku na rodičovský příspěvek a jeho výši pouze k dávce vyplacené na rodičovský příspěvek pěstounovi na přechodnou dobu. Za použití gramatického výkladu citovaného ustanovení dospěl k závěru, že se nadále přihlíží k částce, která byla na rodičovský příspěvek vyplacena na totéž dítě jiné předchozí oprávněné osobě. K právnímu názoru Nejvyššího správního soudu vyjádřenému v rozhodnutí sp. zn. 6 Ads 21/2017, kterým podle žalovaného došlo k rozšiřujícímu výkladu ust. § 30 odst. 1 zákona o státní sociální podpoře, uvedl, že úmysl zákonodárce s tímto výkladem nekoresponduje a judikát se na projednávaný případ nevztahuje. Doplnil, že úřad práce není rozhodnutím soudu v jiné věci vázán. II. Obsah žaloby 4. Žalobkyně se včas podanou žalobou domáhala přezkoumání a zrušení shora citovaného rozhodnutí žalovaného. Namítala, že v její rodině nebyl vyplacen na nezletilou celý rodičovský příspěvek (částka 220 000 Kč) a vymezila se vůči tvrzení úřadu práce, že jí měla být dávka rodičovského příspěvku vyplacena neoprávněně vzhledem k tomu, že v jedné rodině může být na jedno dítě vyplacena maximální částka 220 000 Kč. Úřad práce podle žalobkyně opakoval daný argument, ačkoli si musel být vědom jeho nesprávnosti, neboť jej na ni upozornila. 5. Žalobkyně namítla, že požádala o rodičovský příspěvek v souladu se zákonem. Poukázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 5. 2017, č.j. 6 Ads 21/2017-23, podle kterého je rodičovský příspěvek dle § 30 a násl. zákona o státní sociální podpoře nárokem pečujícího rodiče, nikoli nárokem dítěte, o které rodič pečuje. Pokud se rodina dítěte změní, nelze celkovou částku 220 000 Kč považovat za částku sdílenou společně oběma pečujícími osobami z první i z druhé rodiny. Výklad čl. II bodu 8 přechodných ustanovení zákona č. 200/2017 Sb., aplikovaný v předcházejícím řízení oběma správními orgány, spočívající v tom, že se nepřihlíží pouze k částce, která byla vyplacena pěstounovi na přechodnou dobu, avšak i nadále se musí přihlížet k částce, která byla čerpána na totéž dítě jinou předchozí oprávněnou osobou, považuje žalobkyně za diskriminační. Uvedeným výkladem ji žalovaný diskriminuje, stejně jako všechny další osoby, které převzaly do péče děti, jež byly nejdříve v péči biologických rodičů nebo dlouhodobých pěstounů. Žalobkyně poukázala i na rozdílnou praxi žalovaného, který v jiném rozhodnutí v totožné věci (rozhodnutí ze dne 15. 10. 2018, č.j. MPSV-2018/206854-921) přiznal novým pečujícím částku, která již byla vyplacena jiné osobě, tedy nepřihlížel k částce rodičovského příspěvku vyplacené na dítě jiné osobě. III. Vyjádření žalovaného 6. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě zrekapituloval dosavadní stav řízení a vyjádřil názor, podle kterého nelze na nyní projednávanou věc aplikovat závěry vyplývající z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 5. 2017, č.j. 6 Ads 21/2017-23. Projednávaná věc se podle žalovaného týká přeplatku na dávce přiznané k nové žádosti žalobkyně, které byla dávka rodičovského příspěvku již k 1. 3. 2017 odejmuta pro vyčerpání celkové výše příspěvku z důvodu péče o stejné dítě. Výklad dle citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu je podle žalovaného překonán ustanovením čl. II bodu 8 zákona č. 200/2017 Sb., kterým se mění zákon o státní sociální podpoře, a podle kterého se při stanovení nároku na rodičovský příspěvek a jeho výši podle zákona o státní sociální podpoře ve znění účinném do dne nabytí účinnosti zákona č. 200/2017 Sb., nepřihlíží k částce rodičovského příspěvku vyplacené pěstounovi na přechodnou dobu za dobu přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. 7. Podle žalovaného bylo jasným záměrem zákonodárce vyplácet rodičovský příspěvek na totéž dítě do stanovené výše pouze jednou, a to přesto, že se pečující osoby střídají. Poukázal na důvodovou zprávu k zákonu č. 200/2017 Sb., podle níž se navrhuje neposkytovat rodičovský příspěvek přechodným pěstounům, neboť tím dochází ke snížení objemu příspěvku v neprospěch rodiče, budoucího osvojitele, poručníka nebo jiné osoby. Citovanou novelou bylo podle žalovaného upraveno pouze snižování objemu dávky rodičovského příspěvku pěstouny na přechodnou dobu v neprospěch osob, kterým bylo dítě svěřeno do trvalé péče. Z celkové částky 220 000 Kč se proto odečítá to, co již bylo vyčerpáno předchozí pečující osobou. Tento záměr zákonodárce lze podpořit i odkazem na zákon č