1 As 200/2018 — Nejvyšší správní soud

30 A 34/2019- 54 - text  9 30 A 34/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudkyň Mgr. Heleny Konečné a JUDr. Pavla Kumprechta ve věci žalobce: P.l N. zastoupen Mgr. Dmitrijem Pavlenkem, advokátem se sídlem Husova 393, Jičín proti žalovanému: Vězeňská služba ČR, věznice Valdice se sídlem nám. Míru 55, Valdice v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem takto: I. Žaloba se v části tvrzeného nezákonného zásahu, který měl spočívat v provedení srážek žalovaným do 15. 8. 2018 z finančních prostředků přijatých žalobcem na jeho účet vedený věznicí, odmítá. II. Žaloba se v části tvrzeného nezákonného zásahu, který měl spočívat v provedení srážek žalovaným po datu 16. 8. 2018 z finančních prostředků přijatých žalobcem na jeho účet vedený věznicí, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou ze dne 17. 11. 2018, doručenou krajskému soudu dne 20. 11. 2018, domáhá ochrany před nezákonným zásahem žalovaného ve smyslu § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,,s. ř. s.“). 2. Žalobce zprvu žalobu označil jako žalobu pro nerespektování nezabavitelné částky. Konstatoval, že exekutor je při výkonu exekuce vázán povinností ponechat na obživu povinnému tzv. nezabavitelnou částku, která se např. v roce 2017 pohybovala ve výši 6.155 Kč a nyní se rovná úhrnu částky životního minima jednotlivce (3.410 Kč) a částky normativních nákladů na bydlení (5.822 Kč). Připomněl základní zásadu, že jakýkoliv zásah do základních práv je možný toliko na základě zákona, a uvedl, že dle sdělení Ministerstva spravedlnosti ze dne 27. 10. 2017 žádný právní předpis nestanoví, že se základní nezabavitelná částka nezohledňuje u osob nacházejících se ve výkonu trestu odnětí svobody. Přestože dary, které dostává od strýce a kamarádů, nedosahují ani 1.000 Kč měsíčně, je mu polovina došlých financí zabavena. V pohledávkách přitom figurují i dluhy exekučně vymáhané a je tak obcházen zákon i institut tzv. nezabavitelné částky i principy ústavní. 3. Žalobce po ustanovení zástupce v doplnění žaloby upřesnil, že žalobu podává jako žalobu na ochranu před nezákonným zásahem, který spočívá v tom, že žalovaný neoprávněně nakládá s jeho finančními prostředky na účtu zřízeném věznicí na jeho jméno. Uvedl, že na jeho účet jsou nepravidelně zasílány finanční prostředky v řádu jednotek tisíc korun, přičemž polovina z nich je z jeho účtu stržena, a to dle tvrzení věznice v souladu s § 25 odst. 4 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o výkonu trestu odnětí svobody“). S tímto postupem žalobce nesouhlasí, jelikož má zato, že tyto finanční prostředky jsou strženy neoprávněně, neboť nemá žádný závazek z výčtu uvedeného ve zmíněném ustanovení, a proto není důvod, aby docházelo ke strhávání ½ částky, která mu je připsána na účet. Na stížnost žalobce Vězeňská služba reagovala poukazem na ustanovení § 16 odst. 3 nařízení Generálního ředitelství č. 14/2018. 4. Žalobce má zato, že v jeho případě dochází k zásahu do jeho vlastnických práv a porušování čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a na pokojné užívání majetku dle č. 1 dodatkového protokolu o Úmluvě a ochraně lidských práv a svobod. K zásahu do vlastnických práv však může tedy dojít pouze na základě zákona, nařízení Generálního ředitelství zákon nahradit nemůže, a proto je postup žalovaného nezákonný. 5. Závěrem žalobce poukázal na to, že finanční prostředky, které jsou mu zasílány na účet, v průměru měsíčně nedosahují ani výše životního minima, proto by se mělo dle jeho názoru postupovat analogicky dle ustanovení § 278 a § 299 odst. 1 o. s. ř. Vyslovil nesouhlas s argumentací žalovaného, že životní potřeby má ve výkonu trestu zajištěné státem, jelikož žádný zákon nestanoví, že by při výkonu trestu odnětí svobody neměl člověk právo na základní životní minimum. V této souvislosti poukázal žalobce na nález Ústavního soudu ze dne 6. 4. 