3 Ads 57/2003 — Nejvyšší správní soud

32 A 3/2020- 32 - text  12 32 A 3/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivonou Šubrtovou ve věci žalobce: R. K., zastoupený Mgr. Šárkou Oharkovou, advokátkou se sídlem Slezská 949/32, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje se sídlem Pivovarské náměstí 1245, 500 03 Hradec Králové o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 4. 2020, č. j. KUKHK -12343/SKZ/2020-2, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalovaný rozhodnutím ze dne 21. 4. 2020, č. j. KUKHK -12343/SKZ/2020-2 (dále jen „napadené rozhodnutí“) zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Dvůr Králové nad Labem ze dne 17. 2. 2020, č. j. MUDK-KTÚ/14140-2020/moj 1948-2019, sp. zn. PK-10/2019 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), a potvrdil jej. Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku proti veřejnému pořádku podle § 5 odst. 1 písm. b) zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o některých přestupcích“), jehož se dopustil tím, že dne 5. 9. 2018 a dne 8. 1. 2019 v písemnostech doručených oprávněné úřední osobě M. D., která vedla řízení o přestupku obchodní společnosti, jejímž jednatelem byl žalobce, měl použít dehonestující a hrubě urážlivá slova překračující akceptovatelnou mez kritiky výkonu veřejné správy, jimiž měl úmyslně znevážit postavení úřední osoby při výkonu její pravomoci. Konkrétně uvedl: „Chápeme, že práce, kterou děláte, se vám jeví jako nejlepší možnost z těch, které máte. Děláte pouze svou práci, zákony jste si nevymysleli. Obdobně svoji práci dělali příslušníci jednotek Waffen SS likvidující židy v koncentračních táborech. Ani oni nevymysleli Norimberské zákony či nařízení Adolfa Hitlera o konečném řešení židovské otázky, jakkoliv s ním zřejmě souhlasili. Stejně jako vy souhlasíte s tím, že nikomu neubližující řidiči mají být otravováni a odváděni od práce, která je živí. Obojí je z našeho pohledu principiálně stejně odporné, jakkoliv míra nechutnosti vaší práce je jistě menší. Měli byste se stydět.“ a „Odvolání jsme podali proti rozhodnutí o přestupku, nikoliv proti výši IQ pracovnice domnělý přestupek vyřizující, proti kvalitě jejího účesu či vůni jejího pižma.“ Za uvedený přestupek byl potrestán pokutou ve výši 5 000 Kč. II. Žalobní argumentace 2. Žalobce se domáhal přezkoumání zákonnosti napadeného rozhodnutí a jeho zrušení, jakož i zrušení prvostupňového rozhodnutí, a současně požadoval, aby bylo řízení proti němu zastaveno. Kromě náhrady nákladů soudního řízení požadoval rovněž náhradu nákladů, které mu vznikly v průběhu prvostupňového i odvolacího správního řízení. 3. V prvé řadě namítl nesprávnost posouzení, kdo je za daný skutek odpovědný. Uvedl, že v řízení nevystupoval jako fyzická osoba, ale pouze jako jednatel obviněné společnosti Kross, s. r. o., a veškeré úkony v tomto řízení činil pouze jménem společnosti. S odkazem na § 20 odst. 1 a 2 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky”) zdůraznil, že odpovědnost právnické osoby je založena na principu přičitatelnosti, kdy se právnické osobě přičítá jednání osob v zákoně uvedených. Vůli právnické osoby vytváří členové jejích orgánů. Správní orgán podle něj ignoroval institut zastoupení právnické osoby jednatelem ve smyslu §§ 161 a 162 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, jelikož člen statutárního orgánu právnické osoby vystupuje jako její zástupce sui generis a z tohoto zastoupení vznikají práva a povinnosti přímo zastoupené právnické osobě. Výroky pronesené ve správním řízení vedeném proti společnosti Kross, s. r. o., jejím jednatelem (zde žalobcem) lze proto přičítat pouze této právnické osobě a nikoliv fyzické osobě, jednateli. 4. Nesouhlasil s tím, jak správní orgán v napadeném rozhodnutí interpretoval § 20 odst. 7 zákona o některých přestupcích (pozn. soudu: žalobce měl patrně na mysli § 20 odst. 2 zákona o odpovědnosti za přestupky). Žalobce uvedl, že zákon o některých přestupcích vyjmenovává v § 20 odst. 2 osoby, jejichž jednání je přičitatelné právnické osobě. Mezi ně patří statutární orgán nebo člen statutárního orgánu. Považoval za zásadní, že daná slova pronesl jako statutární orgán společnosti Kross, s. r. o., z pozice zástupce společnosti během správního řízení vedeného proti této společnosti. Veškeré projevy učiněné během ústního jednání ve správním řízení lze podle něj přičítat pouze této