7 As 18/2004 — Nejvyšší správní soud

61 A 1/2018- 79 - text  12 61 A 1/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Venclovou, Ph.D., ve věci žalobce: M. R. zastoupený advokátem JUDr. Milanem Zápotočným sídlem Telečská 1720/7, 586 01 Jihlava proti žalovanému: Krajský úřad Pardubického kraje, IČ 70892822 sídlem Komenského náměstí 125, 532 11 Pardubice v řízení o žalobě proti rozhodnutí Krajského úřadu Pardubického kraje ze dne 6. 3. 2018, č. j. KrÚ 19314/2018/ODSH/13 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Rozhodnutím žalovaného ze dne 6. 3. 2018, č. j. KrÚ 19314/2018/ODSH/13 bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Městského úřad Králíky (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 27. 12. 2017, č. j. MUKR/57/2018/OVV/BJ, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání: - přestupku podle § 125c odst. 1 písm. e) bod 6 zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“), neboť porušil ust. § 71a odst. 3 zák. č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (dále jen „exekuční řád“) - přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, neboť porušil ust. § 4 písm. c) téhož zákona; - přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, neboť porušil ust. § 25 odst. 1 písm. a) téhož zákona. 2. Uvedených přestupků se měl žalobce dopustit tím, že dne 28. 1. 2017 v 13:30 hodin v obci Dolní Morava, před domem č.p. 92 řídil vozidlo tov. zn. Mazda, reg. zn. XXX XXXX, ačkoliv mu bylo pozastaveno řidičské oprávnění exekučním příkazem (č. j. 103 Ex 04690/11-46 ze dne 5. 12. 2013, právní moc dne 20. 12. 2013), přičemž žalobce zastavil uvedené vozidlo v místě platnosti dopravní značky č. B28 „Zákaz zastavení“ a dále vlevo v protisměru jízdy na pozemní komunikaci, která je provozována obousměrně. 3. Za uvedené přestupky byla žalobci dle nejzávažnějšího z přestupků podle § 11, § 12 zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích (dále jen „zákon o přestupcích“) a podle § 125c odst. 5 písm. d), odst. 6 písm. b) zákona o silničním provozu uložena pokuta ve výši 5 000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech druhů motorových vozidel na dobu 6 měsíců. Dále mu byla na základě ust. § 79 odst. 1 zákona o přestupcích a podle vyhlášky č. 231/1996 Sb., byla uložena povinnost nahradit paušální částku nákladů řízení ve výši 1 000 Kč. 4. Proti uvedenému rozhodnutí žalovaného podal žalobce včasnou žalobu podle ust. § 65 a násl. zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). 5. Žalobce předně tvrdí, že správní orgány ve správním řízení překročily svoji pravomoc, neboť dle záhlaví rozhodnutí je správní orgán I. stupně příslušný podle § 124 odst. 5 písm. j) zákona o silničním provozu, avšak ve výrokové části rozhodnutí staví odpovědnost žalobce na porušení ust. § 71a odst. 3 exekuční řádu. Nadto přestupky, kterých se může fyzická osoba v souvislosti s povinnostmi stanovenými exekučním řádem dopustit, jsou vymezeny v § 124a exekučního řádu a porušení § 71a odst. 3 exekuční řádu mezi nimi není uvedeno. 6. Dále žalobce namítá, že se správní orgány nedostatečně zabývaly subjektivní stránkou přestupků, neboť žalobce nevěděl o tom, že mu bylo řidičské oprávnění pozastaveno exekučním příkazem JUDr. Tomáše Vrány ze dne 5. 12. 2013, č.j. 103 Ex 04690/11-46. Žalobce sporuje, že by se v této souvislosti dopustil přestupku podle § 125c odst. 1 písm. e) bod 6 zákona o silničním provozu z nevědomé nedbalosti, když poukazuje na zakotvení definice nevědomé nedbalosti v § 16 trestního zákoníku, podle kterého se jedná o stav, kdy pachatel nevěděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a mohl. V dané věci byl přitom žalobci exekuční příkaz doručen fikcí, tedy žalobce s jeho obsahem nemohl seznámit, čemuž odpovídá právě forma doručení, kdy se nejedná o faktické doručení, ale o právní institut založený na konstrukci fikce doručení. Žalobce má za to, že v tomto ohledu žalovaný svoje rozhodnutí řádně nezdůvodnil. 7. Žalobce je toho názoru, že správní orgány nesprávně posoudily zákonnost vydaného exekučního příkazu, neboť se jednalo o exekuční příkaz za účelem vymožení výživného na M. R., který nabyl zletilosti v roce 2017. Dle ustanovení § 71a odst. 1 exekučního řádu přitom platí, že exekuční příkaz k pozastavení řidičského oprávnění povinného může exekutor vydat pouze tehdy, jestliže je v exekuci vymáhán nedoplatek výživného na nezletilé dítě. Žalobce odkázal na odbornou literaturu, podle které je rozšiřující výklad tohoto ustanovení nepřijatelný (Kasíková, M.: Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/, Komentář. 