2017, sp. zn. IV. ÚS 1351/16, ze kterého dle jeho názoru vyplývá, že v jeho případě dochází k porušování jeho ústavních práv. 6. Žalobce proto žádal, aby soud vydal rozsudek, že se žalovanému zakazuje pokračovat v porušování jeho práva na ochranu vlastnictví spočívající v provádění srážek z jeho účtu zřízeného a vedeného věznicí Valdice na jméno žalobce v rozsahu jdoucím nad rámec stanovení § 25 odst. 4 zákona o výkonu trestu odnětí svobody. Současně žádal, aby soud žalovanému přikázal, aby bezprostředně po doručení rozhodnutí umožnil žalobci disponovat s finančními prostředky zasílanými mu na tento účet. 7. Ve vyjádření k žalobě žalovaný uvedl, že má za nesporné, že žalobci byly nepravidelně zasílány finanční prostředky na jeho účet zřízený a vedený věznicí, přičemž polovina těchto finančních prostředků byla použita dle § 25 odst. 4 zákona o výkonu trestu odnětí svobody na úhradu nákladů výkonu trestu odnětí svobody, a to kromě peněz zaslaných žalobci do věznice, které byly výslovně určeny na úhradu a nákup léčivých přípravků, potravin pro zvláštní lékařské účely a zdravotnických prostředků. 8. Pro účely povahy žalobcem napadené činnosti žalovaného poukázal na úpravu výkonu trestu odnětí svobody v trestním zákoníku, trestním řádu a podrobnou úpravu podmínek výkonu trestu odnětí svobody ve speciálním zákoně, tj. zákoně o výkonu trestu odnětí svobody, vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 10/2000 Sb., o srážkách z odměny osob, které jsou ve výkonu trestu odnětí svobody zaměstnány, o výkonu rozhodnutí srážkami z odměny těchto osob a chovanců zvláštních výchovných zařízení a o úhradě dalších nákladů (dále jen „vyhl. č. 10/2000 Sb.“), a nařízení Generálního ředitele Vězeňské služby č. 14/2018, kterým se stanoví postup při rozúčtování pracovní odměny vězněných osob a postup při správě a evidenci jejich finančních prostředků (dále také jen „nařízení GŘ č. 14/2018“). Konkrétně popsal vedení jednotlivých účtů odsouzených ve smyslu § 6 odst. 1 nařízení GŘ č. 14/2018 a rozúčtování jejich peněz dle § 16 téhož nařízení. 9. K žalobnímu tvrzení o neoprávněném nakládání s finančními prostředky žalobce na jeho účtu zřízeném ve věznici žalovaný zopakoval, že postavení odsouzených je upraveno speciálními normami. Na účet odsouzeného se ukládají peníze, které měl v době vzetí do výkonu trestu u sebe, peníze, které mu byly do věznice zaslány a které přijal, včetně státem přiznaných důchodů. Veškeré peníze, které odsouzený do věznice obdržel a přijal je, pokud není stanoveno jinak, se podle § 16 odst. 3 nařízení GŘ č. 14/2018 automaticky informačním systémem rozdělí na dvě poloviny. Z toho se z první poloviny, která se zaokrouhlí na celé koruny nahoru, nejprve naplní podúčet cestovné „C“ (není-li tato částka již na účtu úložné „U“), zbylá část se převede na podúčet osobní „O“. Druhá polovina z přijatých peněz se převede na podúčet rezerva „R“ do výše úhrady nákladů výkonu trestu, tj. maximálně do výše 1.500 Kč za kalendářní měsíc, a do výše pohledávek vzniklých trestnými činy a pohledávek vzniklých vůči Vězeňské službě (viz § 25 odst. 4 zákona o výkonu trestu odnětí svobody). Podle § 6 odst. 5 nařízení GŘ č. 14/2018 se peníze z podúčtu rezerva „R“ ponechají do doby rozúčtování pracovní odměny. Pokud odsouzený nesplnil z pracovní odměny zcela svou povinnost k úhradě nákladů výkonu trestu, uhradí se z podúčtu rezerva „R“ zbývající část povinnosti k této úhradě. Pokud má odsouzený v evidenci pohledávky dle § 25 odst. 4 zákona o výkonu trestu odnětí svobody, převede se zůstatek finančních prostředků z podúčtu rezerva „R“ na podúčet exekuce „E“. 10. Žalovaný dále uvedl, že žalobci byly do věznice „zvenčí“ zaslány peníze dne 28. 5. 2018, dne 6. 6. 2018, dne 17. 7. 2018, dne 26. 9. 2018, dne 11. 10. 2018 a dne 17. 12. 2018. Předmětné finanční prostředky byly vždy zaúčtovány na účet žalobce vedený věznicí a rozděleny v souladu s § 16 odst. 2 a 3 nařízení GŘ VS č. 14/2018 na dvě poloviny (jedna polovina na podúčet „O“, druhá polovina na podúčet „R“). Rozúčtování těchto peněz bylo v souladu s ustanovením § 9 odst. 1, § 16 odst. 5 a § 29 zmíněného nařízení GŘ. Z podúčtu rezerva „R“ byly uhrazeny náklady výkonu trestu odnětí svobody, které byly žalobci stanoveny na základě rozhodnutí ředitele věznice Valdice za červen, červenec, říjen a prosinec 2018 (v částkách 800 Kč, 570 Kč, 800 Kč a 800 Kč). Dne 11. 2. 2019 byly žalobci zaslány peníze ve výši 1.000 Kč, které byly odesílatelkou výslovně určeny na úhradu a nákup léčivých přípravků, potravin pro zvláštní lékařské účely a zdravotnických prostředků. Tyto peníze byly převedeny na podúčet s označením „Z“ a ponechány žalobci na účtu pro jejich čerpání na úhradu nákladů uvedených v ustanovení § 25 odst. 1 věta třetí zákona o výkonu trestu odnětí svobody. 11. Žalovaný má zato, že jeho postup v předmětné věci byl v souladu s platnou právní úpravou stanovenou právním předpisem a v