9 As 213/2016 — Nejvyšší správní soud

30 A 18/2020- 51 - text  11 30 A 18/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudkyň Mgr. Heleny Konečné a JUDr. Ivony Šubrtové, ve věci žalobkyně: Vinotéka Vinofol, s. r. o., IČO 27681424 se sídlem Francouzská 375/41, Brno proti žalovanému: Česká obchodní inspekce, ústřední inspektorát Štěpánská 15, Praha 2 - Nové Město v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovanému ze dne 19. 11. 2019, čj. ČOI 147946/19/O100, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení a rozhodnutí správního orgánu 1. Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Inspektorátu České obchodní inspekce Královéhradeckého a Pardubického kraje (dále jen „správní orgán I. stupně“ nebo „inspektorát“) ze dne 7. 8. 2019, čj. ČOI 101198/19/2700, a toto potvrdil. Tímto prvoinstančním správním rozhodnutím byla žalobkyni za přestupek dle ustanovení § 24 odst. 7 písm. l) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně spotřebitele“), kterého se měla dopustit tím, že porušila ustanovení § 13 téhož zákona, uložena pokuta ve výši 7.000 Kč a povinnost uhradit náklady správního řízení v paušální částce 1.000 Kč. II. Shrnutí žalobních bodů 2. Včas podanou žalobou se žalobkyně domáhala přezkoumání zákonnosti shora uvedeného rozhodnutí, navrhla jeho zrušení, jakož i zrušení jemu předcházejícího rozhodnutí orgánu I. stupně s tím, aby jí přiznány náklady řízení. 3. Žalobkyně předně označila napadené rozhodnutí žalovaného za nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost i pro nedostatek důvodů. Jeho argumentace je dle jejího názoru nejen nedostatečná a nepřesvědčivá, ale i vzájemně rozporná a odporující jiným jejím argumentům. 4. Žalobní důvody vymezila v následujících žalobních bodech. 5. V prvním žalobním bodě namítla nezákonnost vydaného rozhodnutí, neboť kontrolními pracovníky nebyl řádně zjištěn skutkový stav věci. K tomu odkázala na stanovisko odboru veřejné správy, dozoru a kontroly Ministerstva vnitra ze dne 10. 10. 2018, č. 3/2018 (dále jen „stanovisko MV“). Kontrola zcela ignorovala na provozovně umístěný reklamační řád, kde je spotřebitel seznámen s podmínkami reklamace. Ustanovení § 13 zákona o ochraně spotřebitele přitom nestanoví formu ústního poučení o reklamačních podmínkách, tudíž nemohla být naplněna skutková podstata správním orgánem deklarovaného přestupku. Dle žalobkyně je zcela zjevně účelová argumentace žalovaného, že v době kontroly nebyl na provozovně vyvěšen reklamační řád a že prodavačka řádně neinformovala spotřebitele o možnosti reklamace a že i kdyby byl na prodejně k dispozici reklamační řád, že by to na nesplnění povinnosti prodavačky nic nezměnilo. Dle žalobkyně je ze spisového materiálu naopak jednoznačné, že kontrolními pracovníky nebyl řádně zjištěn skutkový stav věci, neboť ani v protokolu o kontrole není uvedena žádná skutečnost týkající se absence vyvěšení reklamačního řádu. Žalobkyně poznamenala, že písemný reklamační řád měla umístěn ve všech svých provozovnách. 6. Žalobkyně vyslovila nesouhlas rovněž s argumentací žalovaného, že když prodavačka uvedla, že reklamace u prodaného zboží není žádná, je naplněna skutková podstata deklarovaného přestupku. Ve smyslu § 13 zákona o ochraně spotřebitele má však tuto povinnost prodávající a v daném případě byla prodávajícím žalobkyně, která si svou povinnost umístěním písemného reklamačního řádu na provozovně jednoznačně splnila. 7. Ve druhém žalobním bodě žalobkyně namítala, že skutečnosti zjištěné při kontrole sice mohou sloužit jako podklad k vydání rozhodnutí, to však nezbavuje správní orgán povinnosti vycházet při rozhodování ze skutečného stavu věci a nikoliv pouze ze zjištění učiněných v rámci kontroly, což se nestalo. K tomu rovněž odkázala na stanovisko MV. Žalobkyně zdůraznila, že správní orgán je povinen prokázat vinu mimo vší pochybnost, což se nestalo za stavu, kdy je namítáno, že zákon neukládá informační povinnost o uplatnění reklamace formou ústního projevu. Dle žalobkyně nejsou skutečnosti uvedené v protokolu o kontrole dostatečné pro vyslovení viny uložení správního trestu. Žalobkyně zopakovala, že prodavačka není v postavení osoby prodávající ve smyslu zákona o ochraně spotřebitele, touto osobou je sama žalobkyně. Proto označila argumentaci žalovaného za rozpornou s platnou právní úpravou za nepřezkoumatelnou. 