společnosti, nikoliv jemu. Jelikož se správního řízení neúčastnil a nepříslušela mu žádná práva a povinnosti, nelze jej ani činit odpovědným za ústní výroky vyjádřené obviněnou společností v rámci její obrany ve správním řízení. Mohlo se jednat jen o přestupek spáchaný společností Kross, s. r. o., neboť k jednání zakládajícímu odpovědnost za přestupek došlo při činnosti právnické osoby (účast na ústním jednání o přestupku) a v přímé souvislosti s činností právnické osoby, k jejímu prospěchu nebo v jejím zájmu, a jednání žalobce je přičitatelné právnické osobě podle § 20 odst. 2 zákona o některých přestupcích (pozn. soudu: žalobce měl patrně na mysli zákon o odpovědnosti za přestupky). 5. Pro případ, že by soud dovodil odpovědnost žalobce jako fyzické osoby, vymezil se vůči naplnění znaků skutkové podstaty přestupku proti veřejnému pořádku. Jednání podle něj nedosahovalo takové intenzity, aby mohlo být označeno za společensky škodlivé. Připustil nemístnost a nevhodnost svého vyjádření, ale popřel, že by bylo vulgární či jinak dehonestující, anebo že by bylo provedeno veřejně. Uvedl, že přestupek znevážení postavení úřední osoby znamená pronesení intenzivnějšího výroku vůči úřední osobě při výkonu její pravomoci, například s cílem vyvolat obstrukce v řízení. Z důvodové zprávy k zákonu o některých přestupcích plyne nutnost uvážlivého postupu a důraz na podstatu námitek a stížností, nikoli na jejich formu. U úředníka se předpokládá vyšší míra tolerance, neboť jde o komunikačně zdatného profesionála a veřejnou autoritu. Jeho vyjádření dotčenou úřednici nijak neohrožovalo, nezpůsobilo žádnou škodu, nebylo ani vulgární. Pouze spočívalo v konstatování historických faktů a upozornění na jejich paralelu se současnou státní byrokracií. Nezamýšlel jím vyvolat obstrukce v řízení ani řízení znesnadňovat či protahovat. Vyjádření lze podle žalobce subsumovat pod čl. 17 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Vymezil se též vůči přirovnání k vydírání či fyzickému napadení úřední osoby. Závažnost a nebezpečnost předmětného jednání je nesrovnatelně nižší. Úřední osobu nijak neohrožuje. S odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2005, sp. zn. I. ÚS 453/03 (N 209/39 SbNU 215), a ze dne 17. 10. 2000, sp. zn. I. ÚS 211/99, jakož i na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 1. 2005, č. j. 3 Ads 57/2003 – 79, zdůraznil, že podání musí dosahovat určité míry intenzity, aby jej bylo možné považovat za hrubě urážlivé, např. nařčení ze spáchání trestného činu. Institucím a orgánům reprezentujícím veřejnou moc státu přitom přísluší vždy větší dávka tolerance, velkorysosti a nadhledu, než je tomu u jednotlivých občanů. 6. Žalobce rovněž popřel, že by se v souvislosti s vyjádřením z 8. 1. 2019 „navezl” přímo do paní D., jak tvrdil žalovaný. Uvedl, že k inteligenci, účesu ani vůni pižma dotyčné úřednice se nevyjádřil nijak konkrétně. Výrok „odvolání jsme podali proti rozhodnutí o přestupku, nikoliv proti výši IQ pracovnice domnělý přestupek vyřizující, proti kvalitě jejího účesu či vůni jejího pižma“ mu nemůže být přičten k tíži, neboť neobsahuje žádné hodnocení, negativní ani pozitivní. Jde o pouhé konstatování. III. Vyjádření žalovaného 7. Žalovaný po rekapitulaci žalobních námitek odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Smyslem zákonné úpravy podle něj není rozlišení na fyzické osoby bez vztahu k obchodní korporaci, které odpovídají za přestupek, a na fyzické osoby s takovým vztahem, jež se mohou „skrýt před odpovědností za vlastní činy.” 8. Poukázal na to, že se zabýval intenzitou jednání žalobce na straně 6 odůvodnění napadeného rozhodnutí. Ač sdělení nebylo vyloženě vulgární, nelze přisvědčit, že výroky nikoho nedehonestují. Naplnění skutkové podstaty přestupku proti veřejnému pořádku podle § 5 odst. 1 písm. b) zákona o některých přestupcích nevyžaduje vulgární nadávky či hrubé urážky jako tomu je u přestupku proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. a) téhož zákona. Žalobce zcela nepřijatelným způsobem snižoval autoritu úřední osoby, popřípadě správního orgánu jako celku, čehož lze dosáhnout i pouhým konstatováním historických faktů, pokud je zasazeno do určitého kontextu (žalovaný odkázal na urážlivou paralelu prošetřování dopravního přestupku s holokaustem). Stejný následek způsobí i sarkastické, pohrdlivé poznámky o tělesných charakteristikách úřední osoby. Licitování