4 Afs 48/2015 — Nejvyšší správní soud

31 Af 38/2019- 59 - text 19 31 Af 38/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Magdaleny Ježkové a soudců JUDr. Jany Kábrtové a Mgr. Tomáše Blažka ve věci žalobce: CZT a. s., IČ 25272322 Piletická 486, 503 41 Hradec Králové proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, IČ 72080043 Masarykova 427/31, 602 00 Brno v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. července 2019, č.j. 29562/19/5100-41456-711929, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Včas podanou žalobou namítal žalobce nezákonnost shora identifikovaného rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl jeho odvolání do rozhodnutí Finančního úřadu pro Královéhradecký kraj č. j. 1893359/18/2701-80541-608353 ze dne 8. 11. 2018, o zřízení zástavního práva, vydané podle ust. § 170 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“) a ust. § 1309 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), a toto rozhodnutí potvrdil. I. Žalobní argumentace 2. Žalobce měl za to, že žalovaný nezjistil v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti a dospěl tak na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním. Žalovaný dle žalobce sice v úvodu odůvodnění rozhodnutí rekapituluje skutečnosti, které tomuto vydání předcházely, avšak neuvádí zcela zásadní skutečnost, a to že jím zmiňované dodatečné platební výměry na spotřební daň za únor až červen 2006 a srpen až říjen 2006 neexistují. Ve stejný den, kdy žalovaný vydal rozhodnutí, byla uvedená skutečnost potvrzena na nejvyšší úrovni soudní soustavy. Žalovaný tedy pochybil, pakliže uvedl, že spotřební daň za tabákové výrobky byla žalobci doměřena za období únor až říjen 2006 (s výjimkou měsíce července 2006). Naopak je zřejmé, a to primárně z hlediska materiálního, že daň z přidané hodnoty byla doměřena ze základu (dodatečně zjištěné zvýšení základu daně právě o spotřební daň), který činí 0 Kč a navíc správce daně uplatňuje z takovéto daně penále, které počítá z chybně doměřené DPH. 3. Žalobce vyslovil nesouhlas s postupem žalovaného a jeho hodnocením jednotlivých odvolacích námitek. K tomu uvedl následující. Ad A) - Probíhající soudní přezkum ve věci exekučního příkazu 4. Žalovaný, jak žalobce uvedl, naznačil, že si je vědom toho, že žalobě proti exekučnímu příkazu týkajícímu se téže pohledávky a týchž rozhodnutí byl přiznán krajským soudem odkladný účinek, nicméně tato skutečnost není rozhodnutí o zřízení zástavního práva na překážku, neboť se jedná pouze o zajišťovací institut, kdy motivuje dlužníka k uhrazení dluhu a dále prodlužuje dobu, po kterou lze daňový nedoplatek vymáhat. 5. Žalobce vyslovil nesouhlas s uvedenou argumentací a uvedl, že zřízení zástavního práva představuje zcela zásadní zásah do vlastnického práva určitého subjektu, kdy s ohledem na výši zajišťované pohledávky, pokud tato převyšuje hodnotu zatížené věci, je hodnota věci takto zatížené prakticky nulová. Ad B) - Neexistence platebních výměrů na penále 6. Žalovaný, jak žalobce uvedl, stran předmětné námitky konstatoval, že rozhodnutí stanovující daň zajištěnou zástavním právem zřízeným napadeným rozhodnutím je nutno v souladu se zásadou presumpce správnosti správních aktů považovat za správné a zákonné, jelikož dosud nebylo k tomu příslušným orgánem rozhodnuto o opaku. 7. K tomu žalobce konstatoval, že v daném případě však platební výměry na penále ve skutečnosti neexistují, a tedy u nich ani nelze uvažovat jakoukoliv presumpci správnosti. Údajné obživnutí platebních výměrů na penále je totiž pouze výsledkem nezákonného postupu správce daně a jím vydaných nezákonných rozhodnutí (tato rozhodnutí byla napadena správními žalobami, o kterých nebylo dosud správními soudy rozhodnuto). Žalovaný celou věc poněkud bagatelizuje a vyvolává dojem, že věc probíhá zcela standardně, o čemž má svědčit i správní žaloba podaná žalobcem – žalovaný konstatuje, že žalobce ostatně proti třetímu rozhodnutí o odvolání vydanému v přezkumném řízení může také podat žalobu ve správním soudnictví, což žalobce učinil. Je však otázkou, nakolik lze spravedlnost, která bude deklarována až po mnoha a mnoha letech, považovat se spravedlnost dostatečně efektivní, resp. zda to může být vnímáno jejím adresátem, zejména když v mezidobí musí brojit proti dalším krokům správce daně v podobě instrumentů směřujících k vymožení resp. zajištění tvrzené daňové povinnosti (penále). 