8 As 143/2014 — Nejvyšší správní soud

31 Af 10/2018- 46 - text  9 31 Af 10/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Magdaleny Ježkové a soudců JUDr. Jany Kábrtové a Mgr. Tomáše Blažka ve věci žalobce: T. P. zastoupen: Mgr. Václavem Voříškem, advokátem Ledčická 649/15, 184 00 Praha 8 proti žalovanému: Městský úřad Vrchlabí, IČ 00278475 Zámek 1, 543 01 Vrchlabí v řízení o žalobě proti nezákonnému zásahu žalovaného, takto: I. Určuje se, že zásah žalovaného vůči žalobci, spočívající ve vymáhání pokuty ve výši 2 000 Kč, uložené žalobci příkazem žalovaného ze dne 16. 2. 2017, č. j. PD/1341/2017/OD-VR/KAR, prostřednictvím soudního exekutora, byl nezákonný. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady soudního řízení ve výši 12 200 Kč do rukou jeho právního zástupce do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Včas podanou žalobou se žalobce ve smyslu ust. § 82 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále také „s.ř.s“) domáhal, aby soud určil zásah žalovaného vůči žalobci spočívající ve vymáhání pokuty ve výši 2 000 Kč uložené žalobci příkazem žalovaného ze dne 16. 2. 2017, č. j. PD/1341/2017/OD-VR/KAR, prostřednictvím soudního exekutora, byl nezákonný. I. Obsah žaloby 2. Žalobce uvedl, že z exekučních dokumentů, které obdržel dne 6. 2. 2018, se dověděl, že dne 6. 12. 2017 podalo Město Vrchlabí exekuční návrh bez specifikace číslem jednacím na vymáhání nedoplatku na pokutě ve výši 2 000 Kč, ve kterém navrhl soudní exekutorku JUDr. M. D. k provedení exekuce. Žalovaný se nepokusil o vymáhání daňového nedoplatku prostřednictvím daňové exekuce, nýbrž rovnou podal návrh soudní exekutorce. Z výzvy ke splnění vymáhané povinnosti ze dne 17. 1. 2018, sp. zn. 19 Ex 493/17, vyplynulo, že vymáhaná jistina činí 2 000 Kč. Dále náklady oprávněného činí 100 Kč a snížené náklady exekuce činí 3 327,50 Kč. Celková částka k úhradě při snížených nákladech tak činí 5 427,50 Kč. Z exekučních příkazů pak vyplynulo, že exekutorka stanovila předběžně celkovou částku exekuce na částku 9 000 Kč. 3. Žalovaný měl dle žalobce na výběr, zda o provedení exekuce požádá obecného správce daně podle § 106 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) nebo využije k provedení exekuce soud nebo soudního exekutora podle § 105 odst. 2 dané právní úpravy. 4. Dále uvedl, že podle § 175 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“) správce daně může vymáhat nedoplatek daňovou exekucí nebo zabezpečit vymáhání nedoplatku prostřednictvím soudního exekutora. Možnost volby mezi těmito dvěma způsoby vymáhání nedoplatku však je korigována ust. § 175 odst. 2 daňového řádu. 5. Žalobce byl názoru, že se žalovaný dopustil nezákonného zásahu, neboť porušil § 175 odst. 2 daňového řádu, dle něhož správce daně zvolí způsob vymáhání nedoplatku tak, aby výše nákladů spojených s vymáháním, které bude daňový subjekt povinen uhradit, nebyla ve zjevném nepoměru k výši nedoplatku. Nedoplatek totiž činí 2 000 Kč, náklady exekuce a oprávněného zpravidla činí 6 755 Kč. V případě, že by žalobce uhradil exekuci do 30 dnů, platil by snížené náklady exekuce ve výši 3 427 Kč. Náklady exekuce spojené s vymáháním nedoplatku však dosahují částky více než 3 x vyšší než samotná jistina a v případě snížených nákladů exekuce 1,6 x vyšší. Jedná se tedy o zjevný nepoměr mezi dlužnou částkou a výší nákladů na jeho vymáhání. 6. K právní otázce zjevného nepoměru žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 7. 2015, č. j. 8 As 143/2014 – 47, který se zabýval výkladem tohoto právního pojmu ve vztahu k ustanovení § 175 odst. 2 daňového řádu: „účelem tohoto ustanovení, které pro řízení o vymáhání daní upřesňuje zásadu zdrženlivosti a přiměřenosti zakotvenou obecně v § 5 odst. 3 daňového řádu, je zamezit vymáhání bagatelních nedoplatků prostřednictvím soudních exekutorů a s tím spojenému nárůstu nákladů povinných subjektů.“ V citovaném rozsudku Nejvyšší správní soud řešil totožný případ, jelikož nedoplatek činil částku ve výši 2 500 Kč a náklady spojené s jeho vymáháním prostřednictvím soudního exekutora pak činily částku ve výši 7 865 Kč. Nejvyšší správní soud konstatoval, že správce daně, tj. správní orgán, který pokutu uložil, porušil § 175 odst. 2 daňového řádu, a tím se dopustil nezákonného zásahu, neboť výše nákladů spojených s vymáháním, které bude daňový subjekt povinen uhradit, je ve zjevném nepoměru k výši nedoplatku. 