7 Azs 79/2009 — Nejvyšší správní soud

30 A 71/2020- 65 - text  13 30 A 71/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudkyň Mgr. Heleny Konečné a JUDr. Ivony Šubrtové ve věci žalobce: J. Š. zastoupen Mgr. Ivo Konejlem, advokátem se sídlem Hrachovice 25, Mírová pod Kozákovem proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje se sídlem U Jezu 642/2a, Liberec za účasti: 1. L. K. a 2. J. K. oba zastoupeni Mgr. Martinou Krňoulovou, advokátkou se sídlem Palackého 211, Turnov v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. května 2020, č. j. OD 649/2019-4/280.9/Hk KULK 37427/2020 takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Libereckého kraje ze dne 20. května 2020, č. j. OD 649/2019-4/280.9/Hk KULK 37427/2020, a rozhodnutí Městského úřadu Turnov ze dne 6. května 2019, č. j. OD/19/16765/vOD, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 17 104 Kč, a to do deseti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět sporu 1. Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Turnov (dále také jen „správní orgán I. stupně“ nebo „prvoinstanční správní orgán“ nebo „prvostupňový správní orgán“ nebo „silniční správní úřad“) ze dne 6. května 2019, č. j. OD/19/16765/vOD, kterým ve výroku I. deklaroval, že se na pozemku stp. p. č. X v katastrálním území X (dále také jen „Pozemek“), jehož výlučným vlastníkem je žalobce, nachází ve smyslu § 7 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „zákon o pozemních komunikacích“), veřejně přístupná účelová komunikace. Výrokem II. silniční správní úřad uložil žalobci povinnost ve smyslu § 29 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích odstranit do 5 dnů od právní moci rozhodnutí lanové hrazení a zpřístupnit komunikaci o šíři 3,5 m po Pozemku, která bude navazovat na pozemní komunikace na pozemcích p. č. X a X v katastrálním území X. II. Obsah žaloby 2. Žalobce ve včas podané žalobě namítl, že žalovaný opominul jeho argumentaci, posoudil předmětnou záležitost v rozporu se zákonem (zejména zákonem o pozemních komunikacích) a dostatečně se nevypořádal se skutkovým stavem a nesprávně vyhodnotil provedené důkazy. 3. Uvedl, že na místě Pozemku stál historicky starý mlýn, ke kterému se sbíhaly z obou stran přístupové cesty, přičemž samotný mlýn byl neprůchozí a neprůjezdný. Na místě, kde se dnes osoby zúčastněné na řízení domáhají účelové komunikace, stála budova mlýna, dodnes tam jsou patrné základy, odtokový kanál pro mlýnské kolo. Tento mlýn zanikl cca. v 60. letech minulého století. Poté Pozemek používal původní vlastník JZD Sedmihorky, s nímž se JZD Žernov spojilo. Jezdily tudy jeho kombajny, traktory a jiná technika na okolní a jím obhospodařované pozemky na Sýkořicku. Jednalo se o dobu, kdy JZD de facto nemohlo omezovat ostatní účastníky v přístupu na komunikace, protože veškerý majetek byl ve „veřejném vlastnictví“, což bylo poplatné tehdejší době. Čili mohlo se stát, že občasně byl Pozemek užíván k průchodu v době, kdy vlastník nezkoumal, jaké konsekvence může toto vyvolat a toleroval užívání cesty přes brod říčky Veselky, která se nachází v bezprostřední blízkosti Pozemku, k přístupu na protější břeh. Což ovšem nezakládá právo ke vzniku veřejné účelové komunikace, která byla představována vyjetými kolejemi zemědělské techniky a vede pouze k říčce Veselce k brodu vedoucímu na druhou stranu. 4. Žalobce upozornil na to, že otázka zřízení věcného břemene cesty a stezky po Pozemku byla předmětem soudního řízení vedeného u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 6 C 440/2005, kde byl zjištěn popsaný skutkový stav a historické okolnosti užívání Pozemku. 5. Žalobce se následně zaobíral jednotlivými zákonnými i judikatorními znaky veřejně přístupné účelové komunikace ve vztahu k Pozemku. 6. Pokud jde o její znatelnost v terénu, poukázal na zjištění učiněná na základě znaleckého ohledání soudního znalce Ing. Wolfa, podle něhož jsou v místě patrné vyjeté stopy po dřívějším užívání. Tato cesta jako zpevněná spojnice vede k místu ohrady sousedů. Je patrný reliéf cesty, ale pouze výlučně k uvedenému sousednímu pozemku, poté se úplně vytrácí a je zřejmé, že přes Pozemek cesta nevedla, ale naopak přímo před ním se stočila k brodu říčky Veselky. Čili dle žalobce je existence veřejně přístupné účelové komunikace přes Pozemek pouze zbožným přáním osob zúčastněných na řízení, kteří předmětné správní řízení iniciovali a domáhají se zřízení účelové komunikace přes Pozemek. Podle žalobce navíc nelogicky, protože tato přístupová cesta k jejich domu vede oklikou a prodlužuje současnou cestu k jejich domu o cca 400 m. Současný sjezd z obecní komunikace je přitom vzdálen pouhých 50 metrů od domu osob zúčastněných na řízení. 