8. Žalobce připomenul, že principiálně se jedná o to, že rozhodnutím Odvolacího finančního ředitelství ze dne 15. 11. 2013, č. j. 27647/13/5000-14306-711377 bylo zamítnuto odvolání podané žalobcem proti předmětným platebním výměrům na penále. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce správní žalobu, o které bylo vedeno řízení Krajským soudem v Hradci Králové pod sp. zn. 52 Af 1/2014. Dne 20. 3. 2014 došlo k vydání rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství o uspokojení (č. j. 5675/14/5000-14306-711377) žalobce dle § 124 daňového řádu, pročež soud řízení dne 2. 4. 2014 zastavil ve smyslu § 62 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“). Následně však, po zastavení řízení Krajským soudem v Hradci Králové pod sp. zn. 52 Af 1/2014, došlo k nařízení přezkumu posledně zmiňovaného rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství dle § 121 daňového řádu a posléze též k vydání přezkumného rozhodnutí, které rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství č. j. 5675/14/5000-14306-711377 ze dne 20. 3. 2014 zrušilo, v důsledku čehož dle názoru správce daně platební výměry na penále „obživly“. 9. Žalobce zrekapituloval, že proti příslušným posledně zmiňovaným rozhodnutím brojí následujícími žalobami: 1) Žaloba ve věci nařízení přezkoumání rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 15. 11. 2013, ve znění přezkumného rozhodnutí ze dne 20. 3. 2014, směřuje proti rozhodnutí Ministerstva financí ze dne 16. 4. 2015, č. j. MF-5475/2015/3902-3, a je vedena u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 6 Af 39/2015. 2) Žaloba podaná ke Krajskému soudu v Brně, vedená pod sp. zn. 29 Af 18/2016 pak směřuje proti rozhodnutí, jímž Generální finanční ředitelství zamítlo odvolání žalobce a potvrdilo rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 21. 5. 2015, č. j. 15720/15/5300-22443-711377. Tímto rozhodnutím Odvolací finanční ředitelství v rámci přezkumného řízení změnilo svoje dřívější rozhodnutí ze dne 15. 11. 2013, ve znění přezkumného rozhodnutí ze dne 20. 3. 2014. Krajský soud v Brně řízení sp. zn. 29 Af 18/2016 přerušil usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 8. 3. 2018, jelikož výsledek řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 6 Af 39/2015 (kde je řešena zákonnost nařízení přezkoumání rozhodnutí) může vliv na rozhodnutí Krajského soudu v Brně o věci samé. 10. Žalobce měl za to, že v dané věci je plně aplikovatelný právní názor vyslovený v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu č.j. 8 Afs 15/2007-75 ze dne 14. 4. 2009 bod 54; v souzené věci brání vydání nových rozhodnutí překážka věci již rozhodnuté, neboť daňový řád (mimo ustanovení § 124a) neumožňuje „obživnutí“ již zrušených rozhodnutí, resp. podmínkou „obživnutí“ ve smyslu § 124a daňového řádu, je popření právního názoru krajského soudu soudem vyšší instance. 11. K institutu přezkumného řízení upraveného v ustanovení § 121 a násl. daňového řádu žalobce uvedl, že ten je možný mimo jiné uplatnit pouze za předpokladu existujícího rozhodnutí, nikoliv rozhodnutí, které právně neexistuje. Nařízení přezkoumání rozhodnutí bylo tedy v přímém rozporu s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 52 Af 1/2014-96, které bylo vydáno v souladu s § 62 odst. 3 a § 47 písm. b) s. ř. s. poté, co v rámci soudního řízení odvolací finanční ředitelství oznámilo Krajskému soudu v Hradci Králové, že hodlá vydat rozhodnutí, jímž žalobce zcela uspokojí, když dne 20. 3. 2014 vydalo Odvolací finanční ředitelství rozhodnutí pod č. j. 5675/14/5000-4306-711377. Toto rozhodnutí nabylo právní moci předmětným usnesením Krajského soudu v Hradci Králové, protože bylo vydáno v souladu s § 62 odst. 3 a § 47 písm. b) s. ř. s., přičemž závaznost předmětného usnesení Krajského soudu v Hradci Králové vyplývá i pro správce daně s odvoláním na ustanovení §§ 47, 53, 54 a 55 s. ř. s. ve spojení s ustanovením § 121 odst. 2 daňového řádu, dle něhož v rozsahu, ve kterém bylo rozhodnutí vydané při správě daní přezkoumáno ve správním soudnictví, nelze nařídit přezkoumání rozhodnutí. 12. Žalobce měl za to, že správce daně nemůže nikterak eliminovat důsledky soudního rozhodnutí tím, že nařídí přezkoumání rozhodnutí, jehož právní moc je vázána právě na právní moc soudního rozhodnutí, tedy na právní moc usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 52 Af 1/2014-96 o zastavení řízení. Nařízení přezkoumání takového rozhodnutí Odvolacího finanční ředitelství č.j.