7. Dále žalobce upozornil, že Krajský soud v Českých Budějovicích ve svém rozsudku ze dne 3. 5. 2017, č. j. 51 A 24/2017 – 41, určil, že volba způsobu vymáhání pokuty ve výši 3 000 Kč, uložené žalobci příkazem žalovaného, prostřednictvím soudního exekutora, byl nezákonný. V posuzovaném případě byl rozdíl mezi částkami v obdobném nepoměru jako v tomto případě (taktéž trojnásobek) a soud konstatoval zjevný nepoměr těchto nákladů vzhledem k výši dlužné částky. V témže rozsudku krajský soud dále konstatoval: „Dále krajský soud podotýká, že § 105 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 105 odst. 2 správního řádu, ze kterého by mohlo vyplývat, že i správní orgán, který rozhodnutí vydal (tj. exekuční správní orgán), je oprávněn požádat o vymožení pokuty uložené správním rozhodnutím taktéž soud či soudního exekutora, je částečně obsoletní a částečně jej nelze aplikovat bez souvislosti s daňovým řádem.“ Jak se podává z publikace M. Kopecký, P. Průcha, P. Havlan a J. Janeček: Zákon o obcích (č. 128/2000 Sb.) – Komentář. Praha: Wolters Kluwer (ČR), 2015, k § 149: „Podle § 105 odst. 2 spr. řádu správní orgán, který vydal rozhodnutí v prvním stupni nebo schválil smír, může o provedení exekuce požádat též soud nebo soudního exekutora'. Zákonodárce opomněl toto ustanovení novelizovat v souvislosti s novelou o. s. ř. provedenou zákonem č. 293/2013 Sb. S účinností od 1. 1. 2014 platí podle § 251 odst. 1 věty druhé o. s. ř., že "soud nařizuje a provádí výkon rozhodnutí s výjimkou titulu, který se vykonává ve správním nebo daňovém řízení", a podle § 251 odst. 2 o. s. ř. platí, že "je- li k soudu podán návrh na výkon titulu, který se vykonává ve správním nebo daňovém řízení, soud návrh odmítne". V případě rozhodnutí, která lze exekuovat podle správního řádu nebo daňového řádu, nelze tedy od 1. 1. 2014 podat návrh podle občanského soudního řádu na soudní výkon rozhodnutí.“ Výkon správních rozhodnutí za pomoci soudu je tedy vyloučen. Výkon správních rozhodnutí soudním exekutorem vyloučen není [veřejnoprávní rozhodnutí je exekučním titulem podle § 40 odst. 1 písm. e) exekučního řádu], ovšem soudní exekutor může být osloven exekučním správním orgánem podle § 175 odst. 1 daňového řádu pouze v případě, že jsou splněny podmínky podle § 175 odst. 2 daňového řádu, nebo podle § 105 odst. 2 správního řádu v případě exekucí na nepeněžitá plnění.“ 8. Dále žalobce uvedl, že nelze argumentovat ani institutem snížených nákladů exekuce v případě dobrovolného splnění. K tomuto žalobce opět odkázal na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, neboť v posuzovaném případě došlo k uhrazení dlužné částky za snížených exekučních nákladů a přesto byl postup správního orgánu vyhodnocen krajským soudem jako nezákonný. „Žalovaný dále namítal, že žalobce dlužnou částku uhradil v zahájeném exekučním řízení soudnímu exekutorovi dobrovolně a tím se snížily náklady exekuce na částku 3 932,50 Kč s DPH, což podle žalovaného již nejsou náklady jsoucí ve zjevném nepoměru k vymáhané částce. K tomu lze uvést toliko to, že pro krajský soud byl rozhodný stav v době, kdy k nezákonnému zásahu došlo, tj. k datu 6. 1. 2017, resp. 8. 2. 2017, kdy byl v důsledku postupu exekučního správního orgánu žalobce vyrozuměn o tom, že předpokládané náklady exekuce přesáhnou částku 8 000 Kč. Tato částka byla rozhodná pro krajský soud při poměřování toho, zda byla či nebyla ve zjevném nepoměru k vymáhané částce. Obdobně věc posuzoval i Nejvyšší správní soud v již citovaném rozsudku [rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. července 2015, č. j. 8 As 143/2014-47, bod 16, pozn. žalobce], když uvedl, že „náklady spojené s vymáháním prostřednictvím soudního exekutora tedy představovaly k okamžiku rozhodování žalovaného o vhodném způsobu vymáhání potenciálně částku 7865 Kč, tj. více než trojnásobek dlužné částky. Taková výše nákladů je ve zjevném nepoměru k výši dlužné částky.“ Dále tento soud vyslovil názor, že „rozhodující pro posouzení nezákonnosti zásahu je ten okamžik, kdy se žalovaný rozhodl, že provede exekuci cestou soudního exekutora. V tom okamžiku byl povinen zvážit poměr potenciálních nákladů s výší nedoplatku. Krajský soud pouze doplňuje, že pokud by byla exekuce provedena v souladu se správním a daňovým řádem, tak by v případě vymáhání nedoplatku ve výši 3 000 Kč činila výše nákladů podle § 183 odst. 1 daňového řádu částku 500 Kč.“ Dále vyslovil, že otázka nepoměru výše nákladů exekuce k výši nedoplatku musí být posuzována i