3. vyd. str. 459: „Odpadnou-li podmínky – nedoplatek je vymožen anebo nezletilý oprávněný v průběhu exekuce nabude zletilosti, měl by exekutor vydaný exekuční příkaz zrušit.“). Dle žalobce tak byl exekutor povinen exekuční příkaz ke dni nabytí zletilosti oprávněného zrušit, po tomto datu již byla exekuce prováděna neoprávněně. Dále žalobce poukázal na ust. § 71a odst. 4 písm. a) exekučního řádu, podle kterého nastává důvod ke zrušení exekuce i v případě, prokáže-li povinný, že k uspokojování základních životních potřeb svých a osob, ke kterým má vyživovací povinnost, nezbytně potřebuje své řidičské oprávnění, přičemž žalobce má za to, že tyto skutečnosti prokázal v průběhu správního řízení o přestupcích. 8. Žalobce je přesvědčen o tom, že v dané věci měl správní orgán I. stupně v souladu s ust. § 57 zák. č. 500/2004 Sb., správního řádu (dál jen „správní řád“) dát podnět k zahájení řízení před příslušným správním orgánem nebo jiným orgánem veřejné moci, nebo vyzvat účastníka, popřípadě jinou osobu, aby podala žádost o zahájení řízení před příslušným správním orgánem nebo jiným orgánem veřejné moci ve lhůtě, kterou správní orgán určí, nebo si o otázce učinit úsudek. Správní orgán I. stupně však otázku zákonnosti exekučního příkazu vůbec neřešil. 9. Žalobce proto navrhl zrušení žalovaného rozhodnutí včetně předcházejícího rozhodnutí správního orgánu I. stupně a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. 10. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě setrval na zhodnocení skutkového stavu a na právním názoru na věc, tak jak jej prezentoval v žalobou napadeném rozhodnutí. Navrhl proto zamítnutí žaloby pro její nedůvodnost. 11. Soud přezkoumal napadané rozhodnutí v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 71 odst. 1 písm. d/ a § 75 odst. 2 s. ř. s.) po veřejném projednání věci a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Při přezkoumávání rozhodnutí krajský soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Lze ještě doplnit, že při jednání soudu právní zástupce žalobce k dotazu soudu uvedl, že návrh žalobce na zastavení exekuce byl zamítnut. Soud se po přezkoumání žalobou napadeného rozhodnutí co do zjištění skutkového stavu věci a co do právního názoru na něj plně ztotožňuje s žalovaným rozhodnutím a na toto odkazuje. Smyslem soudního přezkumu totiž není podrobně opakovat již jednou vyřčené, a proto se může soud v případech shody s názorem soudu a odůvodněním napadeného rozhodnutí odkazovat na toto odůvodnění, jak již setrvale judikuje Nejvyšší správní soud (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2007, č. j. 8 Afs 75/2005-130; rozsudky správních soudů jsou dostupné na www. nssoud.cz). K tomu lze ještě uvést, že povinnost posoudit všechny žalobní námitky neznamená, že krajský soud je povinen reagovat na každou dílčí argumentaci a tu obsáhle vyvrátit, když jeho úkolem je vypořádat se s obsahem a smyslem žalobní argumentace (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2014, č. j. 7 As 126/2013-19). Dále soud uvádí rozhodující skutkové okolnosti ve věci a právní argumentaci. 12. Na nezbytný rozsah zjišťování skutkového stavu správním orgánem je třeba aplikovat v tomto ohledu klíčové ustanovení § 3 správního řádu, podle kterého nevyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2 správního řádu (zásady zákonnosti). 13. Ze správního spisu se podává, že dne 20. 2. 2017 obdržel správní orgán I. stupně oznámení přestupku Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Pardubického kraje, územního odboru Ústí nad Orlicí – dopravního inspektorátu, o důvodném podezření žalobce ze spáchání přestupků dle ustanovení § 125c odst. 1 písm. e) bod 6 a § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, který měl dne 28. 1. 2017 ve 13:30 hodin na místní komunikaci v obci Dolní Morava, před domem č. p. 92, řídit jako řidič osobní motorové vozidlo shora uvedené tovární a registrační značky, a to ze svého bydliště v obci Lutín až do obce Dolní Morava, ačkoliv mu