8. Ve třetím žalobním bodě žalobkyně namítla, že o podmínkách reklamace spotřebitele v době prováděné kontroly řádně informovala, a to formou umístění písemného reklamačního řádu na provozovně, který obsahuje rozsah, podmínky a způsob uplatnění práv z vadného plnění u veškerého prodávaného sortimentu. Tato forma informování spotřebitele o podmínkách reklamace je zcela v souladu s platnou právní úpravou a je tak zabezpečena řádná informovanost spotřebitelů o rozsahu, podmínkách a způsobu uplatnění práv z vadného plnění na této i všech ostatních provozovnách žalobkyně. K této námitce, kterou uplatnila v odvolání, rovněž namítla, že se k ní žalovaný nijak nevyjádřil. 9. Dle žalobkyně je tedy jednoznačné, že jednak nebyl řádně zjištěn skutkový stav věci v průběhu kontroly a že napadený výrok je zcela nepřezkoumatelný a nezákonný, pokud jde o identifikace samotného skutku. 10. V posledním čtvrtém žalobním bodě žalobkyně k druhu a výměře správního trestu namítla, že výrok o sankci nemohl být žalovaným vydán na základě jeho argumentace uvedené v odůvodnění rozhodnutí na straně 4 poslední odstavec a straně 5 první odstavec. Z této argumentace je totiž zřejmé, že správní orgán nerespektoval přísná pravidla při ukládání výše sankce, mezi které patří i precizní vymezení skutku. Výše sankce s odkazem na preventivnost je zcela nezákonná a dle žalobkyně je zřejmé, že nebyla naplněna materiální stránka protiprávního jednání. Má za to, že správní orgány překročily meze správního uvážení a pokutu řádně neodůvodnily v souladu s čl. 6 odst. 2 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a svobod a ustálenou judikaturou. Proto je výrok o sankci nezákonný a nepřezkoumatelný. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 11. Ve vyjádření k žalobě žalovaný uvedl, že dle jeho názoru byly v posuzovaném případě zjištěny všechny rozhodné skutečnosti, shromážděny potřebné důkazy, skutkový stav byl vyhodnocen správně a bylo přihlédnuto ke všem relevantním okolnostem, které by bylo možno hodnotit jak ve prospěch, tak i k tíži žalobkyně. Navrhl proto zamítnutí žaloby. 12. V reakci na žalobní námitku ke skutkovým zjištěním žalovaný poukázal na skutkovou podstatu přestupku ve smyslu § 24 odst. 7 písm. l) zákona o ochraně spotřebitele. Uvedl, že provedenou kontrolou bylo zjištěno, že na dotaz kontrolora, jaká je doba odpovědnosti za prodávaný výrobek zakoupený v rámci kontrolního nákupu, prodavačka poskytla nesprávnou informaci v tom smyslu, že žádná, přestože v tomto případě byl kupující oprávněn uplatnit právo z vady, která se vyskytne v době 24 měsíců od převzetí zboží. K naplnění znaků přestupku došlo evidentně jednáním fyzické osoby, která se za účelem posuzování odpovědnosti právnické osoby za přestupek považuje za osobu, jejíž jednání přičitatelné právnické osobě, a která porušila povinnost uloženou právnické osobě při činnosti (prodej výrobků) právnické osoby. K tomu žalovaný odkázal na ustanovení § 20 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“). Žalovaný dále uvedl, že okolnost, zda v době spáchání předmětného přestupku byl zákazníkům vinotéky k dispozici reklamační řád, ve kterém žalobkyně jako prodávající informuje spotřebitele v souladu s ustanovením § 13 zákona o ochraně spotřebitele, je z tohoto hlediska zcela nepodstatná. Prodávající nemůže předpokládat, že si zákazník poté, co jej o reklamačních podmínkách informuje prodavačka, bude takto poskytnuté informace ověřovat ještě i v reklamačním řádu. 13. Žalovaný připustil, že v protokolu o kontrole není uvedeno, že reklamační řád na kontrolované provozovně nebyl vyvěšen. Konstatoval, že je pouze na prodávajícím, jakým způsobem splní povinnost uloženou ustanovení § 13 zákona o ochraně spotřebitele. Poukázal na odpověď správního orgánu I. stupně na námitky vznesené proti kontrolním zjištěním, a to že žádný reklamační řád v prodejně v době kontroly přístupný pro potřeby spotřebitelů nebyl a že inspektoři při kontrole s jeho obsahem seznámeni nebyli. 14. Žalovaný má zato, že skutečný stav věci byl zjištěn v souladu se základními zásadami správního řízení, tj. v rozsahu, o němž nejsou žádné pochybnosti. Poukázal na ustanovení § 81 zákona o odpovědnosti za přestupky, dle něhož v řízení navazujícím na výkon kontroly mohou být skutečnosti zjištěné při kontrole jediným podkladem rozhodnutí o přestupku. Tak tomu bylo i v tomto případě, kdy jednání prodavačky žalobkyně, které je z hlediska konstrukce odpovědnosti právnické