6 As 73/2016 — Nejvyšší správní soud

43 A 9/2018- 38 - text  11 43 A 9/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Blažkem ve věci žalobce: V. C. zastoupený advokátem Mgr. Václavem Voříškem sídlem Ledčická 649/15, 184 00 Praha 8 proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje sídlem Pivovarské náměstí 1245, 500 03 Hradec Králové o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 7. 2018, č. j. KUKHK-22265/DS/2018/Er, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný rozhodl o odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Dvůr Králové nad Labem (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 11. 4. 2018, č. j. MUDK-ODP/43893-2018/chb26977-2017, kterým byl žalobce uznán vinným z přestupku podle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), a byl mu uložen správní trest pokuty ve výši 1 500 Kč a povinnost náhrady nákladů řízení ve výši 1 000 Kč. Žalovaný jako odvolací správní orgán zamítl odvolání žalobce a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil. 2. Uvedeného přestupku se měl žalobce dopustit tím, že jako provozovatel motorového vozidla tovární značky, registrační značky, v rozporu s § 10 zákona o silničním provozu nezajistil, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem. Řidič uvedeného vozidla, jehož totožnost správní orgán nezjistil, dne 18. 8. 2017 v 11:14 hod. na pozemní komunikaci v obci Choustníkovo Hradiště, silnice I/37 směr Jaroměř, okr. Trutnov, v úseku platnosti dopravní značky IZ 4a – „Obec“ a IZ 4b – „Konec obce“, při řízení uvedeného vozidla překročil nejvyšší dovolenou rychlost jízdy v obci stanovenou zvláštním právním předpisem na 50 km/h, přičemž mu byla automatizovaným technickým prostředkem typu SYDO Traffic Velocity, výrobní číslo GEMVEL0007, naměřena rychlost jízdy 66 km/h; při zvážení možné odchylky měřicího zařízení ve výši ± 3 km/h tedy byla naměřena nejnižší skutečná rychlost jízdy 63 km/h, čímž řidič porušil § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu a dopustil se tak přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o silničním provozu. Žalobce pak tímto svým jednáním měl porušit § 10 odst. 3 zákona o silničním provozu. Za to mu byla uložena shora uvedená sankce. II. Obsah žaloby 3. Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného včas podanou správní žalobou. Žalobní námitky shrnul v jedenácti žalobních bodech: namítl nezákonnost omezení způsobu úhrady pokuty a náhrady nákladů řízení, nezákonnost rozdělení plateb, nedostatek oprávnění obecní policie k pořizování záznamu, nedostatky ve vymezení skutku, nezákonnost výroku rozhodnutí pro absenci konstatování formy zavinění, nezákonně uloženou sankci (chybějící odkaz na ustanovení, podle něhož byla vyměřena sankce), nepřihlédnutí k možnosti mimořádného snížení sankce, nedostatečné vymezení místa spáchání přestupku, absenci zjištění formy zavinění řidiče, absenci popisu protiprávního jednání a neoznámení úseku měření rychlosti motorových vozidel dopravní značkou. 4. V podrobnostech se krajský soud vrátí k uvedeným žalobním bodům v další části odůvodnění rozsudku, a to v souvislosti s jejich vypořádáním v části IV. 5. Žalobce navrhl zrušit jak rozhodnutí žalovaného, tak rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení. Navrhl také, aby soud žalobci přiznal náhradu nákladů řízení. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 6. Žalovaný ve svém vyjádření odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde se věcí podrobně zabýval. Přesto znovu zopakoval to, co je již uvedeno v jeho odůvodnění, tedy znovu popsal všechny skutkové okolnosti případu a právní hodnocení, k němuž dospěl, jakož i rekapituloval průběh správního řízení a podstatný obsah listin založených ve správním spise. Podrobněji se pak žalovaný vyjádřil k některým námitkám žalobce. K námitce týkající se omezení způsobů platby určených částek uvedl, že žalobce měl možnost uhradit určené částky standardními způsoby. Stran námitky týkající se oprávnění obecní policie k pořizování záznamu se žalovaný odkázal na odůvodnění rozhodnutí správního orgánu prvního stupně (str. 4 a 5 rozhodnutí). Žalovaný dále uvedl, že z výroku rozhodnutí je seznatelné, jakého protiprávního jednání se žalobce dopustil, jakým způsobem bylo toto porušení zjištěno, kde k jednání došlo a jaká zákonná ustanovení byla porušena – výrok je srozumitelný a splňuje požadované náležitosti. Sankce byla uložena v souladu se zákonem a náležitě odůvodněna. Zavinění řidiče nebylo třeba v daném případě zjišťovat, neboť se jedná o přestupek provozovatele vozidla, kde se zavinění nevyžaduje. Zákon neukládá povinnost označovat měřený úsek dopravní značkou. 