7. Skutečným motivem k žádosti z jejich strany je dle mínění žalobce koupě pozemku v bezprostřední blízkosti Pozemku a dále nezdravé sousedské vztahy. Pokud vůbec v minulosti existovala jakási komunikace, nebyla určena pro veřejné užívání, ale výlučně pro lepší obhospodařování pozemků v rámci organizace dřívějšího již zaniklého JZD a předtím pro přístup k zaniklému mlýnu. Z výše uvedeného vyplývá, že pokud tato účelová komunikace dříve existovala, cesta již dávno pokojně zanikla. Právním posouzením se jednalo především o cestu k mlýnu, nikoliv o cestu veřejnou určenou k obecnému užívání, ale účelově určenou výlučně k zajištění přístupu ke starému mlýnu. 8. Pokud jde o druhý ze zákonných znaků veřejně přístupné účelové komunikace – spojnice pro vlastníky nemovitostí, ani ten není dle žalobce naplněn. Jedinými iniciátory daného správního řízení byli manželé K., nikdo jiný nemá na výsledku řízení zájem, nikomu jinému by cesta přes Pozemek nesloužila. 9. Stran souhlasu vlastníka Pozemku s jeho veřejným užíváním žalobce zopakoval, že cesta přes Pozemek nikdy nebyla dána do veřejného užívání, jednalo se o přístupovou cestu k mlýnu a sloužila pouze pro zásobování mlýna. Existence souhlasu vlastníka Pozemku s užíváním neomezeným okruhem osob nebyla ve správním řízení bezpečně prokázána. 10. V souvislosti s tím vytkl správním orgánům, že opomněly posuzovat celou záležitost v intencích ustanovení § 10 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích, kdy s přihlédnutím k délce cesty a počtu napojení ji lze považovat za pouhý sjezd a nikoliv veřejně přístupnou účelovou komunikaci. 11. K poslednímu znaku veřejně přístupné účelové komunikace, tedy tzv. nutné komunikační potřebě, žalobce uvedl, že té se domáhají osoby zúčastněné na řízení, přestože užívají jako přístupovou cestu ke své nemovitosti cestu ze silnice III/2825 po louce na pozemcích p. č. X, X a X. Tato cesta je pro jejich potřeby naprosto vyhovující, je dlouhá cca 50 metrů namísto požadované 300 metrové cesty přes Pozemek. Není pravdou zjištění silničního správního úřadu, že tato cesta nekončí přímo u nemovitosti osob zúčastněných na řízení a že je nevyhovující, protože netvoří alternativu pro požadovanou účelovou komunikaci. Tuto cestu užívají osoby zúčastněné na řízení v plném rozsahu, a dokonce se po této cestě dostanou do prostoru za svým domem. Čili tvrzená skutečnost, že tato cesta je nevyhovující je dle žalobce lichá, navíc má výraznější profil a reliéf než požadovaná účelová komunikace. Tuto cestu vedoucí k nemovitosti žadatelů užívají i automobily státního podniku Lesy ČR, s. p. 12. Žalobce ještě dodal, že osoby zúčastněné na řízení užívají nemovitost, k níž se domáhají zřízení účelové komunikace, několik let, do té doby léta chátrala. Žádost o zřízení účelové komunikace představuje v jeho očích tendenční zneužití institutu veřejného užívání ve prospěch jedince, nikoliv ve prospěch veřejnosti, která by z toho těžila. Není naplněn znak nutné komunikační potřeby, protože existuje přijatelnější alternativa, která představuje vhodnější přístupovou komunikaci. 13. Žalobce proto závěrem navrhl, aby krajský soud zrušil jak rozhodnutí žalovaného, tak jemu předcházející rozhodnutí silničního správního úřadu, a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Obsah vyjádření žalovaného k žalobě 14. Žalovaný vyjádřil přesvědčení, že se s existencí všech znaků veřejně přístupné účelové komunikace u cesty přes Pozemek řádně vypořádal. Zjistil také existenci pevných překážek na ní. Skutkový stav byl zjištěn v rozsahu, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Navrhl proto zamítnutí žaloby. IV. Vyjádření osob zúčastněných na řízení 15. Osoby zúčastněné na řízení s obsahem žaloby nesouhlasily. 16. Ohledně prvého znaku veřejně přístupné účelové komunikace sdělily, že patrnost cesty v terénu byla řádně zjištěna, ve věci proběhlo několik místních šetření. Z obsahu správního spisu nijak nevyplývá, že na předmětném místě byl „historický starý mlýn, který byl neprůjezdný a neprůchozí“, ani jak byl tento užíván. Kdysi tam sice stával mlýn, ale chodilo se mezi ním a s