7. Žalovaný konečně vyjádřil přesvědčení, že k řízení přistoupil odpovědně a nezaujatě, posoudil všechny relevantní skutečnosti, včetně posouzení závažnosti jednání a důvodnosti uložené sankce. Napadené rozhodnutí považuje za věcně správné, odpovídající zjištěným (a ničím nevyvráceným) skutečnostem, jakož i závažnosti projednávaného protiprávního jednání. 8. Žalobu navrhl zamítnout. IV. Posouzení věci krajským soudem 9. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů podle části třetí, hlavy první a druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí žalovaného. Ve věci rozhodoval bez nařízení jednání v souladu s § 51 s. ř. s., protože obě strany s takovým postupem vyjádřily souhlas. 10. Z předloženého správního spisu se podává, že správní orgán prvního stupně obdržel dne 19. 9. 2017 od Městské policie Dvůr Králové nad Labem oznámení o přestupku v dopravě, zjištěném automatizovaným měřením, jehož skutková podstata je podrobně popsána v bodu 2. odůvodnění rozsudku. Správní orgán ve smyslu § 125f odst. 4 zákona o silničním provozu učinil nezbytné kroky ke zjištění pachatele přestupku, přičemž do šedesáti dnů ode dne, kdy se o spáchání přestupku dozvěděl, nezjistil skutečnosti odůvodňující zahájení řízení proti určité osobě. Proto usnesením ze dne 24. 1. 2018 oznámení o přestupku odložil v souladu s § 76 odst. 1 písm. k) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „přestupkový zákon“). Současně zahájil řízení o přestupku provozovatele vozidla proti žalobci jako vlastníkovi vozidla. Ve věci rozhodl nejprve příkazem (24. 1. 2018), proti němuž žalobce podal odpor. Rozhodnutím ze dne 11. 4. 2018 rozhodl správní orgán prvního stupně tak, že žalobce uznal vinným předmětným přestupkem. K odvolání žalobce pak žalovaný toto rozhodnutí potvrdil a odvolání zamítl, a to žalobou napadeným rozhodnutím. 11. Součástí spisu je dále fotodokumentace měřeného vozidla, výpis z karty vozidla, ověřovací list měřicího zařízení, veřejnoprávní smlouva mezi městem Dvůr Králové nad Labem a obcí Choustníkovo Hradiště, vyjádření Policie ČR, Krajského ředitelství policie Královéhradeckého kraje k návrhu úseků pozemních komunikací vhodných pro úsekové měření rychlosti vozidel, včetně korespondence Městské policie Dvůr Králové nad Labem, jejíž součástí jsou i situační plány. Krajský soud podotýká, že u předmětného přestupku tato kombinace podkladů zpravidla poskytuje dostatečné množství informací pro to, aby správní orgán dostál požadavkům § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“), tedy aby zjistil stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Nejinak je tomu i v nyní posuzovaném případě, obzvláště za situace, kdy žalobce byl v průběhu správního řízení pasivní, tj. proti zjištěním a závěrům správních orgánů neuplatňoval žádné konkrétní námitky. Listinné podklady založené ve správním spise tedy umožňují bez důvodných pochybností učinit závěr, že se žalobce dopustil předmětného správního deliktu. Neexistují rozumné důvody zakládající pochybnosti o správnosti a úplnosti skutkových zjištění. 12. Žalobce ve své žalobě uplatnil námitky formálně rozčleněné do 11 žalobních bodů. Krajský soud žádnou z uplatněných námitek neshledal důvodnou. Zároveň předesílá, že při jejich vypořádání sice bude respektovat členění na žalobní body zvolené žalobcem, nepovažuje však za účelné podrobně vyvracet jednotlivé námitky výslovnou reakcí na každý dílčí argument žalobce. Podle judikatury Nejvyššího správního soudu nelze povinnost správních orgánů a soudů svá rozhodnutí řádně odůvodnit interpretovat jako požadavek detailní odpovědi na každou námitku – podstatné je, aby se soudy vypořádaly se všemi základními námitkami účastníka řízení. Správní orgán či soud mohou na určité námitky reagovat také implicitně, tím, že v odůvodnění svého rozhodnutí prezentují vlastní ucelený argumentační systém. Nelze proto bez dalšího uzavřít, že absence odpovědi na